ledna 2022
vyplatí se důslednost?
31.ledna 2022 06:25 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Výchova mení nic snadného, to mi jistě potvrdí každý, kdo se alespoň pokusil někdy někoho vychovávat. A když jde o výchovu kočkenů, darmo mluvit.
Stačí chvilkové povolení, nepozornost, nedůslednost a je po výchově.
Například to, že kočkeni do koupelny nesmějí, to víme všichni včetně nich samotných. Jenomže když jsem v koupelně já, neodvažují se, ale jakmile je tam má paní, jsou tam nasáčkovaní natotata. Z toho je vidět, kdo je ten zlej.
No a včera večer jsem v tom "bejt zlej" pokračoval.
Usmyslel jsem si totiž, že za křesílko Nemo nesmí. Včera na to prostě nebyly vhodné podmínky, rozkousal by tam kabel, udělal by tam binec a vůbec: prostě ne!
Dívali jsme se na detektivku a Nemo to zkoušel. Jednou, dvakrát, třikrát … Nestačilo mu okřiknutí. Musel jsem vstát a dělat zlého páníčka.
"Já vstanu, ale pak uvidíš!"
Nemo si vždycky počkal, jestli vstanu a když viděl, že ano, víc už vidět nechtěl. Odešel se válet pod okno k topení.
A takhle to zkusil dobře pětkrát.
Nedal jsem se. Pětkrát jsem vstal a pětkrát to Nemo nechtěl vidět dál a vrátil se pod radiátor.
Nu a pak nastal zlom.
Nemo pochopil, že tentokrát mu to neprojde a pošesté už jen vstal a na pouhé lusknutí prstů se vrátil zpět pod okno. Ještě udělal dva pokusy a pak už na zbytek detektivky zaparkoval pod oknem.
Vida, jak se vyplatí důslednost, řekl by si laskavý čtenář, který nežije u kočkenů.
Chyba lávky, pravím já.
Dnes je vše zapomenuto a výchova může pokračovat tam, kde včera začala. A stačí nepatrné opomenutí. Stačí, abych z toho křesílka nevstal a bude po výchově.
Důslední jsou totiž nakonec jenom ti kočkeni.
Stačí chvilkové povolení, nepozornost, nedůslednost a je po výchově.
Například to, že kočkeni do koupelny nesmějí, to víme všichni včetně nich samotných. Jenomže když jsem v koupelně já, neodvažují se, ale jakmile je tam má paní, jsou tam nasáčkovaní natotata. Z toho je vidět, kdo je ten zlej.
No a včera večer jsem v tom "bejt zlej" pokračoval.
Usmyslel jsem si totiž, že za křesílko Nemo nesmí. Včera na to prostě nebyly vhodné podmínky, rozkousal by tam kabel, udělal by tam binec a vůbec: prostě ne!
Dívali jsme se na detektivku a Nemo to zkoušel. Jednou, dvakrát, třikrát … Nestačilo mu okřiknutí. Musel jsem vstát a dělat zlého páníčka.
"Já vstanu, ale pak uvidíš!"
Nemo si vždycky počkal, jestli vstanu a když viděl, že ano, víc už vidět nechtěl. Odešel se válet pod okno k topení.
A takhle to zkusil dobře pětkrát.
Nedal jsem se. Pětkrát jsem vstal a pětkrát to Nemo nechtěl vidět dál a vrátil se pod radiátor.
Nu a pak nastal zlom.
Nemo pochopil, že tentokrát mu to neprojde a pošesté už jen vstal a na pouhé lusknutí prstů se vrátil zpět pod okno. Ještě udělal dva pokusy a pak už na zbytek detektivky zaparkoval pod oknem.
Vida, jak se vyplatí důslednost, řekl by si laskavý čtenář, který nežije u kočkenů.
Chyba lávky, pravím já.
Dnes je vše zapomenuto a výchova může pokračovat tam, kde včera začala. A stačí nepatrné opomenutí. Stačí, abych z toho křesílka nevstal a bude po výchově.
Důslední jsou totiž nakonec jenom ti kočkeni.
teorie neplatí
28.ledna 2022 06:22 / zařazeno v kategorii: o událostech
Pravidelný čtenář si jistě vzpomene na to, že celým mým deníkem se proplétá Teorie paralelních ponožek. Byla mnohokrát popsána, dokázána, ověřena a byla provozována v praxi.
Nic ovšem netrvá věčně a tak i tuto speciální teorii odvál čas.
Jsem si myslel.
Až do chvíle, kdy se mi tady, v novém domě, začaly opět ztrácet ponožky. Vzpomněl jsem si pochopitelně na ponožky paralelní, ovšem tato teorie zde neplatí.
Dřív se mi totiž ztrácely ponožky po jedné. Ponožka zmizela a pak se zase objevila. Evidentně do paralelního vesmíru a zpět. To však nelze aplikovat na současný stav mých ponožek.
Ony se totiž začaly ztrácet po párech.
Výsledek byl ten, že mi ponožky ubývaly. Mám určitou zásobu, pravda, ale i přes dostatek nových ponožek mně to začalo vrtat hlavou. Kam ty ponožky mizí? Tuhle jsou v šuplíku, vyndám je, použiju, dám do koše s prádlem, vyperu, usuším … a ze sušáku zmizí a v šuplíku se neobjeví!
Záhada.
Až tuhle jsem na to přišel.
Ponožky v celých párech nemizí do parelelního vesmíru, kdepak.
Jen je moje pořádná paní ukládá do jiného šuplíku s ponožkami používanými. Marně tedy hledat ponožky nošené mezi ponožkami nepoužitými, novými.
Jsou uloženy každé v jiném šuplíku - v paralelních šuplících.
Nic ovšem netrvá věčně a tak i tuto speciální teorii odvál čas.
Jsem si myslel.
Až do chvíle, kdy se mi tady, v novém domě, začaly opět ztrácet ponožky. Vzpomněl jsem si pochopitelně na ponožky paralelní, ovšem tato teorie zde neplatí.
Dřív se mi totiž ztrácely ponožky po jedné. Ponožka zmizela a pak se zase objevila. Evidentně do paralelního vesmíru a zpět. To však nelze aplikovat na současný stav mých ponožek.
Ony se totiž začaly ztrácet po párech.
Výsledek byl ten, že mi ponožky ubývaly. Mám určitou zásobu, pravda, ale i přes dostatek nových ponožek mně to začalo vrtat hlavou. Kam ty ponožky mizí? Tuhle jsou v šuplíku, vyndám je, použiju, dám do koše s prádlem, vyperu, usuším … a ze sušáku zmizí a v šuplíku se neobjeví!
Záhada.
Až tuhle jsem na to přišel.
Ponožky v celých párech nemizí do parelelního vesmíru, kdepak.
Jen je moje pořádná paní ukládá do jiného šuplíku s ponožkami používanými. Marně tedy hledat ponožky nošené mezi ponožkami nepoužitými, novými.
Jsou uloženy každé v jiném šuplíku - v paralelních šuplících.
správce závory
27.ledna 2022 09:27 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak už jsem zpátky.
Tedy musel jsem brzo ráno k panu doktorovi (byla to paní doktorka) nechat se otestovat na covid, jelikož jdu zítra spát do laboratoře. Inu, každej máme něco. Tak já mám teda teďka ten test a zejtra laboratoř.
Legrační ovšem je, že v areálu se platí docela dost za parkování. Abych to spaní neměl dražší než v Alcronu, dostal jsem bumášku, že budu hospitalizován přes noc a že to bude stát jen dvě stovky.
A tak jsem šel do kotelny.
Ona totiž ta kancelář toho správce těch závor je v kotelně, tedy hned vedle kotelny. Nu a pán povídá, že je to správně a jestli mám lístek. Jenže já lístek neměl. Ale pán ho potřeboval, vlastně myslel si že ho potřebuje. Sehnal tedy nějakej svůj lístek načež zjistil, že to stejně nejde aktivovat den dopředu, takže lístek nakonec nepotřebuje.
"Tak nic. Normálně přijeďte a na závoře zmáčkněte čudlík na vzdálenou správu. A voni budou vědět. Já jim zavolám, voni vás pustěj."
Tož kdybych už nikdy nic nenapsal, stojím před závorou, mačkám čudlík a snažím se dovolat tomu pánovi, co měl zavolat těm pánům od závory.
Tedy musel jsem brzo ráno k panu doktorovi (byla to paní doktorka) nechat se otestovat na covid, jelikož jdu zítra spát do laboratoře. Inu, každej máme něco. Tak já mám teda teďka ten test a zejtra laboratoř.
Legrační ovšem je, že v areálu se platí docela dost za parkování. Abych to spaní neměl dražší než v Alcronu, dostal jsem bumášku, že budu hospitalizován přes noc a že to bude stát jen dvě stovky.
A tak jsem šel do kotelny.
Ona totiž ta kancelář toho správce těch závor je v kotelně, tedy hned vedle kotelny. Nu a pán povídá, že je to správně a jestli mám lístek. Jenže já lístek neměl. Ale pán ho potřeboval, vlastně myslel si že ho potřebuje. Sehnal tedy nějakej svůj lístek načež zjistil, že to stejně nejde aktivovat den dopředu, takže lístek nakonec nepotřebuje.
"Tak nic. Normálně přijeďte a na závoře zmáčkněte čudlík na vzdálenou správu. A voni budou vědět. Já jim zavolám, voni vás pustěj."
Tož kdybych už nikdy nic nenapsal, stojím před závorou, mačkám čudlík a snažím se dovolat tomu pánovi, co měl zavolat těm pánům od závory.
ten správný okamžik
26.ledna 2022 06:03 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Nějakou dobu mě to trápilo, trápí mě to i dneska. Ale jinak. Třídění odpadů, to je oč tu běží.
Kdepak, nejsem zavilý na zeleno natřený ekolog. Jen jsem byl a jsem zvyklý s odpady tak nějak rozumně nakládat. Nu a tak si říkám, kde se všude ty papíry a plasty berou. Za týden se mi nahromadí dejme tomu desetilitrový košík s plasty a asi tak poloviční s papíry. Pochopitelně jsou vyjímky v případech, když koupím něco v krabici pečlivě zabaleného. A to nebývá často.
Nu a když jdu jednou za čas něco vytřídit do kontejneru, zjistím, že například ten s papírem přetéká za dva dny po jeho vyprázdnění. Kde se to u všech všudy bere?
To mají sousedi pořád něco nového, zabaleného, koupeného z Ikea?
Souseda nevidět, jak je týden dlouhý. Dalo by se říct, že u nás musíte do hospody, abyste někoho potkali. Případně se přihlásit na nějakou sociální síť, pokud si chcete zanadávat nebo si nechat vynadat. Ale živáčka aby člověk pohledal.
A hromady odpadů rostou a přibývají jako by nikdo nic jiného než vynášení papírů a plastů nedělal.
Nu a jak jinak že mě to dneska trápí?
Tak, že musím vychytat ten správný okamžik, kdy je ještě kontejner prázdný. Bývá to tak jeden půlden v týdnu.
Trápit se převýchovou sousedů k rozumu už jsem se přestal.
Kdepak, nejsem zavilý na zeleno natřený ekolog. Jen jsem byl a jsem zvyklý s odpady tak nějak rozumně nakládat. Nu a tak si říkám, kde se všude ty papíry a plasty berou. Za týden se mi nahromadí dejme tomu desetilitrový košík s plasty a asi tak poloviční s papíry. Pochopitelně jsou vyjímky v případech, když koupím něco v krabici pečlivě zabaleného. A to nebývá často.
Nu a když jdu jednou za čas něco vytřídit do kontejneru, zjistím, že například ten s papírem přetéká za dva dny po jeho vyprázdnění. Kde se to u všech všudy bere?
To mají sousedi pořád něco nového, zabaleného, koupeného z Ikea?
Souseda nevidět, jak je týden dlouhý. Dalo by se říct, že u nás musíte do hospody, abyste někoho potkali. Případně se přihlásit na nějakou sociální síť, pokud si chcete zanadávat nebo si nechat vynadat. Ale živáčka aby člověk pohledal.
A hromady odpadů rostou a přibývají jako by nikdo nic jiného než vynášení papírů a plastů nedělal.
Nu a jak jinak že mě to dneska trápí?
Tak, že musím vychytat ten správný okamžik, kdy je ještě kontejner prázdný. Bývá to tak jeden půlden v týdnu.
Trápit se převýchovou sousedů k rozumu už jsem se přestal.
ze Sumatry na Oleško
25.ledna 2022 07:16 / zařazeno v kategorii: o událostech
Kdepak já a orchideje. To Kačka, to je jiná, ta s nimi vychází v dobrém a všechny, co má, jí kvetou. Nu a když jsme si v říjnu z té výstavy každý jednu přinesli, nečekal jsem žádný zázrak. A on se zázrak dostavil.
Tím nemyslím tu hádanku, ke kterém jsem obrázek právě rozkvétající orchideje použil. Mám na mysli to, že mi ta orchidej kvetla až do minulé soboty. Zdá se mi to neuvěřitělné. V mé péči se jí daří skvěle, rozkvetla v říjnu, přežila listopadové stěhování, vesele se má k světu a odkvetla teprve před třemi dny. To jsou bezmála čtyři měsíce kvetení. No to jsem teda pyšnej. Orchidej ze Sumatry a takhle pěkně se jí daří tady na Olešku.
Tím nemyslím tu hádanku, ke kterém jsem obrázek právě rozkvétající orchideje použil. Mám na mysli to, že mi ta orchidej kvetla až do minulé soboty. Zdá se mi to neuvěřitělné. V mé péči se jí daří skvěle, rozkvetla v říjnu, přežila listopadové stěhování, vesele se má k světu a odkvetla teprve před třemi dny. To jsou bezmála čtyři měsíce kvetení. No to jsem teda pyšnej. Orchidej ze Sumatry a takhle pěkně se jí daří tady na Olešku.
myš v kartáči
24.ledna 2022 05:51 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
To bych musel vysávat celej den pořád, kdybych měl mít po kočkenech čisto furt a všude. Jenomže to bych nedělal nic jinýho. Tudíž uklízí robot. Taky skoro pořád. Kočkeni už si zvykli, že po podlaze něco jezdí, takže jim to nevadí. Ba dokonce si s robotem hrají.
Například Indy ho tahá za fousy nebo mu mačká centrální tlačítko.
Právě teď ho Indy zase sama pustila. Nemo je tady u mě v pracovně a robot se sám dole rozběhl. Musela do něj strčit a on se sám poslušně vrací domů, do zásuvky.
Tohle hraní by ani tak nevadilo. Horší to je s myšmi a jinými kočkeními hračkami.
Pochopitelně je vždycky sesbírám a dám do kočkeního pelechu, aby při úklidu nepřekážely. Ale to by byla nuda.
Kočkeni se neradi nudí.
Takže berou myši a jiné hračky a hází je robotovi do cesty. Nu a robot poctivě vysává a vysává a … a zastaví se a naříká. Tiše pípá. Jdu k robotovi a co najdu?
Pochopitelně: myš napůl sežranou robotem.
Tak tedy vymotám myš z nasávacího prostoru, vyčistím to a spustím robota. Myš putuje zpět do bezpečné úschovy. Nu a tam ta myš sice zůstane, ale kočkeni mají ještě další myš a další hračku a tak robot zase za chvílí nešťastně pípá a já jdu zase vymotat myší ocas z kartáče a nasávání a zase pustím robota a … a přijde vám to, že je to furt dokola?
Jo je.
Tak to holt s kočkenama chodí.
Například Indy ho tahá za fousy nebo mu mačká centrální tlačítko.
Právě teď ho Indy zase sama pustila. Nemo je tady u mě v pracovně a robot se sám dole rozběhl. Musela do něj strčit a on se sám poslušně vrací domů, do zásuvky.
Tohle hraní by ani tak nevadilo. Horší to je s myšmi a jinými kočkeními hračkami.
Pochopitelně je vždycky sesbírám a dám do kočkeního pelechu, aby při úklidu nepřekážely. Ale to by byla nuda.
Kočkeni se neradi nudí.
Takže berou myši a jiné hračky a hází je robotovi do cesty. Nu a robot poctivě vysává a vysává a … a zastaví se a naříká. Tiše pípá. Jdu k robotovi a co najdu?
Pochopitelně: myš napůl sežranou robotem.
Tak tedy vymotám myš z nasávacího prostoru, vyčistím to a spustím robota. Myš putuje zpět do bezpečné úschovy. Nu a tam ta myš sice zůstane, ale kočkeni mají ještě další myš a další hračku a tak robot zase za chvílí nešťastně pípá a já jdu zase vymotat myší ocas z kartáče a nasávání a zase pustím robota a … a přijde vám to, že je to furt dokola?
Jo je.
Tak to holt s kočkenama chodí.
dva šroubky
21.ledna 2022 07:51 / zařazeno v kategorii: o událostech
To může být pojistka, řekl jsem si a byla to pojistka. Tedy u toho rádia, co ho taky odpálil ten přepěťovej šok.
To, že to byla pojistka, jsem si potvrdil tím, že jsem pečlivě podle servisního manuálu rozdělal celý přehrávač. Nebylo to úplně na atomy, ale blížilo se to tomu stavu.
Pojiska byla skutečně spálená, koupil jsem tedy novou a jal se to celé skládat zpět.
Nevím, jak zbytek lidstva, ale já když něco dávám dohromady, stane se mi, že mi zbydou šroubky. Tentokrát zbyly dva. Naprosto netuším, kam patří. A to jsem to celé znovu rozdělal, prohlédl manuál … a nenašel jsem, kam patří.
I nešť. Bez nich to taky půjde.
Zapojil jsem to a prásk!
Bouchlo to znovu. Tentokrát pojistka explodovala.
Nu, muselo to být něco ještě dál za pojistkou a to už opravit neumím.
Je po něm jak po žabe, řekl by jeden kolega.
Tož tak.
To, že to byla pojistka, jsem si potvrdil tím, že jsem pečlivě podle servisního manuálu rozdělal celý přehrávač. Nebylo to úplně na atomy, ale blížilo se to tomu stavu.
Pojiska byla skutečně spálená, koupil jsem tedy novou a jal se to celé skládat zpět.
Nevím, jak zbytek lidstva, ale já když něco dávám dohromady, stane se mi, že mi zbydou šroubky. Tentokrát zbyly dva. Naprosto netuším, kam patří. A to jsem to celé znovu rozdělal, prohlédl manuál … a nenašel jsem, kam patří.
I nešť. Bez nich to taky půjde.
Zapojil jsem to a prásk!
Bouchlo to znovu. Tentokrát pojistka explodovala.
Nu, muselo to být něco ještě dál za pojistkou a to už opravit neumím.
Je po něm jak po žabe, řekl by jeden kolega.
Tož tak.
něco se s něčím potkalo
20.ledna 2022 07:02 / zařazeno v kategorii: o událostech
No jo, stalo se. A pokud si vzpomínám, tak tohle tu ještě nebylo, co na Olešku jsem. Kolik je to roků? Sedmnáct, řekl bych.
Nu tedy ty včerejší potíže byly odstraněny. Pan stavitel přijel, zkoušečkou prozkoušel, šroubovákem šrouboval, dráty drátoval … a elektrický proud zase proudí. No jo, ale čím to bylo?
Tak tedy prvotní problém byl asi přepětí v síti. To zřejmě odpálilo nějaké halogenky, přesněji řečeno jejich trafa. A asi to nějak speklo kontakty proudového chrániče. A když jsem pak v noci rozsvěcel, nastal někdy nějaký vážný problém, něco se s něčím někde potkalo, vyrazilo to hlavní jistič, vypálilo to zdroje k přístrojům a tiskárnu a rádio s cd.
Zatracená práce. Pojišťovna to prý nehradí, mám nešikovně nastavenou pojistku.
Tož dneska budu hledat, kde se ty zdroje dají koupit. Už vím o dvou, který nejsou snadno k sehnání.
No, jak píšu: to tu ještě nebylo.
Nu tedy ty včerejší potíže byly odstraněny. Pan stavitel přijel, zkoušečkou prozkoušel, šroubovákem šrouboval, dráty drátoval … a elektrický proud zase proudí. No jo, ale čím to bylo?
Tak tedy prvotní problém byl asi přepětí v síti. To zřejmě odpálilo nějaké halogenky, přesněji řečeno jejich trafa. A asi to nějak speklo kontakty proudového chrániče. A když jsem pak v noci rozsvěcel, nastal někdy nějaký vážný problém, něco se s něčím někde potkalo, vyrazilo to hlavní jistič, vypálilo to zdroje k přístrojům a tiskárnu a rádio s cd.
Zatracená práce. Pojišťovna to prý nehradí, mám nešikovně nastavenou pojistku.
Tož dneska budu hledat, kde se ty zdroje dají koupit. Už vím o dvou, který nejsou snadno k sehnání.
No, jak píšu: to tu ještě nebylo.
potíže s elektřinou
19.ledna 2022 06:27 / zařazeno v kategorii: o událostech
Normálně vstávám tak kolem půl šesté. Někdy se to nepovede, jindy je víkend nebo svátek a přispím si a zase jindy nemůžu dospat. To se občas projeví na čase zápisu sem do deníku. Ovšem jsou také dny, kdy vstanu před pátou a zápis je až v půl sedmé.
Jako dneska.
Ono se totiž cosi sepsulo s elektřinou. Včera před jedenáctou v noci jsem se to snažil nějak rozdýchat a povedla se jen půlka domu.
Proto jsem dneska vstal dřív, ale na opravu to nemělo vliv. Nic jsem neopravoval, to musí elektrikář.
Jen jsem tahal prodlužovačky, přesunoval počítače a nabíječky, vyměňoval odpálené zdroje …
Nu a už je půl sedmý a teprv jsem se dostal k zápisu.
Prostě mám potíže s elektřinou.
Holt se stane.
Jako dneska.
Ono se totiž cosi sepsulo s elektřinou. Včera před jedenáctou v noci jsem se to snažil nějak rozdýchat a povedla se jen půlka domu.
Proto jsem dneska vstal dřív, ale na opravu to nemělo vliv. Nic jsem neopravoval, to musí elektrikář.
Jen jsem tahal prodlužovačky, přesunoval počítače a nabíječky, vyměňoval odpálené zdroje …
Nu a už je půl sedmý a teprv jsem se dostal k zápisu.
Prostě mám potíže s elektřinou.
Holt se stane.
v měsíčním svitu
18.ledna 2022 05:44 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Touhle dobou není zrovna ideální počasí na to, aby se člověk vyhříval na sluníčku. Jistě, dá se zajet na hory nebo někam do teplých krajin, ale pokud budeme mluvit o naší zahrádce, tak ta slunka letos zatím moc nezažila. Jak tedy nahradit slunění? Snadno, řekne každý a odkáže nás někam do solária.
No jo, ale co kočkeni? Taky maj rádi sluníčko a taky se rádi vyvalujou v jeho svitu. Ale když je za mraky? Co dělat?
Nu dnes kočkeni předvedli, že na to mají recept.
Takhle nad ránem se pěkně vyjasnilo. Ovšem soudný čtenář hned namítne, že v tuhle roční dobu je nad ránem tma jak v pytli.
Leda že by … ano, správně, leda že by svítilo něco jiného.
Například Měsíc.
A kdyby to byl k tomu ještě Měsíc v úplňku …
A to právě dneska nastalo.
Měsíc v úplňku, úplné jasno a kočkeni za tím obrovským oknem na parapetu na schodišti.
Váleli se tam v tom měsíčním svitu jako na Riviéře.
Pochopitelně, že je do kožichů nic nehřálo, ale co na tom sejde. Svítit to svítí. Tak o co jde. Dem se válet.
Anebo je to snad tím, že oni se kočkeni válej skoro pořád?
No jo, ale co kočkeni? Taky maj rádi sluníčko a taky se rádi vyvalujou v jeho svitu. Ale když je za mraky? Co dělat?
Nu dnes kočkeni předvedli, že na to mají recept.
Takhle nad ránem se pěkně vyjasnilo. Ovšem soudný čtenář hned namítne, že v tuhle roční dobu je nad ránem tma jak v pytli.
Leda že by … ano, správně, leda že by svítilo něco jiného.
Například Měsíc.
A kdyby to byl k tomu ještě Měsíc v úplňku …
A to právě dneska nastalo.
Měsíc v úplňku, úplné jasno a kočkeni za tím obrovským oknem na parapetu na schodišti.
Váleli se tam v tom měsíčním svitu jako na Riviéře.
Pochopitelně, že je do kožichů nic nehřálo, ale co na tom sejde. Svítit to svítí. Tak o co jde. Dem se válet.
Anebo je to snad tím, že oni se kočkeni válej skoro pořád?
má na to svědka
17.ledna 2022 05:52 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Jsou místa, kam se může a jsou místa zapovězená. Tak například do ložnice kočkeni nesmějí. Ani do koupelny. To by ovšem nebyli kočkeni, kdyby to alespoň nezkusili.
Nu a dneska proběhla zkouška podle mé paní následovně:
Nejdřív přišel ke dveřím koupelny Nemo. Když zjistil, že tam páneček není, ale je tam jen panička a to ještě až za skleněnými dveřmi, šel dál. Nechal se okřiknout a zase pomalu odešel.
To ovšem nebyl odchod, nýbrž naopak. Došel pro Indy, vrátili se společně a pozval Indy dovnitř. Zůstala stát na prahu. Nemo nakráčel až ke sprchovému koutu. Indy dělala publikum.
"Vidíš, kam až se dá jít? Úplně v pohodě jsem až u sprchy. To koukáš, co, Indy?!"
Vzápětí panička vykázala ze zapovězeného ráje oba. Jenomže o to nešlo.
Šlo o to, že Nemo tam byl a má na to svědka.
Jestli voni ty kočkeni nejsou náhodou pěkně vypečený.
Nu a dneska proběhla zkouška podle mé paní následovně:
Nejdřív přišel ke dveřím koupelny Nemo. Když zjistil, že tam páneček není, ale je tam jen panička a to ještě až za skleněnými dveřmi, šel dál. Nechal se okřiknout a zase pomalu odešel.
To ovšem nebyl odchod, nýbrž naopak. Došel pro Indy, vrátili se společně a pozval Indy dovnitř. Zůstala stát na prahu. Nemo nakráčel až ke sprchovému koutu. Indy dělala publikum.
"Vidíš, kam až se dá jít? Úplně v pohodě jsem až u sprchy. To koukáš, co, Indy?!"
Vzápětí panička vykázala ze zapovězeného ráje oba. Jenomže o to nešlo.
Šlo o to, že Nemo tam byl a má na to svědka.
Jestli voni ty kočkeni nejsou náhodou pěkně vypečený.
třetí keramická
14.ledna 2022 06:24 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Prý to snad bylo nědy v době kamenné. A totiž to, že kdosi objevil, že hlínu lze namočit, uplácat, vypálit a je z ní keramika. Od té doby je keramika všude mezi námi. A to i mezi kočkeny.
Mají keramickou misku na vodu, ve které je fontánka a Nemo se naučil pít pěkně shora, zatímco Indy blemcá vodu postaru zdola. Mají i misku na granule. Opět keramickou.
A v tom je ta potíž.
Totiž oni mají už třetí misku na granule. Třetí keramickou.
Jak na to ten Nemo přišel, vážně nevím, ale když jsem mu onehdá četl levity, vyskočil, zabral zadníma, smekl se, nakopl misku na granule, ta letěla na misku s vodou a bylo po ní. Tedy po té misce s granulemi. Fontánka přežila.
Totéž předvedl předevčírem s druhou keramickou miskou na granule. Tentokrát k tomu neměl důvod. Jen se prostě tak rozběhl. A lup! Bylo po misce.
Vyndal jsem ze šuplíku další, třetí v pořadí. Ale současně jsem byl pro jinou, pro plechovou.
Včera jsem je vyměnil. Keramická jde zpátky do šuplíku do zálohy a službu nastoupila nerezová.
Přece si nenechám roztlouct včechny misky v domě.
Mají keramickou misku na vodu, ve které je fontánka a Nemo se naučil pít pěkně shora, zatímco Indy blemcá vodu postaru zdola. Mají i misku na granule. Opět keramickou.
A v tom je ta potíž.
Totiž oni mají už třetí misku na granule. Třetí keramickou.
Jak na to ten Nemo přišel, vážně nevím, ale když jsem mu onehdá četl levity, vyskočil, zabral zadníma, smekl se, nakopl misku na granule, ta letěla na misku s vodou a bylo po ní. Tedy po té misce s granulemi. Fontánka přežila.
Totéž předvedl předevčírem s druhou keramickou miskou na granule. Tentokrát k tomu neměl důvod. Jen se prostě tak rozběhl. A lup! Bylo po misce.
Vyndal jsem ze šuplíku další, třetí v pořadí. Ale současně jsem byl pro jinou, pro plechovou.
Včera jsem je vyměnil. Keramická jde zpátky do šuplíku do zálohy a službu nastoupila nerezová.
Přece si nenechám roztlouct včechny misky v domě.
ach ta sluchátka
13.ledna 2022 06:10 / zařazeno v kategorii: o rodině
Tak to tady už dlouho nebylo.
Kačka totiž je docela pozorná a poslední roky nezapomíná tolik. Ovšem jsou i vyjímky. Jako například včera, kdy zapomněla ve vlaku čepici. Žádná tragédie, stane se. Ale Kačce se to už dlouho nestalo.
Ovšem je tu jiná taková … nepěkná věc.
A to věc hodně častá.
Kačka má svůj postup, když má něco stihnout. Dlouhé roky bojuju s tím, abych jí pořád nepřipomínal, že to nestihne. Už jsem se to skoro naučil, ale přesto pořád ještě mrmlám, když vidím, že stihnout autobus už je záležitost na vlásku visící.
Nu a dneska jsem se vyznamenal. Nic neříkám o stíhání, jen nabádám k pomalému pospíchání neboť podle mého právě ten spěch vedl k té zapomenuté čepici včera.
Kačka na to, že byla v klidu a že se prostě nepodívala, jestli něco nezapomněla.
A já na to, že to bylo tím věčným posloucháním se sluchátky v uších.
"Jo, sluchátka, ty jsem si právě zapomněla," děla Kačka a vrátila se, aby si je vzala.
Rozloučili jsme se.
Za chvilku zvoní telefon: "Tak mi právě ten autobus ujel před nosem."
Čili tohle už tu dlouho nebylo: odvezl jsem Kačku na vlak.
Ovšem když tak o tom přemýšlím, za to zdržení vlastně můžu já.
Kdybych totiž Kačcde nepřipomněl ta sluchátka a ona se pro ně nevrátila …
Kačka totiž je docela pozorná a poslední roky nezapomíná tolik. Ovšem jsou i vyjímky. Jako například včera, kdy zapomněla ve vlaku čepici. Žádná tragédie, stane se. Ale Kačce se to už dlouho nestalo.
Ovšem je tu jiná taková … nepěkná věc.
A to věc hodně častá.
Kačka má svůj postup, když má něco stihnout. Dlouhé roky bojuju s tím, abych jí pořád nepřipomínal, že to nestihne. Už jsem se to skoro naučil, ale přesto pořád ještě mrmlám, když vidím, že stihnout autobus už je záležitost na vlásku visící.
Nu a dneska jsem se vyznamenal. Nic neříkám o stíhání, jen nabádám k pomalému pospíchání neboť podle mého právě ten spěch vedl k té zapomenuté čepici včera.
Kačka na to, že byla v klidu a že se prostě nepodívala, jestli něco nezapomněla.
A já na to, že to bylo tím věčným posloucháním se sluchátky v uších.
"Jo, sluchátka, ty jsem si právě zapomněla," děla Kačka a vrátila se, aby si je vzala.
Rozloučili jsme se.
Za chvilku zvoní telefon: "Tak mi právě ten autobus ujel před nosem."
Čili tohle už tu dlouho nebylo: odvezl jsem Kačku na vlak.
Ovšem když tak o tom přemýšlím, za to zdržení vlastně můžu já.
Kdybych totiž Kačcde nepřipomněl ta sluchátka a ona se pro ně nevrátila …
v podezření
12.ledna 2022 06:40 / zařazeno v kategorii: o událostech
Testy odhalily, testy potvrdily … už točíme třetí rok s covidem a pořád se to nelepší. Tedy zprávy se nelepší, zato sám virus je čím dál kvalitnější a šíří se vesele dál a víc.
Nu což, Kačka s Matějem už ho chytli před koncem roku minulého, průběh téměř bez příznaků. Teď si to sedlo na Juráše, ten má trochu teplotu, ale jinak dobrý. A protože jsem byl v neděli právě u Juráše a včera mi poslal zprávu, že je pozitivní, jsem i já v podezření.
Hned mi přišla zpráva od nějaké centrály, že jsem byl v kontaktu, tak ať si dávám na sebe bacha.
Nu a odpoledne mi volala paní od trasování. A že jsem byl v kontaktu a že mám být pět dní v karanténě do 16.5.
"To bude nějakej vomyl," povídám já, "snad do šestnáctého první, ne?"
"Ne, není to omyl, pět dní. Do šestnáctého pátý."
Paní mluvila se silným ukrajinským přízvukem, z čehož jsem usoudil, že ty číslovky nemá ještě úplně najetý. Tož jsem se jal vysvětlovat rozdíl mezi pěti dny a pěti měsíci čili mezi lednem a květnem.
Konečně mě paní pochopila a dala mi za pravdu, načež se tázala, zda jsem očkován. Když zjistila, že mám tři dávky, zprostila mě karantény úplně a tím jsme hovor ukončili.
Nu, tak už jsem jen podezřelej.
Ovšem příznaky žádné, podezření nepodezření.
Nu což, Kačka s Matějem už ho chytli před koncem roku minulého, průběh téměř bez příznaků. Teď si to sedlo na Juráše, ten má trochu teplotu, ale jinak dobrý. A protože jsem byl v neděli právě u Juráše a včera mi poslal zprávu, že je pozitivní, jsem i já v podezření.
Hned mi přišla zpráva od nějaké centrály, že jsem byl v kontaktu, tak ať si dávám na sebe bacha.
Nu a odpoledne mi volala paní od trasování. A že jsem byl v kontaktu a že mám být pět dní v karanténě do 16.5.
"To bude nějakej vomyl," povídám já, "snad do šestnáctého první, ne?"
"Ne, není to omyl, pět dní. Do šestnáctého pátý."
Paní mluvila se silným ukrajinským přízvukem, z čehož jsem usoudil, že ty číslovky nemá ještě úplně najetý. Tož jsem se jal vysvětlovat rozdíl mezi pěti dny a pěti měsíci čili mezi lednem a květnem.
Konečně mě paní pochopila a dala mi za pravdu, načež se tázala, zda jsem očkován. Když zjistila, že mám tři dávky, zprostila mě karantény úplně a tím jsme hovor ukončili.
Nu, tak už jsem jen podezřelej.
Ovšem příznaky žádné, podezření nepodezření.
na ples nepřijdou
11.ledna 2022 05:55 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak to vyšlo až napotřetí. Jo, v listopadu nešel proud a minulé pondělí to nějak nevyšlo, jak jsem si tu psal. Takže včera. Nu a čekáme na diváky … a diváci nejdou. Ale jo, kdosi přichází … ano, jsou to věrní kluboví diváci.
Ale jen tři.
Není to mnoho, počkáme ještě.
"Ostatně když se ve Vesničce střediskové mělo promítat, taky muselo být alespoň pět lístků prodáno. A nás je i se mnou a s Jardou akorát pět", povídám.
Nu a paní s úsměvem na rtech praví:
"Já nevím, jestli můžu, ale tak teda jo: já potkala ty, co také chodí a nevím, jestli přijdou, protože …"
"Pročpak? Nechtělo se jim?"
"I to ne, ale oni si četli ten plakát a ptali se mě, jestli půjdeme, že oni nevědí, že když to bude tentokrát ples …"
"To je dobrý, tak oni si mysleli …"
"Ano, oni to nedočetli a na ples jít nechtěli."
"A to neva, dáme si to i tak. V komorním počtu."
A tak jsem včera v půl osmé večer začal promítat Ples upírů …
Ale jen tři.
Není to mnoho, počkáme ještě.
"Ostatně když se ve Vesničce střediskové mělo promítat, taky muselo být alespoň pět lístků prodáno. A nás je i se mnou a s Jardou akorát pět", povídám.
Nu a paní s úsměvem na rtech praví:
"Já nevím, jestli můžu, ale tak teda jo: já potkala ty, co také chodí a nevím, jestli přijdou, protože …"
"Pročpak? Nechtělo se jim?"
"I to ne, ale oni si četli ten plakát a ptali se mě, jestli půjdeme, že oni nevědí, že když to bude tentokrát ples …"
"To je dobrý, tak oni si mysleli …"
"Ano, oni to nedočetli a na ples jít nechtěli."
"A to neva, dáme si to i tak. V komorním počtu."
A tak jsem včera v půl osmé večer začal promítat Ples upírů …
Androidy a iOS
10.ledna 2022 06:36 / zařazeno v kategorii: o událostech
Už dávno, velice dávno jsem přestal řešit, který počítač je lepší a který telefon líp telefonuje. Prostě používám ty produkty ovocnářské firmy a dál se tím nezabývám. Tím pádem se nezabývám ani propojitelností. Například s ostatnímu telefony. Všichni kolem mě mají stejnou značku, tak stačí někde někam ťuknout, najít a odeslat, co je třeba. No jo, ale co když máte vedle sebe Androida?
Juráš totiž Androida má, což je vyjímka a potvrzuje to pravidlo, že všichni kolem mě mají Apple. Včera jsem potřeboval přesunout nějaké obrázky do Jurášova telefonu. Nenapadlo mě, že tohle pořád není vyřešno i po těch dlouhých letech. Rady navádějící mě uložit soubory někam na síť a pak je znovu stáhnout k Jurášovi do telefonu jsou nesmyslné. V normálním světě to funguje tak, jak jsem popsal: ťuknout a odeslat.
Ale zřejmě mezi Androidy a iOS pořád ještě panuje ona počáteční neshoda. No to by mě tedy čert vzal. Nepodařilo se nám to a já jsem slíbil, že to tedy někdy nějak odněkud přes něco pošlu.
Ovšem kdy a jak a přes co … to tedy bude zase dolování.
Juráš totiž Androida má, což je vyjímka a potvrzuje to pravidlo, že všichni kolem mě mají Apple. Včera jsem potřeboval přesunout nějaké obrázky do Jurášova telefonu. Nenapadlo mě, že tohle pořád není vyřešno i po těch dlouhých letech. Rady navádějící mě uložit soubory někam na síť a pak je znovu stáhnout k Jurášovi do telefonu jsou nesmyslné. V normálním světě to funguje tak, jak jsem popsal: ťuknout a odeslat.
Ale zřejmě mezi Androidy a iOS pořád ještě panuje ona počáteční neshoda. No to by mě tedy čert vzal. Nepodařilo se nám to a já jsem slíbil, že to tedy někdy nějak odněkud přes něco pošlu.
Ovšem kdy a jak a přes co … to tedy bude zase dolování.
pranostika na Tři krále
07.ledna 2022 07:29 / zařazeno v kategorii: o počasí
Po dlouhé době jsem se podíval na pranostiky, co že nám to ti Tři králové letos přinesou. A přišel jsem na to, že na Tři krále bývá počasí úplně stejné jako včera. Tedy velmi široký rozsah od bláta a vodu na poli přes silnou chumelenici až po zamrzlé kaluže. Od všeho bylo včera trochu a dneske je šest pod nbulou.
A co z toho lze usuzovat?
No přeci že bude dobře, úroda naplní sýpky a povodně letos nebudou. Dobře si to ti naši předkové vymysleli:
Je-li v tříkrálové noci mnoho hvězd, urodí se hojně brambory.
Padají-li na Tři krále sedláci, bude úrodný rok.
Je-li na Tři krále větrno, zamíchá se planetami a bude úrodno.
Je-li tříkrálová noc hvězdnatá, budou se rodit beránci, býčci, kozlíci a kluci.
Je-li na Boží křtění měsíc v úplňku, toho roku lze očekávat povodně.
A co z toho lze usuzovat?
No přeci že bude dobře, úroda naplní sýpky a povodně letos nebudou. Dobře si to ti naši předkové vymysleli:
Je-li v tříkrálové noci mnoho hvězd, urodí se hojně brambory.
Padají-li na Tři krále sedláci, bude úrodný rok.
Je-li na Tři krále větrno, zamíchá se planetami a bude úrodno.
Je-li tříkrálová noc hvězdnatá, budou se rodit beránci, býčci, kozlíci a kluci.
Je-li na Boží křtění měsíc v úplňku, toho roku lze očekávat povodně.
vlez mi na záda
06.ledna 2022 05:42 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Pravidla jsou tu proto, aby se dodržovala, což je často v přímém rozporu s realitou. Ovšem není to tak ve světě kočkenů. V něm jsou pravidla jasně daná. Jenomže to má háček. Každou vteřinou se musí ověřovat jednak skutečné znění těchto pravidel a potom i jejich platnost. To ve výsledku znamená, že pokud jednou jedinkrát na zlomek vteřiny zaváháte a povolíte, zavedené pravidlo už neplatí.
U nás platilo pravidlo "nelez mi na záda".
To je pravidlo opačného charakteru oproti tomu "vlez mi na záda".
Indy totiž ráda lezla po lidech. Měla to povolené tam, kde přišla na svět. Ale u nás to měla zakázané a nepovolil jsem. Až do včera. Včera jsem jí dovolil, aby mi vlezla na klín, když jsem seděl v křesílku. Indy si to vysvětlila tak, že už zase může lézt po lidech.
Takže když navečer přišel Matěj, znenadání mu u stolu chtěla vlézt na záda, což se neobešlo bez okřiknutí a plesknutí.
"Kam to lezeš?!"
Indy tedy nerada ustopila od svého lezeckého cíle, ale už je pozdě. Já jí dovolil na mě vyskočit a to je změna pravidel. Stará neplatí a nová se musí teprve definovat.
Inu pravidla tu jsou … ale jen Indy ví, jaká.
U nás platilo pravidlo "nelez mi na záda".
To je pravidlo opačného charakteru oproti tomu "vlez mi na záda".
Indy totiž ráda lezla po lidech. Měla to povolené tam, kde přišla na svět. Ale u nás to měla zakázané a nepovolil jsem. Až do včera. Včera jsem jí dovolil, aby mi vlezla na klín, když jsem seděl v křesílku. Indy si to vysvětlila tak, že už zase může lézt po lidech.
Takže když navečer přišel Matěj, znenadání mu u stolu chtěla vlézt na záda, což se neobešlo bez okřiknutí a plesknutí.
"Kam to lezeš?!"
Indy tedy nerada ustopila od svého lezeckého cíle, ale už je pozdě. Já jí dovolil na mě vyskočit a to je změna pravidel. Stará neplatí a nová se musí teprve definovat.
Inu pravidla tu jsou … ale jen Indy ví, jaká.
jak to, že tam nehraje
05.ledna 2022 05:55 / zařazeno v kategorii: o událostech
Občas se mi podaří podívat se doma na film, který právě dávají v kinech. Není to nic zázračného. Ony se často některé filmy ani do kina nedostanou a nebo je promítají později, než je uvede některá ze streamovacích společností. A tak se z rozvojem rychlého internetu rozvinulo i rychlé koukání na filmy.
Zrovna včera jsem zapátral po Krotitelích duchů, což je moje oblíbebá pohádka ze zámoří. Každej to zná. A teď se má do kin dostat poslední díl. Na filmových databázích už srší diskuze a recenzenti nešetří negativy. Že prý je to pro adolescenty a původní duch té duchařské taškařice že se vytratil a tak všelijak podobně. Nu což, počkám, až to někde vyjde, řekl jsem si. Ale pak čtu herecké obsazení a vidím, že i v tomhle zatím posledním pokračování hraje Sigourney Weaver. No tak to jsem zvědavej, Ripleyovou já můžu. I začal jsem pátrat a vypátral jsem to.
Nu a když je to všechno tak rychlý, i já jsem si ten film zatím projel rychle. Jen abych našel Sigourney. Jenomže ona tam nehraje! Jak je to možný?! Vždyť je v titulkách! A tak projíždím ty závěrečné titulky a teprve za jejím jménem v titulcích se objevila. Je to sice kraťoučký skeč, ale stálo to za to.
Tak vážení škarohlídi. Až půjdete do kina na nový díl Krotitelů duchů, vydržte až za titulky. Těch několik desítek vteřin za to stojí. Tedy alespoň já si je užil. A časem se možná podívám i na celý film.
Zrovna včera jsem zapátral po Krotitelích duchů, což je moje oblíbebá pohádka ze zámoří. Každej to zná. A teď se má do kin dostat poslední díl. Na filmových databázích už srší diskuze a recenzenti nešetří negativy. Že prý je to pro adolescenty a původní duch té duchařské taškařice že se vytratil a tak všelijak podobně. Nu což, počkám, až to někde vyjde, řekl jsem si. Ale pak čtu herecké obsazení a vidím, že i v tomhle zatím posledním pokračování hraje Sigourney Weaver. No tak to jsem zvědavej, Ripleyovou já můžu. I začal jsem pátrat a vypátral jsem to.
Nu a když je to všechno tak rychlý, i já jsem si ten film zatím projel rychle. Jen abych našel Sigourney. Jenomže ona tam nehraje! Jak je to možný?! Vždyť je v titulkách! A tak projíždím ty závěrečné titulky a teprve za jejím jménem v titulcích se objevila. Je to sice kraťoučký skeč, ale stálo to za to.
Tak vážení škarohlídi. Až půjdete do kina na nový díl Krotitelů duchů, vydržte až za titulky. Těch několik desítek vteřin za to stojí. Tedy alespoň já si je užil. A časem se možná podívám i na celý film.
klub doma
04.ledna 2022 08:12 / zařazeno v kategorii: o událostech
Můj kino klub měl včera hladce pokračovat i v tomto roce. Bylo první pondělí v měsíci, byli jsme domluveni, film jsem dal ten předminulý, který jsem nepromítal, protože nešla elektřina, všichni to minule slyšeli, byli u té domluvy. A tak jsem vzal film a vyrazili jsme do kulturáku, že připravím promítání.
Byl už po sedmé, čekali jsme tak deset minut a začalo mi to celé být divné.
Ve čtvrt na osm už mi to nedalo a volám Jardovi. To je principál, ten má klíče a celé to pořádá.
No jo, ale on mi nevzal telefon.
No nic, povídám si, to už se stalo. A tak jsme seděli v autě a povídali si o filmech.
Za chvíli volá Jarda zpátky.
"Ahoj," povídám, "je všechno vpořádku?"
Na druhá straně bylo nic nechápající ticho. To člověk vycítí, že ten druhý neví.
Tož povídám: "No, je přece pondělí, máme filmovej klub, už tady čekám …"
"A… aha …ale já jsem na to asi zapomněl …"
A už to jelo.
Já neposlal plakát, protože už jsem ho poslal v listopadu a nepromítalo se, jelikož nešel proud, takže film jsem měl promítat na druhý pokus včera. A protože jsem neposlal plakát, Jarda na to zapomněl, nevyvěsil to … a on opravdu nikdo nepřišel. A to jsme čekali do půl, kdy normálně začínám promítat.
Nu což, tak zase příště. Snad to napotřetí vyjde.
Jeli jsme tedy s mou paní domů a dali jsme si filmový klub doma.
To taky nebylo špatný.
Byl už po sedmé, čekali jsme tak deset minut a začalo mi to celé být divné.
Ve čtvrt na osm už mi to nedalo a volám Jardovi. To je principál, ten má klíče a celé to pořádá.
No jo, ale on mi nevzal telefon.
No nic, povídám si, to už se stalo. A tak jsme seděli v autě a povídali si o filmech.
Za chvíli volá Jarda zpátky.
"Ahoj," povídám, "je všechno vpořádku?"
Na druhá straně bylo nic nechápající ticho. To člověk vycítí, že ten druhý neví.
Tož povídám: "No, je přece pondělí, máme filmovej klub, už tady čekám …"
"A… aha …ale já jsem na to asi zapomněl …"
A už to jelo.
Já neposlal plakát, protože už jsem ho poslal v listopadu a nepromítalo se, jelikož nešel proud, takže film jsem měl promítat na druhý pokus včera. A protože jsem neposlal plakát, Jarda na to zapomněl, nevyvěsil to … a on opravdu nikdo nepřišel. A to jsme čekali do půl, kdy normálně začínám promítat.
Nu což, tak zase příště. Snad to napotřetí vyjde.
Jeli jsme tedy s mou paní domů a dali jsme si filmový klub doma.
To taky nebylo špatný.
jednoduše
03.ledna 2022 05:45 / zařazeno v kategorii: o událostech
Věci jednoduché netřeba měnit. Stačí je používat - jak jinak, než jednouše. Chce to ovšem alespoň drtek fištrónu, což mě vede k pochybám, zde mi alespoň krapítek zůstal, neboť …
Neboť jsme tuhle přivezli z Ikea nějaké regály a drobnosti. Regály už měsíc používáme, drobnosti nevyjímaje. Vysunout šuplík není nijak intelektuálně náročný úkon, což platí i o používání takové té tyčky čili stojánku na toaletní papír. Jedna role je na věšáku, další se umístí na tu stojací tyčku do zásoby. Každej ví.
A jak ty rolky na tyčku dostat? To ví taky každej. Tedy kromě mě.
Když už jsem asi potřetí ty roličky soukal na tu tyčku, říkal jsem si, že to mají tetokrát v Ikea nějak nešikovně vymyšlený. Pokaždý muset rozšroubovat ten poslední díl, aby se daly na tu tyčku ty role navléknout - to je takové málo pohotové řešení. A jak to tak šroubuju zpátky, zůstal mi ten věšáček v ruce. Vyklouzl ze závěsu.
To jsem tomu dal, pár tejdnů to sloužilo a už jsem to rozbil, povídím si a šetrně jsem to došrouboval a věšáček jsem pak opatrně vložil do toho závěsu. On tam tak nějak zaklapl.
Tak snad to bude držet.
A došel papír v tom druhém stojánku v přízemí. Ještě než jsem to obyklým způsobem rozšrouboval, zkusil jsem potáhnout za ten věšáček. Lup. Byl venku ze závěsu.
Že by to bylo …
Jo! Je to tak! Vono je to na magnet. Vono je to schválně. Nemusí se to šroubovat. Mají to přeci jen dobře vymyšlené.
Role jsem navlékl, jednu zavěsil, věšáček zaklapl do závěsu a šťastný, že jsem na to geniálně přišel, povídám to mé rozumné paní.
"A tys to nevěděl? Vždyť jsi ty stojánky montoval. To je přeci od začátku jasný …"
Nu, nevěděl, zapomněl …. Nezbývá, než se zamyslet, kam se poděl ten zbytek toho fištrónu.
Neboť jsme tuhle přivezli z Ikea nějaké regály a drobnosti. Regály už měsíc používáme, drobnosti nevyjímaje. Vysunout šuplík není nijak intelektuálně náročný úkon, což platí i o používání takové té tyčky čili stojánku na toaletní papír. Jedna role je na věšáku, další se umístí na tu stojací tyčku do zásoby. Každej ví.
A jak ty rolky na tyčku dostat? To ví taky každej. Tedy kromě mě.
Když už jsem asi potřetí ty roličky soukal na tu tyčku, říkal jsem si, že to mají tetokrát v Ikea nějak nešikovně vymyšlený. Pokaždý muset rozšroubovat ten poslední díl, aby se daly na tu tyčku ty role navléknout - to je takové málo pohotové řešení. A jak to tak šroubuju zpátky, zůstal mi ten věšáček v ruce. Vyklouzl ze závěsu.
To jsem tomu dal, pár tejdnů to sloužilo a už jsem to rozbil, povídím si a šetrně jsem to došrouboval a věšáček jsem pak opatrně vložil do toho závěsu. On tam tak nějak zaklapl.
Tak snad to bude držet.
A došel papír v tom druhém stojánku v přízemí. Ještě než jsem to obyklým způsobem rozšrouboval, zkusil jsem potáhnout za ten věšáček. Lup. Byl venku ze závěsu.
Že by to bylo …
Jo! Je to tak! Vono je to na magnet. Vono je to schválně. Nemusí se to šroubovat. Mají to přeci jen dobře vymyšlené.
Role jsem navlékl, jednu zavěsil, věšáček zaklapl do závěsu a šťastný, že jsem na to geniálně přišel, povídám to mé rozumné paní.
"A tys to nevěděl? Vždyť jsi ty stojánky montoval. To je přeci od začátku jasný …"
Nu, nevěděl, zapomněl …. Nezbývá, než se zamyslet, kam se poděl ten zbytek toho fištrónu.
2022
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: