WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Möbius

To když vezmete proužek papíru, otočíte jeden konec o stoosmdesát stupňů a proužek slepíte, začnou se dít věci. Nemá to konce, nemá to druhou stranu, furt na to kreslíte čáru a najednou se ta čára potká sama se sebou ... no prostě podivnost podivná. Vždyť jí znáte, Möbiův pruh se tomu říká, jelikož si tím proužkem poprvé hrál matematik August F. Möbius někdy v 19. století.
Tenhle týden si s proužkem hrál Matěj, poněvadž to měli ve škole za úkol. Různě jsme to stříhali, malovali na to, vymýšleli jsme, proč to tak je, co je to matematická topologie a singularita a vůbec jsme byli za vědce. Přečetli jsme si i povídku Podzemní dráha Möbius, která o té záhadě pěkně vypráví. To všechno je pochopitelné, když se o tom ve škole čtvrťáci učí.
Jenomže naši kočkeni se o ničem takovém neučili, což jim ovšem nebránilo nám Möbiův pruh ukrást. Ráno jsem ho našel samozřejmě v misce s vodou. I matematika potřebuje občas pořádně omejt, což kočkeni zvládají na jedničku. Jenomže jak si tak těma packama ten proužek přehazovali, čekal jsem, kdy zmizej. Ono se to v té povídce píše, že za určitých okolností ...
Inu, kdyby se vám náhodou někde zcela nečekaně objevila Cyrda nebo Max, vězte, že to je přirozený přechod z jiného rozměru a není na tom nic divného. Jednak se o tom píše v té povídce a jednak - a to je podstatnější - už na tom začali kočkeni pracovat.