WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

je tu frmol

To už tak na světě chodí, že se rodiče starají o své potomstvo. No však to znáte. Maminko sem, tatínku tam, já bych potřeboval tohle, já zase tamto, ... to je furt něco. A jeden to dělá rád, to dá rozum.
Nejinak je to v říši ptačí. To máme teď v přímém přenosu.
Sýkorky, drozdi a konopky vyvádějí v těchto dnech z hnízda mladé, které až doteď krmili. Co, krmili. Cpali do nich, co se do nich vešlo. V kryptomerii sedí v hnízdě dva mladý drozdi, žlutý zobáky jim čouhaj nad vokraj, hnízdo málem rozloměj, jak jim už je malý, ale furt řvou, že by jako něco chtěli. A starý drozdi se můžou přetrhnout.
Sýkorky jakbysmet. Včera odpoledne už a mladé z budky vyvedli. A ty nevěděly nic lepšího, než to napálit rovnou od cedru do našeho okna. Starej sýkor a sýkora nám nadávali, že se třás' celej barák. Bylo to něco v tom smyslu, že jako koho to napadlo postavit dům na takhle blbým místě a eště k tomu s voknama zrovna tam, kde se jejich mladý učej lítat. No, pak si je sehnali do houfu a odlétli k lesu.
A konopky, ty předvedly vůbec tyjátr. Mladý si sedly do keře u krmítka a hulákaly jak na lesy, dokud jim z toho krmítka starý nepřinesly slunečnicový semínka. A takhle furt dokola celý dopoledne. A když jsme s moumilouHaničkou kolem krmítka vytrhávali pampelišky, ještě nám spílaly, že rušíme rodinnou pohodu.
Inu, je tu teď frmol.
A to nepočítám strakapouda, kterej tuhle párkrát přilít od lesa k nám do krmítka, vymet' tu čeládku ven a nacpal se semínkama sám.