WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

řezník

To se tak stane, když se jeden snaží, že si někde něco natáhne a pak to potřebuje protáhnout.
Tedy při tom cvičení s Tomášem mi nějak přestala fungovat levá noha a ne ne ji ohnut a vykopnout dozadu tolik, jako pravou. Nic nebolelo, jenom to prostě dál nešlo. To se časem poddá, řekl jsem si.
Ve středu se tu stavil Roman, náš laskavý masér, který chodí mémiléHaničce napravovat záda. A jak tak pracuje, ptám se ho, co to tak s tou nohou může bejt, že jí nemůžu dost ohnout.
"No to klidně může bejt zablokovaný v kříži, to bys měl blbý," pravil pobaveně.
Když skončil s napravováním zad mépracovitéHaničky, povídá: "tak pocem, já si na to šáhnu."
Lehl jsem si na tan jeho stůl a čekal jsem, že mi bude nějak masírovat levý zadní stehenní sval.
To jsem se teda dočkal.
"Hele, a to když masíruješ ty baletky, taky řvou?"
"Řvou."
"Hmmm … hele, ale vono to bolí."
"Jo, to, je normální."
"Jaaaaauuu!!!!"
"Vida, tak už to máme."
"Co máme?! Dyť to strašně bolí!"
"Máš to dobrý, není to zablokovaný v kříži."
"To je skvělý, tak proč mě tak mačkáš?"
"Sem na tebe skoro nešáh. Prostě ten sval je načatej, tak to trochu bolí."
"Trochu? Dyť mi tu nohu urveš. Nech toho! Povídám ti: nech toho!!!"
"Seš ňákej fajnovka."
"Tak sem fajnovka, ale ce s tím mám dělat?"
"Nic. Měj to v teple a můžeš si to natřít nějakou masážní mastí, která pálí. Prostě jde o to, aby se ten sval prohříval a byl v klidu."
"No tak to ti teda mockrát děkuju!"
"A to neni zač, já si to užil."
Roman se chechtal a vysloveně mu to dělalo dobře.
Inu ne nadarmo má rád, když se mu říká Strahovskej řezník ….