WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

dvanáct tisíc žabiček

Na koncerty se chodí do síní či hal, v létě pod širák do amfiteátrů nebo jen tak na louku. My máme teď tu výhodu, že nemusíme ani na tu louku. Máme totiž rybníček, takovou malou louži, zahradní jezírko se tomu říká, aby se zdůraznilo, že je to krásný. Ano, jsou i koncerty na jezeře, bývají pořádány i benátské večery nebo celé benátské noci. My máme noci bengálské a nejen noci, ale i dny. My máme totiž žabu.
A kdyby žabu. Žaby tři. Včera je Kačka počítala a s velikou radostí nám přiběhla sdělit, že ty žabičky nejsou jenom dvě, ale už tři.
"No to je fajn, to bude o to větší randál!"
"A já jim budu muset něco za to dát, že mi tak krásně koncertujou pod oknem," pravila Kačka a hned je rozdělovala, že ty, co plavaly, budou její a ta, co seděla na kraji, že bude Matějova.
Naštěstí jim nic nedala, ještě by mohly přilákat další. Už takhle je celej den rámus jak o žabích manévrech.
Ony vlastně žabí manévry jsou. Jak jsem si našel, ropucha zelená, což je ten druh,
co se nám tu letos usadil, klade až dvanáct tisíc vajíček. Nebudu to násobit a radši si řeknu, že si třeba nakonec ta rodinka vybere o pár desítek metrů vedle opravdovej rybník. Protože estli ne, tak tu máme za pár tejdnů žabí invazi a o prázdninách se tu nehnem. To by pak byla Kačka teprv nadšená. Už teď pořád básní, jak je ta žabička roztomilá a že už si jí pohladila.
No nevim, hladit dvanáct tisíc žabiček....