WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

stačí zacpat obě dírky

Jeden má radost, když přijde na to, že se mu podařilo něco předat dětem. Intelektuál bude pyšný na na jiskrnou mysl, řemeslník na šikovné ruce a tak všelijak podobně. Já mám pochopitelně taky radost, když si Matěj našel koníčka v hodinářském řemeslu, když uvažuje o studiu na strojní fakultě a bavíme se třeba o filmech Hajao Mijazakiho. S Kačkou si povídáme o panu Werichovi a učím ji fotografovat. Juráš má zase oblibu v technických novinkách a sdělujeme si, kdy přiletí jaká kometa a kdy budou vidět Perseidy. Nu, povedlo se to.
A tak mě tuhle překvapilo, že to Kačka neví.
Totiž na Klárově, na tom malém plácku u východu z metra a vchodu do Valdštejnské zahrady je od té doby, co tam to metro je, fontánka s pitnou vodou. Chodívali jsme tam za mlada s těmi tryskami v koulích dělat vylomeniny. To stačí obě dírky na chvilku podržet a pak jednu uvolnit a rázem je z fontánky stříkačka a kdo to netuší a jde kolem, je rázem postříkanej.
A Kačka to nezná.
Tak jsem jí to musel ukázat a předvést, jak se s fontánkou správně zachází, aby to dostříklo nejdál. Byla jako u vytržení. Hrála si s tou vodou jak malá Kačka. Sluníčko svítilo, bylo teplo, voda stříkala, lidi kolem se divili, veselé to bylo.
A já měl radost, že jsem předal další dovednost, byť je to zrovna tahle ptákovina.
On je tak svět hned veselejší.