dubna 2022
jak následovat vozejk
29.dubna 2022 07:12 / zařazeno v kategorii: o událostech
Rozhodně se mi tedy nezdál ten sen, co se zdál panu výpravčímu Hubičkovi, přesto mám s vozejkem od středy něco společného. Přesněji řečeno s vozejkem přívěsným za auto. Půjčil jsem si ho tuhle od laskavého souseda.
To je totiž tak: budou čarodějnice a já mám na zahradě tři hromady ostříhaného a ořezaného roští. Dohodl jsem se s hasiči, kteří pálení čarodějnic organizují, že roští můžu odvézt na hranici, kde pěkně v sobotu shoří - ostatně o tom bude ještě řeč v dalším zápisu. A ten vozejk, ten právě na to bude potřeba.
Výhoda vypůjčení od Tomáše je v tom, že mi poradil, jak se s tím jezdí. Je to totiž moje premiéra. Jakživo jsem s takovým vozejkem nerejdoval a couvat s ním a zatáčet do vjezdu a na zahradu a přesně na místo - to je vyšší dívčí.
Ve středu jsem byl zas stěhovat a zrovínka mě napadlo, jestli je Tomáš doma. A byl. A vozejk mohl půjčit.
A tak jsem dostal instruktáž a první, co jsem s vozejkem dělal, bylo právě to couvání do zatáčky ze svahu do garáže. Dopadlo to skvěle. Tomáš poradil, ukázal mi a já zacouval vlastně na první dobrou. Ještě jsem dostal pochvalu, naložil jsem Babettu, svou starou koloběžku a ještě něco a mohl jsem vyrazit. Další couvání do zatáčky a dolů na zahradu pak bylo doma a opět bez ztráty kytičky. Pamatoval jsem si totiž důležitou Tomášovu radu: "Tomu vozejku musíš dát nejřív správnej směr a pak vytočíš kola zpátky a vozejk už jen následuješ, kam jede."
A tak jsem ten vozejk následoval a všechno dobře dopadlo.
Kdo čekal veselou historku z natáčení, tentokrát čekal marně.
Povedlo se a dneska budu vozit to roští.
To je totiž tak: budou čarodějnice a já mám na zahradě tři hromady ostříhaného a ořezaného roští. Dohodl jsem se s hasiči, kteří pálení čarodějnic organizují, že roští můžu odvézt na hranici, kde pěkně v sobotu shoří - ostatně o tom bude ještě řeč v dalším zápisu. A ten vozejk, ten právě na to bude potřeba.
Výhoda vypůjčení od Tomáše je v tom, že mi poradil, jak se s tím jezdí. Je to totiž moje premiéra. Jakživo jsem s takovým vozejkem nerejdoval a couvat s ním a zatáčet do vjezdu a na zahradu a přesně na místo - to je vyšší dívčí.
Ve středu jsem byl zas stěhovat a zrovínka mě napadlo, jestli je Tomáš doma. A byl. A vozejk mohl půjčit.
A tak jsem dostal instruktáž a první, co jsem s vozejkem dělal, bylo právě to couvání do zatáčky ze svahu do garáže. Dopadlo to skvěle. Tomáš poradil, ukázal mi a já zacouval vlastně na první dobrou. Ještě jsem dostal pochvalu, naložil jsem Babettu, svou starou koloběžku a ještě něco a mohl jsem vyrazit. Další couvání do zatáčky a dolů na zahradu pak bylo doma a opět bez ztráty kytičky. Pamatoval jsem si totiž důležitou Tomášovu radu: "Tomu vozejku musíš dát nejřív správnej směr a pak vytočíš kola zpátky a vozejk už jen následuješ, kam jede."
A tak jsem ten vozejk následoval a všechno dobře dopadlo.
Kdo čekal veselou historku z natáčení, tentokrát čekal marně.
Povedlo se a dneska budu vozit to roští.
pivo v osm
28.dubna 2022 06:11 / zařazeno v kategorii: o událostech
Pandemie odezněla, nikoliv však internetová hospoda. Scházíme se po síti dál a pivo v osm je tu stále. I včera bylo. Ono tedy jakživo nikdo z nás to pivo nepil, vždycky máme něco jiného, ale "na pivu" se sejdeme rádi.
Včera jsem měl pro změnu víno. Červené.
Všechno jsem do osmé stihl, kočkenům jsem poklidil, popelnici jsem vyvezl, ve světnici uklizeno, do hospody jsem si nachystal něco křupavého, na stole lahvička, vedle sklenička spořádaně jen do půlky naplněná … vše jak má být. Teď už si jen sednout a přihlásit se přes počítač.
A tak jsem si sedl.
A jak jsem si sedal, přehodil jsem nohu přes stolek, ale ne dost vysoko.
A na tom stolku byla ta sklenička.
A do té skleničky jsem drcnul.
A sklenička se zhoupla, cvakla do stolu, skutálela se z něj a skončila na podlaze. Nerozbitá, celistvosti nepozbyla. Ovšem obsahu cestou pozbyla. Červené víno bylo všude.
Co dělat?
No co - přihlásit se, oznámit kamarádům, že právě nacvičuju situaci, kdy se nemá naříkat nad rozlitým vínem, nastavit kameru, aby dobře viděli a pustit se do toho.
Chlapci si povídali, občas celou událost komentovali a já utíral a uklízel a utíral a uklízel. Dobře tři čtvrtě hodiny. Skončil jsem zrovna když se do hospody přihlásil Richard. Musel jsem mu to celé znovu popsat. Pochopitelně se pánové znovu chechtali - cizí potíže vždycky dovedou potěšit. A tak se Richard od Michala dozvěděl, že jsem si takhle navečer střihnul cvičení, abych spálil čtyřista kalorií a od Ondřeje, že jsem zkoušel ten podmet, co jsme si probírali před dvěma hodinama na Tai Ti a nějak se mi nepoved …
Inu tak. Mám pěkně vytřeno, uklizeno a vím že intenzivní zážitky můžou být i z internetové hospody.
Včera jsem měl pro změnu víno. Červené.
Všechno jsem do osmé stihl, kočkenům jsem poklidil, popelnici jsem vyvezl, ve světnici uklizeno, do hospody jsem si nachystal něco křupavého, na stole lahvička, vedle sklenička spořádaně jen do půlky naplněná … vše jak má být. Teď už si jen sednout a přihlásit se přes počítač.
A tak jsem si sedl.
A jak jsem si sedal, přehodil jsem nohu přes stolek, ale ne dost vysoko.
A na tom stolku byla ta sklenička.
A do té skleničky jsem drcnul.
A sklenička se zhoupla, cvakla do stolu, skutálela se z něj a skončila na podlaze. Nerozbitá, celistvosti nepozbyla. Ovšem obsahu cestou pozbyla. Červené víno bylo všude.
Co dělat?
No co - přihlásit se, oznámit kamarádům, že právě nacvičuju situaci, kdy se nemá naříkat nad rozlitým vínem, nastavit kameru, aby dobře viděli a pustit se do toho.
Chlapci si povídali, občas celou událost komentovali a já utíral a uklízel a utíral a uklízel. Dobře tři čtvrtě hodiny. Skončil jsem zrovna když se do hospody přihlásil Richard. Musel jsem mu to celé znovu popsat. Pochopitelně se pánové znovu chechtali - cizí potíže vždycky dovedou potěšit. A tak se Richard od Michala dozvěděl, že jsem si takhle navečer střihnul cvičení, abych spálil čtyřista kalorií a od Ondřeje, že jsem zkoušel ten podmet, co jsme si probírali před dvěma hodinama na Tai Ti a nějak se mi nepoved …
Inu tak. Mám pěkně vytřeno, uklizeno a vím že intenzivní zážitky můžou být i z internetové hospody.
osm nás bylo
27.dubna 2022 05:56 / zařazeno v kategorii: o událostech
Říká se: dva právníci tři názory. Tedy ono se toho říká … Skutečnost je taková, že každej to vidí jinak.
Jako třeba včera na cvičení. Ono to bylo bez Tomáše, který byl na výletě na horách. A tak jsme cvičili ve velké skupině sami. Osm nás bylo. A že prý abych ty závěrečné dva úseky ze sedmdesátčtyřky předcvičoval.
Těžko to přátelům vymlouvat. Zkusil jsem to.
Pochopitelně špatně. Já si to taky nepamatuju. První mě opravil Ondřej. Ten to z nás umí nejlíp, jelikož se studiu u videí věnoval nejvíc. Jenomže má zase potíže s klouby a tak nemůže předvést všechno. Jen to může popsat.
A do toho se ptala Lucka, jak to teda je.
Radek hned přispěchal se svým viděním forem a začal předcvičovat.
Na to pravila Ljuba, že jí to není jasné.
Jarda děl, že mu to tuhle nevychází a kde že tedy je váha. Na pravé nebo na levé?
"No to se musíš houpat a přenášet váhu jako při naznačení dopředu a naznačení dozadu," odvětil jsem.
"A ty ruce jdou vrchem a dokončej celej voblouk," doplňoval Ondřej.
"Ale mně tam pořád něco chybí, Tomáš to tam taky měl," opravovala Helena.
Jedinej, kdo k tomu neměl komentář a furt dokola to dřel podle toho, co viděl a slyšel, byl Honza.
Parádní cvičení to včera bylo.
Učiněnej Babylon.
Jako třeba včera na cvičení. Ono to bylo bez Tomáše, který byl na výletě na horách. A tak jsme cvičili ve velké skupině sami. Osm nás bylo. A že prý abych ty závěrečné dva úseky ze sedmdesátčtyřky předcvičoval.
Těžko to přátelům vymlouvat. Zkusil jsem to.
Pochopitelně špatně. Já si to taky nepamatuju. První mě opravil Ondřej. Ten to z nás umí nejlíp, jelikož se studiu u videí věnoval nejvíc. Jenomže má zase potíže s klouby a tak nemůže předvést všechno. Jen to může popsat.
A do toho se ptala Lucka, jak to teda je.
Radek hned přispěchal se svým viděním forem a začal předcvičovat.
Na to pravila Ljuba, že jí to není jasné.
Jarda děl, že mu to tuhle nevychází a kde že tedy je váha. Na pravé nebo na levé?
"No to se musíš houpat a přenášet váhu jako při naznačení dopředu a naznačení dozadu," odvětil jsem.
"A ty ruce jdou vrchem a dokončej celej voblouk," doplňoval Ondřej.
"Ale mně tam pořád něco chybí, Tomáš to tam taky měl," opravovala Helena.
Jedinej, kdo k tomu neměl komentář a furt dokola to dřel podle toho, co viděl a slyšel, byl Honza.
Parádní cvičení to včera bylo.
Učiněnej Babylon.
kino pro jednoho
26.dubna 2022 06:56 / zařazeno v kategorii: o událostech
Ano, tuhle filmovou hlášku si tady používám docela často. Nuže dneska je to navíc ještě velice aktuální. A tedy: stává se to maximálně třikrát za deset let!
Tedy v mém a v tomto případě třikrát za pět let. Pět let totiž už dělám jednou měsíčně klubové promítání pro přátele a včera se stalo, že potřetí se to nestalo.
Co že se to nestalo?
No neklaplo to.
Z neznámých příčin.
Jednou se nepromítalo, protože nešla elektřina, podruhé jsme to zvrzli tak, že já neposlal plakát, protože jsem ho poslal minule, a Jarda si myslel, že ho pošlu znovu a tak nikdo nepřišel.
Včera bylo všechno, jak má být … a přišla jen jedna paní, která navíc ještě chodí málokdy. Ostatní nepřišli.
Vůbec nevím, co se přihodilo, minule jsme se domluvili, dohodli jsme datum i film, dokonce jsme si řekli, že bude začátek o půl hodiny dřív, jelikož je film dlouhý, plakát byl vyvěšen se správným datem i hodinou … a nic. Já tam byl, Jarda tam byl … a pak už jen ta jedna paní.
Nu stane se. Tak snad příště.
Ale promítali jsme - bylo to kino pro jednoho diváka, vlastně divačku.
Tedy v mém a v tomto případě třikrát za pět let. Pět let totiž už dělám jednou měsíčně klubové promítání pro přátele a včera se stalo, že potřetí se to nestalo.
Co že se to nestalo?
No neklaplo to.
Z neznámých příčin.
Jednou se nepromítalo, protože nešla elektřina, podruhé jsme to zvrzli tak, že já neposlal plakát, protože jsem ho poslal minule, a Jarda si myslel, že ho pošlu znovu a tak nikdo nepřišel.
Včera bylo všechno, jak má být … a přišla jen jedna paní, která navíc ještě chodí málokdy. Ostatní nepřišli.
Vůbec nevím, co se přihodilo, minule jsme se domluvili, dohodli jsme datum i film, dokonce jsme si řekli, že bude začátek o půl hodiny dřív, jelikož je film dlouhý, plakát byl vyvěšen se správným datem i hodinou … a nic. Já tam byl, Jarda tam byl … a pak už jen ta jedna paní.
Nu stane se. Tak snad příště.
Ale promítali jsme - bylo to kino pro jednoho diváka, vlastně divačku.
kočkeni krátkosrstí
25.dubna 2022 06:34 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Chodit k holiči je činnost velmi obvyklá. U lidí. Kočkeni kadeřníka příliš často nenavštěvují. Rozhodně to není tak, že by si jednoho dne vzpomněli a došli si do salonu sami. Když na to tedy přijde, je potřeba je tam odnést.
Vyšlo to tak, že jsme se rozhodli nechat na léto kočkeny ostříhat a tím se zbavit chuchvalců chlupů, které nás trápí celou zimu v domě i při několikerém denním luxování.
Přeprava proběhla v úplném klidu, stříhání i cesta domů taktéž.
Nu a výsledek?
Dohromady i s přepravkou a chlupama vážili 15,7 kilo. Po střihání jsem je nevážil, ale počítám, že těch chlupů bylo jen pár deka.
A tak máme od pátku doma dva velmi krátkostrsté kočkeny mývalí. Jsou asi tak o dvě třetiny menší než s chlupama a strst mají heboučkou jako samet. Večer pospávají svým lidem na klíně a přes den se honí za svými ocásky.
Inu jsou to pořád teprv koťata.
Vyšlo to tak, že jsme se rozhodli nechat na léto kočkeny ostříhat a tím se zbavit chuchvalců chlupů, které nás trápí celou zimu v domě i při několikerém denním luxování.
Přeprava proběhla v úplném klidu, stříhání i cesta domů taktéž.
Nu a výsledek?
Dohromady i s přepravkou a chlupama vážili 15,7 kilo. Po střihání jsem je nevážil, ale počítám, že těch chlupů bylo jen pár deka.
A tak máme od pátku doma dva velmi krátkostrsté kočkeny mývalí. Jsou asi tak o dvě třetiny menší než s chlupama a strst mají heboučkou jako samet. Večer pospávají svým lidem na klíně a přes den se honí za svými ocásky.
Inu jsou to pořád teprv koťata.
infarktová příhoda
22.dubna 2022 06:42 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Nějak jsem se přestal dívat na večerníčky. A kupodivu už opravdu velmi dávno, skoro bych řekl desítky roků to může být. A tudíž nemám představu o tom, zda ještě někdo zná Toma a Jerryho. Pochopitelně u mě vedou ti medvědi, co se potkali u Kolína, ale pro dnešek jsem si vzpomněl právě na kocoura Toma. Ten totiž velmi často běhal ztřeštěným způsobem a to tak, že zabíral na místě a pořád mu to podkluzovalo. A teprve, když se chyt', vystřelil z místa jak namydlenej blesk.
Nu a včera večer byl Tom u nás doma.
Přinesli jsme balónek z oslavy, balónek je na dlouhé tkaničce, na tkaničce je závažíčko. Běžná věc.
Nikoliv však pro Nema běžná.
Okamžitě se začal o tkaničku zajímat. Nechápu, co na těch provázcích a tkaničkách furt má.
Tahle tkanička ho zajímala mimořádně silně. A to až do chvíle, kdy se do ní nějak zamotal.
V ten okamžik zešílel.
Vyskočil, zabral, běžel chvíli na místě, než se chytnul a uháněl z kuchyně.
Jenomže při tom běhu na místě se ještě víc zamotal do tkaničky a tím pádem za sebou vlekl tkaničku, závažíčko i balónek.
S děsem v očích konečně zabral a řítil se ven na chodbu. Tam mu to zase začalo klouzat. Musel zatočit a zatáčku nevybral. Znovu běžel na místě pln děsu z balónku, který se pořád vznášel nad ním a cukal se podle toho, jak se Nemo snažil dílem vymotat z tkaničky a dílem utéct.
Konečně se mu podařilo zabrat a vystřelil nahoru po schodech. Tam se konečně zbavil tkaničky, závaží i balónku. Utekl nahoru do chodby a s bázlivou obezřetností se pak skrzevá zábradlí díval, jak se smějeme a uklízíme vznášející se balónek zpátky do kuchyně.
Byla vám to náramná taškařice.
Pro nás.
Pro Nema infarktová příhoda.
Nu a včera večer byl Tom u nás doma.
Přinesli jsme balónek z oslavy, balónek je na dlouhé tkaničce, na tkaničce je závažíčko. Běžná věc.
Nikoliv však pro Nema běžná.
Okamžitě se začal o tkaničku zajímat. Nechápu, co na těch provázcích a tkaničkách furt má.
Tahle tkanička ho zajímala mimořádně silně. A to až do chvíle, kdy se do ní nějak zamotal.
V ten okamžik zešílel.
Vyskočil, zabral, běžel chvíli na místě, než se chytnul a uháněl z kuchyně.
Jenomže při tom běhu na místě se ještě víc zamotal do tkaničky a tím pádem za sebou vlekl tkaničku, závažíčko i balónek.
S děsem v očích konečně zabral a řítil se ven na chodbu. Tam mu to zase začalo klouzat. Musel zatočit a zatáčku nevybral. Znovu běžel na místě pln děsu z balónku, který se pořád vznášel nad ním a cukal se podle toho, jak se Nemo snažil dílem vymotat z tkaničky a dílem utéct.
Konečně se mu podařilo zabrat a vystřelil nahoru po schodech. Tam se konečně zbavil tkaničky, závaží i balónku. Utekl nahoru do chodby a s bázlivou obezřetností se pak skrzevá zábradlí díval, jak se smějeme a uklízíme vznášející se balónek zpátky do kuchyně.
Byla vám to náramná taškařice.
Pro nás.
Pro Nema infarktová příhoda.
vzorné narcisky
21.dubna 2022 06:39 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Asi jsem nedával ve škole pozor a zřejmě ani na všech těch zahrádkách, co jsem kdy měl nebo navštívil. A to proto, že mě zas něco překvapilo. V životě není o překvapení nouze a pokud jde o překvapení příjemná, těch není nikdy dost.
Tedy zatím se tu nebudu zmiňovat o třech strakapoudech a dvou sojkách, co jsou tu doma a zdá se, že jsem se nastěhoval já k nim a nikoliv obráceně. Je tu i poštolka, která sedá na tenoučké větvičce na vrcholku lísek u cesty. Ale o nich si tu budu určitě psát někdy v budoucnu a to předevěím tehdy, až se nechají vyfotit.
V těchto dnech mě na zahradě zaujaly kytky. Ty jsem sice fotil, ale jen mobilem a to pro potřeby určování. Mám tu na šedesát druhů rostlin a o té pestrosti jsem se už zmiňoval.
Dneska jsou na řadě narcisky.
Rostou a kvetou si tu stejně náhodně a divoce jako všechno ostatní rostlinstvo, které jsem tu popisoval. Nu a na květy narcisů je pěkný pohled. Jistě, žlutý je i zlatý déšť nebo jasmín nahokvětý, ale to je takové rozčepýřené křoví. Narcisy jsou pro radost.
A tu radost mi předevčírtem zkazil ranní mrzík. Kytky ležely u země. Nu, holt je dneska pod nulou, kytkám to nesvědčí a narcisky to neustály, řekl jsem si.
A to jsem se právě spletl.
Jaké bylo odpoledne překvapení, když narcisky zase stály pěkně s květy nahoře a ukazovaly se v plné kráse. Překvapení to bylo příjemné a teď je kontroluju každé ráno, jak jsou na tom. Dneska stojí ve vzorném stoji spatném. Mráz nebyl, neohnuly se.
Někde budu muset vyšťourat, jak to ty kytky dělají, že když je jim zima, skloní se k zemi, aby se ohřály.
Kdybych dával ve škole pozor, moh' jsem to vědět už teď.
Tedy zatím se tu nebudu zmiňovat o třech strakapoudech a dvou sojkách, co jsou tu doma a zdá se, že jsem se nastěhoval já k nim a nikoliv obráceně. Je tu i poštolka, která sedá na tenoučké větvičce na vrcholku lísek u cesty. Ale o nich si tu budu určitě psát někdy v budoucnu a to předevěím tehdy, až se nechají vyfotit.
V těchto dnech mě na zahradě zaujaly kytky. Ty jsem sice fotil, ale jen mobilem a to pro potřeby určování. Mám tu na šedesát druhů rostlin a o té pestrosti jsem se už zmiňoval.
Dneska jsou na řadě narcisky.
Rostou a kvetou si tu stejně náhodně a divoce jako všechno ostatní rostlinstvo, které jsem tu popisoval. Nu a na květy narcisů je pěkný pohled. Jistě, žlutý je i zlatý déšť nebo jasmín nahokvětý, ale to je takové rozčepýřené křoví. Narcisy jsou pro radost.
A tu radost mi předevčírtem zkazil ranní mrzík. Kytky ležely u země. Nu, holt je dneska pod nulou, kytkám to nesvědčí a narcisky to neustály, řekl jsem si.
A to jsem se právě spletl.
Jaké bylo odpoledne překvapení, když narcisky zase stály pěkně s květy nahoře a ukazovaly se v plné kráse. Překvapení to bylo příjemné a teď je kontroluju každé ráno, jak jsou na tom. Dneska stojí ve vzorném stoji spatném. Mráz nebyl, neohnuly se.
Někde budu muset vyšťourat, jak to ty kytky dělají, že když je jim zima, skloní se k zemi, aby se ohřály.
Kdybych dával ve škole pozor, moh' jsem to vědět už teď.
máme to po kupě
20.dubna 2022 06:35 / zařazeno v kategorii: o událostech
A je to!
Vnímavý čtenář by si mohl myslet, že to bude dnes další epizoda z večerníčků Pat & Mat. Ale to by se hluboce mýlil.
Ono to jednak není úplně hotové a hlavně to není o těch dvou popletech. Je to o dosažení prvního přiblížení. A toho jsme včera dosáhli. Mezi osmou a devátou večer.
To cvičíme s Tomášem. Další dny už sami, ale v úterý vždycky s Tomášem. Nu a podařililo se mi ho po několika jemných náznacích dovést k tomu, aby si oživil poslední dvě formy ze sedmdesátčtyřky. Minule byla předposlední a včera nás učil tu poslední. My ji tedy s Ondřejem a s Radkem už asi tak čtvrt roku cvičíme sami od sebe, ale to předvedení a vysvětlení od shifu nám scházelo. Nu a včera to přišlo.
Máme hotovo.
Celou sedmdesátčtyřku máme po kupě a teď už přijdou jen ty dlouhé desítky roků pilování a leštění a zdokonalování až k …
...nu až k dalšímu zdokonalování a pilování.
Neboť cesta je cíl!
O tom je Tai-ti.
Vnímavý čtenář by si mohl myslet, že to bude dnes další epizoda z večerníčků Pat & Mat. Ale to by se hluboce mýlil.
Ono to jednak není úplně hotové a hlavně to není o těch dvou popletech. Je to o dosažení prvního přiblížení. A toho jsme včera dosáhli. Mezi osmou a devátou večer.
To cvičíme s Tomášem. Další dny už sami, ale v úterý vždycky s Tomášem. Nu a podařililo se mi ho po několika jemných náznacích dovést k tomu, aby si oživil poslední dvě formy ze sedmdesátčtyřky. Minule byla předposlední a včera nás učil tu poslední. My ji tedy s Ondřejem a s Radkem už asi tak čtvrt roku cvičíme sami od sebe, ale to předvedení a vysvětlení od shifu nám scházelo. Nu a včera to přišlo.
Máme hotovo.
Celou sedmdesátčtyřku máme po kupě a teď už přijdou jen ty dlouhé desítky roků pilování a leštění a zdokonalování až k …
...nu až k dalšímu zdokonalování a pilování.
Neboť cesta je cíl!
O tom je Tai-ti.
jak bota černí
19.dubna 2022 05:51 / zařazeno v kategorii: o událostech
Nuže tedy mazanec. Pochopitelně nebyl jen mazanec, byla i pomlázka. S Jurášem jsme upletli každý jednu a on ještě pak doma malinkou pro Bartoloměje. Ovšem beránek a mazanec byli dřív. V pátek byl pečící den.
Mazanců bylo na rozdávání. Dostal Bartoloměj, dostali Kačka s Matějem, a ještě zbylo na další obdarování a já mám kousek za chvíli k snídani.
Když jsem se ptal Matěje, jaký byl mazanec, pravil, že byl prázdnej.
"Co to?"
"No prázdnej. Skoro žádný mandle a hrozinky."
Jak jsme to zařídili, to tedy vážně nevím. Asi to bylo mojí chybou, tedy ta prázdnota se musela vloudit do těsta někdy během procesu míchání. Ale hrozinek i mandlí bylo v těstě velice mnoho. Jenže se to obojí zřejmě shluklo někde dohromady a tudíž nebylo rozptýlení stejnoměrné v celém těstě. Já například měl mandlí dost. Nu, pořád je ještě co se učit.
A s beránky to bylo jakbysmet.
Podle receptu mé paní nám vyšli beránci jaksi … nu, politicky korektně by se řeklo poněkud afroamericky zbarvení.
Ovšem já si na to nehraju. Já si tu klidně můžu napsat, že ti beránci byli černoši a že nám to nevadilo a snědli jsme je i když byli černý jak bota.
Tož tak. Velikonoce se vydařily letos skvěle.
Mazanců bylo na rozdávání. Dostal Bartoloměj, dostali Kačka s Matějem, a ještě zbylo na další obdarování a já mám kousek za chvíli k snídani.
Když jsem se ptal Matěje, jaký byl mazanec, pravil, že byl prázdnej.
"Co to?"
"No prázdnej. Skoro žádný mandle a hrozinky."
Jak jsme to zařídili, to tedy vážně nevím. Asi to bylo mojí chybou, tedy ta prázdnota se musela vloudit do těsta někdy během procesu míchání. Ale hrozinek i mandlí bylo v těstě velice mnoho. Jenže se to obojí zřejmě shluklo někde dohromady a tudíž nebylo rozptýlení stejnoměrné v celém těstě. Já například měl mandlí dost. Nu, pořád je ještě co se učit.
A s beránky to bylo jakbysmet.
Podle receptu mé paní nám vyšli beránci jaksi … nu, politicky korektně by se řeklo poněkud afroamericky zbarvení.
Ovšem já si na to nehraju. Já si tu klidně můžu napsat, že ti beránci byli černoši a že nám to nevadilo a snědli jsme je i když byli černý jak bota.
Tož tak. Velikonoce se vydařily letos skvěle.
myslící tvorové
14.dubna 2022 07:06 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Neznám přesnou definici myslících tvorů a nebudu se po ní pídit. Stačí, že si myslím, že i myslící tvorové někdy nemyslí a naopak.
Například kočkeni: patří k tvorům myslícím nebo nemyslícím?
Řídí se instinkty nebo myšlením?
Tak třeba:
Normálně se oba vyvalují na sluníčku na balkóně. Pěkně za zábradlím. Přemýšlejí, řeknu si. Je jim jasné, že před zábradlím je prázdno a zahučet dolů do prázdna, to je nemyslitelné. Jenomže pak zvednu hlavu od počítače, mrknu na balkón a co nevidím … Nemo balancuje na tom uzoučkém proužku balkónu před zábradlím a naklání se dolů. Nespadne, ale hned mě napadne, že to přece nemyslí vážně.
"Nemo!"
Koukne na mě, zamyslí se, přeleze tyčku zábradlí a usadí se v bezpečí za zábradlím.
Anebo:
Zdrojem potravy pro kočkeny je … no přece páneček! Ten vždycky do misky nasype, co třeba. Proto je třeba si pánečka předcházet a po ránu přivolat, aby nasypal. Toť chování rozumné. Ovšem když páneček přinese tem kyblík s granulemi a sype je do misky, Nemo pravidelně strčí čumák do kyblíku, zahákuje ho bradou a pídí se po granulých, co jsou uvnitř, jelikož ty, co jsou uvnitř jsou lepší než ty, co už jsou z kyblíku venku v misce.
"Nemo! Přemejšlej! Dyť sou stejný!"
Nepřemejšlí. Bradu má zahákovanou v kyblíku.
A jindy:
Indy je černá jako uhel, jako bota, jako tma o půlnoci. A proto si myslí, že není vidět. Už se mi kolikrát stalo, že jsem ji přehlédl a při vyhánění zvěře ze světnice jsem ji tam nechal.
"Kde je Indy? … Indy ….!"
Jdu zpátky a Indy je pod stolem, za stolem, pod židlí, pod kanapem … a myslí si, že ji nevidím.
"Indy! Já tě dobře vidím! Syp se ven!"
Nic. Dělá, že tam není.
"No tak!"
Musím dupnout a kápku ji postrčit.
"Co děláš, pane? Já myslela, že si myslíš, že tu nejsem?!"
"Hele, nemysli si, že tě nevidím. Padej ven!"
Indy se líně zvedne, udělá jedno protestní kolečko a loudá se ven.
A myslí si své něco o lidech a klidu na spaní.
Tak a teď mi někdo povězte, estli sou ty kočkeni myslící nebo ne.
Například kočkeni: patří k tvorům myslícím nebo nemyslícím?
Řídí se instinkty nebo myšlením?
Tak třeba:
Normálně se oba vyvalují na sluníčku na balkóně. Pěkně za zábradlím. Přemýšlejí, řeknu si. Je jim jasné, že před zábradlím je prázdno a zahučet dolů do prázdna, to je nemyslitelné. Jenomže pak zvednu hlavu od počítače, mrknu na balkón a co nevidím … Nemo balancuje na tom uzoučkém proužku balkónu před zábradlím a naklání se dolů. Nespadne, ale hned mě napadne, že to přece nemyslí vážně.
"Nemo!"
Koukne na mě, zamyslí se, přeleze tyčku zábradlí a usadí se v bezpečí za zábradlím.
Anebo:
Zdrojem potravy pro kočkeny je … no přece páneček! Ten vždycky do misky nasype, co třeba. Proto je třeba si pánečka předcházet a po ránu přivolat, aby nasypal. Toť chování rozumné. Ovšem když páneček přinese tem kyblík s granulemi a sype je do misky, Nemo pravidelně strčí čumák do kyblíku, zahákuje ho bradou a pídí se po granulých, co jsou uvnitř, jelikož ty, co jsou uvnitř jsou lepší než ty, co už jsou z kyblíku venku v misce.
"Nemo! Přemejšlej! Dyť sou stejný!"
Nepřemejšlí. Bradu má zahákovanou v kyblíku.
A jindy:
Indy je černá jako uhel, jako bota, jako tma o půlnoci. A proto si myslí, že není vidět. Už se mi kolikrát stalo, že jsem ji přehlédl a při vyhánění zvěře ze světnice jsem ji tam nechal.
"Kde je Indy? … Indy ….!"
Jdu zpátky a Indy je pod stolem, za stolem, pod židlí, pod kanapem … a myslí si, že ji nevidím.
"Indy! Já tě dobře vidím! Syp se ven!"
Nic. Dělá, že tam není.
"No tak!"
Musím dupnout a kápku ji postrčit.
"Co děláš, pane? Já myslela, že si myslíš, že tu nejsem?!"
"Hele, nemysli si, že tě nevidím. Padej ven!"
Indy se líně zvedne, udělá jedno protestní kolečko a loudá se ven.
A myslí si své něco o lidech a klidu na spaní.
Tak a teď mi někdo povězte, estli sou ty kočkeni myslící nebo ne.
už ne džungle
13.dubna 2022 07:21 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Na zahrádce práce nikdy nekončí. Prakticky začnou s pořízením zahrádky a pak už jen pokračují. Tím vůbec nechci říct, že trávím všechen čas na zahradě v potu tváře. To bych lhal. Je ovšem potřeba tu džungli po předchozích majitelích alespoň nějak pacifikovat, tož se nedá nic dělat a musím dělat.
Zrovna včera jsem vyřezal jedno z posledních roští. Pod douglaskou. Je to zvláštní. Původní majitel založil zahradu, což mu budiž ke cti. Byl to podle historických fotografií sad. Velmi rozsáhlý sad, který jeho potomci během let rozparcelovali, rozprodali a největší pozemek, který kolem domu zbyl a zbyl tudíž i na mě, se stal zahradou, kde zůstaly některé staré stromy a pod nimi křoví. A o to jde.
Je to takové arboretum. Nesourodá směs všeho možného. Zčásti mi ta pestrost dělá radost, zčásti starost.
Ta džungle je někdy těžko prostupná a tak to musím prořezávat. A právě včera jsem odstranil prozatím asi poslední nesmysl, než bude následovat další zkultůrňování porostu.
Vůbec nechápu, co měl autor (autoři?) na mysli. Místy jsou ostrůvky keřů a stromů a místy jsou pod vzrostlými stromy křoviny. Ty ostrůvky prozatím nechávám na pokoji, ale ty křoviny musely pryč. Záměr zasadit pod vzrostlými stromy další rostliny jsem nepochopil. Sekat se tam tráva nedá, živoří to, projít se tam nedá, je to pichlavé, nevzhledné. A to nemluvím a růžích, které byly všude v zahradě a ještě před měsícem to tu bylo jak na zámku Šípkové Růženky. Všude trny.
Nu, bude to … nekončící práce se zatím neznámým výsledkem.
Ovšem cíl je jasný: už ne džungle, ale zahrada.
Zrovna včera jsem vyřezal jedno z posledních roští. Pod douglaskou. Je to zvláštní. Původní majitel založil zahradu, což mu budiž ke cti. Byl to podle historických fotografií sad. Velmi rozsáhlý sad, který jeho potomci během let rozparcelovali, rozprodali a největší pozemek, který kolem domu zbyl a zbyl tudíž i na mě, se stal zahradou, kde zůstaly některé staré stromy a pod nimi křoví. A o to jde.
Je to takové arboretum. Nesourodá směs všeho možného. Zčásti mi ta pestrost dělá radost, zčásti starost.
Ta džungle je někdy těžko prostupná a tak to musím prořezávat. A právě včera jsem odstranil prozatím asi poslední nesmysl, než bude následovat další zkultůrňování porostu.
Vůbec nechápu, co měl autor (autoři?) na mysli. Místy jsou ostrůvky keřů a stromů a místy jsou pod vzrostlými stromy křoviny. Ty ostrůvky prozatím nechávám na pokoji, ale ty křoviny musely pryč. Záměr zasadit pod vzrostlými stromy další rostliny jsem nepochopil. Sekat se tam tráva nedá, živoří to, projít se tam nedá, je to pichlavé, nevzhledné. A to nemluvím a růžích, které byly všude v zahradě a ještě před měsícem to tu bylo jak na zámku Šípkové Růženky. Všude trny.
Nu, bude to … nekončící práce se zatím neznámým výsledkem.
Ovšem cíl je jasný: už ne džungle, ale zahrada.
podle nosa ...
12.dubna 2022 05:42 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Tak tedy zpátky na stromy!
A to doslova.
Já myslel, že tu po ránu rámusej drozd s kosem. Ale to jsem se spletl a podcenil jsem tady to naše ptactvo. Kdepak jenom ti dva. Huláká to tu jeden přes druhýho a vůbec nejni prauda, že podle nosa poznáš kosa.
Včera ráno takhle koukám a pak fotím. Támhle na sloupu sedí drozd. Musí mu bejt pěkná zima, říkám si. Byly tři pod nulou a von se tam třepal a vyhlížel sluníčko. Tak už vím, jak to vypadá, když je člověk zmrzlej jako drozd, pomyslel jsem si.
Nu a dneska ho chci dát sem, do deníku.
Jenže ouha!
Von to nejni drozd. Je moc černej. Ale ani kos. Je moc kropenatej.
Je to špaček. A je tam dneska zas. Na tom sloupu. A huláká na celé Oleško.
Tož tuhle je, ten špaček, co nejni kos ani drozd:
A to doslova.
Já myslel, že tu po ránu rámusej drozd s kosem. Ale to jsem se spletl a podcenil jsem tady to naše ptactvo. Kdepak jenom ti dva. Huláká to tu jeden přes druhýho a vůbec nejni prauda, že podle nosa poznáš kosa.
Včera ráno takhle koukám a pak fotím. Támhle na sloupu sedí drozd. Musí mu bejt pěkná zima, říkám si. Byly tři pod nulou a von se tam třepal a vyhlížel sluníčko. Tak už vím, jak to vypadá, když je člověk zmrzlej jako drozd, pomyslel jsem si.
Nu a dneska ho chci dát sem, do deníku.
Jenže ouha!
Von to nejni drozd. Je moc černej. Ale ani kos. Je moc kropenatej.
Je to špaček. A je tam dneska zas. Na tom sloupu. A huláká na celé Oleško.
Tož tuhle je, ten špaček, co nejni kos ani drozd:
kočkeni zmizeli
11.dubna 2022 06:05 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Inu kdy jindy čekat aprílové počasí než v aprílu, že ano. O víkendu to platilo beze zbytku. Chyběla jen bouřka z vedra. Kromě ní se to všechno střídalo v půlhodinových intervalech. Kroupy, sluníčko, déšť, vichřice, sníh, polojasno, mokrý sníh, temno jak o půlnoci, modrá obloha, lijavec a zase vítr a pak vánice. To tedy byla čina.
V noci jasno, měsíc svítil, světlo jako ve dne, ráno skoro tři pod nulou.
A kočkeni zmizeli.
Oni mají totiž pelíšky tuhle nahoře u pracovny proti dveřím do ložnice, aby se nebáli, když nás mají v noci hlídat. Spí tam v klidu a míru v dobré víře, že jim se nemůže nic stát. Přes dveře je přeci hlídají jejich člověci. Jenže dneska v noci tam nejdřív spala jen Indy a pak už ani ona ne.
Bylo totiž jako ve dne.
Ano, Měsíc jim svítil prosklenou stěnou v chodbě přímo do pelíšků a to se špatně spí. To je jako by jednomu někdo svítil baterkou do postele. Tož se odloudali o patro níž, kde mají taky pelíšky, ale je to holt daleko od lidí. Tentokrát to jinak nešlo. Měli na vybranou: Buď se nevyspat, mžourat do měsíčního svitu a být blízko člověčenstva nebo si zdřímnout, ale o samotě.
Zvolili tu samotu. Přeci jen spát je potřeba. Počítám, že i tak to budou dospávat celej den.
V noci jasno, měsíc svítil, světlo jako ve dne, ráno skoro tři pod nulou.
A kočkeni zmizeli.
Oni mají totiž pelíšky tuhle nahoře u pracovny proti dveřím do ložnice, aby se nebáli, když nás mají v noci hlídat. Spí tam v klidu a míru v dobré víře, že jim se nemůže nic stát. Přes dveře je přeci hlídají jejich člověci. Jenže dneska v noci tam nejdřív spala jen Indy a pak už ani ona ne.
Bylo totiž jako ve dne.
Ano, Měsíc jim svítil prosklenou stěnou v chodbě přímo do pelíšků a to se špatně spí. To je jako by jednomu někdo svítil baterkou do postele. Tož se odloudali o patro níž, kde mají taky pelíšky, ale je to holt daleko od lidí. Tentokrát to jinak nešlo. Měli na vybranou: Buď se nevyspat, mžourat do měsíčního svitu a být blízko člověčenstva nebo si zdřímnout, ale o samotě.
Zvolili tu samotu. Přeci jen spát je potřeba. Počítám, že i tak to budou dospávat celej den.
18%
08.dubna 2022 07:10 / zařazeno v kategorii: o událostech
Ale samozřejmě, že se rád dívám na filmy, které mě baví. Mám toho hromadu v archivu, sype se toho halda ze streamovacích služeb a jeden musí vybírat. Ano, vybírám. Jenomže poslední týdny to nějak drhlo.
Jedním z technických prostředků k vybírání sloužících je totiž dálkové ovládání k apple tv. Taková ta placička. A ta placička nějak začala zlobit. Například pohybovala kurzorem proti směru pohybu prstu. Nebo reagovala pomalu. Nebo nereagovala vůbec. Nebo začala přeskakovat funkce a nabízela rovnou formátování či vymazání celého adresáře.
No co je tohleto za šlendrián?! Ty jablečný věci dycky fungujou bez chyb. A teď tohle.
Nu, nějaký ten den jsem stejně neměl na zábavu a filmy pomyšlení, tož jsem to nechal tak. Třeba se to časem nějak samo spraví.
Ale vono se to nespravilo. Vono se to zhoršilo. Včera večer se to zbláznilo úplně a votrávilo mě to tak, že jsem šel do postele poslouchat Saturnina.
Ale předtím jsem se ještě podíval, jestli je placička dost nabitá. Nebyla. Měla jen slabých 18%. A to ještě kdoví jestli. Strčil jsem ji tedy do nabíječky a šel si za svým. Tedy za Saturninem. Ten nezklame nikdy.
A teď po ránu před chvílí jsem to byl zkontrolovat. Tak co? Placka už je nabitá?
Jo, byla.
A najednou jako by obživla. Nikoliv však živou vodou, ale elektřinou. Stačilo ji nabít a už zase funguje, jak má.
A já jsem zase o něco chytřejší: stačí nabít baterku!
Jedním z technických prostředků k vybírání sloužících je totiž dálkové ovládání k apple tv. Taková ta placička. A ta placička nějak začala zlobit. Například pohybovala kurzorem proti směru pohybu prstu. Nebo reagovala pomalu. Nebo nereagovala vůbec. Nebo začala přeskakovat funkce a nabízela rovnou formátování či vymazání celého adresáře.
No co je tohleto za šlendrián?! Ty jablečný věci dycky fungujou bez chyb. A teď tohle.
Nu, nějaký ten den jsem stejně neměl na zábavu a filmy pomyšlení, tož jsem to nechal tak. Třeba se to časem nějak samo spraví.
Ale vono se to nespravilo. Vono se to zhoršilo. Včera večer se to zbláznilo úplně a votrávilo mě to tak, že jsem šel do postele poslouchat Saturnina.
Ale předtím jsem se ještě podíval, jestli je placička dost nabitá. Nebyla. Měla jen slabých 18%. A to ještě kdoví jestli. Strčil jsem ji tedy do nabíječky a šel si za svým. Tedy za Saturninem. Ten nezklame nikdy.
A teď po ránu před chvílí jsem to byl zkontrolovat. Tak co? Placka už je nabitá?
Jo, byla.
A najednou jako by obživla. Nikoliv však živou vodou, ale elektřinou. Stačilo ji nabít a už zase funguje, jak má.
A já jsem zase o něco chytřejší: stačí nabít baterku!
ptačí duet
07.dubna 2022 07:06 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Je tu jaro, to se nedá nic dělat. Je to v kalendáři a je to vidět i na té přírodě probouzející se ze zimní dřímoty.
Touhle dobou jsem si tu psával o tom, jak to ptactvo nebeské to jaro vítá zpěvem. Už jsem s tím ale přestal, jelikož se to stalo všedním jarním úkazem.
Tak proč se k ptačímu zpěvu vracím znovu?
Nu přeci proto, že ten zpěv je letos nějak intenzivnější.
Ano, bydlím v jiném domě s jinou zahradou, ale pořád u nás na Olešku. Tudíž by se dalo říct, že není důvod se podivovat nad ptačím zpěvem. Je to všední jarní, byť radostná, událost. Jo, ale pokud si někdo z laskavých čtenářů vzpomene, před lety jsem tu vedl spor, zda to, co po ránu od čtyř řve na střeše, je kos nebo drozd. Tenkrát to byl kos.
Ale teď?
Na zahradě jsou vzrostlé desítky let staré stromy. Mám tu v nich spoustu ptactva včetně sojky, žluny, strakapouda a dalších větších ptáků.
Nu a nahoře na poslední větvičce špičky smrku sedí drozd a zpívá, co mu hrdlo stačí. Ale to není všechno. O kus vedle na jiném stromě se hlásí kos.
Hulákají společně v duetu a překřikují se, kdo bude mít silnější hlas. Až z toho jde hlava kolem.
Nádhera je to.
Touhle dobou jsem si tu psával o tom, jak to ptactvo nebeské to jaro vítá zpěvem. Už jsem s tím ale přestal, jelikož se to stalo všedním jarním úkazem.
Tak proč se k ptačímu zpěvu vracím znovu?
Nu přeci proto, že ten zpěv je letos nějak intenzivnější.
Ano, bydlím v jiném domě s jinou zahradou, ale pořád u nás na Olešku. Tudíž by se dalo říct, že není důvod se podivovat nad ptačím zpěvem. Je to všední jarní, byť radostná, událost. Jo, ale pokud si někdo z laskavých čtenářů vzpomene, před lety jsem tu vedl spor, zda to, co po ránu od čtyř řve na střeše, je kos nebo drozd. Tenkrát to byl kos.
Ale teď?
Na zahradě jsou vzrostlé desítky let staré stromy. Mám tu v nich spoustu ptactva včetně sojky, žluny, strakapouda a dalších větších ptáků.
Nu a nahoře na poslední větvičce špičky smrku sedí drozd a zpívá, co mu hrdlo stačí. Ale to není všechno. O kus vedle na jiném stromě se hlásí kos.
Hulákají společně v duetu a překřikují se, kdo bude mít silnější hlas. Až z toho jde hlava kolem.
Nádhera je to.
v pekařství
06.dubna 2022 06:00 / zařazeno v kategorii: o lidech
Na chvilku jsem si sedl ve Vršovicích v pekařství na kafe a na palačinku. Běžná věc, řekne si každý. Ano, běžná, souhlasím. Teď. Ale ještě před nedávnem (tedy z geologického pohledu na běh času) to bylo nemožné. Z docela zanedbané čtvrti se za posledních pár desetiletí stala výstavní klidná městská čtvť a zvlášt v blízkém i širším okolí zámečku, tedy Vršovické radnice je to milé a klidné místo.
A tudíž je běžné a možné si tam dát na každém rohu to kafe a tu palačinku a není to nic divného.
To, co mi neobvyklé připadlo, bylo, že v tom pekařství mluvily česky snad jenom prodavačky. Tedy a já a pak ještě pár příchozích zákazníků, kteří přišli pro chleba nebo pro housku.
Ale ti, co seděli a měli před sebou kafe a něco, to bylo cizinci. Vedle mě psal mladík cosi do počítače. Ovšem hebrejsky. Za mnou seděla slečna a cosi si s někým francouzsky vyprávěla. O kus dál jsem slyšel angličtinu. Kolem Václaváku, na Starém Městě nebo na Hradčanech a na Malé straně to jednoho už dlouhé roky nepřekvapí. Ale ve Vršovicích? Před pár lety cizinci vůbec netušili, že taková čtvrť v Praze vůbec existuje. Teď tu bydlí, žijí a zdá se, že se jim tu líbí. A nám taky.
Juráš, který tam s rodinou také bydlí, si to ovšem pochvaluje a tvrdí, že ve Vršovicích by chtěl žít každý.
Nu, něco na tom bude.
A tudíž je běžné a možné si tam dát na každém rohu to kafe a tu palačinku a není to nic divného.
To, co mi neobvyklé připadlo, bylo, že v tom pekařství mluvily česky snad jenom prodavačky. Tedy a já a pak ještě pár příchozích zákazníků, kteří přišli pro chleba nebo pro housku.
Ale ti, co seděli a měli před sebou kafe a něco, to bylo cizinci. Vedle mě psal mladík cosi do počítače. Ovšem hebrejsky. Za mnou seděla slečna a cosi si s někým francouzsky vyprávěla. O kus dál jsem slyšel angličtinu. Kolem Václaváku, na Starém Městě nebo na Hradčanech a na Malé straně to jednoho už dlouhé roky nepřekvapí. Ale ve Vršovicích? Před pár lety cizinci vůbec netušili, že taková čtvrť v Praze vůbec existuje. Teď tu bydlí, žijí a zdá se, že se jim tu líbí. A nám taky.
Juráš, který tam s rodinou také bydlí, si to ovšem pochvaluje a tvrdí, že ve Vršovicích by chtěl žít každý.
Nu, něco na tom bude.
nesmrtelný knedlik
05.dubna 2022 05:57 / zařazeno v kategorii: o událostech
Jak je to dlouho? Může to být dva roky a pak se to ještě vrátilo a řešení nikdo nenašel. Tedy nikdo, ani podpora Applu v Irsku nepřišla na to, jak z databáze mých večerníčků v telefonu vymazat podtitulek vlastníka nahrávky. Myslím, že jsem si o tom tady psal a jaksi literárně nad tím zlomil hůl. Prostě jsem se smířil s tím, že pod každým titulem ze seznamu uložených nahrávek je slovo knedlik. Kdysi ho kamsi uložil Matěj a teď už si nedokáže vzpomenout na to, jak, kdy a kam to uložil. Tudíž si například před spaním pustím "Vynález zkázy knedlik". Na přehrávání to nemá vliv, takže mi to vlastně může být jedno.
Jenomže co se nestalo:
Dělal jsem si obvyklou zálohu telefonu a tu se mi přihodilo, že některé nahrávky z databáze jaksi vypadly. Něco se muselo stát s odkládacím diskem, kde jsou uloženy. Naštěstí mám zálohy ještě jinde. Co s tím?
Všechno znovu, řekl jsem si.
Po ověření, že opravdu všechno mám někde jinde, jsem celou databázi smazal z telefonu. Dal jsem si tu práci, že jsem to ručně vymazal i z cloudu, což byla největší dřina. Ale bylo čisto.
Dobrá tedy. Když mám čisto, můžu se věnovat léta odkládanému problému s knedlikem. Nahrával jsem testovací bloky, pořádal, zálohoval, synchronizoval. Knedlik byl nesmrtelný. Furt se tam znovu objevoval.
Až na mě vyskočila v Apple Music na telefonu ikona "get up mix" nebo tak něco. A knedlik. Ha! Kde je uloženej ten profil, pro kterej je ten mix?!
Jedno kliknutí a profil knedlik na mě vyskočil. Je to viditelně pořád vpravo nahoře na každé obrazovce. Myslel jsem si, že je to můj profil z apple id. Chyba lávky! Není! Je to samostatný profil pro sdílení Apple Music. A měl jsem to vyřešené.
Někdy v minulosti si Matěj chtěl sdílet moje nahrávky a nastavil to v mém telefonu. Od té doby na to nikdo nešáh' a nikdo nevěděl, že to tam je.
Nu, stačilo pár kliků na klávesnici a z knedlika je jirik.
Tak prosté to bylo, milý Watsone.
Jenomže co se nestalo:
Dělal jsem si obvyklou zálohu telefonu a tu se mi přihodilo, že některé nahrávky z databáze jaksi vypadly. Něco se muselo stát s odkládacím diskem, kde jsou uloženy. Naštěstí mám zálohy ještě jinde. Co s tím?
Všechno znovu, řekl jsem si.
Po ověření, že opravdu všechno mám někde jinde, jsem celou databázi smazal z telefonu. Dal jsem si tu práci, že jsem to ručně vymazal i z cloudu, což byla největší dřina. Ale bylo čisto.
Dobrá tedy. Když mám čisto, můžu se věnovat léta odkládanému problému s knedlikem. Nahrával jsem testovací bloky, pořádal, zálohoval, synchronizoval. Knedlik byl nesmrtelný. Furt se tam znovu objevoval.
Až na mě vyskočila v Apple Music na telefonu ikona "get up mix" nebo tak něco. A knedlik. Ha! Kde je uloženej ten profil, pro kterej je ten mix?!
Jedno kliknutí a profil knedlik na mě vyskočil. Je to viditelně pořád vpravo nahoře na každé obrazovce. Myslel jsem si, že je to můj profil z apple id. Chyba lávky! Není! Je to samostatný profil pro sdílení Apple Music. A měl jsem to vyřešené.
Někdy v minulosti si Matěj chtěl sdílet moje nahrávky a nastavil to v mém telefonu. Od té doby na to nikdo nešáh' a nikdo nevěděl, že to tam je.
Nu, stačilo pár kliků na klávesnici a z knedlika je jirik.
Tak prosté to bylo, milý Watsone.
ve Vltavě
04.dubna 2022 06:44 / zařazeno v kategorii: o lidech
Včera odpoledne nebylo nijak vlídné počasí. A teplota byla jen pár stupňů nad nulou. Tedy nějakých 2,5°. Aprílové počasí, ba dokonce občas poletoval sníh. Tudíž bych čekal na Vltavě spíš tající ledy než plavce.
Ovšem očekávání bylo následováno překvapením.
Kousek pod Vraným těsně před Jarovem je Vltava pod Zvolskou Homolí v zákrutu odhalená a ze silnice je vidět cyklostezka i levý břeh pod Strnady. A u toho břehu je dřevěné molo. Toho jsem si všiml až jako druhého. To první, co mě zaujalo, byla plovoucí a z řeky vykukující hlava plavce.
Kdosi si plaval včera odpoledne ve Vltavě, jako by se nechumelilo. Ale ono se mírně chumelilo!
Hned potom jsem si všiml hromádky šatů na tom dřevěném mole. Plavec tedy nepřiplaval z Prahy od Žofína, kde se otužilci obvykle hromadí, ale plaval si jen tak v zátočině pod vranským přívozem.
Inu otužilec. Kapku jsem se otřásl zimou a pokračoval v teple automobilu do města. Rozhodně bych s ním neměnil.
Ovšem očekávání bylo následováno překvapením.
Kousek pod Vraným těsně před Jarovem je Vltava pod Zvolskou Homolí v zákrutu odhalená a ze silnice je vidět cyklostezka i levý břeh pod Strnady. A u toho břehu je dřevěné molo. Toho jsem si všiml až jako druhého. To první, co mě zaujalo, byla plovoucí a z řeky vykukující hlava plavce.
Kdosi si plaval včera odpoledne ve Vltavě, jako by se nechumelilo. Ale ono se mírně chumelilo!
Hned potom jsem si všiml hromádky šatů na tom dřevěném mole. Plavec tedy nepřiplaval z Prahy od Žofína, kde se otužilci obvykle hromadí, ale plaval si jen tak v zátočině pod vranským přívozem.
Inu otužilec. Kapku jsem se otřásl zimou a pokračoval v teple automobilu do města. Rozhodně bych s ním neměnil.
suché noviny
01.dubna 2022 06:43 / zařazeno v kategorii: o událostech
No jo, zase jsem si k počítači sednul trochu později. Probudil jsem se totiž někdy po čtvrté, což by zase mělo naznačovat, že jsem vstal dřív. Ale opak je pravdou. Koukám totiž z okna a před vraty stojí auto, reflektory rozsvícené …
Co se to děje?
Navíc k tomu chumelenice. Do těch autoreflektorů padá sníh jako by bylo uprostřed zimy a ne prvního dubna.
Řidič vystoupil a vsunul cosi do schránky.
No jo! Dyť jo! Noviny. Přivezl páteční noviny.
Teda ty budou vypadat v té vánici, řekl jsem si a … zase usnul.
Probudil jsem se pak později než obvykle a vzpomněl jsem si na ty noviny.
Nebyl to Apríl?
Nebyl.
Ani noviny, ani sníh. Na autě už to taje, na balkóně už je jenom voda.
A noviny už mám na stole. A suchý, nenamočený.
Co se to děje?
Navíc k tomu chumelenice. Do těch autoreflektorů padá sníh jako by bylo uprostřed zimy a ne prvního dubna.
Řidič vystoupil a vsunul cosi do schránky.
No jo! Dyť jo! Noviny. Přivezl páteční noviny.
Teda ty budou vypadat v té vánici, řekl jsem si a … zase usnul.
Probudil jsem se pak později než obvykle a vzpomněl jsem si na ty noviny.
Nebyl to Apríl?
Nebyl.
Ani noviny, ani sníh. Na autě už to taje, na balkóně už je jenom voda.
A noviny už mám na stole. A suchý, nenamočený.
2022
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: