WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

kanec a sojka

Jen co jsem v pátek ráno dopsal woleschko, přišel kanec. To není překlep, nemyslel jsem konec, ale kanec. Zvíře. Chlupatý zvíře. Ano, po naší ulici šel kanec. V lehkém poklusávání procházel shora kolem nás dolů k rybníčku. Jestli šel jen tak na vycházku nebo si tu byl vytipovat, kde bude bydlet, to nevím. Nožná se doslechl, že se k nám houfně stěhují ptáci a přišel vomrknout, estli by nedošáh' na krmítko. Co já vím. Naštěstí je krmítko na zahradě za plotem. Taky je možný, že se přišel podívat na ten včelí roj, co tu od čtvrtka hostoval vedle u sousedů na vrbě. V každém případě vypadal spokojeně jako každej druhej kanec na procházce po ulici.
No a včera
navečer se přiletěla podívat sojka. Tu už jsem stihl vyfotografovat. Přilétla přesně tam, co minule žluna. Ovšem sojka se nespokojila jen s prohlídkou jednoho stromu. Vzala to pěkně pořádně ze stromu na strom, na kamennou lampu, kolem zahrady a nakonec ještě přes celou zahradu dál někam k Davli. Pečlivě prozkoumala všechna místa, kde seděla a teprve potom se vydala jinam. Sojku jsme si prohlédli a sojka nás - zatím jaksi nezávazně, bez smluvního vztahu.
To jsem zvědavej, kdo přijde příště. Jak tak počítám, co tu všechno kolem leze, běhá a lítá, tak teď už snad chyběj jenom mufloni.