tři dny předem
25/02/15 05:57 zařazeno v kategorii: o lidech
"Ale tady to máte špatně, to jde jenom na měsíc, " pravil pán za přepážkou.
"Tak to tam nějak přepište," pravil sem já.
"A na jak dlouho to chcete? Bejvalo to jen na půl roku, ale teď už je to možný na libovolnou dobu."
"Vždyť jste říkal, že to jde jen na měsíc."
"No to jo, to je pravda, jde to jenom na měsíc, ale můžete to chtít na libovolnou dobu."
"Tak tomu já nerozumím. Říkáte, že to jde jenom na měsíc …"
Tu se přitočila jedna paní, kterou jsem před chvílí pouštěl do dveří a povídá, ať si to nastavím na půl roku, že na víc to nejde. Jenomže ten mládenec za okýnkem jí slyšel a povídá:
"No právě, to bylo. A teď už to jde i na víc, než na půl roku. Teď už si můžete vybrat."
Paní odešla a já stál před okýnkem.
"Jenomže já tomu furt nerozumím. Nejdřív říkáte, že na měsíc a pak, že na libovolnou dobu. To jsem z toho vopravu blázen."
"No tadyhle vám to píšu. Vy to máte napsaný vod pětadvacátýho do třicátýho. A to nejde. Jde to jenom na měsíc."
"A - ha! Vy myslíte, že nejmenší období je běžný měsíc a těch měsíců si pak můžu zvolit, kolik chci."
"No ano. Jde to jen na měsíc a můžete to mít na libovolnou dobu. A pak si to můžete prodloužit zase tak, jak chcete."
"Tak už tomu rozumím. Ono to jde například od pětadvacátého do pětadvacátého a pak …"
"No ano, na měsíc a na libovolnou dobu."
"Jo, konečně rozumím. Tak mi to prosimvás napište na měsíc."
"Tak jo. A kdybyste to chtěl prodloužit, klidně můžete na jak dlouho chcete. Ale nezapomeňte. Tři dny předem!"
"Jo dám na to pozor. Tak teda pěkně děkuju."
Po deseti minutách jsem to měl. Naštěstí nikdo další na té poště nebyl, jen já. A já byl za tatrmana.
"Tak to tam nějak přepište," pravil sem já.
"A na jak dlouho to chcete? Bejvalo to jen na půl roku, ale teď už je to možný na libovolnou dobu."
"Vždyť jste říkal, že to jde jen na měsíc."
"No to jo, to je pravda, jde to jenom na měsíc, ale můžete to chtít na libovolnou dobu."
"Tak tomu já nerozumím. Říkáte, že to jde jenom na měsíc …"
Tu se přitočila jedna paní, kterou jsem před chvílí pouštěl do dveří a povídá, ať si to nastavím na půl roku, že na víc to nejde. Jenomže ten mládenec za okýnkem jí slyšel a povídá:
"No právě, to bylo. A teď už to jde i na víc, než na půl roku. Teď už si můžete vybrat."
Paní odešla a já stál před okýnkem.
"Jenomže já tomu furt nerozumím. Nejdřív říkáte, že na měsíc a pak, že na libovolnou dobu. To jsem z toho vopravu blázen."
"No tadyhle vám to píšu. Vy to máte napsaný vod pětadvacátýho do třicátýho. A to nejde. Jde to jenom na měsíc."
"A - ha! Vy myslíte, že nejmenší období je běžný měsíc a těch měsíců si pak můžu zvolit, kolik chci."
"No ano. Jde to jen na měsíc a můžete to mít na libovolnou dobu. A pak si to můžete prodloužit zase tak, jak chcete."
"Tak už tomu rozumím. Ono to jde například od pětadvacátého do pětadvacátého a pak …"
"No ano, na měsíc a na libovolnou dobu."
"Jo, konečně rozumím. Tak mi to prosimvás napište na měsíc."
"Tak jo. A kdybyste to chtěl prodloužit, klidně můžete na jak dlouho chcete. Ale nezapomeňte. Tři dny předem!"
"Jo dám na to pozor. Tak teda pěkně děkuju."
Po deseti minutách jsem to měl. Naštěstí nikdo další na té poště nebyl, jen já. A já byl za tatrmana.
2015
