prosince 2022
obleva
22.prosince 2022 07:12 / zařazeno v kategorii: o počasí
Chvilku to vypadalo, že by snad mohlo na Vánoce sněžit a mrznout. Právě před týdnem jsem si o tom psal s tím, že výhled je nejistý.
Nu a teď už tu jistotu máme. Je obleva, na zítra je předpovídán déšť a na Vánoce deset nad nulou. Tož letos to nebude na ledě, ale na blátě.
A proč si tu už zas píšu o počasí?
No protože je to úplně nejběžnější průběh počasí pro tohle roční odobí.
Tož nepropadejte beznaději. Nasněženo bylo, ještě to pár dní nerozmokne úplně a o tu ledovku, co tu dva dny byla, o tu není co stát. A jak bude na Nový rok? Kdo ví. Ani ti rosničkáři nevědí.
A je to tak dobře.
Nu a teď už tu jistotu máme. Je obleva, na zítra je předpovídán déšť a na Vánoce deset nad nulou. Tož letos to nebude na ledě, ale na blátě.
A proč si tu už zas píšu o počasí?
No protože je to úplně nejběžnější průběh počasí pro tohle roční odobí.
Tož nepropadejte beznaději. Nasněženo bylo, ještě to pár dní nerozmokne úplně a o tu ledovku, co tu dva dny byla, o tu není co stát. A jak bude na Nový rok? Kdo ví. Ani ti rosničkáři nevědí.
A je to tak dobře.
baba za pultem
21.prosince 2022 06:31 / zařazeno v kategorii: o lidech
"Bych prosil jednu s tvarohem a jednu s marmeládou tuhle na tácek," přednesl jsem svoje přání ženě za pultem.
"Vy to chcete na tácek?"
"No jo, to se bude míň patlat."
Ale žena za pultem už měla palačinky zabalené ve folii. Tácek se zdál zbytečný.
"No tak ne. Vono to asi nejni potřeba."
Odnesl jsem si v pergamenu zabalené palačinky ve folii.
A jal jsem se je pojídat.
Baba jedna princmetálová! To nebyla fólie. To byl bytlík. Vona je strčila do pytlíku! A už se to patlalo a lepilo a to já děsně nesnáším. Ale co naplat. Chtěl jsem palačinky, měl jsem palačinky.
Dojedl jsem a po celém tom procesu jsem byl rád, že nejsem vopatlanej celej a že napad' sníh.
Proč sníh? No protože jsem si v tom sněhu moh' umejt ty palačinkama vopatlaný ruce.
Baba jedna za pultem!
"Vy to chcete na tácek?"
"No jo, to se bude míň patlat."
Ale žena za pultem už měla palačinky zabalené ve folii. Tácek se zdál zbytečný.
"No tak ne. Vono to asi nejni potřeba."
Odnesl jsem si v pergamenu zabalené palačinky ve folii.
A jal jsem se je pojídat.
Baba jedna princmetálová! To nebyla fólie. To byl bytlík. Vona je strčila do pytlíku! A už se to patlalo a lepilo a to já děsně nesnáším. Ale co naplat. Chtěl jsem palačinky, měl jsem palačinky.
Dojedl jsem a po celém tom procesu jsem byl rád, že nejsem vopatlanej celej a že napad' sníh.
Proč sníh? No protože jsem si v tom sněhu moh' umejt ty palačinkama vopatlaný ruce.
Baba jedna za pultem!
Avatar - cesta akváriem
20.prosince 2022 06:50 / zařazeno v kategorii: o událostech
Událost roku ve světě filmu? No nevím. Byl kolem toho celého takový mediální tanec, že se musel stydět každý, kdo se nedostal na premiéru.
Nuže tedy na premiéru jsme se nedostali. Tedy ani ne tak nedostali jako nešli. Byli jsme až v sobotu. Cestou mrazem jsme vyrazili na Cesu vody. No já vim, zní to blbě, ale tak se jmenuje novej Avatar.
Kačce se to líbilo, Matějovi asi taky. Mně a Monice ne.
Je to totiž tak, jak jsem se včera snažil celou věc popsat názorně Ondřejovi: Je to stejný, jako by se pokoušel mistr instalatér zavést ty samý trubky toho stejnýho topení do tý samý zdi. Původní trubky jsou perfektní, fungujou, jsou krásně udělaný, mistrovské dílo. A hned vedle ten instalatér udělá trubky další, na chlup stejný, akorát o třináct let mladší. Jsou taky dobrý, ale jsou zbytečný. Už tam jedny jsou.
A tak je to i s tím novým Avatarem. Je to perfektně udělaný, stříkaj z toho na všechny strany obrovský prachy, animák je to dokonalej. Ale je to stejný, jako ten první Avatar. Čili první hodinu jsem se ptal, proč točili znova totéž, co už jednou natočili. Druhou hodinu jsem se snažil neusnout, protože civět do akvárka unavuje po deseti minutách oči i mysl. A třetí hodina mě konečně probudila akcí. Akorát jsem si chvílema řikal, že nebylo nutný opakovat ty scény z potápějícího se Titanicu.
Zní to skepticky?
Ano, je to skeptický.
Ta skepse pramení z toho zklamání, že takové úsilí a tolik peněz někdo vyhodil na takovou zbytečnost jako je počítačem renderovaná voda.
Nešlo by za ty prachy udělat něco, co tu ještě nebylo?
Nuže tedy na premiéru jsme se nedostali. Tedy ani ne tak nedostali jako nešli. Byli jsme až v sobotu. Cestou mrazem jsme vyrazili na Cesu vody. No já vim, zní to blbě, ale tak se jmenuje novej Avatar.
Kačce se to líbilo, Matějovi asi taky. Mně a Monice ne.
Je to totiž tak, jak jsem se včera snažil celou věc popsat názorně Ondřejovi: Je to stejný, jako by se pokoušel mistr instalatér zavést ty samý trubky toho stejnýho topení do tý samý zdi. Původní trubky jsou perfektní, fungujou, jsou krásně udělaný, mistrovské dílo. A hned vedle ten instalatér udělá trubky další, na chlup stejný, akorát o třináct let mladší. Jsou taky dobrý, ale jsou zbytečný. Už tam jedny jsou.
A tak je to i s tím novým Avatarem. Je to perfektně udělaný, stříkaj z toho na všechny strany obrovský prachy, animák je to dokonalej. Ale je to stejný, jako ten první Avatar. Čili první hodinu jsem se ptal, proč točili znova totéž, co už jednou natočili. Druhou hodinu jsem se snažil neusnout, protože civět do akvárka unavuje po deseti minutách oči i mysl. A třetí hodina mě konečně probudila akcí. Akorát jsem si chvílema řikal, že nebylo nutný opakovat ty scény z potápějícího se Titanicu.
Zní to skepticky?
Ano, je to skeptický.
Ta skepse pramení z toho zklamání, že takové úsilí a tolik peněz někdo vyhodil na takovou zbytečnost jako je počítačem renderovaná voda.
Nešlo by za ty prachy udělat něco, co tu ještě nebylo?
lampář
19.prosince 2022 06:22 / zařazeno v kategorii: o lidech
V sobotu jsme se byli podívat na pana lampáře. Je to úžasné, že jen tak pro radost se vždycky před Vánoci pan lampář uvolí a chodí rozsvěcet plynové lampy na Karlově mostě. Letos to bylo o to lepší, že Praha je pod sněhem a celé to rozsvěcení je vpravdě vánoční. Jen ten turisty beznadějně ucpaný kamenný most to celé kazí.
Ale pan lampář je člověk své role velmi znalý a k nám, divákům a fotografům, velmi uznalý. Tož zapózuje na přání, aby alespoň nějaký snímek trošku vyšel.
Ale pan lampář je člověk své role velmi znalý a k nám, divákům a fotografům, velmi uznalý. Tož zapózuje na přání, aby alespoň nějaký snímek trošku vyšel.
někde protaženo, u nás ne
16.prosince 2022 07:49 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak jsem včera projel autem od Opavy přes Zlín a Vysočinu zpátky domů půlku Česka. Tedy a Moravska a Slezska. A to mi přišlo divný, že sníh je sice všude krásně napadanej, na stromech to drží, chaloupky zasněžený, úplnej Lada, ale silnice byly protažený jen kolem Opavy, Zlína a na Vysočině. Jel jsem zasněženým krajem po vzorně uklizených cestách, které byly jen vlhké a místy už dokonce osychaly. Jen jsem přijel k nám a sjel jsem z dálnice, už jsem málem zapad.
Od rána, kdy jsem po páté vyjížděl, na to nikdo nešáh. Neprotaženo, pouze vyjeté tři pásy po autech, všude jinde sníh. U nás dokonce už ani nebylo vydět asfalt. Jezdí se po sněhu.
Tak tomu já tedy nerozumím.
Na Vysočině kolem Nového Města a Žďáru vzorně protaženo, téměř vysušeno. A to je kraj, kde sněží nejvíc. U nás to vypadá, že na to silničáři jen zpovzdálí hledí. Pluh ani sypač nevidět.
No, páni silničáři. Co vy na to?
Od rána, kdy jsem po páté vyjížděl, na to nikdo nešáh. Neprotaženo, pouze vyjeté tři pásy po autech, všude jinde sníh. U nás dokonce už ani nebylo vydět asfalt. Jezdí se po sněhu.
Tak tomu já tedy nerozumím.
Na Vysočině kolem Nového Města a Žďáru vzorně protaženo, téměř vysušeno. A to je kraj, kde sněží nejvíc. U nás to vypadá, že na to silničáři jen zpovzdálí hledí. Pluh ani sypač nevidět.
No, páni silničáři. Co vy na to?
předpovědi nejisté
15.prosince 2022 04:19 / zařazeno v kategorii: o počasí
O počasí jsem si tu dlouho nepsal a konečně teď je k tomu příležitost. Ono totiž mrzne, až praští. Celý týden je pod nulou, ba dokonce bylo i pod -10. Napdlo nějakých 5cm sněhu a dneska v noci asi další dva. Není to žádná kalamita, ale jak jsem včera psal, už jsou kvůli tomu i zpožděné vlaky.
Je to docela vzácnost. Poslední dobou bylo před Vánoci víc teplo a blátivo. Letos je mrazivo a bílo. Vlastně by se dalo říct, že je zas konečně pořádná a normální zima.
Nu, uvidíme, jak to bude pokračovat. Předpovědi jsou zatím nejisté.
Je to docela vzácnost. Poslední dobou bylo před Vánoci víc teplo a blátivo. Letos je mrazivo a bílo. Vlastně by se dalo říct, že je zas konečně pořádná a normální zima.
Nu, uvidíme, jak to bude pokračovat. Předpovědi jsou zatím nejisté.
zpožděnej den
14.prosince 2022 08:06 / zařazeno v kategorii: o událostech
Zpoždění je téma dne.
Zpozdil jsem se, protože jsem měl dost času vstávat, a než jsem začal psát deník, přišel jsem pozdě k telefonu a měl jsem tam dva nepřijaté hovory. Kačka a Matěj.
Nejede vlak, dozvěděl jsem se.
Tož jsem se podíval do on-line jízdního řádu a zpoždění bylo 39 minut. Zřejmě existuje nějaký vztah mezi venkovní teplotou a zpožděním vlaku. Cosi jako nepřímá úměra. Čím nižší teplota, tím vyšší zpoždění.
Co naplat, jel jsem je i přes Matějův protest zachránit. Teď už jsou ve škole, ovšem se zpožděním.
Nu a já si to tu konečně zapisuju. Pozdě, ale přece.
Je to dneska takovej zpožděnej den.
Zpozdil jsem se, protože jsem měl dost času vstávat, a než jsem začal psát deník, přišel jsem pozdě k telefonu a měl jsem tam dva nepřijaté hovory. Kačka a Matěj.
Nejede vlak, dozvěděl jsem se.
Tož jsem se podíval do on-line jízdního řádu a zpoždění bylo 39 minut. Zřejmě existuje nějaký vztah mezi venkovní teplotou a zpožděním vlaku. Cosi jako nepřímá úměra. Čím nižší teplota, tím vyšší zpoždění.
Co naplat, jel jsem je i přes Matějův protest zachránit. Teď už jsou ve škole, ovšem se zpožděním.
Nu a já si to tu konečně zapisuju. Pozdě, ale přece.
Je to dneska takovej zpožděnej den.
se můžu votočit
13.prosince 2022 06:07 / zařazeno v kategorii: o událostech
"Dyť jsi přeci říkal, že v zimě musíš spát v teplým triku."
"No, to říkal."
"Tak proč spíš v tenkým?"
"Aha … no jo!"
A tím je věc vyřešena.
Letos mi totiž nějak nedocvaklo, že začíná zima. A tudíž už přes měsíc mě tuhnou záda. Ráno je to nejhorší. Vůbec mi to nešlo na rozum.
Až se ozvala Monika.
A ozvala se správně. Vzal jsem si teplý triko a vono to okamžitě povolilo. Já jsem ale trouba. Sám kážu vo tom, jak je potřeba v noci neprostydnout a že je nutný bejt na noc dobře oblečenej, kdyby se jeden odkopal - no a sám na to zapomenu.
Tož tak. Najednou se zas můžu bez problémů votočit.
No není to prima?!
"No, to říkal."
"Tak proč spíš v tenkým?"
"Aha … no jo!"
A tím je věc vyřešena.
Letos mi totiž nějak nedocvaklo, že začíná zima. A tudíž už přes měsíc mě tuhnou záda. Ráno je to nejhorší. Vůbec mi to nešlo na rozum.
Až se ozvala Monika.
A ozvala se správně. Vzal jsem si teplý triko a vono to okamžitě povolilo. Já jsem ale trouba. Sám kážu vo tom, jak je potřeba v noci neprostydnout a že je nutný bejt na noc dobře oblečenej, kdyby se jeden odkopal - no a sám na to zapomenu.
Tož tak. Najednou se zas můžu bez problémů votočit.
No není to prima?!
Ostrov Dr. Moreaua
12.prosince 2022 06:57 / zařazeno v kategorii: o událostech
Nu a hned v pátek jsem si Ostrov Dr. Moreaua přečetl. Je to fajn strašidelná pohádka a protože se mi tohleto zpracování líbilo, recenze byla pochvalná. A aby se na to nezapomnělo, tady je:
Na stole mám knihu s roztrženou titulní stránkou. Ne, není roztržená, je rozdrásaná. Že by se ve Speedmasteru seknul arch papíru? Nesmysl. To by nepustili. Tak co to ... ?
Skvělý! To on už začíná příběh a jsem teprve u předsádky a titulky.
Z dalších stránek vystupují první postavy a kulisy tajemného ostrova. Jistě že to vyprávění znám. A právě proto se těším na tohle zpracování. Už od prvních obrázků je cítit to správné napětí. Náznaky a postupné odhalování tajemství je dávkováno pěkně po troškách beze spěchu. Velký formát dvojstran divokému prostředí ostrova svědčí. Prohlížím obrázky, čtu a před očima se mi odvíjí děj fantastického dobrodružství.
Zase ty drápy!
Teď už je jasné, kdo rozdrápal tu titulní stranu. Kdo se skrývá v pralese, to se teprve dozvíme.
Na velké ploše , kterou poskytuje formát knihy, se dá vykreslit napínavý děj v jednom obraze. A právě toho kreslíř, který to opravdu umí, využívá. Obraz ožívá akcí a čtenář je vtažen přímo do děje. Ztroskotání lodi na jedné dvojstraně a hned na další překvapení: leopardí člověk a jemu věnovaný celý dvojlist.
Detaily - a drápy!
Tentokrát však nedrásaly knihu, ale ... cosi ... krvavého. Nejíst maso ... Nelovit lidi ... To je zákon! Kdo a proč ten zákon porušil? Leží odpovědi na zkrvaveném operačním stole?
"Doktore, co to provádíte?!"
Příběh nabírá spád. Komu se dá věřit?
Tu vyprávění pomalu zvolňuje, abychom se dozvěděli něco z minulosti a abychom dostali možnost se vrátit a trochu si oddychnout před další akcí.
Ta kresba je náramná. Není efektní jen proto, aby zaujala. Je uvěřitelná. Přesně tak to na ostrově muselo tenkrát vypadat, přesně tyhle rekvizity dokreslují zasazení příběhu do doby, kdy se děj odehrává.
Dám si skleničku. Ne, nebudu to pít z lahve, jako Montgomery a nemám k tomu ani stejný důvod. Já si to vychutnám. To ve skleničce i to na papíře.
Obracím veliké listy a prohlížím si znovu kresbu, detaily, příběh. Zákon. Bude znovu porušen? A jestli ano, co bude potom.
Scény se začínají znovu střídat rychleji a zdánlivý klid je ten tam. Blíží se konec? Ještě ne, ještě musí něco být ... potom.
Ano, je tam ještě něco a když to všechno přeci jen skončí, přejete si, aby to pokračovalo dál.
A ono to pokračuje!
V druhé části knihy si můžete projít celý příběh znovu, podívat se, jak vznikal, jak vypadala základní kresba tužkou, jak kreslíř tvořil.
Je to náramné.
Povedlo se to a tahle knížka bude lahůdkou pro ty, kteří mají rádi tajemná vyprávění z dob, kdy ještě existovala bílá místa na mapách a ostrovy plné dobrodružství stále ještě čekaly na objevení.
jk221209
Na stole mám knihu s roztrženou titulní stránkou. Ne, není roztržená, je rozdrásaná. Že by se ve Speedmasteru seknul arch papíru? Nesmysl. To by nepustili. Tak co to ... ?
Skvělý! To on už začíná příběh a jsem teprve u předsádky a titulky.
Z dalších stránek vystupují první postavy a kulisy tajemného ostrova. Jistě že to vyprávění znám. A právě proto se těším na tohle zpracování. Už od prvních obrázků je cítit to správné napětí. Náznaky a postupné odhalování tajemství je dávkováno pěkně po troškách beze spěchu. Velký formát dvojstran divokému prostředí ostrova svědčí. Prohlížím obrázky, čtu a před očima se mi odvíjí děj fantastického dobrodružství.
Zase ty drápy!
Teď už je jasné, kdo rozdrápal tu titulní stranu. Kdo se skrývá v pralese, to se teprve dozvíme.
Na velké ploše , kterou poskytuje formát knihy, se dá vykreslit napínavý děj v jednom obraze. A právě toho kreslíř, který to opravdu umí, využívá. Obraz ožívá akcí a čtenář je vtažen přímo do děje. Ztroskotání lodi na jedné dvojstraně a hned na další překvapení: leopardí člověk a jemu věnovaný celý dvojlist.
Detaily - a drápy!
Tentokrát však nedrásaly knihu, ale ... cosi ... krvavého. Nejíst maso ... Nelovit lidi ... To je zákon! Kdo a proč ten zákon porušil? Leží odpovědi na zkrvaveném operačním stole?
"Doktore, co to provádíte?!"
Příběh nabírá spád. Komu se dá věřit?
Tu vyprávění pomalu zvolňuje, abychom se dozvěděli něco z minulosti a abychom dostali možnost se vrátit a trochu si oddychnout před další akcí.
Ta kresba je náramná. Není efektní jen proto, aby zaujala. Je uvěřitelná. Přesně tak to na ostrově muselo tenkrát vypadat, přesně tyhle rekvizity dokreslují zasazení příběhu do doby, kdy se děj odehrává.
Dám si skleničku. Ne, nebudu to pít z lahve, jako Montgomery a nemám k tomu ani stejný důvod. Já si to vychutnám. To ve skleničce i to na papíře.
Obracím veliké listy a prohlížím si znovu kresbu, detaily, příběh. Zákon. Bude znovu porušen? A jestli ano, co bude potom.
Scény se začínají znovu střídat rychleji a zdánlivý klid je ten tam. Blíží se konec? Ještě ne, ještě musí něco být ... potom.
Ano, je tam ještě něco a když to všechno přeci jen skončí, přejete si, aby to pokračovalo dál.
A ono to pokračuje!
V druhé části knihy si můžete projít celý příběh znovu, podívat se, jak vznikal, jak vypadala základní kresba tužkou, jak kreslíř tvořil.
Je to náramné.
Povedlo se to a tahle knížka bude lahůdkou pro ty, kteří mají rádi tajemná vyprávění z dob, kdy ještě existovala bílá místa na mapách a ostrovy plné dobrodružství stále ještě čekaly na objevení.
jk221209
Válka světů je jednička
09.prosince 2022 05:35 / zařazeno v kategorii: pro pamětníky
Tak jsem zase nafasoval nesvázané vývěsní archy nového komiksu k přečtení a ku sepsání něčeho jako recenze či prvních dojmů. Je to vždycky za odměnu pro toho, kdo nejlíp odpoví na anketní otázku. Tentokrát jsem se zapojit do hry musel a to proto, že otázka zněla: který román H. G. Wellese nebo jeho adaptaci máte nejraději a proč?
Hned mi naskočila odpověď, která je vlastně vzpomínkou a proto si zaslouží zaznamenání i tady. Zde je:
No to je otázka! Přeci The War of the Worlds. A kupodivu ani ne pro tu knihu samotnou, ale hlavně kvůli muzikálové verzi Jeffa Wayna.
Já si ji byl poslechnout v Divadle hudby - uváděl Mirek Černý, bílá kožená křesla, skvělá atmosféra a najednou Richard Burton …
“No one would have believed that
in the last years of the 19th century
that human affairs where being watched
from the timeless worlds of space”… linku vyprávěče střídá dynamická muzika, tají se dech … přicházejí z Marsu …”Ulla!”… všechno živé před nimi prchá, nemají slitování. Nakonec se zdá, že Marťany porazí pozemské bakterie …”Ulla-a-a…!”…
To bylo dávno, dávno. Lidstvo zapomnělo. Až nyní, řízení letů NASA gratuluje posádkám dvou vesmírných lodí, které přistály na Marsu. Náhle je spojení se Zemí přerušeno …”Houston come in !
What's going on ?
Tracking station fourty-three Canberra
Come in Canberra !
Tracking station sixty-three
Can you hear me Madrid ?
Can anybody hear me ?
Come in
Come in.......”
…
Byla to tenkrát v Divadle hudby pecka. Seděli jsme jak přibitý a čekali, odkud ty potvory marťanský vylezou.
Takže za mě ještě jednou: Válka světů je jednička.
Hned mi naskočila odpověď, která je vlastně vzpomínkou a proto si zaslouží zaznamenání i tady. Zde je:
No to je otázka! Přeci The War of the Worlds. A kupodivu ani ne pro tu knihu samotnou, ale hlavně kvůli muzikálové verzi Jeffa Wayna.
Já si ji byl poslechnout v Divadle hudby - uváděl Mirek Černý, bílá kožená křesla, skvělá atmosféra a najednou Richard Burton …
“No one would have believed that
in the last years of the 19th century
that human affairs where being watched
from the timeless worlds of space”… linku vyprávěče střídá dynamická muzika, tají se dech … přicházejí z Marsu …”Ulla!”… všechno živé před nimi prchá, nemají slitování. Nakonec se zdá, že Marťany porazí pozemské bakterie …”Ulla-a-a…!”…
To bylo dávno, dávno. Lidstvo zapomnělo. Až nyní, řízení letů NASA gratuluje posádkám dvou vesmírných lodí, které přistály na Marsu. Náhle je spojení se Zemí přerušeno …”Houston come in !
What's going on ?
Tracking station fourty-three Canberra
Come in Canberra !
Tracking station sixty-three
Can you hear me Madrid ?
Can anybody hear me ?
Come in
Come in.......”
…
Byla to tenkrát v Divadle hudby pecka. Seděli jsme jak přibitý a čekali, odkud ty potvory marťanský vylezou.
Takže za mě ještě jednou: Válka světů je jednička.
třikrát jen jednou
08.prosince 2022 06:55 / zařazeno v kategorii: o událostech
To musím přiznat. Když zmizela kovidová opatření a nastala opět svoboda pohybu i shromažďování, vrátily se s tím i možnosti využít pozdní odpoledne a večer i jinak než společným cvičením.
Začínali jsme před covidem cvičit dvakrát týdně pod vedením Tomáše. To pokračovalo i v režimu on-line už jen tak "my, co spolu cvičíme". Když už bylo možné být v tělocvičně nebo spolu venku, začali jsme se scházet ještě častěji a to třikrát týdně. Bylo to fajn. A protože to bylo fajn, pokračovali jsme i v letošním školním roce od září ve stejném režimu. Teď už jen jednou s Tomášem, našim trenérem, a dvakrát jen tak spolu bez něj. Vedu si statistiku, kolikrát jsme byli cvičit třikrát v týdnu od září.
Jen jednou!
V ostatní týdny to bylo jen dvakrát, velmi často jen jednou v týdnu. Jsou i týdny, kdy jsme se nesešli vůbec.
Šlendrián a lenost, řekl by si nestranný pozorovatel.
Ale neměl by tak úplně pravdu.
Ono je totiž v normálním životě bez covidu spousta jiných možností, co dělat s načatým večerem a tak má každou chvilku někdo něco.
Nu, směřuje to pomalu ke zrušení společného cvičení a budeme si muset najít každý svůj čas na tu sedmdesátčtyřku doma. Ovšem to bude teprv chtít pevnou vůli. Nu, uvidíme.
Tenhle týden jsme byli cvičit dvakrát. Potřetí už se sejít nestihnem.
Začínali jsme před covidem cvičit dvakrát týdně pod vedením Tomáše. To pokračovalo i v režimu on-line už jen tak "my, co spolu cvičíme". Když už bylo možné být v tělocvičně nebo spolu venku, začali jsme se scházet ještě častěji a to třikrát týdně. Bylo to fajn. A protože to bylo fajn, pokračovali jsme i v letošním školním roce od září ve stejném režimu. Teď už jen jednou s Tomášem, našim trenérem, a dvakrát jen tak spolu bez něj. Vedu si statistiku, kolikrát jsme byli cvičit třikrát v týdnu od září.
Jen jednou!
V ostatní týdny to bylo jen dvakrát, velmi často jen jednou v týdnu. Jsou i týdny, kdy jsme se nesešli vůbec.
Šlendrián a lenost, řekl by si nestranný pozorovatel.
Ale neměl by tak úplně pravdu.
Ono je totiž v normálním životě bez covidu spousta jiných možností, co dělat s načatým večerem a tak má každou chvilku někdo něco.
Nu, směřuje to pomalu ke zrušení společného cvičení a budeme si muset najít každý svůj čas na tu sedmdesátčtyřku doma. Ovšem to bude teprv chtít pevnou vůli. Nu, uvidíme.
Tenhle týden jsme byli cvičit dvakrát. Potřetí už se sejít nestihnem.
učesaný a vyčesaný
07.prosince 2022 07:34 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Jestli si dobře vzpomínám, docela jsem protestoval, když mi maminka myla uši. Tedy v době, kdy tak maminky synkům uši mejou. Prý jsem se ohrazoval slovy: "Já si je tak šetřím a ty mi je meješ!"
Od té doby už odtekla spousta vody a to i z mých uší, které, přiznávám, si už meju pravidelně a sám.
I kočkeni se mejou a to včetně uší. Taky sami. Ale pokud jde o česání, na to musí přijít člověk. Já na tyhle procedury moc nejsem. Ostatně taky proto mám vlasy téměř na ježka, čímž se česání výrazně zjednodušuje. Ne tak Nemo a Indiana.
Včera nás všechny tři přemluvila Monika k česání. Tedy mě, abych držel, když je potřeba, a kočkeny, aby byly učesaný a vyčesaný.
Byl to boj. Taky to nemaj rádi. A to jsem jim ještě brousil drápy, což je činnost, kterou taky nemusej. Chlupů bylo až až a kočkeny jsme si museli udobřovat dobrotou za odměnu, že to vydrželi.
Tož tak, i na tu hygiénu někdy dojde. To se nedá nic dělat. Je to potřeba.
Od té doby už odtekla spousta vody a to i z mých uší, které, přiznávám, si už meju pravidelně a sám.
I kočkeni se mejou a to včetně uší. Taky sami. Ale pokud jde o česání, na to musí přijít člověk. Já na tyhle procedury moc nejsem. Ostatně taky proto mám vlasy téměř na ježka, čímž se česání výrazně zjednodušuje. Ne tak Nemo a Indiana.
Včera nás všechny tři přemluvila Monika k česání. Tedy mě, abych držel, když je potřeba, a kočkeny, aby byly učesaný a vyčesaný.
Byl to boj. Taky to nemaj rádi. A to jsem jim ještě brousil drápy, což je činnost, kterou taky nemusej. Chlupů bylo až až a kočkeny jsme si museli udobřovat dobrotou za odměnu, že to vydrželi.
Tož tak, i na tu hygiénu někdy dojde. To se nedá nic dělat. Je to potřeba.
odstrojenej Mikuláš
06.prosince 2022 06:14 / zařazeno v kategorii: o událostech
Včera jsem je načapal, jak lezli z auta. Jo, z auta. Ze žádnejch saní natož pak aby slézali z koně. Mikuláš, dva andělé a čert lezli z auta, protahovali si křídla, rovnali čepici a chrastili řetězem. U nás na Olešku zřejmě začínali s nadílkou ještě za světla, aby stihli obejít všechny ty hříšný duše, co o nich mají zápis v knize hříchů.
Nu a já jel za Bartolomějem. Bez křídel, bez hole a bez řetězu. Jen s pytlíkem oříšků a nějakou tou sladkostí. A s velkým čokoládovým Mikulášem.
Ten vám dopad!
Kdepak nějaká oucta a vážnost.
Bartoloměj se mu rovnou dral pod plášť a jen včasný zásah oddálil vysvlečení Mikuláše z obalu alespoň do chvíle, než přišel Juráš. Tatínek tedy přišel, čímž byl naplněn požadavek "aby ho viděl tatínek" a hned vzápětí došlo k odstrojení. Z Mikuláše zvostala jen čokoládová figura.
"Nic moc, viď Bartoloměji?"
Bez odpovědi. Uždíb si kousek z čokolády a torzo skončilo v misce u perníku.
Jak dopadl Bartoloměj na mikulášské besídce, to už nevím, neboť tam jsem nešel. Ale počítám, že ani ve Vzletu, kde se besídka konala, tu vážnost instituce Mikuláše nezachránili.
Holt je Bartoloměj ještě moc malej na to, aby ho zajímalo něco jinýho, než co skrejvá Mikuláš pod kožichem
Nu a já jel za Bartolomějem. Bez křídel, bez hole a bez řetězu. Jen s pytlíkem oříšků a nějakou tou sladkostí. A s velkým čokoládovým Mikulášem.
Ten vám dopad!
Kdepak nějaká oucta a vážnost.
Bartoloměj se mu rovnou dral pod plášť a jen včasný zásah oddálil vysvlečení Mikuláše z obalu alespoň do chvíle, než přišel Juráš. Tatínek tedy přišel, čímž byl naplněn požadavek "aby ho viděl tatínek" a hned vzápětí došlo k odstrojení. Z Mikuláše zvostala jen čokoládová figura.
"Nic moc, viď Bartoloměji?"
Bez odpovědi. Uždíb si kousek z čokolády a torzo skončilo v misce u perníku.
Jak dopadl Bartoloměj na mikulášské besídce, to už nevím, neboť tam jsem nešel. Ale počítám, že ani ve Vzletu, kde se besídka konala, tu vážnost instituce Mikuláše nezachránili.
Holt je Bartoloměj ještě moc malej na to, aby ho zajímalo něco jinýho, než co skrejvá Mikuláš pod kožichem
nechat čtrnáct dní uležet
05.prosince 2022 06:30 / zařazeno v kategorii: o událostech
Nu, tedy druhá adventní neděle přinesla úplné zmizení sněhu, který napadl v noci z pátku na sobotu. Co tedy s tím? Když není sníh, jak ho nahradit? Zkusím to tedy oklikou. Když je ten advent, peče se a cukruje se. Pocukrované pak připomíná zasněžené. Tudíž je třeba napéci a pocukrovat.
Tož pusťme se do toho.
I jal jsem se po dlouhých letech zase péct štoly podle receptu, který jsem obdržel od přítele Věroslava, lépe řečeno podle receptu, který mi přinesl Věroslav od své ženy Jitky.
Příprava byla důkladná. Nenechal jsem tentokrát mic náhodě. Spousta ovoce a mandlí už čekala ve špajzu spolu s dalšími surovinami. Ovoce a mandle namočit v rumu, těsto pečlivě rozválet, nechat vykynout, přidat rumovaté ovoce, rozdělit, vyrobit štoly a šup s tím do trouby.
A večer bylo hotovo.
Monika ještě podle receptu štoly důkladně prolila rozpuštěným máslem, sněhobíle pocukrovala a …
… a teď se musí nechat štoly dobrých čtrnáct dní uležet.
Jak se letos povedly, se dozvíme až těsně před Vánoci. Ale první zatím jen vizuální kontrola dopadla na výbornou.
Už se těším!
Štoly ještě bez kabátu:
A již zasněžené:
Tož pusťme se do toho.
I jal jsem se po dlouhých letech zase péct štoly podle receptu, který jsem obdržel od přítele Věroslava, lépe řečeno podle receptu, který mi přinesl Věroslav od své ženy Jitky.
Příprava byla důkladná. Nenechal jsem tentokrát mic náhodě. Spousta ovoce a mandlí už čekala ve špajzu spolu s dalšími surovinami. Ovoce a mandle namočit v rumu, těsto pečlivě rozválet, nechat vykynout, přidat rumovaté ovoce, rozdělit, vyrobit štoly a šup s tím do trouby.
A večer bylo hotovo.
Monika ještě podle receptu štoly důkladně prolila rozpuštěným máslem, sněhobíle pocukrovala a …
… a teď se musí nechat štoly dobrých čtrnáct dní uležet.
Jak se letos povedly, se dozvíme až těsně před Vánoci. Ale první zatím jen vizuální kontrola dopadla na výbornou.
Už se těším!
Štoly ještě bez kabátu:
A již zasněžené:
brutální násilí
02.prosince 2022 06:43 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Naučit kočkeny kratochvilný kousek nejen není snadné, je to téměř nemožné. O pokusech naučit je aportovat jsem si tu možná už psal. Marnost nad marnost.
Poslouchat taky umí, jen když chtějí. Sice reagují na lusknutí prstů, ale než vyklidí prostor, trvá to věčnost. Jen snad zvuk padajících granulí do misky je přivábí, ikdyž i k misce se někdy loudají neuvěřitelně liknavě. Prostě se chovají podle toho, jakou mají náladu.
Je tu ovšem jeden takovej prvek … Jak to nazvat?
Řekněme brutální muckání.
Zavedla to Monika.
Muchluje Nema na zemi tak strašlivým způsobem, že je Nemo v sedmým nebi. A ta na podlaze prožívaná slast bude zřejmě spouštěčem nutkavé potřeby ten brutál znovu vyžadovat.
Včera jsme to s pobavením sledovali.
Monika udělá krok k Nemovi a Nemo se okamžitě svalí, otočí na záda, skrčí tlapy a … muckej mě. Když je po muckání, Nemo se zvedne, oklepe, udělá kolečko kolem stolu a už na nic nečeká, netřeba se k němu přibližovat. Rovnou se vyvalí … Ještě! A brutálně!
Po další porci brutálního násilí se opět oklepe, zvedne a už ani to kolečko kolem stolu neudělá. Rovnou se svalí na záda, tlapy nahoře …
"Tak ještě jednou, ale naposled, už toho máš dost!"
Otřepe se a kouká …
"Nic, už jsem umuckaná."
Velmi nerad se Nemo odloudá k misce s vodou pro osvěžení. A pořád se ohlíží, estli by třeba etě něco nebylo.
"Nebylo, už máš dost."
A pak že se kočkeni nic nenaučej.
Poslouchat taky umí, jen když chtějí. Sice reagují na lusknutí prstů, ale než vyklidí prostor, trvá to věčnost. Jen snad zvuk padajících granulí do misky je přivábí, ikdyž i k misce se někdy loudají neuvěřitelně liknavě. Prostě se chovají podle toho, jakou mají náladu.
Je tu ovšem jeden takovej prvek … Jak to nazvat?
Řekněme brutální muckání.
Zavedla to Monika.
Muchluje Nema na zemi tak strašlivým způsobem, že je Nemo v sedmým nebi. A ta na podlaze prožívaná slast bude zřejmě spouštěčem nutkavé potřeby ten brutál znovu vyžadovat.
Včera jsme to s pobavením sledovali.
Monika udělá krok k Nemovi a Nemo se okamžitě svalí, otočí na záda, skrčí tlapy a … muckej mě. Když je po muckání, Nemo se zvedne, oklepe, udělá kolečko kolem stolu a už na nic nečeká, netřeba se k němu přibližovat. Rovnou se vyvalí … Ještě! A brutálně!
Po další porci brutálního násilí se opět oklepe, zvedne a už ani to kolečko kolem stolu neudělá. Rovnou se svalí na záda, tlapy nahoře …
"Tak ještě jednou, ale naposled, už toho máš dost!"
Otřepe se a kouká …
"Nic, už jsem umuckaná."
Velmi nerad se Nemo odloudá k misce s vodou pro osvěžení. A pořád se ohlíží, estli by třeba etě něco nebylo.
"Nebylo, už máš dost."
A pak že se kočkeni nic nenaučej.
brambory a rada z Kolína
01.prosince 2022 06:49 / zařazeno v kategorii: o lidech
Jsem včera kupoval brambory v Kolíně na trhu na náměstí.
"Stoosmnáct a jsou výborný," pravila trhovkyně.
"Stodvacet, už se těším," pravil jsem já.
"Tak to budu mít na důchod, ty dvě koruny."
"???"
"No vy jste to neslyšel? Prej máme našetřit na důchod dva až tři milióny. Tak nějak začít musim."
"Aha … tak to já už nedám …"
Tož tak - na trhu v Kolíně člověk dostane k bramborám i nějakou tu radu.
"Stoosmnáct a jsou výborný," pravila trhovkyně.
"Stodvacet, už se těším," pravil jsem já.
"Tak to budu mít na důchod, ty dvě koruny."
"???"
"No vy jste to neslyšel? Prej máme našetřit na důchod dva až tři milióny. Tak nějak začít musim."
"Aha … tak to já už nedám …"
Tož tak - na trhu v Kolíně člověk dostane k bramborám i nějakou tu radu.
2022
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: