WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

loutkový režim ve Zvoli

Koza nechyběla, tedy ta na kárce, která s námi jezdí každý Masopust. Chyběla Kačka s moumilouHaničkou, které obě ležely v posteli, poněvadž to zrovna tak nešikovně vyšlo a tu virózu, co se tu plíží kolem, dostaly ausgerechnet před Masopustem. Tak jsme to s Matějem zachraňovali alespoň za mužskou část naší rodiny.
Ovšem vyzbrojili jsme se na to pořádně. Matěj šel za ninju a já za … no já ani nevím, za co jsem to šel, ale malé děti se toho bály a dospělí mě těžko poznávali. Však si s tím dala málaskaváHanička spoustu práce. Trvalo jí dobře hodinu,
než mě namalovala. Vzor jsme si vzali z masky čínské opery a mášikovnáHanička to drobně zjednodušila. Výsledek byl nadmíru uspokojivý, pro děti předškolního věku až děsivý.
Tož jsme šli před školu děsit, což bylo venkoncem docela zbytečné, protože tam už bylo děsů dost.
Po desáté začalo dívadlo. Tentokrát pimprlové a obzvlášť veselé, loutkoví herci a loutkoherci (pozor, to není totéž!) sklízeli potlesk na otevřené scéně a přesto, že to byl příběh děsuplný, smály se i ty nejmenší děti.
Poté byl vodícími lany připoután k vodiči i sám pan starosta, čímž byl ve Zvoli jednak nastolen loutkový režim a jednak bylo nám, maškarám, povoleno si zařádit, což jsme poctivě provedli.
Veselo bylo a nakonec střelený medvěd byl na úplný konec dle tradice vzkřísen čistými pannami. Masopustní veselí skončilo a masopust teď potrvá až do Velikonoc, kdy se to zase pořádně oslaví s pomlázkami a třeba už přijde i jaro.
A pro dnešek ještě tuhle jedna
pohlednice s maškarami u rybníka.