na přechodu
10/06/14 06:13 zařazeno v kategorii: o zvířatech
Nejdřív se zkracovalo, teď se zrychluje. Tedy zkracovaly se vzdálenosti, čímž se stal svět jaksi menším a to v důsledku zrychlení dopravy. Teď se zrychluje života běh a ta doprava je ještě rychlejší, aby se tomu běhu vyrovnala. Ovšem i zrychlování má své limity, o tom by věděl své třeba takovej pan Einstein. Jenomže z Einsteina se stal pojem v učebnicích, zatím co zrychlování nás trápí neustále.
Tož jsme jako lidstvo proti zrychlování zakročili a na cestách se objevily všelijaké zpomalovače. Naštěstí už nikoho nenapadlo, že zpomalení je jen zrychlení s opačným znaménkem. Ale to sem nebudeme tahat, eště by se toho někdo chyt’. Jak by to vypadalo, kdyby se říkalo, že zpomalovače nás nutí zrychlovat se záporným koeficientem, že ano.
Ale dost teorií, zpět ke zpomalovačům. Mají své místo i význam.
Jezdím téměř denně přes monoho takových. Dva jsou támhlec v Modřanech. Široké prahy z dlažebních kostek. Jedu po nich i včera ráno. Jezdím z toho kopce na jedničku (ano, i automat má jedničku a umí brzdit motorem) přibližně dvacítkou. A právě včera se to velmi vyplatilo. Na tom druhém prahu byl zrovna chodec. No, byl. Šel tudy, pochopitelně. Šel po čtyřech a vůbec nepospíchal.
Pustil jsem blikačky, abych dal najevo těm za mnou, že budu zastavovat, což jsem učinil.
Chodec neváhal a pokračoval přes prah na druhou stranu ulice. Uprostřed se zastavil a začal větřit, co se kolem děje. To už jsem měl stažené okénko, já i ti dva řidiči za mnou. Nikdo netroubil, všichni jsme stáli a čekali jsme, až přejde. Byla to vzácná shoda.
Ostatně není divu.
Kdo z vás taky potkal takhle v pondělí ráno v Modřanech na přechodu ježka, že?!
Tož jsme jako lidstvo proti zrychlování zakročili a na cestách se objevily všelijaké zpomalovače. Naštěstí už nikoho nenapadlo, že zpomalení je jen zrychlení s opačným znaménkem. Ale to sem nebudeme tahat, eště by se toho někdo chyt’. Jak by to vypadalo, kdyby se říkalo, že zpomalovače nás nutí zrychlovat se záporným koeficientem, že ano.
Ale dost teorií, zpět ke zpomalovačům. Mají své místo i význam.
Jezdím téměř denně přes monoho takových. Dva jsou támhlec v Modřanech. Široké prahy z dlažebních kostek. Jedu po nich i včera ráno. Jezdím z toho kopce na jedničku (ano, i automat má jedničku a umí brzdit motorem) přibližně dvacítkou. A právě včera se to velmi vyplatilo. Na tom druhém prahu byl zrovna chodec. No, byl. Šel tudy, pochopitelně. Šel po čtyřech a vůbec nepospíchal.
Pustil jsem blikačky, abych dal najevo těm za mnou, že budu zastavovat, což jsem učinil.
Chodec neváhal a pokračoval přes prah na druhou stranu ulice. Uprostřed se zastavil a začal větřit, co se kolem děje. To už jsem měl stažené okénko, já i ti dva řidiči za mnou. Nikdo netroubil, všichni jsme stáli a čekali jsme, až přejde. Byla to vzácná shoda.
Ostatně není divu.
Kdo z vás taky potkal takhle v pondělí ráno v Modřanech na přechodu ježka, že?!
2014
