WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

přituhuje

Očekávání bylo liché a přes noc mráz zas trochu přituhl. Stačí se podívat na teploměr (-11,4°C). A nebo ke studánce. Teď jí zrovna obsadili naši domácí kosi, jelikož je to v okolí jediný zdroj alespoň trochu tekoucí vody:

kos_141229

prožluklá situace

Situace na železnici zůstává kritická, praví ranní zprávy, neboť včerejší ledovka buď nepovolila vůbec nebo jen částečně.
Já jsem tu včerejší kalamitu u nás na zahradě zažehnal nasypáním slunečnicových semínek do krmítka, jelikož naše sýkorky si kalamitu představují tak, že jim nikdo nic nenasype, což je troufalost. Zvláště pak od pana domácího, že ano.
Nuže takhle to v krmítku vypadalo právě včera, když ta prožluklá situace nastala:

v krmitku

podzim v Olešku

Podzimní prázdniny skončily a podzim je tu i s prvními ranními mrazíky. To znamená, že se listy už na stromech dlouho neudrží, ale než všechny spadnou, ještě se zbarví, aby nám udělaly radost. Nuže tedy takhle vypadá letošní podzim v Olešku.

podzim 141028

kde je dole a kde nahoře

Když už jsme u těch obrázků mlhy, mám tu ještě jeden. Ze soboty.
To vám je takový náramný ticho, nikde nikdo, všude klid, jenom ve škole v tělocvičně mají děti soustředění. Tam ale mlhu nemají, tam se cvičí. Zatím co venku u rybníka to vypadá takhle. Však se přijďte podívat. Jenom holt musíte dřív vstát. Sobota nesobota.
Mimochodem: poznáte, kde je dole a kde je nahoře?

Mlha_Zvole

za plotem

Možná jste si všimli, že se tu už vůbec nerozepisuju o kompostu, o trávě, o sekání a o údržbě trávníku vůbec. Je to totiž velice citlivé téma.
Ono to všechno stále probíhá, pochopitelně. Tráva roste, kompostéry se plní posekanou travou a jsou přeplněné, o trávník se dál starám, ale ...
... ale někde něco musím dělat špatně.
V odborné literatuře se snadno dozvím, co dělám špatně. Jenomže začínám odbornou literaturu, potažmo její autory, podezírat z podjatosti a z úzkého provázání s trávníkovým průmyslem.
Co je špatně?
Tohle: Když se dle odborné literatury o trávník staráte, roste jako z vody. Tedy pardon, z hnojiva, který do něj sypete. Furt to sekáte, furt to hnojíte, furt to provzdušňujete a furt to roste a roste. Jenomže je v tom i mech a houba. Tak použijete prostředky proti mechu a houbě. Přečtete si spoustu článků o provzdušňování a revitalizaci trávníku. Už to máte všechno v malíčku. Říkáte si, že vás nic nepřekvapí a máte skoro pravdu.
Skoro.
On totiž za humny roste taky trávník. Taky ho sekáte, protože to chcete mít hezký. Tenhle trávník ale neprovzdušňujete, nehnojíte, nestaráte se o něj. Ba dokonce jste ho ani neseli. Vyrostl tam sám. A roste sám od sebe. A je lepší, než ten váš na zahradě! Jistě, není to trávník z jednoho druhu trávy. Jsou na něm luční kytky, pampelišky, jetel, spousta druhů trav. Ale bodlák žádnej. Nikdo ho nezalejvá, nikdo ho neošetřuje ... a on si roste a daří se mu.
Ten zahradní trávník potřebuje péči jako drahej pes, rvete do toho prachy, lopotíte se, trávíte s ním čas ... a von je hezkej, jen když ho nakrmíte a načešete. Pokud ne, zežloutne, a je hnusnej. Odborníci radí: to máte moc kyselý, musíte to přihnojit, to máte travní plíseň, musíte to provzdušnit a dosít, to musíte protrhat a odstranit mech ....
Prdlajs! Nic nemusím!
Když může za humny nadivoko růst lepší trávník bez pravidelné péče, může růst i na zahradě.
A to je právě to citlivé téma.
MácitliváHanička je poněkud jiného názoru. Což se projevuje tím, že pořád tvrdí, že když je trávník posekanej, je krásnej.
Není! Ten za plotem je mnohem hezčí.

dá se

Onehdá jsem si tu posteskl na nedostatečnnost svých koleček. Koleček na bruslích, která způsobila fatální podkopání mého sebevědomí, když mě na bruslích předjížděly do kopce i tělnaté dámy vesele štěbetající o věcech odtažitých. Bude to už víc jak dva roky a na příhodu jsem zapomněl zvláště pak proto, že kolečka jsem si pořídil nová, funkční, nebrzdící, na kterých jsem si pak posléze na Lipně natlouk', protože zas jezdila moc. I to bude někde v záznamu.
Příhody byly tedy zapomenuty. Až dovčera. Ne snad že bych včera pozbyl kolečka a měl tak o kolečko míň, to zatím nehrozí. Šel jsem na procházku.
No ano, řekl jsem si, že zrovna touhle cestou na Ďábel jsem ještě nešel a proto že jí prozkoumám. To se jde do údolí Zlatého potoka, pak na vrch Holý, obejdete vršek vrchu trochu cikcak po docela dobré cestě a pak jdete zase dolů tou cestou, co vede od Urbanovky dolů k potoku Záhořánskému a přes Oborskou lávku se dáte zase nahoru cestou na Ďábel. No a pak jsem právě zkoumal další cestu mezi Ďáblem a údolím a nic jsem nevyzkoumal. Stezka neexistuje a jediná zatím použitelná je ta, kterou už léta používáme. Žádná nová není.
A jak tak jdu přes ty hory a doly, brodím se přes potoky a hledám cesty necesty, už jsem krapet uondanej. Vono je to sice jenom nějakých dvanáct kilometrů, ale pořád nahoru a dolů a jednoho to příjemně unaví. A tak se těšíte, že už máte před sebou jen to poslední stoupání od Zlatého potoka a že už jste vlastně doma, je to jen pár stovek metrů ...
A v tom vás potká paní na kole. Na horském kole.
Jede od soutoku potoků vaším směrem. Pojede nahoru po potoce až do Černíků, říkáte si. A pletete se. Paní zahne za vámi nahoru po tý strmý rozbitý kamenitý cestě nahoru do Oleška. Blbě se tam chodí, je to vymletý od vody. Natož pak aby se tam dalo nějak pohodlně jezdit. Ale to paní vůbec nevadilo.
Uhnul jsem z cesty, aby mohla jet po lepším proužku terénu. Poděkovala, a povídá, že to ani nemuselo bejt, že bysme se už nějak vešli. A jela nahoru. V klidu, bez námahy, bez motoru. Jen cvakla přehazovačka a paní v klidu pokračovala nahoru. Já šel nějakých 3,8 km/h, jak mi ukazoval aparátek, paní musela jet nejvýš 4km/h, protože chviličku to vypadalo, že jdeme a jedeme spolu a až teprve po pár metrech se "utrhla" a předjela mě zásadním a viditelným náskokem, který se směrem nahoru zvyšoval, po chvíli měl už dobrých dvacet metrů a na vrchu cesty mi prostě ujela.
S ní mi ujela i iluze, že po téhle cestě se nedá jezdit. Jak je vidět, dá se.
A když je člověk trénovanej, dá se i jezdit a dokonce i nahoru.
Ovšem to mi sebevědomí nespraví.

tentokrát až do setmění

Tentokrát Matěj prohlásil velice rozhodně, že na Woodstock půjde a že tam bude dlouho. To byla proti loňské první návštěvě veliká změna. Neboť vloni to byl rámus.
Letos opět přijel Juráš a aby byla změna úplná, Kačka šla taky. Matěj kupodivu neříkal vůbec nic o rámusu, i když rámus to byl náramnej. No bodejď ne. Když jste na rockovým festivalu, jste tam vlastně kvůli tomu rámusu. Kačka si okamžitě našla kamarádky, začala s nimi prodávat ve stánku a nějaký rámus vůbec neřešila.
No a tak jsme zase byli na Woodstocku. Tentokrát až do setmění. Juráš čekal na Wohnouty, kterým jsme ho nechali samotného, poněvadž už bylo přeci jen pozdě a navíc to vypadolo na slejvák. Kupodivu děti ani neprotestovaly a tak jsme se spořádaně odebrali domů. No však si tentokrát užily toho randálu dost a dost.
A nejenom randálu.
Například kolikrát dneska uvidíte bubeníka v růžovejch šatičkách a růžovým kulichu, jak skáče do diváků a plave pak mezi nima. Anebo třeba pivo. Matěj trval na tom že pivo potřebuje a támhle prý ve stánku mají to ovocný a bez alkoholu. Po důkladné kontrole, jestli je to opravdu bez alkoholu (bylo), pivo dostal. Kačka zas měla svítící náramek a štěbetala s holkama. Každej měl to svý a tak to tentokrát dopadlo skvěle.
Jedinej, komu vadil ten rámus, jsem nakonec byl já. Ale to už lepší nebude.

temno v kameře

Tak pěkně to funguje, akorát né furt. Samozřejmě, řeč je o meteokameře.
Přenos dat se totiž děje bez drátu, na což před dávnými léty přišel kolega Tesla, pochopitelně s drobnou dopomocí Járy Cimrmana. Nu a od té doby se šíří vlny nejen na vodě, ale i vzduchem. Jenomže jsou vlny slabší a vlny silnější. A ty silnější holt někdy ty slabší převlněj, což je k vzteku, neboť kamera vypadne. Tedy ne snad že by vypadla z okna, ale obraz zmizí a nastane tma. Digitální, pochopitelně. No a to je k vzteku.
Člověk aby furt někde něco restartoval, zatracený vlnění nepřátelský.
Takhle nějak se vztekám, když nefunguje kamera meteostanice tak, jak má. A podobně, jako s tou sekačkou včera, mi cosi docvaklo. Sice ne po pěti letech, jen asi tak po pěti měsících, ale docvaklo. Elektrikáři určitě vědí hned, jak si přečtou
starý zápis o nové krabičce na kameru.
Nuže tedy plechová krabice není úplně ideálním obalem pro wifi kameru. Tedy pokud jí chcete provozovat. Tu kameru, nikoliv tu krabici. Ona taková plechová krabice funguje nejen jako skvělé krytí proti povětrnostním vlivům, ale taky jako Faradayova klec. Pro ne-elektrikáře jen dodávám, že to není klec na živočichy, ale na náboje. Na elektrické náboje, samozřejmě.
Tedy náboj (elektrický) zůstane na povrchu a dovnitř nevleze. Což platí i pro ty vlny. Nuže mám-li tedy skvěle odstíněny vlivy povětrnostní, mám tím plechem současně odstíněny i vlny rádiové, což není pro wifi kameru úplně ideální stav.
No a jak píšu. Už mi docvaklo, že kromě silnějších vln z wifi vysílačů tady kolem nás mi ruší signál z kamery i Faradayova klec mé vlastní výroby. A tak jsem hledal náhradu za tu skvělou plechovku vod kafe. Náhradu jsem v pátek našel, zakoupil a teď už to celý jenom čeká na výrobu a instalaci. Než na to dojde řada, holt budete muset ještě nějakou dobu občas strpět temno. Tedy temno v kameře.

beton

Už jsem měl letos takovej nápad, že tu zahradu vybetonujem, natřeme na zeleno a pak to teprv bude ten nejlepší trávník.
To bylo na jaře.
Pak se to nějak usadilo, tráva přestala blbnout, já jí přestal hnojit a už se to dá stihnout posekat v nějakých rozumných intervalech. Takže od betonu jsem alespoň na čas upustil a to taky proto, že mácitliváHanička na věc neměla ten názor, o kterém se dá přemýšlet jako o pozitivním. Nuže tedy dál pokračuje - teď už přijatelný - koloběh růstu, sekání a kompostování. O těch kompostech
už tu taky bylo psáno dost a dost. Zdálo by se tedy, že téma trávník je vyčerpáno. Kdepak. Nikdy nevíte, co vás může překvapit.
Sekačku máte, ne? Tedy pokud máte trávník. Chápu, že sekačka je poměrně zbytný doplněk městského bytu. Samozřejmě, pokud nemáte na střeše golfové hřiště. Nuže tedy sekaček je spousta druhů, taky jsem jich spoustu druhů zkoušel. Teď jsou v kůlně dvě. Vošoupaný, ušmudlaný, ale fungujou, jak maj, a lepší už se dají vybrat jen těžko. Spokojenost ba byla na místě, jsem s nimi tedy spokojen. Ta strunová už visí připravena k použití v kůlně dobrých pět let. Možná víc. Sundavám jí a obsekávám s ní místa, kam nevjede ta velká sekačka.
Nu a jak tak v pátek obsekávám hranu trávníku a místa kolem kamenů a dřevěné podesty, nějak mi na mysli vytane ten nápis, co byl před těmi více než pěti lety na krabici. Mezitím se zase otrhá struna, tak sekačku otočím jako obvykle, ťuknu do toho čudlíku, co je vespod, potáhnu za strunu, nastavím délku, otočím zpátky a sekám dál. Jako už pět let.
A znovu se vrátím k tomu nápisu na dávno zahozeném obalu. Zněl: "... polautomatické vysouvání žací struny ..." No bodejď. Dyť je to poloautomatický. Dycky to votočím, klepnu do čudlíku, potáhnu a ... a teď mě napadá: proč já to vlastně těch pět let furt votáčím? Dyť tam psali poloautomatický! Co kdybych jenom klepnul tím čudlíkem vo zem? Tedy o trávník.
Zrovna zase bylo potřeba prodloužit strunu.
Klepnul jsem o trávník.
Světe, zboř se!
Vono se to prodloužilo, povytáhlo se to, samo, jenom tím klepnutím vo trávník, poloautomaticky! Zázrak! Teda pro mě to byl zázrak. Pro vás všechny, co četli návod, to zázrak není. Vy už vod začátku bez údivu používáte čudlík správně. A já už taky. Vod pátku. Ale těch pět let za to páteční překvapení stálo.
Najednou to šlo všechno úplně samo a beton byl definitivně smeten ze stolu. Totiž ze zahrady.

IPx1 Pure Arabica 1A

Předměty určené pro venkovní použití mají většinou tu vlastnost, že do nich neteče a že nezmrznou, což bývá zajištěno například voděodolným pláštěm a nějakou izolací. Běžný případ. Stejně tak běžné je, že tytéž předměty lišící se pouze prostředím, v němž mohou být použity, se pak liší zásadně a to cenou. I v násobcích.
Už nějakou dobu tu na woleschku vysílá meteo kamera. Vysloveně outdoorová. Ovšem svojí cenou i provedením určená pouze pro použití uvnitř objektů.
Jak jsem toho docílil? Inu vošidil jsem jí. Tedy ona sice je venku, ale přitom uvnitř. Tedy uvnitř takového domečku z polystyrénu, který jsem jí před lety udělal. Má to i okýnko z fotografického filtru, aby na ní nepršelo a nefoukalo.
No a ten domeček se mi v sobotu rozpad', když jsem prováděl tu revizi a obměnu celého systému. No jo, ale taková vnitřní kamerka musí být v domečku, i když je venku. A polystyren zrovna nemám. Tak to abych udělal takovou budku ze dřeva, řekl jsem si a chystal si nářadí.
A jak tak chystám, vůbec se mi nechce měřit a řezat. Tak nějak mi to k tý kamerce prostě nesedělo. Budka je pro ptáky. Pro kamerku by bylo potřeba něco poněkud industriálnějšího ... jenomže polystyrern nemám ...
A co třeba ... no jo, to by šlo!
Zašel jsem do kůlny, kde schovávám před moupořádkumilovnouHaničkou kupu harampádí, které by se mohlo někdy hodit. Věděl jsem přesně, pro co jdu. V harampádí já mám pořádek.
Ano, zde jest. Domeček pro kamerku. Tedy původně piksla od kafe, ale jinak zcela vodotěsná.
Nuže stačilo několik šikovných klempířských triků, čímž jsem vyrobil jednak průnik dvou válcových ploch a druhak opertlovaný otvor, do kterého jsem vsadil okénko - tedy ve skutečnosti fotografický filtr skylight 1A. Pak už jen trochu akrylátového tmelu a bylo.
Usazení do správného směru se po několika opravách povedlo a už se zase vysílá. Tentokrát i s časosběrným záznamem.
Inu, není nad krytí IPx1 Pure Arabica 1A domácí výroby.

chyba '30

Víkendové počasí se chovalo podle pravidel. Tedy až do pátku bylo rekordně teplo a slunečno a mávnutím kouzelného proutku, v tomto případě spíš virgule, nastal běžný předjarní březen: šedivo a mírně deštivo. Tedy opravdu jen mírně, poněvadž to nedělní mžení se nedá počítat a v sobotu spadlo jen pár kapek, necelých pět milimetrů. Ani za řeč to nestálo. Akorát to zdržovalo od práce.
Jal jsem se totiž provádět jarní provzdušnění trávníku, tedy prořezání takovým tím strojkem, co se vznešeně zove vertikutátor. Já bych to označil spíš jako elektrický hrábě. Na takovou práci je lepší, když neprší. No, než to oschlo, udělal jsem ještě obnovu systému a nových verzí programů na meteostanici, což laskavý čtenář zjistí jenom tak, že datum a čas v obrázku je v delším formátu, jelikož si programátoři řekli, že to vylepší.
Po dešti jsem stih' do soumraku jenom půlku zahrady. Tu druhou jsem tak tak stíhal v neděli. Byla to honička, poněvadž před druhou jsme museli odjet. Stih' jsem to, zahrada čtyřikrát prohrahrábana elektrohráběmi, posekána na tři centimetry, teď už jen pohnojit, ale to bude raz dva. A může klidně vypuknout jaro.
Jenomže pointa teprv přijde. Objevilo se totiž hlášení '30.
Ne snad, že bychom měli doma centrálu od Temelína. Stačí myčka.
"Vona asi bude rozbitá", pravila mápečliváHanička, když jsem se tázal, proč neběží. Na displeji svítilo červeně '30.
Chvíli jsme hledali někam založený návod k použití, ale marně. Bude někde dobře uklizenej.
Internet! Rozdělili jsme si role. MášikovnáHanička hledala podle mázvu v diskuzích radu, co s tím, a já jsem se chopil práce opraváře.
"Už to mám! To je voda ve spodní části ...."
Následovalo několik zkušeností podobně postižených majitelů té naší myčky. Byl tam i podrobný popis, jak se k závadě postavit. Žádná závada však nepasovala na tu naši, tak jsem jí našel i bez návodu. Byla vytlačená ta sprška nahoře ve stropě myčky a voda tak tekla nejan dovniř, kam má, ale i ven, kam nemá.
Návody se nakonec stejně hodily, poněvadž jsem podle nich vyčistil takovej labyrynt, kterej to stejně potřeboval a navíc nám zkušenosti ostatních pomohly v nalezení a odstraněná té chyby '30 - tedy vody ve spodní vaničce pod myčkou.
Nuže voda vylita, plovák rozepnul spínač, závada ostraněna, myčka v provozu a neděle v háji.
Ale co, stejně bylo pošmourno a tak vůbec nevadilo, že to byl takovej servisní víkend.
Ba dokonce by se dalo říct, že to vyšlo skvěle.

našel jsem ho

Samozřejmě že byly prázdniny. Ale žádné historky se nekonaly. Děti si je užily a my taky. Matěj si vymkl kotník, Kačka padala s kola, ale i lyžovala a vůbec jsme prázdninovali tentokrát velmi jarně, neboť u nás už jaro je a do cizích krajin jsme se tentokrát nevypravili. Zato jsme navštívili třeba mysliveckou poslední leč, kde jsme nevyhráli první cenu - divočáka, a ujeli jsme prvních jarních pár kilometrů na kole, neboť Matěj musí projíždět to nový a Kačka vlastně taky, protože přesedla na to původní Matějovo, který je ovšem pro ní velký až až.
Je tu ovšem jedna taková archivní.
Našel jsem ho.
Někdy během babího léta jsem vloni totiž ztratil šíp. Prostě z dvanácti jich bylo v terči (v tom balíku slámy od hospodáře) jenom jedenáct. Mám sice vždycky za terčovnicí síť, ale tentokrát jsem si vůbec nevšiml, kudy šíp proletěl a ve vysoké trávě vzadu jsem ho nenanašel ani po dlohé době hledání. No nic, zbylo jich jedenáct.
Jenomže mi to pořád vrtalo hlavou. A v zimě jsem v krámě natrefil na aparátek, co hlásí, zda je ve zdi pod povrchem dutina, dřevo nebo kov. Aparátek jsem si koupil - taková věc se vždycky hodí - a říkal jsem si, že ho vyzkouším při hledání šípu. Teď jsem si vzpomněl na aparátek i na šíp.
Ne, nikoliv, nepřidělal jsem si šíp na klacek a nešel jsem hledat poklady ani šíp v zemi. Naopak jsem použil to udělátko podle návodu. Tedy přepnul jsem na vyhledávání kovu a skenoval jsem povrch balíku slámy - terčovnice. Ona totiž pořád byla možnost, že ten šíp nikam neodletěl, ale že zajel na kraji balíku pod povrch. Právě na okraji se to stává.
A vono jo. Byl tam. Na první pokus! Celou zimu tam ten šíp asi dva centimetry pod slaměnou kůží vězel. Vyhledávač kovu spolehlivě označil místo uložení a stačilo ho jen vytáhnout. Ale vědět odkud, že ano, o to šlo. Byl v pořádku a po vytažení a očištění už zase dělá svou službu.
Čímž jsem měl radost dvojnásobnou, neboť jsem jednak našel ztracený šíp a druhak už je potvrzeno, že jsem vloni neminul cíl, akorát že hol ta jedna střela šla dost těsně. Ale co na tom, v terči byla.