WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

do tanku

"Ale sedněte si níž," žádala paní kadeřnice.
Sedl jsem si níž.
"Ještě níž, prostě se do toho křesla položte," děla dáma s nůžkami a hřebenem znovu.
Lehl jsem si do křesla a nohy už jsem musel šprajcnout do šuplíku, jelikož se mi tam nevešly.
"Ty nohy...," mínila dál paní.
"... se mi tam už nevejdou," opáčím já.
"Ty nohy si dejte z toho křesla dolů, ať mi ten šuplík nevyvrátíte."
Jsem si dal nohy dolů pod umyvadlo. Byl jsem tam už zapasovanej jako v tanku.
"Voni mi to tu pánové totiž vyvracej, ten šuplík. Podívejte," argumentovala lazebnice a zalomcovala čelem šuplíku, až se málem opravdu vyvrátilo. Bylo už takový rozcabrtaný.
"Uhmmmmh...."
Tak jsem v tom tanku pololežel a čekal ne exekuci. Paní se chopila nástrojů a začala s výkonem.
Jako každej holič povídala dál:
"Kolik byste hádal, jak jsou ty křesly starý?"
Chtěl jsem zalichotit, poněvadž starožitnost je tím vzácnější, čím je starší:
"Pesát let?"
"Padesát? Viděl jste někdy tak starý křesla? Ty už by byly rozbitý."
Vyjádřil jsem se v tom smyslu, že tydle asi taky nebou úpně v pořádku, když v jednom z nich musim skoro ležet, aby na mě pani došáhla a dodal jsem:
"Tak třicet?"
"Jo," souhlasila paní,"to jsou ty nejlepčí křesla, co sem za svou kariéru zažila. Držej a sou pohodlný."
Připustil jsem v duchu, že jsem z něj nespad a že kdybych ležel v tanku, jistě by se mi neleželo tak pohodlně.
Chtěl jsem se podívat, jak to paní jde a natočil jsem se víc k zrcadlu.
"Pomalu, eště to nemám a vy už se mi točíte. Takhle by to nešlo. Ta mašinka je děsně rychlá a ..."
"... a ufikla by mi ucho, že jo?!" pokusil jsem se o vtip.
"Uhmmmmh....," pravila tentokrát zase paní. Zřejmě jí to vtipné nepřipadalo.
Nu ale to už se výkon blížil ke svému konci. Ještě vyholit krk - to jsem ztuhnul a přestal žertovat, neboť žencká s břitvou je na každej pád nebezpečnější, než žencká s mašinkou. Dobře to dopadlo a já se začal soukat z tanku ven.
"Tak děkuju a za měsíc zas," ukončil jsem seanci.
Příště si musím dát pozor, abych si sed' jinam. Von je ten šuplík už fakt dost vyviklanej a do tanku se mi znovu nechce.