WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pro pamětníky

robot Emilián

Tenkrát, když jsem začínal číst sci-fi, ještě se tomu sci-fi moc neříkalo. A možná první knížka, která se mi dostala do rukou byla hned o robotovi. Tatínek mi totiž koupil sešit s robotem Emiliánem.
A od té doby mám Emiliána rád. Je to nejlepší robot ve vesmíru, protože umí úplně všechno včetně například cestování časem. Ono se mu to hodí, jelikož všechna jeho vyprávění jsou jaksi poučná, což mě tenkrát moc nebralo. Ale ty obrázky!
Kompletní schéma robota, robot zasahuje v různých akcích, robot - detektiv, inu Emilián byl číslo jedna (Pozor, nezaměňovat s robotem č. Jedna! - to je o čtyřicet let mladší stroj původem z Ameriky).
Jenomže já měl tenkrát jen dva sešity. O mamutech a o tiskových šotcích. A dobře jsem věděl, že existují sešity další, ale nějak se už ke mně nedostaly. Tu a tam jsem se podíval, jestli se nedá Emilián někde v antikvariátu sehnat a občas se mi to i povedlo, ale pořád jsem neměl všechny.
Až teď. Úplnou náhodou jsem si na Emiliána zase vzpomněl a ejhle: stejnou náhodou byl k mání celý komplet jedenácti sešitů. To jsem musel mít. A mám to! Po padesáti letech mám konečně všechny sešity s robotem Emiliánem doma. Už je s Matějem čteme. Začali jsme u sopek, to je první díl.
No uznejte, kdo by nechtěl mít takovýhohle krásnýho robota doma v garáži?

Emilian

ten zvonil

Tuhle jsem objevil zprávu, že se testují nové automaty na označování jízdenek. Že jsou děsně moderní a taky drahý a že hned tak v tramvajích nebudou. Tak že si je alespoň vyzkoušej ...
A vzpomněl jsem si, že ještě před tím, než se sesunula lanovka na Petřín, kterou, jak známo, jsem právě jednou směl řídit, to šlo s lístkama i bez automatů. To ještě jezdily po Praze trolejbusy. Kupodivu si pamatuju přeměnu pana průvodčího v automat.
Nejdřív byl jenom pan průvodčí. Měl šedivej kabát, ouřední čepici, koženou brašnu, v ní lístky a kleštičky. Kdo si nekoupil lístek v trafice, koupil si od pana průvodčího. Ten mu ho procvak' kleštičkama, tedy označil datum a trasu, poněvadž už tenkrát byly lístky přestupní a nepřestupní. Mezitím zatahal za koženej řemínek pod stropen křižíkovy tramvaje, zacinkalo to, pan řidič otočil pákou na pultě a jelo se. Kdo to nestih, mohl ještě naskočit cestou …
Pak přišly pultíky. Pan průvodčí už seděl (nebo stál?) v přední části tramvaje, nastupovalo se předními dveřmi. "Postupujte dále do vozu!" zněl pravidelně tramvají hlas pana průvodčího nebo už i paní průvodčí. U pultu opět proběhl nákup a procvaknutí.
A pak začali průvodčí mizet a objevily se automaty. Takový modrý vysoký krabice s šikmým okýnkem, pod kterým byl gumovej dopravník s přihrádkama. Dopravník byl spojenej s páčkou. Do trychtýře jste hodili padesátník (přesně nevím, platil dědeček nebo tatínek), zatáhli jste za páčku - to už jsem tahal já, pochopitelně, a z krabice u páčky vyjel lístek. Současně jste pod sklem viděli v přihrádce dopravníku, kolik jste do automatu vrazili a jestli nešidíte, což občas kontroloval zakuklenej revizor. Toho, kdo tam hodil knoflík, hned odhalil.
A tyhle velký bedny na nožičkách vystřídaly první malý označovací strojky. Myslím, že byly oranžový. Do strojku se shora strčil lístek, zatáhlo se za vstupní štěrbinu, která byla současně i označovačem, cvaklo to a vyndali jste prokousnutý lístek. Pokaždé jinak. Ovšem pamatuju si, že se našli fištróni, kteří nosili sadu procvaknutejch lístků a komparační proužek papíru, podle nějž pak vybírali pro revizora tu pravou kombinaci děrování z archivu.
No a potom přišly už strojky elektrický s časovým razítkem a elektronický karty a …. a to už není nic zajímavýho, to je dodnes.
Kdepak strojky, ty vám nezazvoněj a nezazvoněj. To pan průvodčí, ten zvonil, panečku.