WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jak bych tohle vysvětlil

Krást se nemá, to je v naší společnosti všeobecně známá věc.
Každý si tu morální kategorii vykládá po svém a definice krádeže je ošemetná věc. Jsou místa, kde se krádeži říká standardní obchod a jsou místa jiná, kde krádež nemá dalších přívlastků a lišáckých definic. Já se snažím žít na těch druhých místech a většinou mi to vychází.
Včera jsem dělal navečer nákup v jednom z velkých obchodů. Plnil jsem vozíček tím, co jsem v regálu vybral a tu slyším takovej šustot. Něco jako když načapáte myš ve stodole, jak si dělá hnízdo a hrabe ve slámě. Rychlé nervózní šustění. Ovšem nepoměrně hlasitější. Pochopitelně. Jednak jsem nebyl ve stodole a jednak ten šustot nedělaly myši.
U regálu se salámy, takovými těmi uheráky, stáli dva v takovém tmavém až černém oblečení. Vozík neměli, jen batoh, taky černý. Slečna nervózně, leč zkušeně dělala zeď, mládenec s bengálským šustotem ládoval ty salámy do batohu. Koukám kolem. Lidi, co stáli hned vedle se starali o své vozíčky, o své nákupy, šustot neviděli, neslyšeli. Bylo to jak ve filmu. Okolí bylo zpomalené až rozmazané, dvojice u regálu dělala ostře a nervózně rychlé pohyby.
Ale vždyť oni kradou! Tohle přece nemůžu nechat jen tak.
Šel jsem hledat ochranku, která v obchodě vždycky stává. Mezitím si dvojice vzala a viditelně šla zaplatit dvě balené vody. Uheráky už na zádech v batohu.
Pán od ochranky si zrovna s někým něco důležitě psal po telefonu.
Klepl jsem ho doramene: "Támhleten pán v tom černým má v batohu čtyři salámy," povídám, čímž se mému svědomí ulevilo.
Pan ochranka zvedl hlavu od telefonu a vykročil naznačeným směrem.
Já jsem u toho nechtěl být a šel jsem si pro svůj vozík, abych dokončil nákup. Čekal jsem nějaký shon, případně žádost o svědectví či nějakou další součinnost.
Nic. Jen po chvíli volal místní rozhlas pracovníka vedení k pokladně. Jenomže to pak volal asi za deset minut znovu. Nic se evidentně nedělo.
Nu, šel jsem zaplatit. U pokladen stál pan ochranka a bedlivě sledoval, jak se vykládá zboží z vozíčku na pás.
Když zkontroloval i mě, že už ve vozíčku nic nemám a pod bundou neschovám pecen chleba, zvedl telefon a šel zas do kouta psát někomu něco.
Mé podezřelé chování evidentně prokoukl a bylo mu jasné, že jsem napráskal spolubližní chudáky, kteří si šli koupit jenom vodu, abych si moh' sám nakrást lentilky. Ještě jednou si mě přísně změřil a pak definitivně znovu opustil tento svět a vplul zpátky do poklidných vln mobilní komunikace. Tam mu evidentně bylo dobře.
Tak, to bysme měli. Zde je příklad, jak naložit se zlodějem. Dělat, jako že nic. Stejně si toho nikdo nevšimne. A kdyby náhodou si toho někdo všim, pozor na něj. Co když právě on křičí chyťte zloděje.
Ještě, že u toho nebyly děti. Fakt nevím, jak bych jim na tomhle příkladu vysvětloval, že krást se nemá.