WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

mě nevzali

Zápis do školy je pro budoucí prvňáky důležitý den. My už prvňáky doma nemáme, zato Matěj tentokrát při zápisu spolu s ostatními dětmi pomáhal.
Když jsem jel vyzvednout do školy Kačku, zašel jsem se jen tak podívat nahoru do třídy, jak jim to jde. Jistě, měl jsem s sebou aparátek, kdyby náhodou bylo potřeba udělat nějakou tu fotku. No a paní učitelka mě popadla hned na chodbě, jestli bych jim teda pár těch obrázků neudělal, aby měli na památku. Pochopitelně mi to udělalo radost a tak jsem se motal u zápisu tentokrát s pověřením udělat školní dokumentaci.
Tedy ono vám to je úžasný, jak se ty dětičky vážně ucházejí o to, aby mohly chodit do školy. Někdo jde statečně, někdo se děsně stydí, ale ví, že to musí bejt, někoho musí rodiče přes pláč přemlouvat , … inu taková škola, to už je holt vážná věc.
Jenomže naše škola je úplně něco jinýho. Tedy ne snad, že by jinde nebylo přijetí tak laskavé. Určitě jsou i jinde na budoucí školáky taky hodní, jenomže tady já bych zůstal už od zápisu a z tý školy bych se nehnul.
No posuďte sami: s paní učitelkou vás uvítá buď pan král nebo Karkulka a vedou vás pěkně od jednoho úkolu k druhému. Úkolů je dohromady pět a na konci vás čeká princezna v zakletém zámku. Tu když vysvobodíte, jste přijatí do školy. Ovšem na cestě potkáte indiány, veverku, medvěda, vodníka, jednorožce, krajánka, víly, včelku Máju, klauna, kouzelníka, jeptišku, hradní dámu, trpaslíka, papouška, … a cojávímkohoještě. A všichni si s vámi hrajou a tu princeznu nakonec vysvobodíte a ještě k tomu přívažkem dostanete dáreček od dětí na památku.
No jak říkám, já bych tam zůstal hned … jenomže mě už nevzali.