WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

byla děsně dobrá

Letos to vyšlo neobyčejně příjemně. Poslední prázdninový týden jsme měli všichni prázdniny společně a jak si jistě pozorný i nepozorný čtenář všiml, zápisy na woleschko se z téhož důvodu nekonaly. Naopak se konaly výlety, hry a pohyb vůbec. Letošní léto přeje teplomilcům, tedy i my jsme byli naložení ve vodě, pokud jsme k tomu měli možnost. K výletům se vrátím v příštích zápisech, neboť to byly výlety dlouhé a zaznamenáníhodné.
Dnes je třeba zaznamenat týden staré Skotské hry na Sychrově.
Letos to byl už patnáctý ročník. My tam byli počtvrté. Poprvé to bylo jaksi náhodou a poslední tři ročníky už vyhledáváme cíleně, neboť Matěj má ze Skotska onen kilt, který jsme spolu kupovali v Inverness a tudíž je nezbytné ho využít alespoň jednou za rok, zvlášť, když je k tomu taková pěkná příležitost. Tentokrát jsme k tomu měli navíc jednu významnou událost navíc. Totiž rádio. Tedy nikoliv přilímač, nýbrž vysílač.
Na Skotských hrách byl přítomen vysílací stan Výletů Českého rozhlasu. Náhodou jsem se to dozvěděl během předchozího týdne a děti jsem tak v sobotu zavedl na místo činu, aby viděly, jak probíhá živé vysílání. Kačka chvíli nemohla pochopit, jak je to možné, že když tady ten pán povídá do mikrofonu, můžeme ho slyšet z rádia - tedy úplně odjinud. Nějak jsme si to vysvětlili a Kačka zůstala u paní Lavičkové přes velkou část vysílání. Prý proto, že jí to děsně zajímalo. Pochopitelně, jelikož odbdržela spoustu balónků a jiných dárečků a byla též s Matějem vyfotografována před vysílacím stanem. Prý na web rozhlasu. Nu, užila si trochu té rozhlasové atmosféry.
Před tím samozřejmě oba s Matějem házeli kládou, což je na Skotských hrách téměř povinnost. Matěj už zkušeně kládu ve vzduchu otočil a položil jí téměř přesně na čáru jako rodilý Skot. Kačka nebyla nikterak pozadu a to ani při házení tou kládou. Děti se vyznamenaly a tudíž nic nebránilo, aby byly Skotské hry i tentokrát slavnostně zahájeny ranou z kanónu, což se mi tentokrát podařilo zachytit v ten pravý okamžik.
Nu, zaskotačili jsme si a někteří z nás i ochutnali pravou skotskou. Tedy alespoň Matěj pravil, že byla děsně dobrá, ale že slíbil Vojtovi, že mi to neřekne.
Pár obrázků je tuhlec v galerii.

divočáci za humny

O Skotskych hrách podám fotozprávu později. Byly jako již obvykle vydařené, ale teď je tu jedna zpráva místní. Tedy z Vraného.
Jeli jsme navečer v sobotu ze Sychrova a já počítal, jestli to stihneme ještě před západem slunce nebo ne. Sluníčko zapadá teď krátce po osmé. Stíhali jsme to a pár minut před osmou jsme již projížděli Vraným nahoru k nám na Oleško.
Těsně za pilou Matěj volá: "Viděls to? Tam byly nějaký zvířata. Takoví jako psi, ale větší. Srnky to nebyly. Je jich tam hodně!"
Pod prvními domy u lesa jsem to otočil a jeli jsme se podívat.
"Matěji, nebudou to divočáci?" ptám se cestou.
A byli.
Zřejmě je to jejich oblíbené místo, protože jsme je tam viděli i včera ve stejnou dobu, když jsme jeli z výletu. Stádečko může mít takových patnáct mladých kousků. Někteří jsou ještě pruhovaní a pár se jich navzájem potýká a zkoušejí si jeden na druhém síly. Ostatní si jen tak rejou v zemi. No ale patnáct! A takhle těsně u domů? Nějak se nám ta příroda moc přibližuje. Před rokem na jaře se jeden divočák procházel u nás v ulici a teď je potkáváme běžně cestou domů v okolí nedaleko silnice a lidských obydlí.
Tuhle je jeden mizernej obrázek. Na focení už byla velká tma, tak jenom na ukázku, jako že nekecám. Divočáci jsou už za humny:

divocaci_150822

makro

To je vždycky tak, jeden si něco umane a když se z umanutého stane běžné, najednou to tak nějak zapadne. No ono to nezapadlo, ale zrovna na to není nijak extra využití.
Totiž: tu a tam si rád udělám nějaký makro obrázek něčeho, co je zrovna k makro fotografování. Tož jsem si tuhle řekl, že když už mám tuhle z druhé ruky docela dobrý sklo, mohlo by bejt eště lepší, když si k němu pořídím makro kroužky a bude to makro makro. On je to vlastně jenom takovej nástavec, kterej nic neumí, jenom posune objektiv dál od čipu, takže při zaostření je prostě obrázek o příslušný násobek větší, přeteče přes čip a to co na něm zbyde, je opravdu hodně zvětšený.
Nebudu vám tu vykládat, že kroužky s přenosem elektronické informace mezi tělem a objektivem aparátu stojí tady v krámě víc jak sedmkrát tolik, než po síti s dopravou zdarma. To jistě víte sami.
Nu a když si tedy takové kroužky pořídíte, hned je nasadíte mezi sklo a aparát a začnete s nimi mířit na všechno, co se nachází ve vašem nejbližším okolí. A pak je zkoušíte na všechna skla, co jich máte v šuplíku a jste u vytržení, jak vlastně z každého objektivu je najednou makro objektiv a jak se vám ta desetikoruna ani nevejde do celého okénka obrázku, takže jásáte, že makro je vopravdu makro.
Jakmile se vyjásáte, hledáte objekt, který by stál za opravdové vyfotografování …. a teď jste v koncích. Vono tu zrovna nic šikovnýho není. Žádnej brouk tu neleze, na motýly je právě v těchhle dnech zima, kapičky rosy už jsem fotil tisíkrát. No k čemu já ty kroužky vlastně mám? Ano, odpověď se okamžitě nabízí. Ale s tou nemohu souhlasit. Prostě jsem si umanul, že si je pořídím, že to s nimi zkusím a stalo se. Radost jsem si za pár šestáků udělal, tak teď už jenom potkat něco, co by za to makro stálo. Však ono se něco najde. Teď už jsem na ten makro svět pořádně nachystanej.

furt je na co se těšit

Zahlédl jsem jednu zprávičku od přátel kamarádů. Že prý dcerka je už třetí den na táboře a deprimovaný tatínek vyrobil stěnu plnou obrázků, aby bylo kam chodit vzpomínat na přechodně ztraceného potomka.
No.
Nebudu zastírat, že se nám po těch našich krakenech stejská. To ano. To hned jak odjedou. Jenomže oni jsou celý prázdniny pryč a to bychom se ustejskali. Tábory si přejí sami, Kačka už má oblíbené, Matěj chce pořád nové a nové zážitky. Doma se sotva ohřejou, stačej si vybalit a znovu zabalit a zase jedou. Oni se na ně těší a na nějaké stýskání není čas.
Kačka alespoň píše pohledy a dopisy, jak děsně se jí tam líbí. Matěj nepíše skoro vůbec a akorát vozí nějaké diplomy a ceny. A když se jeden zeptá, za co to je, tak zahuhlá, že to vyhrál v támhletý soutěži. Přisype to na hromadu a jede sbírat na další tábor. Kačka zase vozí výrobky a každému něco přiveze. Děsně na nás na všechny myslí. No to my na ní taky, pochopitelně. Ale že bych kvůli tomu musel dělat nástěnku a vzpomínkový koutek, to nemusím.
Naopak, žádnej koutek, ale hned nějakou akci.
Minulý víkend se nám podařilo mezi tábor a soustředění proložit Woodstock a tuhle sobotu jedeme na Sychrov. Vy ne? A to my jo. Matěj už má nachystanej kilt, Kačka zámecký šaty a jedeme opět na Skotské hry rovnou ze soustředění. Tam měl Matěj, tedy kromě toho soustředění, pochopitelně, za úkol dohodnout se s Vojtou, což je jeho starší kamarád a vzor, co že si vezmou pod ten kilt. Mně se totiž nevěřilo.
Z toho je vidět, že na nějaké památeční nástěnky není čas.
A já myslím, že je to tak lepší. Furt je totiž na co se těšit.

každej to vidí jinak

To se takhle koukne máromantickáHanička z okna a rozplývá se: "To je nádherný, podívej!"
"No, dyť pršelo."
"Ale ty ses nepodíval."
"A podíval."
"Dyť ses ani nevotočil!"
"Ale votočil, sem votočenej."
"Ale koukáš se do zdi. Máš se koukat z vokna."
"A dyť se koukám. Mraky, no."
"Ale krásný."
"No jo, tak já ti je du teda vyfotit."
A když jsem ten obrázek udělal, povídám: "Tak jsem ti je vyfotil. Pojď se podívat."
"No, hezký."
"Jak hezký? Dyť ses ani nepodívala."
"Ale podívala."
"No jo, ale málo. Já ti dělám vobrázek …"
"A dyť si ho stejně děláš pro sebe, abys měl co dát na woleschko."
"No jo, ale vono je to krásný…"
Jak je vidět, nakonec jsme se shodli, že krásný jsou, ty naše deštný pralesy, ale každej to holt vidí trochu jinak.
Tož tady jsou v odkaze. Ono by se to na stránce s textem nevyjímalo dobře.

tož nám hezky prší

Nuže tedy zase trochu o počasí, neboť se jako by proutkem mávl změnilo z tropických veder na tropické deště. Napršelo zatím jen nějakých třicet milimetrů, ale prší pomalu, takže se většina vláhy může vsáknout do země a neodteče.
Když jsem se díval do historie, na začátku června napršelo docela dost, červen byl vůbec trochu deštivý a červenec zase tři týdny suchý a horký až do půlky srpna. Já to vidím tak, že bylo léto, jaké už bývá málo kdy.
Když to vezmeme podle údajů z meteostanice, tak od začátku června do začátku července napršelo nějakých 70mm, pak bylo sucho, teď napršelo 30mm. To máme za dva a kousek měsíce nějakých 100mm srážek, což zase naní tak zlé na léto. Ano, přes tři týdny bylo sucho, ale před tím pršelo a teď prší zas.
Škarohlídům nechť je poučením, že větru a dešti naštěstí poručit neumíme, což má ten vedlejší efekt, že můžeme brblat a stěžovat si na počasí. Teď zcela jistě přijdou vlny stížností na příliš mnoho vody a povodně a mudrci budou kázat o tom, jak to už dávno říkali a jak si za to můžem sami a jak by to bylo skvělý, kdyby byl ten déšť rozložen rovnoměrně, což by byl, kdyby byli lidi ukázněný a chovali se podle pravidel, které oni, mudrci, navrhují. Naštěstí nejsou lidi padlí na hlavu a prodavače deště vymetají od svých prahů koštětem.
Tož nám hezky prší, a za pár dní zas bude teplo, jelikož léto ještě zdaleka nekončí a prázdniny mají ještě skoro jednu čtvrtinu před sebou.

nikam nedošel

Velice vhodné zakončení vlny veder pořádali milci letních festivalů u nás tuhle sobotu. Přesto, že rosničkáři vyhrožovali bouřkami a dešťovými přívaly, nic z toho se letos nekonalo. Naopak se konal opět vydařený Woodstock na Woleschku. Tentokrát jsme to tak tak stíhali, protože děti zrovna v soboru přijížděly z táborů. Naštěstí ta Matějova parta přijela trochu dřív, takže jsme akorát dojeli, když Ondřej Hejma tvrdil, že modrá je dobrá. Inu, dobrý to bylo celý. Alla s Jurášem už na nás čekali na festivalu a tak jsme si to náležitě užili všichni spolu.
Večer jsme my, starší, zašli na Fixu a po příchodu domů se ještě stihli v noci vykoupat. Voda měla nějakých dvacet osm stupňů. Ocenit to ale mohli jenom dospěláci, jelikož Kačka s Matějem se nenechali probudit. A to mě velice důrazně před usnutím žádali, abych je určitě, ale určitě v noci vzbudil, že si chtějí užít nočního koupání. No jo, ale vzbuďte ty krakeny, když nechtějí. A to se Matěj už posadil v posteli a povídal, že už jde … a nikam nedošel. Spal dál.
Inu tak. Vedra skončila, Woodstock taky a v galerii nejsou žádné obrázky, jelikož si účinkující pochopitelně nepřejí, aby je kdekdo fotografoval. To dá rozum.

odlet

Stačí šustnout a rozprchnou se. Včera se mi podařilo jednoho načapat při odletu:

odlet

lázně

Tuhle jsme se o tom bavili s Ondřejem: jak vytáhnete na zvířata nebo ptáky nějaký dlouhý sklo, zdrhnou. Obyčejnej foťák, co vypadá jako krabička s víčkem, jim většinou nevadí, ale jak to má na sobě nějakou rouru, prostě zdrhnou. Jestli jim to připomíná nějakej kvér a kde k té zkušenosti přišli, to je otázka, ale je to tak.
Nu a tak je problém vyfotografovat naše lázně. Buď to bude z dálky a s hejnem koupajících se anebo z blízka ovšem jenom s těmi, co si nestačili všimnout, že je fotím, a nezdrhli. Zvolil jsem tu druhou variantu. Možná příště budu úspěšnější. Voni sou tu naložený furt:

Lazne1

Lazne2

Lazne3

ani celých čtyřicet

Léto, jak má být. No jo, ale to řekne jenom někdo. Jinej namítne, že takový vedra a sucha nepamatuje. A na to já odvětím, že má krátkou paměť.
Léta rozmarných let jsou nedávnou minulostí a jsou ještě v živé paměti. Léta suchých a horkých let jsou zapomenuta, ale to neznamená, že by u nás takové počasí nebývalo. Kdepak, bylo. Dobře si pamatuju na roky, kdy jsme se na chalupě skoro ani neměli kam chodit koupat, protože voda v řece Cidlině téměř vyschla a jediné, co nás zachránilo, bylo stavění kamenných hrází přes řeku tak, aby alespoň trochu vody zadržely a my se mohli vleže na břiše v té troše vody ochladit. Jenomže to ještě neexistovaly klimatizace a globální povětří.
Nuže ano. Je tu po dlouhých létech zase jednou suché a horké léto. A protože by deštík neškodil, podíval jsem se, zda by nebyla nějaká lidová moudrost, která by v takhle horkém počasí nějakou tu vláhu slibovala. A ono vám skoro nic. To je samej Vavřinec a Bartoloměj nebo Anna, ale o vodě se nic nepraví. Zřejmě i lidové pranostiky v tomhle počasí vyschly, což značí, že to sucho není nic nového pod sluncem ani v našich krajích.
Ale jednu jsem přeci jen našel. Ovšem na Slovensku a byť je v ní déšť obsažen, dlouho nevydrží. Však posuďte sami:
Dážď v auguste je ako ženský plač. Ten, ktorý doobeda prší, skôr ako obed minie, sa usuší.
Tož tak. Užívejte veder, ať máte na co vzpomínat, až zas bude léto rozmarné.

A pro časy budoucí, aby nebyly spory o tom, jak moc teplo bylo, zde zaznamenávám graf z mé metostanice s rekordními teplotami za uplynulý týden. Jak sami vidíte, nebylo to ani celých čtyřicet stupňů:

temperature150812

na lampárnu

Běž si na lampárnu, slýchá člověk v případech předem ztracených. Kromě lampárny se na nádraží nacházejí i jiné instituce jako například informační kancelář, kde by bylo lze očekávati nikoliv řešení případů, nýbrž informování o místech, kde by bylo možno případy vyřešit. Tedy kromě lampárny, pochopitelně.
Protože jsem potřeboval najít to správné okénko od té pravé kanceláře, kde se prodávají žákovské časové jízdenky a průkazy na příměstskou dopravu, zamířil jsem celkem logicky k informacím, které se již z dálky přímo nabízely.
"To nevím," pravil pán za katrem, když jsem se tázal na to správné okénko s průkazy, což mě udivilo, neboť pán vědět měl, tedy očekával jsem, že bude vědět, když pracuje v informacích. Pokusil jsem se tedy o podrobnější dotazování, ale ani to nepomohlo, jelikož ze zoufalství mě pán poslal "tady vedle k pokladně."
U pokladny byla naštěstí fronta, která mi zabránila jít se zeptat tam. Zkusil jsem tedy zajít do metra. A tam věděli. Tedy pan dozorčí stanice mě poslal "támhle na druhý konec a tam jak vidíte to malý vokýnko, tak tam to je."
Hurá! U vokýnka jsem koupil za korunu (!!!) cedulku, kterou musí potvrdit škola, musíme tam nalepit Matějovu fotku, vyplnit údaje o držiteli a pak to celé ještě musí potvrdit ta paní u toho vokýnka a teprve potom se to použije jako doklad pro zakoupení pololetního jízdného a nahrání údajů do openkarty a teprve následně to celé dohromady snad bude fungovat jedno pololetí jako časová žákovská jízdenka. Na další pololetí to prý stačí už jen zaplatit a nahrát. No, doufejme.
A že vám to přijde složitý v době superrychlého internetu? No mě taky. Ale s tím musíme právě na tu lampárnu, víc se s tím dělat nedá.

z hrušky na znak

I v tom vedru člověka napadají vzpurné myšlenky. Tedy tepla bylo 38°C a peněz 18tisíc. To se jeden vzbouří.
Totiž mápečliváHanička si vymyslela, že ložnice je moc velká a že by se tam hodila taková šatna, beztak jsme to už jednou měli a pak jsme to zrušili. A teď že by to už zase bylo potřeba, ale jinak, už proto, že vývoj se točí ve spirálách. Tedy původně, že to byly police, ale to nebylo až tak šikovné. Teď to bude stěna, obyčejná příčka, která rozdělí ten velký prostor na jeden i tak dost veliký a druhý malý, ve kterém bude šatna. Obyčejná příčka bude ze sádrokartonu a bude to hned. Bude to řešení čisté, estetické, oku lahodící a laciné.
A jsme u toho.
Že prý osmáct tisíc si budou řemeslníci počítat za bratru třikrát tři metry příčky. No to ne. Tolik to přeci nestojí!
V neděli, to už bylo jenom 37°C, jsme se o tom začali živě bavit. Doprkýnkadubovýho, dyť to přece nejde. To má zkušenej řemesník za půl dne hotový. Kdyby ten materiál stál deset, tak za práci dostane osm. To jsou dva tisíce na hodinu. No to nemá ani slušnej právník. To je nestydatost chtít za to tyhle peníze!
A tak jsme mudrovali o tom, že zase řemeslník ví, jak na to a že kdybych to dělal já, tak mi to bude trvat tejden a budu muset vymejšlet, jak příčku přidělat pod šikmý strop ve zkosení v podkroví a že vlastně si ty peníze ten řemeslník zaslouží a ….
"Nezaslouží! To prostě není přiměřený! Dva litry na hodinu prostě nedám. To by musel bejt ten sádrokarton ze zlata a musel by ho přijet dělat primář, abych mu dal ty prachy," láteřil jsem.
"Tak si to budeme muset udělat sami."
"Tak jo. Tohle mě vážně dožírá."
MášikovnáHanička hned vyhledala na síti příslušnou instruktáž. Dva chlapíci tam udělali dvakrát takovou příčku a ještě lomenou za dvě a půl hodiny.
Kostky byly vrženy.
Během dopoledne jsme nakoupili a přivezli potřebý materiál. Když jsme to pak srovnali, bylo jasné, že je ho o maličko víc, než bude potřeba. A stál jenom tři tisíce! A to včetně nástrojů.
Nu a opravdu. Jediné, co mě zdrželo bylo vymýšlení zavěšení pod šikmý strop a opomenutí přidat k zakreslení příčky ještě tloušťku toho sádrokartonu. Nu a ještě jsem pak při práci přišel na to, že mládenec, který nám radil v obchodě, nám sice všechno pečlivě vybral a poradil, ale zapomněl na šroubky k tomu závěsu pod šikmý strop. Ty koupím dneska v železářství.
Takže v neděli odpoledne byl položen základ příčky a přiložen první sádrokarton. Ostatní až budou ty šroubky. Když nepočítám nákup a vymýšlení, čistá práce byla tak na tři čtvrtě hodinky, ani ne.
Nuže pánové řemeslníci. Pokud by vaše cena za sádrokartonovou příčku o rozměrech o něco menších, než tři krát tři metry, byla šest tisíc, rád bych vám je dal, protože bych věděl, že je to poctivá cena za drobnou práci. Ale osmnáct? To jste spadli z hrušky na znak.
Já to budu mít sám s dopomocí méveseléHaničky po odpolednech za týden a za tři. Pro těch zbylých patnáct najdu mnohem lepší využití, to mi věřte.
A ještě si při tom užiju trochu toho řemesla.

hádanka srpnová

Letos mi to pořád nějak s těmi hádankami nevychází. Pokusím se to zlepšit a tedy hned na úvod měsíce srpna jednu typicky letní uvádím.
Co je na obrázku? Uhodnete?
a) satelitní snímek dun saharské pouště
b) snímek moderní malby (špachtle) abstraktní krajiny
c) símek orosené skleničky zevnitř, obsahující chardonnay

dva obchody

Tu a tam jdu po Praze a koukám kolem sebe.
Zdálo by se, že následující fotky dělí nejméně pětadvacet let, ale opak je pravdou. Jsou pořízeny ve stejný den a místa pořízení jsou od sebe vzdálená jen pár stanic tramvají.
Na obou obrázcích je obchod.
V tom prvním případě je tu s námi pořád ještě přítomná bolševická minulost v rozpadajícícím se městě s prázdnými obchody. A v tom druhém je vidět prudká současnost, která už neví, co by si vymyslela, aby ty obchody byly pořád plné.
Inu svět se mění.

polotovary


pisoir-pro-psy

do stejný hospody

A jestli prej si může přisednout, ten cizí pán, co po mně při obědě furt pokukoval. Jistě, povídám a hned přemejšlím, co asi tak bude chtít.
A jak si sedá, začne povídat: "Nezlobte se, já na vás pořád koukám a řikám si, jestli my jsme se už někdy …"
A v tom mi to došlo. Skočil jsem mu do řeči:
"No jó, dyť my jsme…"
A to zas skočil do řeči on mně:
"… byli spolu na vojně, že jo?!"
"No jasně!
"Já si jenom nemůžu vzpomenout na jméno …"
"Já jsem Jirka. A ty jseš Petr, že jo?"
"Ne, Pavel, ale to je jedno."
"No to je báječný, že ses ozval."
"Ty seš furt stejnej, akorát jsi šedivej."
"No ty vypadáš taky dobře …"
A tak jsme během pár minut zavzpomínali na Janovická kasárna a rok vojny, kterou jsme jako absolventi museli přetrpět. Je zvláštní, jak se ty vzpomínky najednou začnou vynořovat. Zřejmě tam budou dost dobře zapsaný. Byl to hodně silnej zážitek, ta vojna.
Nu a tak jsme si řekli, že se zas na obědě uvidíme, poněvadž nás to nějak zaválo nedaleko od sebe a chodíme už nějakej čas do stejný hospody na oběd.
Inu svět je malý a o náhody v něm není nouze.

novej pták

Sou lidi, kerý maj imrvére pocit, že musej mít furt něco novýho, jinak sou votrávený.
Tak pro ty, co by byli votrávený, dyby nic novýho neměli, mám dobrou zprávu: máme novýho ptáka!
Strnada. Na zahradě. U potůčku.
Hele:

strnad

bujará nálada

V pátek woleschko nevyšlo za příčinou toho, že já jsem vyšel z domu poněkud dřív než jindy a nebyl čas na psaní. Téhož dne pak vyšel Modrý Měsíc, ktarý jsem taky nestih' nafotit. Inu holt není každý den posvícení. Nu a přes víkend jsme rozváželi naše krakeny do cílových oblastí, aby chvilku páchali svá alotria na cizí půdě, což nám během několika málo minut způsobilo tesklivou náladu, zatím co krakenům náladu veselou, bujarou až hystericky-křepčivou.
Takže Kačka už je na dalším táboře, kam se dycky děsně těší, jelikož předloni pitvali mimozemšťana, vloni vytahovali Excalibur ze skály a letos staví železnici až do Oregonu, což se indiánům nelíbí a chystají se vykopat koleje.
Nu a Matěj blbne v Teplicích, což je nejlépe dokázáno na pár fotkách, které jsem na rozloučenou udělal. Tož tak, prázdniny jsou v plném proudu, hleďte:

do_vody_01

do_vody_02

do_vody_03

do_vody_04