WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

začíná se to zamotávat

Začíná se to zamotávat. Za plotem slídí bažant, někdo na zahradě krade z hnízda a vypíjí ptačí vajíčka, teď jsem zahlíd' pod krmítkem volně se procházející myš a tuhle ráno na poli zase kance. Skoro by člověk řek', že se tu odehrává jakýsi pozvolný návrat k přírodě. A do toho mápozornáHanička hlásí, že v neděli zas viděla toho králíka na zahradě.
No ano, toho, co jsme
lovili a neulovili a toho, co jsem ho hledal a nenašel.
Když jsme totiž přijeli z toho výletu, povídá máveseláHanička, že ho taky viděla.
"Koho?"
"No - toho tvýho králíka."
"Jakýho mýho králíka, copak já mám nějakýho králíka?"
"Toho, jak jsi ho nenašlel. Já ho viděla na tom samým místě pod višní, jako ty tuhle."
"A chytilas' ho?"
"Kdepak, chtěla jsem ho vyhnat ven, protože vokusoval brusinky."
"Mrcha! A vyhnala?"
"Nevyhnala. Jen jsem si otevřela vrata a když jsem se potichu vrátila k brusinkám, už tam zas nebyl."
"To je potvora. Tada ... vidělas' ho určitě?"
"Prosimtě! Eště mi začni tvrdit, že je to nějakej králík z jinýho rozměru."
"To netvrdím, ale chytit ho nemůžem a taky úplně přesně nevíme, jestli jsme ho dovopravdy viděli a jestli ja to králík a jestli ..."
"... a jestli nám vožere brusinky, tak ho přetrhnu!", učinila konec králičím spekulacím máráznáHanička.
Ono je někdy potřeba si dupnout, ovšem zatím tu dupe ten králík. Tedy jestli to králík je.
Zatím tu totiž jsou pořád nejmíň ty dvě možnosti: je to buď cyklicky se zjevující a mizící králík z paralelního vesmíru nebo je to vobyčejnej vypečenej ušák, kterej se rozhod', že u nás bude bydlet a směje se nám z nějakého houští, kde ho nemůžeme najít.