WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Ned Land

Konečně je to tu, teď už jen aby to vydrželo. Je to trochu s donucováním, ale když už se Matěj chytne, pak tu knížku neodloží.
Tedy ne snad, že by nečetl, to on čte, jenomže nebýt školní povinnosti, násilí k přitahování ke knížkám by muselo být o fous větší. Zdrojů zábavy je dnes přeci jen o dost víc, než v dobách, kdy se knihy začaly psát.
No a letos konečně je v seznamu i přehršel dobrodružství, kterými Matýska krmím odmalička. Takže přečetl Žlutého Roberta, Jirkův klíč k vesmíru - od toho se nemoh' odtrhnout a čtení druhého dílu jsme mu museli na čas rozmluvit, protože v seznamu jsou další knihy, které je potřeba zvládnout. Na výběr byl zrovna Nekonečný příběh nebo něco od Verneffa - tedy verneovky skvěle přepsané do současné řeči z dílny pánů Verna a Neffa. Máme je pochopitelně všechny a Matěj si vybral tu nejzákladnější: 20000 mil pod mořem.
Hned na začátku udělal stejnou chybu jako já - tedy zajímal se, jak hluboko to je, těch 20000 mil a kde že se tak dá potopit. Vždyť Mariánský příkop je jenom jedenáct kilometrů hluboký … Vysvětlením, že tím pánonové Verne i Neff mysleli 20000 mil do dálky a nikoliv do hloubky, jsme se dostali hluboko do problému a teď už Matýsek knihu neodkládá. Pokud ovšem zrovna nedělá něco jiného.
Nu a tak tu konečně máme rozumné klukovské otázky, jako třeba co je to vulkanit a jestli Ned Land je opravdu takový silák, že by dokázal holýma rukama přemoct býka.
Ano, takhle nějak jsem si představoval Matějovy vzory, už je jich pěkná řádka a Ned Land se mezi nimi rozhodně neztratí.