listopadu 2022
Indy a Nemo tak nečiní
30.listopadu 2022 06:34 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Kdo viděl toho animovaného Kocoura v botách a všichni majitelé koček tuší, že kočky tu a tam vykašlou (to je záměrný eufemismus) váleček neztrávené srsti. I všichni moji kočkeni tak činili.
Jenomže tyhlety dvá, tedy Indy a Nemo tak nečiní!
Vůbec tomu nerozumím. Študovat kvůli tomu život kočkenů nebudu, ale je mi to prostě divný.
Rvou se jako koně, pak se navzájem náramně ošetřujou a zblajznou chlupy, co z nich lítaly při tej rvačce.
Jenomže tím to končí. Žádný zvracení, žádný chlupatý válečky, chovají se vzorně.
Estli jim to vydrží, budou to vůbec nejvíc nejvzornější kočkeni, co jsem kdy měl.
Ale to jim neřikejte.
Jenomže tyhlety dvá, tedy Indy a Nemo tak nečiní!
Vůbec tomu nerozumím. Študovat kvůli tomu život kočkenů nebudu, ale je mi to prostě divný.
Rvou se jako koně, pak se navzájem náramně ošetřujou a zblajznou chlupy, co z nich lítaly při tej rvačce.
Jenomže tím to končí. Žádný zvracení, žádný chlupatý válečky, chovají se vzorně.
Estli jim to vydrží, budou to vůbec nejvíc nejvzornější kočkeni, co jsem kdy měl.
Ale to jim neřikejte.
ty samý dráty
29.listopadu 2022 06:32 / zařazeno v kategorii: o událostech
Když byly telefony vybaveny sluchátkem pevně propojeným s aparátem pomocí kabelu a čísla se vytáčela, bylo snadné se orientovat v technických záludnostech. Když něco nešlo, člověk zašel k sousedovi nebo do budky, zatelefonoval na ústřednu, ohlásil poruchu a pak se čekalo, kdy přijde technik.
To byly časy, kdy závislost na neustálém propojení se světem byla limitně blízká nule. Dneska jsme na opačném konci žebříčku a když je člověk pár minut bez spojení, už je jako na jehlách, jestli mu něco neuteklo.
A technika na obou koncích drátů je naprosto odlišná a tudíž složitější, čímž se dostávám k problému s tím spojením a k jeho technickým vlastnostem.
K práci potřebuju pevnou adresu internetu. To mi současný poskytovatel chce zpoplatnit, tudíž přecházím k poskytovateli jinému. Pozoruhodné je to, že signál do domu jde po stejných drátech jako v dobách, kdy se telefonovalo s tím sluchátkem v ruce. Jen holt po těch drátech běhají jiné proudíky.
Nu a přechod od jednoho poskytovatele k druhému je pouze smluvní záležitost. Nebude se měnit přístroj (tedy modem), nebude se měnit linka, ústředna s optickým kabelem o tom ani nebude vědět. Jen někdo někde na nějakém serveru zadá nějaký příkaz a jinde na jiném serveru jiný příkaz smažou. A já budu platit míň za víc někomu jinému.
A jak poznám, že už je to celé hotovo? Na složenkách bude jiné jméno příjemce.
Jen ty dráty do domu už jsou desítky let furt ty samý …
To byly časy, kdy závislost na neustálém propojení se světem byla limitně blízká nule. Dneska jsme na opačném konci žebříčku a když je člověk pár minut bez spojení, už je jako na jehlách, jestli mu něco neuteklo.
A technika na obou koncích drátů je naprosto odlišná a tudíž složitější, čímž se dostávám k problému s tím spojením a k jeho technickým vlastnostem.
K práci potřebuju pevnou adresu internetu. To mi současný poskytovatel chce zpoplatnit, tudíž přecházím k poskytovateli jinému. Pozoruhodné je to, že signál do domu jde po stejných drátech jako v dobách, kdy se telefonovalo s tím sluchátkem v ruce. Jen holt po těch drátech běhají jiné proudíky.
Nu a přechod od jednoho poskytovatele k druhému je pouze smluvní záležitost. Nebude se měnit přístroj (tedy modem), nebude se měnit linka, ústředna s optickým kabelem o tom ani nebude vědět. Jen někdo někde na nějakém serveru zadá nějaký příkaz a jinde na jiném serveru jiný příkaz smažou. A já budu platit míň za víc někomu jinému.
A jak poznám, že už je to celé hotovo? Na složenkách bude jiné jméno příjemce.
Jen ty dráty do domu už jsou desítky let furt ty samý …
dvojitá věž
28.listopadu 2022 06:51 / zařazeno v kategorii: o událostech
Mlha přede mnou, mlha za mnou … tak nějak to v posledních dnech vypadá venku. A protože i mlha může mít v noci docela hezkou podobu, tuhle jednu uvádím.
To jsme takhle po cvičení koukali s Ondřejem před školou na zvolský kostel … a viděli jsme ho dvakrát! A to za střízliva, dobře rozcvičeni a při smyslech. Obrázek je z mobilu prachmizernej. Ale jako doklad o dvojité věži na kostele postačuje.
Mohla za to mlha.
To jsme takhle po cvičení koukali s Ondřejem před školou na zvolský kostel … a viděli jsme ho dvakrát! A to za střízliva, dobře rozcvičeni a při smyslech. Obrázek je z mobilu prachmizernej. Ale jako doklad o dvojité věži na kostele postačuje.
Mohla za to mlha.
kroužit se vyplatí
25.listopadu 2022 06:23 / zařazeno v kategorii: o událostech
Když je nad letištěm mlha, letadla nad letištěm krouží, dokud neopadne, případně do chvíle, než dostanou povolení k přiblížení na jiném letišti. Nejsa pilotem, v mlze nekroužím.
Ovšem pokud jde o parkování …
Například v úterý jsem šel na třídní schůzky. Kaččino gymnázium je ve Vršovicích a tamtéž bydlí i Juráš. Tedy jsem si řekl, že se stavím na návštěvu ještě před třídní schůzkou. Ještě předtím jsem kroužil pěšky po Vršovicích pátreje po papírnictví za účelem nákupu notýsku a propisky. Na přechodu na mě kdosi z auta krátce houknul.
"Ahój!", pravil Juráš zpoza volantu, "já tady kroužím a hledám parkovací místo."
"No já jdu k vám a pak na třídní schůzku."
"Prima," a kroužil dál.
Nu a včera jsem kroužil opět. Tentokrát kolem Akropole na Žižkově, poněvadž tam byl večírek, na který jsme byli pozvaní. A hledal jsem místo na to parkování. První obkroužení úspěch nepřineslo, ale hned druhé ano. Zrovínka před námi kdosi odjížděl, čímž jsme měli o parkovací místo postaráno. Díky kroužení.
Kroužit se holt tu a tam vyplatí nejen nad letištěm.
Ovšem pokud jde o parkování …
Například v úterý jsem šel na třídní schůzky. Kaččino gymnázium je ve Vršovicích a tamtéž bydlí i Juráš. Tedy jsem si řekl, že se stavím na návštěvu ještě před třídní schůzkou. Ještě předtím jsem kroužil pěšky po Vršovicích pátreje po papírnictví za účelem nákupu notýsku a propisky. Na přechodu na mě kdosi z auta krátce houknul.
"Ahój!", pravil Juráš zpoza volantu, "já tady kroužím a hledám parkovací místo."
"No já jdu k vám a pak na třídní schůzku."
"Prima," a kroužil dál.
Nu a včera jsem kroužil opět. Tentokrát kolem Akropole na Žižkově, poněvadž tam byl večírek, na který jsme byli pozvaní. A hledal jsem místo na to parkování. První obkroužení úspěch nepřineslo, ale hned druhé ano. Zrovínka před námi kdosi odjížděl, čímž jsme měli o parkovací místo postaráno. Díky kroužení.
Kroužit se holt tu a tam vyplatí nejen nad letištěm.
odpor neodporuje
24.listopadu 2022 07:14 / zařazeno v kategorii: o událostech
Kdo by neměl rád dárečky, že. Nebo si udělat něčím radost. To se takhle vydáte po obchodech a něco si koupíte. A máte radost.
Nuže, proč bych si taky neudělal radost?
Ale cesta k radosti není jednoduchá.
Totiž: potřeboval jsem spojit dva kabílky. Jeden jsem nechal protáhnout zdí, aby byl nachystán, až přijde čas na místo postavit reprobednu. Je jich docela dost, vedou zdmi, kam jsem si naplánoval, a vyúsťují v místě pro zesilovač. A tady je ten pes zakopán. Ty kabílky k zesilovači jsou krátké. Delší se nevešly do krabice pod omítku.
A přišla ta chvíle: potřebuju spojit kabílky. Čtyři krátké kabílky prodloužit. Každý dobře o metr.
Pochopitelně je tu možnost kabílky sletovat. Nebo jen tak pevně smotat delší odizolované konce k sobě. Nebo je sevřít do "čokolády". A ještě určitě hromada jiných způsobů. Ani jeden se mi nelíbil. A tak jsem hledal, jestli někdo neměl pod tíhou podobné úlohy nějaký nápad, který by proměnil v nějaké příhodné udělátko.
A vono jo!
Za chvilku jsem to měl. Wago spojka se to jmenuje. Úplně stejný způsob uchopení kablíku, jaký mají na zadní straně reprobedýnky.
V obchodě s elektroinstalačním materiálem spojky měli. Tož vzhůru do obchodu.
A udělal jsem si radost. Koupil jsem si pytlík spojek.
Jsou náramný: cvak - a je hotovo. Je spojeno, proud proudí, napětí je napnuto, odpor neodporuje.
No není to radost?!
Nuže, proč bych si taky neudělal radost?
Ale cesta k radosti není jednoduchá.
Totiž: potřeboval jsem spojit dva kabílky. Jeden jsem nechal protáhnout zdí, aby byl nachystán, až přijde čas na místo postavit reprobednu. Je jich docela dost, vedou zdmi, kam jsem si naplánoval, a vyúsťují v místě pro zesilovač. A tady je ten pes zakopán. Ty kabílky k zesilovači jsou krátké. Delší se nevešly do krabice pod omítku.
A přišla ta chvíle: potřebuju spojit kabílky. Čtyři krátké kabílky prodloužit. Každý dobře o metr.
Pochopitelně je tu možnost kabílky sletovat. Nebo jen tak pevně smotat delší odizolované konce k sobě. Nebo je sevřít do "čokolády". A ještě určitě hromada jiných způsobů. Ani jeden se mi nelíbil. A tak jsem hledal, jestli někdo neměl pod tíhou podobné úlohy nějaký nápad, který by proměnil v nějaké příhodné udělátko.
A vono jo!
Za chvilku jsem to měl. Wago spojka se to jmenuje. Úplně stejný způsob uchopení kablíku, jaký mají na zadní straně reprobedýnky.
V obchodě s elektroinstalačním materiálem spojky měli. Tož vzhůru do obchodu.
A udělal jsem si radost. Koupil jsem si pytlík spojek.
Jsou náramný: cvak - a je hotovo. Je spojeno, proud proudí, napětí je napnuto, odpor neodporuje.
No není to radost?!
jednou je napořád
23.listopadu 2022 07:51 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Oni jsou kočkeni zlatý, o tom nemůže být diskuze. Ovšem jsou to kočkeni a tak pro ně platí, že co je povoleno jednou, je povoleno napořád. A hranice povolení posunují oba svědomitě a urputně každodenním položením tlapky o fous dál a dál … až jsou tam, kde chtěli bejt.
Takže třeba na stůl v kuchyni pochopitelně nesmějí. To vědí. Ale stoupnout si, položit bradu na stůl a šmátrat packou do talíře … to taky nesmějí. Ale už to jednou udělali, takže povoleno navždy.
Jídlo od lidí od stolu taky dostávat nesmějí. Ale Monika dala tuhle Nemovi kousíček z talíře … a už loudí u stolu oba. Nafurt.
A včera se válím na pohovce, koukám v noci ze záznamu na Delona a takhle kolem půl jedenáctý si na mě vyskočí Nemo, lehne si do nohou. Pak vyskočí Indy a lehne si mi na břicho. To smějí. To dělají od malička. A najednou se chytnou packama za hlavy. To už nesmějí. Tak je klepnu, ať dají pokoj. No jo, ale už to jednou udělali. Čili je to povoleno. Tudíž se vzápětí začnou rvát jako koně na mým břiše!
"A dolů elementi!"
Uraženě seskočí s otázkou v očích: "No vo co de? Dyť už jsme to přeci jednou dělali, tak …"
"Nic! Nejsem žádná boxérská aréna pro kočkeny. Žádný rvačky na mým břiše nebudou!"
"Maaauuuu …."
A je to. Už je ze mě navěky aréna pro kočkeny.
Takže třeba na stůl v kuchyni pochopitelně nesmějí. To vědí. Ale stoupnout si, položit bradu na stůl a šmátrat packou do talíře … to taky nesmějí. Ale už to jednou udělali, takže povoleno navždy.
Jídlo od lidí od stolu taky dostávat nesmějí. Ale Monika dala tuhle Nemovi kousíček z talíře … a už loudí u stolu oba. Nafurt.
A včera se válím na pohovce, koukám v noci ze záznamu na Delona a takhle kolem půl jedenáctý si na mě vyskočí Nemo, lehne si do nohou. Pak vyskočí Indy a lehne si mi na břicho. To smějí. To dělají od malička. A najednou se chytnou packama za hlavy. To už nesmějí. Tak je klepnu, ať dají pokoj. No jo, ale už to jednou udělali. Čili je to povoleno. Tudíž se vzápětí začnou rvát jako koně na mým břiše!
"A dolů elementi!"
Uraženě seskočí s otázkou v očích: "No vo co de? Dyť už jsme to přeci jednou dělali, tak …"
"Nic! Nejsem žádná boxérská aréna pro kočkeny. Žádný rvačky na mým břiše nebudou!"
"Maaauuuu …."
A je to. Už je ze mě navěky aréna pro kočkeny.
není tam jabko
22.listopadu 2022 06:23 / zařazeno v kategorii: o událostech
Cvak … a hraje to. Cvak … a nehraje to. Cvak … a hraje to odjinud.
Ne, ne, necvaká mi ve věži.
Tedy vlastně cvaká, ale nešplouchá mi na maják. Cvaká to v přístroji, co dělá zvuk k televizi. To cvakání značí spínání relátek a podle toho, co se zrovna děje, cvaká to či ono relátko. Cvak.
A ta relátka řídí počítač, kterej je chytrej jak rádio. Ostatně rádio je taky vevnitř a taky to cvakne, když se spustí. A v tom počítači je zakopanej ten pes.
Ono totiž se to všechno musí dlouze nastavovat, aby to hrálo správně. Nic složitého to není, ale trochu času to zabere a pak je člověk rád, že to má za sebou, všechno to cvaká a hraje tak, jak má. Až do chvíle, kdy tomu zařízení člověk dá nějaký příkaz, který je v rozporu s něčím, co už nastaveno je. Místo toho, aby ten počítač citlivě upozornil na změnu nastavení, která se projeví ve všech dalších nastaveních, změnu provede.
A přestane to cvakat.
Včera jsem přesně tuhle chybu udělal. A necvakalo to. Problém je v tom, že vůbec netuším, jakou chybu jsem to udělal. Avšak stala se.
Tak všechno restartovat, uvést do továrního nastavení a znovu instalovat … grrrr!
Tyhle pocity jsem zažíval někdy před čtvrt stoletím, když jsem s úlevou přešel od Gatese k Jobsovi. Od té chvíle, kdy používám jen jablečná zařízení, nemusím nic řešit.
Blbý je, že na tom cvakacím přístroji žádný jabko není.
Ne, ne, necvaká mi ve věži.
Tedy vlastně cvaká, ale nešplouchá mi na maják. Cvaká to v přístroji, co dělá zvuk k televizi. To cvakání značí spínání relátek a podle toho, co se zrovna děje, cvaká to či ono relátko. Cvak.
A ta relátka řídí počítač, kterej je chytrej jak rádio. Ostatně rádio je taky vevnitř a taky to cvakne, když se spustí. A v tom počítači je zakopanej ten pes.
Ono totiž se to všechno musí dlouze nastavovat, aby to hrálo správně. Nic složitého to není, ale trochu času to zabere a pak je člověk rád, že to má za sebou, všechno to cvaká a hraje tak, jak má. Až do chvíle, kdy tomu zařízení člověk dá nějaký příkaz, který je v rozporu s něčím, co už nastaveno je. Místo toho, aby ten počítač citlivě upozornil na změnu nastavení, která se projeví ve všech dalších nastaveních, změnu provede.
A přestane to cvakat.
Včera jsem přesně tuhle chybu udělal. A necvakalo to. Problém je v tom, že vůbec netuším, jakou chybu jsem to udělal. Avšak stala se.
Tak všechno restartovat, uvést do továrního nastavení a znovu instalovat … grrrr!
Tyhle pocity jsem zažíval někdy před čtvrt stoletím, když jsem s úlevou přešel od Gatese k Jobsovi. Od té chvíle, kdy používám jen jablečná zařízení, nemusím nic řešit.
Blbý je, že na tom cvakacím přístroji žádný jabko není.
první sníh
21.listopadu 2022 05:57 / zařazeno v kategorii: o počasí
Statistiku je třeba udržovat, aby měla alespoň nějakou vypovídající hodnotu. A proto si tu statisticky zaznamenávám, že první letošní sníh začal padat velmi opatrně v pátek navečer 18.11., což je o nějakých jedenáct dní dřív, než vloni. Ovšem stejně jako vloni žádná kalamita nenastala.
Jen lehký poprašek, ze ktrého v sobotu skoro nic nezbylo. V neděli trochu také sněžilo i přes den, ale výsledkem nebyly žádné závěje. Jen maličko pocukrované stromy. Přes noc to zase roztálo a dnes, v pondělí ráno, už jsou zase tři nad nulou a po sněhu ani vidu ani slechu.
Nu a tady jsou údaje o prvním sněhu na Olešku z minulých let:
?.12.2005, 2.11. 2006, 12.11.2007, 12.2.2009, 17.12.2009, 28.11.2010, 17.1.2012, 27.10.2012, 26.11.2013, 2.12.2014, 4.1.2016, 10.11.2016, 10.12. 2017, 1.12.2018, 13.11.2019, 3.12.2020, 29.11.2021
Jen lehký poprašek, ze ktrého v sobotu skoro nic nezbylo. V neděli trochu také sněžilo i přes den, ale výsledkem nebyly žádné závěje. Jen maličko pocukrované stromy. Přes noc to zase roztálo a dnes, v pondělí ráno, už jsou zase tři nad nulou a po sněhu ani vidu ani slechu.
Nu a tady jsou údaje o prvním sněhu na Olešku z minulých let:
?.12.2005, 2.11. 2006, 12.11.2007, 12.2.2009, 17.12.2009, 28.11.2010, 17.1.2012, 27.10.2012, 26.11.2013, 2.12.2014, 4.1.2016, 10.11.2016, 10.12. 2017, 1.12.2018, 13.11.2019, 3.12.2020, 29.11.2021
první portrét veverčáka
16.listopadu 2022 07:07 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Oni tedy kromě opeřenců chodí po mé zahradě i chlupatci, jenomže je mnohem těžší je načapat. Už se konečně budu muset jednou rozhoupat a postavit na vhodné místo fotopast a ulovit nějaký obrázek toho, kdo nám tu dělá ty hovínka. Předběžně jsem to odhadoval na ježka, ale nevím, nevím.
Nu a veverky, ty taky není snadné načapat. Natož pak vyfotografovat.
Až včera.
Mlha byla, že by se dala krájet, světlo žádný. Počasí jak dělané ku vlezení do pelechu a zazimování až do jara. Ježek už to možná udělal. Veverky ne. A tak koukám od pracovního stolu, že se na ořechu něco hemží. A on to veverčák. Nebo veverka? Já to neumím rozpoznat. A tak jsem vzal foťák a portrétoval jsem ho. Spíš po paměti než precizně s ostřením na pravé oko. V té mlze bylo sotva poznat, jestli na mě kouká.
Veverčák utekl, až když jsem zašramotil dveřmi, poněvadž se mi pod nohy připletla zvědavá Indiana. Zahnal jsem je oba - Indy chtě, veverčáka nechtě - ale bylo to v kufru.
S fotkami pak byla děsná práce, aby na nich bylo alespoň něco. Výsledkem je první portrét našeho veverčáka.
Nu a veverky, ty taky není snadné načapat. Natož pak vyfotografovat.
Až včera.
Mlha byla, že by se dala krájet, světlo žádný. Počasí jak dělané ku vlezení do pelechu a zazimování až do jara. Ježek už to možná udělal. Veverky ne. A tak koukám od pracovního stolu, že se na ořechu něco hemží. A on to veverčák. Nebo veverka? Já to neumím rozpoznat. A tak jsem vzal foťák a portrétoval jsem ho. Spíš po paměti než precizně s ostřením na pravé oko. V té mlze bylo sotva poznat, jestli na mě kouká.
Veverčák utekl, až když jsem zašramotil dveřmi, poněvadž se mi pod nohy připletla zvědavá Indiana. Zahnal jsem je oba - Indy chtě, veverčáka nechtě - ale bylo to v kufru.
S fotkami pak byla děsná práce, aby na nich bylo alespoň něco. Výsledkem je první portrét našeho veverčáka.
na trávníku
15.listopadu 2022 05:48 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Včera jsem na ně koukal. Chodili po trávníku svorně vedle sebe. Nikdo nikomu nepřekážel, každý si hleděl svého. Sýkorky, kosové, sojka. Předevčírem tam s nimi byla i žluna. Spojuje je společný zájem: hledají něco k snědku a nepřekáží si. Kupodivu se nechovají jako slepice, které se obvykle perou o to, co najdou. Tady se nikdo nepral. Nikdo s nikým nesoupeřil. Prostě hledali a zobali, co našli.
Úplné beránčí povahy.
To bude tou blížící se zimou. Nemají čas na nějaké spory. Obživa především. Inu jako s tím Daliborem, kterého nouze naučila housti.
Ovšem na jaře, to bude jiná. To se to začne zase rvát a bojovat o teritorium a natřásat péřička.
Ale do jara je daleko. Teď je ticho po pěšině a všichni si tu tiše hledají něco do zobáku.
Tož dobrou chuť. Taky si jdu něco dát.
Úplné beránčí povahy.
To bude tou blížící se zimou. Nemají čas na nějaké spory. Obživa především. Inu jako s tím Daliborem, kterého nouze naučila housti.
Ovšem na jaře, to bude jiná. To se to začne zase rvát a bojovat o teritorium a natřásat péřička.
Ale do jara je daleko. Teď je ticho po pěšině a všichni si tu tiše hledají něco do zobáku.
Tož dobrou chuť. Taky si jdu něco dát.
jako dycky
14.listopadu 2022 05:51 / zařazeno v kategorii: o událostech
Že já se dycky nechám ukecat.
Tentokrát už jsem byl v rozpoložení, že mírné až skryté kverulování z mé strany nenastane. Naopak. Veřejně vyslovím svůj postoj a odmítnutí. Tož jsem se ozval.
"Hele, Tomáši, dyť to cvičení je vostuda. My si tu cvičíme pro radost, ale na žádný soutěže to není. Ve srovnání s těmi, kteří to umí, je to, co předvádíme my, ostuda."
"Jakápak ostuda. Já jsem tady od toho, abych posoudil, co je ostuda a co ne. No řekněte, je to vostuda?", ptal se Tomáš minulé úterý všech ostatních na cvičení.
Pochopitelně to byla manipulace, neboť nikdo přece neřekne, že je vostuda vidět mě cvičit.
A tak se vodhlasovalo, že teda zase půjdu na soutěž. Už proto, že ji organizoval Tomáš tuhle v Břežanech. Z celý republiky se tam v sobotu sjeli cvičit. Wushu a Taiti. Že prý budu v kategorii 50+. Zlatý voči, který by to viděly! Bylo nás v kategorii sedm a věk začínal od pětatřiceti. Tedy, když to hodně přeženu, na půlce mého věku.
A byla to vostuda. Tvrdím já.
A nebyla to vostuda. Tvrdí Tomáš.
Je to tvrzení proti tvrzení.
Když jsem to v sobotu večer povídal Ondřejovi, smál se mi a říkal, že totéž ode mě slyšel minule, když jsem říkal, že v životě už na žádnou soutěž nejdu.
"No jo, řikal jsem to. Ale dyž já trouba se nechám dycky ukecat. Už se to nestane. Žádná další soutěž nebude!"
Tak kdyby se náhodou zase schylovalo k nějaké soutěži, tak mi to, prosimvás, někdo rozmluvte. Už se vážně nenechám ukecat.
Ale potřebuju k tomu podporu, aby to nedopadlo jako dycky.
Tentokrát už jsem byl v rozpoložení, že mírné až skryté kverulování z mé strany nenastane. Naopak. Veřejně vyslovím svůj postoj a odmítnutí. Tož jsem se ozval.
"Hele, Tomáši, dyť to cvičení je vostuda. My si tu cvičíme pro radost, ale na žádný soutěže to není. Ve srovnání s těmi, kteří to umí, je to, co předvádíme my, ostuda."
"Jakápak ostuda. Já jsem tady od toho, abych posoudil, co je ostuda a co ne. No řekněte, je to vostuda?", ptal se Tomáš minulé úterý všech ostatních na cvičení.
Pochopitelně to byla manipulace, neboť nikdo přece neřekne, že je vostuda vidět mě cvičit.
A tak se vodhlasovalo, že teda zase půjdu na soutěž. Už proto, že ji organizoval Tomáš tuhle v Břežanech. Z celý republiky se tam v sobotu sjeli cvičit. Wushu a Taiti. Že prý budu v kategorii 50+. Zlatý voči, který by to viděly! Bylo nás v kategorii sedm a věk začínal od pětatřiceti. Tedy, když to hodně přeženu, na půlce mého věku.
A byla to vostuda. Tvrdím já.
A nebyla to vostuda. Tvrdí Tomáš.
Je to tvrzení proti tvrzení.
Když jsem to v sobotu večer povídal Ondřejovi, smál se mi a říkal, že totéž ode mě slyšel minule, když jsem říkal, že v životě už na žádnou soutěž nejdu.
"No jo, řikal jsem to. Ale dyž já trouba se nechám dycky ukecat. Už se to nestane. Žádná další soutěž nebude!"
Tak kdyby se náhodou zase schylovalo k nějaké soutěži, tak mi to, prosimvás, někdo rozmluvte. Už se vážně nenechám ukecat.
Ale potřebuju k tomu podporu, aby to nedopadlo jako dycky.
čaj ně nádo
11.listopadu 2022 05:51 / zařazeno v kategorii: o jiných krajích
Na bílém koni se poslední dobou Martin neprohání, zato roznáší nůše hus a vín, jelikož ze sněhu nic není, ale husa a svatomartinské se dají docela dobře zpeněžit. Inu, žijeme v době spotřebitelské a tudíž je potřeba spotřebovat, co se dá.
Očekával jsem tedy, že stejně jako všude jinde bude i v Karlových Varech před restauracemi viset a stát mračno cedulí zvoucích na Svatomartinské hody, jelikož ty probíhají vždycky nejmíň týden, aby stihli hodovat všichni, kdo hodovat chtějí.
A vono houby.
Včera jako by se ve Varech po Martinovi a husách zem slehla.
Už roky vím, že Vary jsou město, které skoupili Rusové, ale nějak se zdálo, že to poslední dobou zase zpátky prodávají a z téhle fronty ustupují. Kdepak. Zdání klame.
V první kavárně šest Rusek. Ty dvě vedle dokonce velmi často používaly slova "operacija" a "specialnaja". Pochopitelně, že nešlo o medicínský zákrok.
Šel jsem pryč, martinskou husu jsem nepotkal, jen oplatky a turisty. A Rusy.
Naproti Thermalu přes řeku je takovej kiosek. Kavárnička přilepená pod zdí. Bylo tam prázdno, dal jsem si kafe a štrůdl. Měli tam ten s vanilko-rumovou omáčkou. Ale byl jsem tam sám jen chvilku. Pak přišla Ruska, po ní další. Bavily se, dali si rumíček, vodku že prý ne, že je moc brzo. A kafe. Čaj ně nádo.
Tož tak. Do Varů až zas na festival. To se ta ruská národnost kápku naředí světovou populací.
Očekával jsem tedy, že stejně jako všude jinde bude i v Karlových Varech před restauracemi viset a stát mračno cedulí zvoucích na Svatomartinské hody, jelikož ty probíhají vždycky nejmíň týden, aby stihli hodovat všichni, kdo hodovat chtějí.
A vono houby.
Včera jako by se ve Varech po Martinovi a husách zem slehla.
Už roky vím, že Vary jsou město, které skoupili Rusové, ale nějak se zdálo, že to poslední dobou zase zpátky prodávají a z téhle fronty ustupují. Kdepak. Zdání klame.
V první kavárně šest Rusek. Ty dvě vedle dokonce velmi často používaly slova "operacija" a "specialnaja". Pochopitelně, že nešlo o medicínský zákrok.
Šel jsem pryč, martinskou husu jsem nepotkal, jen oplatky a turisty. A Rusy.
Naproti Thermalu přes řeku je takovej kiosek. Kavárnička přilepená pod zdí. Bylo tam prázdno, dal jsem si kafe a štrůdl. Měli tam ten s vanilko-rumovou omáčkou. Ale byl jsem tam sám jen chvilku. Pak přišla Ruska, po ní další. Bavily se, dali si rumíček, vodku že prý ne, že je moc brzo. A kafe. Čaj ně nádo.
Tož tak. Do Varů až zas na festival. To se ta ruská národnost kápku naředí světovou populací.
seven tons
10.listopadu 2022 06:05 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Sixteen tons … zpíval Tennessee Ernie Ford, po něm Johny Cash a určitě i spousta dalších včetně Josefa Laufera. No, já si včera teda moc nezpíval a ani jsem nesložil těch šestnáct tun uhlí. Bylo ji jen sedm a nebylo to uhlí, ale pelety.
Co naplat, je to potřeba, aby bylo na rok čím topit.
Dvě a půl tuny jsem naskládal do sklepa sám. Potom mi přijel pomáhat Juráš a nakonec Monika. Nebýt jejich pomoci, skládám ty pelety ještě teď. Skončili jsme v sedm večer a byla to řácká šichta. Skoro jako v tom dole, co se o něm zpívá.
Ještě teď mě bolí celej člověk.
Co naplat, je to potřeba, aby bylo na rok čím topit.
Dvě a půl tuny jsem naskládal do sklepa sám. Potom mi přijel pomáhat Juráš a nakonec Monika. Nebýt jejich pomoci, skládám ty pelety ještě teď. Skončili jsme v sedm večer a byla to řácká šichta. Skoro jako v tom dole, co se o něm zpívá.
Ještě teď mě bolí celej člověk.
na poušti
09.listopadu 2022 06:49 / zařazeno v kategorii: o událostech
Dneska si člověk může objednat po síti cokoliv. Jistě, objednat si raketoplán by asi bylo kápku náročnější, ale počítám, že kdyby se tím člověk chvilku zabýval, nakonec by to taky šlo.
Já zatím nemám ambice letět na Měsíc, takže plán pořizovat si raketoplán je u ledu.
Naopak, zaujala mě poněkud přízemní nabídka kytek.
Prohlížel jsem totiž informace o těch nafukovacích kytkách, o kterých jsem si tu před týdnem psal. A vyskočily na mě nejen obrázky a názvy různých variant téhle pouštní růže, ale i nabídky na prodej těch divnejch kytek. No to je voda na můj mlejn. Jak je něco divný, zajímá mě to.
A tak včera přišly dva poctivě zabalené květináčky se třema kytkama. Měly tam být jen dvě, ta třetí je jaksi navíc, protože je malinká. Ještě přijde jeden květináč a budu mít doma za oknem čtyři druhy divnejch nafukovacích kytek.
Jsem vážně zvědav, jestli a kdy pokvetou. Protože jestli jo, měly by mít každá úplně jinej květ. Už proto, že listy mají odlišné a ty nafukovací kmínky taky.
Bude to tu jako na rozkvetlej poušti.
Já zatím nemám ambice letět na Měsíc, takže plán pořizovat si raketoplán je u ledu.
Naopak, zaujala mě poněkud přízemní nabídka kytek.
Prohlížel jsem totiž informace o těch nafukovacích kytkách, o kterých jsem si tu před týdnem psal. A vyskočily na mě nejen obrázky a názvy různých variant téhle pouštní růže, ale i nabídky na prodej těch divnejch kytek. No to je voda na můj mlejn. Jak je něco divný, zajímá mě to.
A tak včera přišly dva poctivě zabalené květináčky se třema kytkama. Měly tam být jen dvě, ta třetí je jaksi navíc, protože je malinká. Ještě přijde jeden květináč a budu mít doma za oknem čtyři druhy divnejch nafukovacích kytek.
Jsem vážně zvědav, jestli a kdy pokvetou. Protože jestli jo, měly by mít každá úplně jinej květ. Už proto, že listy mají odlišné a ty nafukovací kmínky taky.
Bude to tu jako na rozkvetlej poušti.
teplo a neviditelná ruka
08.listopadu 2022 05:42 / zařazeno v kategorii: o událostech
Vo těch neviditelnejch rukách trhu se už namluvilo a napsalo až hanba. Nu a teď, když se kolem prohání vichřice inflace a zdražování všeho, je tu najednou zase ta ruka trhu. Ovšem viditelná. Tedy v cenících.
Jde mi v tomto případě o to, za kolik si doma zatopíme.
Topíme peletami, což je pořád ještě asi tak druhý nejlacinější zdroj tepla, pokud nepočítáme samotěžbu dřeva v lese nebo uhlí. Nu a před rokem byla jednotka tedy jedno kilo za nějakých 6,90. Ještě před tím to bylo asi o korunu lacinější, ale to jsem ještě neměl kotel v provozu. Letos v březnu jsem koupil do zásoby ještě tři palety (asi tak tři tuny) do zásoby. Vydržely mi topit a ohřívat teplou vodu až doteď. Zítra přivezou novou várku na tuhle zimu. Musel jsem ji objednat a zaplatit už v červnu, neboť jsem si na novou sezónu vzpomněl pozdě a v dubnu a květnu bylo vyprodáno. Protože začalo zdražování.
V červnu tedy stálo kilo pelet už 9,90, tedy o 50% víc než předchozí sezónu. Dobře jsem udělal, protože vzápětí byly pelety vyprodány a následně zdražovaly dál. Až na nějakých 15 korun za kilo a víc. Tedy aktuální cena se blížila trojnásobku loňských cen.
Nu a teď, když je topná sezóna v plném proudu, už je tu ta neviditelná ruka zas.
Pomaličku, zlehka a téměř neviditelně se ceny pelet snižují.
Sice jsou pořád jen na objednávku, ale už jen za 13,80. Tedy zpět ke dvojnásobku původní ceny.
Nu, uvidíme. Zítra přijede sedm palet a to bude zásoba až do léta.
Pokud by to všechno šlo dobře, mohl bych na příští sezónu nakupovat už zase za normální ceny.
Ale nebudu předbíhat. Ruka trhu je neviditelná a to důležité je, že teplo doma máme.
Jde mi v tomto případě o to, za kolik si doma zatopíme.
Topíme peletami, což je pořád ještě asi tak druhý nejlacinější zdroj tepla, pokud nepočítáme samotěžbu dřeva v lese nebo uhlí. Nu a před rokem byla jednotka tedy jedno kilo za nějakých 6,90. Ještě před tím to bylo asi o korunu lacinější, ale to jsem ještě neměl kotel v provozu. Letos v březnu jsem koupil do zásoby ještě tři palety (asi tak tři tuny) do zásoby. Vydržely mi topit a ohřívat teplou vodu až doteď. Zítra přivezou novou várku na tuhle zimu. Musel jsem ji objednat a zaplatit už v červnu, neboť jsem si na novou sezónu vzpomněl pozdě a v dubnu a květnu bylo vyprodáno. Protože začalo zdražování.
V červnu tedy stálo kilo pelet už 9,90, tedy o 50% víc než předchozí sezónu. Dobře jsem udělal, protože vzápětí byly pelety vyprodány a následně zdražovaly dál. Až na nějakých 15 korun za kilo a víc. Tedy aktuální cena se blížila trojnásobku loňských cen.
Nu a teď, když je topná sezóna v plném proudu, už je tu ta neviditelná ruka zas.
Pomaličku, zlehka a téměř neviditelně se ceny pelet snižují.
Sice jsou pořád jen na objednávku, ale už jen za 13,80. Tedy zpět ke dvojnásobku původní ceny.
Nu, uvidíme. Zítra přijede sedm palet a to bude zásoba až do léta.
Pokud by to všechno šlo dobře, mohl bych na příští sezónu nakupovat už zase za normální ceny.
Ale nebudu předbíhat. Ruka trhu je neviditelná a to důležité je, že teplo doma máme.
ze skleníku a ze Sumatry
07.listopadu 2022 05:59 / zařazeno v kategorii: o událostech
A když už jsem si tu zapsal poznámku o nafukovací růži, bylo by dobře psát i o ostatních kytkách. Kytkách v domě, pochopitelně. Protože kytky venku už spí kromě jasmínu nahokvětého, který právě začíná kvést, což je kytka, které nerozumím, jelikož v zimě se přeci spí.
Nuže tedy kytky domácí jsou kromě té nafukovací už jen orchideje, poněvadž bonsai není kytka, ale strom, i když mrňavej.
Nu a ty orchideje se rozhodly, že pokvetou. Tři ze čtyř. Mám z těch tří tadost a ta čtvrtá mi dělá starosti. Vlastně dělala. Poněvadž sice nové listy vyrobila, ale nekvete. A měla by, říkal jsem si. Po vzoru těch ostatních. Ale to ona né. Musel jsem si o ní nastudovat, čím by to mohlo být a hned je jasno.
Ona totiž není žádný hybrid jako ty tři ostatní. Ona je odněkud ze Sumatry nebo tak nějak. Střevíčníkovec se jí říká. Nu a píše se o ní, že z každého toho trsu, co jí vyroste, kvete jenom jednou. A ten nový trs listů letos teprve vytvořila. Takže pokud to všechno půjde dobře, mohla by snad kvést napřesrok.
Do té doby mi ty ostatní vykvetou dvakrát. Ale holt nejsou ze Sumatry, nýbrž ze skleníku.
Nuže tedy kytky domácí jsou kromě té nafukovací už jen orchideje, poněvadž bonsai není kytka, ale strom, i když mrňavej.
Nu a ty orchideje se rozhodly, že pokvetou. Tři ze čtyř. Mám z těch tří tadost a ta čtvrtá mi dělá starosti. Vlastně dělala. Poněvadž sice nové listy vyrobila, ale nekvete. A měla by, říkal jsem si. Po vzoru těch ostatních. Ale to ona né. Musel jsem si o ní nastudovat, čím by to mohlo být a hned je jasno.
Ona totiž není žádný hybrid jako ty tři ostatní. Ona je odněkud ze Sumatry nebo tak nějak. Střevíčníkovec se jí říká. Nu a píše se o ní, že z každého toho trsu, co jí vyroste, kvete jenom jednou. A ten nový trs listů letos teprve vytvořila. Takže pokud to všechno půjde dobře, mohla by snad kvést napřesrok.
Do té doby mi ty ostatní vykvetou dvakrát. Ale holt nejsou ze Sumatry, nýbrž ze skleníku.
máš video?
04.listopadu 2022 06:59 / zařazeno v kategorii: o událostech
"Hola, hola! .. máš video?", ptal se mě po telefonu Ondřej.
Šlo o to, že se bavili s Davidem a zjistili, že ho David nemá a tak je potřeba zjistit, jestli se něco nestalo s novým systémem či co. Je k tomu samozřejmě ještě nutno dodat, že jde o tlačítko pro natáčení videa v našich telefonech v aplikaci fotografie. Každý ví.
"No já nevim, … mám, … asi, … určitě, … se podívám …", odpovídal jsem zmateně do telefonu, neboť video pořizuju a mažu každou chvilku jako každý uživatel telefonu.
Tak jsem se podíval a:
"No jo! Vopravdu! Já nemám video!", překvapeně jsem souhlasil s novým neznámým stavem telefonu, "To bude nějaká záhada, to musím vygůglit!"
"Tak zavěsíme a podíváme se bez telefonování," navrhl Ondřej.
Bez telefonování jsme video měli oba. A tak jsme si řekli, že to časem třeba vypátráme a já na to pak zapomněl. Ale později odpoledne jsem si vzpomněl, když jsem přijel za Ondřejem, abychom si společně zacvičili.
"Tak já na to zapomněl. Von to bude nějakej divnej bug," povídám.
"Nebude," odvětil Ondřej. A vysvětlil mi, že při použití selského rozumu je přece jasný, že se nemůže současně telefonovat a točit video, jelkož video snímá i zvuk a při telefonování by byl ten zvuk nahráván z telefonického rozhovoru a tak je to jasný.
Je to jasný, ale stejně … proč bych nemoh' natáčet video při telefonování? Byl by to sice nesmysl, ale proč bych nemohl točit nesmysl, že. Byl by to přeci můj nesmyl, no ne?
No … asi ne.
Vono to bude určitě nějak blokovaný kvůli nahrávání hovorů, aby z člověka nebyl špión tak snadno.
No nic. Nechme to koňovi, ten má větší hlavu.
My se smíříme s tím, že máme video, ale nebudeme při tom telefonovat.
Šlo o to, že se bavili s Davidem a zjistili, že ho David nemá a tak je potřeba zjistit, jestli se něco nestalo s novým systémem či co. Je k tomu samozřejmě ještě nutno dodat, že jde o tlačítko pro natáčení videa v našich telefonech v aplikaci fotografie. Každý ví.
"No já nevim, … mám, … asi, … určitě, … se podívám …", odpovídal jsem zmateně do telefonu, neboť video pořizuju a mažu každou chvilku jako každý uživatel telefonu.
Tak jsem se podíval a:
"No jo! Vopravdu! Já nemám video!", překvapeně jsem souhlasil s novým neznámým stavem telefonu, "To bude nějaká záhada, to musím vygůglit!"
"Tak zavěsíme a podíváme se bez telefonování," navrhl Ondřej.
Bez telefonování jsme video měli oba. A tak jsme si řekli, že to časem třeba vypátráme a já na to pak zapomněl. Ale později odpoledne jsem si vzpomněl, když jsem přijel za Ondřejem, abychom si společně zacvičili.
"Tak já na to zapomněl. Von to bude nějakej divnej bug," povídám.
"Nebude," odvětil Ondřej. A vysvětlil mi, že při použití selského rozumu je přece jasný, že se nemůže současně telefonovat a točit video, jelkož video snímá i zvuk a při telefonování by byl ten zvuk nahráván z telefonického rozhovoru a tak je to jasný.
Je to jasný, ale stejně … proč bych nemoh' natáčet video při telefonování? Byl by to sice nesmysl, ale proč bych nemohl točit nesmysl, že. Byl by to přeci můj nesmyl, no ne?
No … asi ne.
Vono to bude určitě nějak blokovaný kvůli nahrávání hovorů, aby z člověka nebyl špión tak snadno.
No nic. Nechme to koňovi, ten má větší hlavu.
My se smíříme s tím, že máme video, ale nebudeme při tom telefonovat.
nafukovací růže
03.listopadu 2022 06:10 / zařazeno v kategorii: o událostech
Přesazení se povedlo. Původně to tedy nevypadalo, ale teď je všechno jinak.
Jde o onu pouštní růži, co jsem si tu o ní psal v červnu.
Po přesazení se dlouho nic nedělo. Pak jsem jí nešetrným pohybem ulomil šešulku se třemi lístky a vypadalo to, že to nerozdejchá.
Rozdejchala to.
Zřejmě zapůsobilo přesazení, ale až za delší čas. Vytvářel se nový kořenový systém a na nějaké listí nebyl čas. Ale najednou to začalo růst a bujet na všech stranách. Pouštní růže má teď mnoho lístků a výhonků po celém obvodě kmínku. A pořád je mrňavá, sotva sedm centimetrů. Vypadá jako miniaturní baobab nebo něco podobně exotického.
A navíc má jednu pro mě obzvlášť exotickou vlastnost. Když ji totiž delší dobu nezaleju, změkne kmínek do mírně hadrovité podoby. Jakmile kytku zaleju, do půl dne se nafoukne a ztvrde jako kamínek. Někde jsem o tom četl, že je to běžné chování tohoto druhu. Prostě nasaje vodu do zásoby a pak z ní nějaký čas žije. To vám je tedy báječná kytka. Tak teď už jen čekám, kdy vykvete.
Bude to vzácná nafukovací růže.
Pouštní nafukovací růže.
Jde o onu pouštní růži, co jsem si tu o ní psal v červnu.
Po přesazení se dlouho nic nedělo. Pak jsem jí nešetrným pohybem ulomil šešulku se třemi lístky a vypadalo to, že to nerozdejchá.
Rozdejchala to.
Zřejmě zapůsobilo přesazení, ale až za delší čas. Vytvářel se nový kořenový systém a na nějaké listí nebyl čas. Ale najednou to začalo růst a bujet na všech stranách. Pouštní růže má teď mnoho lístků a výhonků po celém obvodě kmínku. A pořád je mrňavá, sotva sedm centimetrů. Vypadá jako miniaturní baobab nebo něco podobně exotického.
A navíc má jednu pro mě obzvlášť exotickou vlastnost. Když ji totiž delší dobu nezaleju, změkne kmínek do mírně hadrovité podoby. Jakmile kytku zaleju, do půl dne se nafoukne a ztvrde jako kamínek. Někde jsem o tom četl, že je to běžné chování tohoto druhu. Prostě nasaje vodu do zásoby a pak z ní nějaký čas žije. To vám je tedy báječná kytka. Tak teď už jen čekám, kdy vykvete.
Bude to vzácná nafukovací růže.
Pouštní nafukovací růže.
Mistrovská lekce je pecka
02.listopadu 2022 06:21 / zařazeno v kategorii: o událostech
Jsem si včera v divadle připadal jak na srazu dívčí školy po padesáti letech. A to mi bylo divný, jelikož se o tomhle představení mluví, je přijímáno s nadšením a kritici jsou jednotně pozitvní. Človek by tedy čekal velký zájem divactva. Zájem se tedy konal, ale pro mě to byla záhada.
Jednak hned vedle nás byla dvě místa volná a druhak po přestávce dvě místa před námi vznikla. Chápu, taky jsem párkrát z divadla odešel, jenže tady k odchodu nebyl důvod. Ovšem to, že bylo v hledišti tak pětadevadesát procent dam pokročilejšího věku a k tomu dva hošani v druhé řadě, to mě udivovalo. Mládež žádná, já byl z těch několika přítomných pánů na dolní úvrati věkového zastoupení.
Podivnost.
Ovšem představení podivné nebylo. Naopak.
Paní Pecková to rozjela hned od začátku a zastavila se až na konci. Jela naplno a pochopitelně to bylo její představení o ní, ikdyž v textu autora má napsáno, že hraje o Marii Callas. Všechno jsme jí to s Monikou věřili. Převálcovala každého, kdo jí přišel pod ruku v její Mistrovské lekci a to včetně publika, jelikož role jí připsala brát nás v hledišti jako žactvo výuky zpěvu dychtivé.
Přiznám se, že jsem si předem o tom představení něco přečetl, takže poučen jsem vnímal, jak své žáky nejdřív systematicky zašlapává do země, aby je pak vytáhla a vypustila do záře operních reflektorů.
Nic ovšem není zadarmo a tak platily obě strany.
Studenti ztrátou svého úvodního sebevědomí a Callas - Pecková strachem ze zráty toho, čeho v životě dosáha.
Je to znamenité představení. Mohu ho jen doporučit a to i pánům všech věkových skupin nejen proto, aby vylepšili návštěvnický průměr.
Dyť přece nemůže bejt pravda, když Monika tvrdí, že prostě chlapi nechoděj do divadla a já jsem vyjímka.
Jednak hned vedle nás byla dvě místa volná a druhak po přestávce dvě místa před námi vznikla. Chápu, taky jsem párkrát z divadla odešel, jenže tady k odchodu nebyl důvod. Ovšem to, že bylo v hledišti tak pětadevadesát procent dam pokročilejšího věku a k tomu dva hošani v druhé řadě, to mě udivovalo. Mládež žádná, já byl z těch několika přítomných pánů na dolní úvrati věkového zastoupení.
Podivnost.
Ovšem představení podivné nebylo. Naopak.
Paní Pecková to rozjela hned od začátku a zastavila se až na konci. Jela naplno a pochopitelně to bylo její představení o ní, ikdyž v textu autora má napsáno, že hraje o Marii Callas. Všechno jsme jí to s Monikou věřili. Převálcovala každého, kdo jí přišel pod ruku v její Mistrovské lekci a to včetně publika, jelikož role jí připsala brát nás v hledišti jako žactvo výuky zpěvu dychtivé.
Přiznám se, že jsem si předem o tom představení něco přečetl, takže poučen jsem vnímal, jak své žáky nejdřív systematicky zašlapává do země, aby je pak vytáhla a vypustila do záře operních reflektorů.
Nic ovšem není zadarmo a tak platily obě strany.
Studenti ztrátou svého úvodního sebevědomí a Callas - Pecková strachem ze zráty toho, čeho v životě dosáha.
Je to znamenité představení. Mohu ho jen doporučit a to i pánům všech věkových skupin nejen proto, aby vylepšili návštěvnický průměr.
Dyť přece nemůže bejt pravda, když Monika tvrdí, že prostě chlapi nechoděj do divadla a já jsem vyjímka.
předčasnej halloween
01.listopadu 2022 06:06 / zařazeno v kategorii: o událostech
Je to týden, co Kačka s Monikou dlabaly. Dýně. Jo, vzpomněly si, že bude halloween a tudíž je třeba dlabat. Nuže, odřízl jsem jim šešulky dýní se stopkou a pustily se do toho.
Vyšly jim docela pěkný šklebáci a hned večer je rozsvítily.
Jenomže to bylo přede týdnem.
Včera, když to bylo aktuální, už ty dýně moc velkou parádu nenadělaly. Nějak se stalo, že v tom teplým, přes den suchým a přes noc vlhkým počasí, co panuje poslední dny, ty strašáci strašně sešli. Zhroutili se do sebe, trochu shnili, no prostě hrůza. Halloweenská hrůza.
Inu, letos byl ten americkej svátek prostě předčasnej. Alespoň u nás.
I nešť, pár dní to tu svítilo, tak maj duchové pro letošek vod strašení pokoj.
po nákupu:
po vydlabání:
po ránu:
Vyšly jim docela pěkný šklebáci a hned večer je rozsvítily.
Jenomže to bylo přede týdnem.
Včera, když to bylo aktuální, už ty dýně moc velkou parádu nenadělaly. Nějak se stalo, že v tom teplým, přes den suchým a přes noc vlhkým počasí, co panuje poslední dny, ty strašáci strašně sešli. Zhroutili se do sebe, trochu shnili, no prostě hrůza. Halloweenská hrůza.
Inu, letos byl ten americkej svátek prostě předčasnej. Alespoň u nás.
I nešť, pár dní to tu svítilo, tak maj duchové pro letošek vod strašení pokoj.
po nákupu:
po vydlabání:
po ránu:
2022
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: