WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

vážná otázka

Z cizí zahrádky jsou kedlubny nejlepší a cizí řeči jsou nejzajímavější, to je stará vesta. Tím se pochopitelně řídí i naše děti a když si s momulouHaničkou něco povídáme, vždycky se do toho zapletou a vždyky to nějak popletou.
Tuhle jsme nějak mudrovali o tom, jak děti zblbnou, když dospívají, zvláště pak, když přicházejí do puberty. To pochopitelně souvisí už i s Matějem, který je sice pořád ještě mrňous, ale to ho jen tak chceme vidět. Jinak už mu rostou čertova kopýtka a rozhodně nepatří mezi ty, co si v koutě staví bábovičky.
Rozumovali jsme nad tím, že holt se s tím nedá nic dělat a že se s tím musí každý poprat sám a že doufáme, že naše děti budou mít to období dospívání vzdorovité v míře snesitelné … No prostě byly to takový ty rodičovský řeči u večeře. Valného významu to nemá, jen se tak udržuje konverzace.
A jak udržujeme tu konverzaci, děti pochopitelně poslouchají, protože to sice není jejich rozhovor, ale docela se jich týká a lze vycítit, že je to téma nemine.
Kačka je v tomhle mistr. Vpadne do rozhovoru hlava nehlava. Hlavně když něco řekne.
Tentokrát se však velmi vážně zeptala:
"Maminko a to budu muset taky chodit do tý puberty?"
A teď mi povězte, co vážnýho se na tohle dá odpovědět.