června 2022
Růženka letem světem
30.června 2022 05:53 / zařazeno v kategorii: o událostech
Paní učitelka připravila pro sbor v ZUŠ na konec roku zase jeden muzikál. Tentokrát to nebylo nic vážného, ale bylo to roztomilé zpívání z pera dvojice Svěrák / Uhlíř. Slovy Šípková Růženka letem světem za čtvrthodinku.
Kačka byla sudička a celé to bylo pravděpodobně hlavně kvůli těm malinkým dětičkám, aby si zazpívaly ve sboru. A tak se v konírně muzea v Jílovém zpívalo a hrálo a vůbec se slavnostně zakončoval školní rok v ZUŠ.
A mělo to tentokrát docela spád. Zvláště ta Růženka. Jen dozpívaly sudičky, hnedle se píchla o vřetýnko a sotva usnula, už tu byl princ, aby ji z toho vysekal.
Dobře to dopadlo, zazvonil zvonec a školnímu roku je konec.
Kačka byla sudička a celé to bylo pravděpodobně hlavně kvůli těm malinkým dětičkám, aby si zazpívaly ve sboru. A tak se v konírně muzea v Jílovém zpívalo a hrálo a vůbec se slavnostně zakončoval školní rok v ZUŠ.
A mělo to tentokrát docela spád. Zvláště ta Růženka. Jen dozpívaly sudičky, hnedle se píchla o vřetýnko a sotva usnula, už tu byl princ, aby ji z toho vysekal.
Dobře to dopadlo, zazvonil zvonec a školnímu roku je konec.
sklep s tekoucí vodou
29.června 2022 06:46 / zařazeno v kategorii: o událostech
Ono by to mohlo vypadat, jako že hudrám na počasí, ale není to tak. Jsou totiž téměř realistické tropy. Tedy teploty ke třiceti stupňům, ale pod mrakem a už zase pršelo, bouřilo a má bouřit znovu. Už potřetí v řadě za sebou. Zmínka o počasí by to byla nudná, obzvlášť když člověk nemusí zalévat rajčata, vlastně se nic neděje a zahrádce to prospívá.
Jenomže sklepu to neprospívá.
Deska ráno před psaním woleschka už jsem zase čerpal vodu ze sklepa. Tedy čerpadla čerpala, ale potřebovalo to kapku usměrnit. Ona je totiž od té páteční a sobotní průtrže mračen půda nasáklá a stačí, aby napršelo docela obyčejně třeba deset, patnáct milimetrů a voda je ve sklepě znovu.
Tak si říkám, jestli by nebylo lepší mít ve sklepě místo kotelny koupelnu. Pěkně s tekoucí vodou.
ps
Nemá smysl psát další den nový záznam o vodě ve sklepě, proto jen pro pořádek uvádím, že předpovědi se naplnily a čerpadla čerpala i v noci ze středy na čtvrtek, ale už to bylo lepší, pomalu vychytávám chyby a téměř to nepotřebovalo zásah … jen to jedno čerpadlo se zase zakouslo, ale odkousnul jsem ho ráno ve čtyři a voda vyčerpána
… a drobně prší zas …
Jenomže sklepu to neprospívá.
Deska ráno před psaním woleschka už jsem zase čerpal vodu ze sklepa. Tedy čerpadla čerpala, ale potřebovalo to kapku usměrnit. Ona je totiž od té páteční a sobotní průtrže mračen půda nasáklá a stačí, aby napršelo docela obyčejně třeba deset, patnáct milimetrů a voda je ve sklepě znovu.
Tak si říkám, jestli by nebylo lepší mít ve sklepě místo kotelny koupelnu. Pěkně s tekoucí vodou.
ps
Nemá smysl psát další den nový záznam o vodě ve sklepě, proto jen pro pořádek uvádím, že předpovědi se naplnily a čerpadla čerpala i v noci ze středy na čtvrtek, ale už to bylo lepší, pomalu vychytávám chyby a téměř to nepotřebovalo zásah … jen to jedno čerpadlo se zase zakouslo, ale odkousnul jsem ho ráno ve čtyři a voda vyčerpána
… a drobně prší zas …
z Homole dolů
28.června 2022 06:23 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Je to dobrý, ta bouřka, co vypukla včera v pozdním večeru, nepřinesla žádnou další sklepní povodeň. Jen bouření, blýskání a liják, ovšem mírný a nezpůsobující vrásky na čele ani vlhké zdi.
Nu a tak si tu s klidem můžu zapsat, že ty poslední deště přinesly i něco příjemného. Tedy alespoň pro oko příjemného.
Jindy docela suchý kus skály Zvolské Homole ožil.
Někdy tu bývá v zimě vidět ledopád, když alespoň trochu nasněží, roztaje a zamrzne. V létě to bývá ale vzácnost. Nu a teď po vydatných deštích se voda řítí z Homole dolů pěkným vodopádem.
Salto Ángel to siced není, ale i tak to vypadá moc pěkně a nemusí se člověk trmácet až do Venezuely. Stačí zajet tuhle kousek od Oleška k Vltavě u Jarova.
Nu a tak si tu s klidem můžu zapsat, že ty poslední deště přinesly i něco příjemného. Tedy alespoň pro oko příjemného.
Jindy docela suchý kus skály Zvolské Homole ožil.
Někdy tu bývá v zimě vidět ledopád, když alespoň trochu nasněží, roztaje a zamrzne. V létě to bývá ale vzácnost. Nu a teď po vydatných deštích se voda řítí z Homole dolů pěkným vodopádem.
Salto Ángel to siced není, ale i tak to vypadá moc pěkně a nemusí se člověk trmácet až do Venezuely. Stačí zajet tuhle kousek od Oleška k Vltavě u Jarova.
voda ve sklepě
27.června 2022 06:25 / zařazeno v kategorii: o událostech
Pršelo, jen se lilo. V pátek a v sobotu. A v sobotu a v neděli všude kolem byly z domů a ze sklepů vytaženy hadice a z hadic vytékala voda čerpaná z prostorů, kam natekla.
My jsme na tom byli podobně jako Ondřej.
Tedy v pátek v noci jsme čerpali vodu za sklepa a kolem půlnoci se zdálo, že dobrý. Nu a před čtvrtou ráno jsem zjistil, že to dobrý není a čerpal jsem znovu. Ona tedy ta tři čerpadla ve sklepě jsou v šachtičkách a mají za úkol vodu čerpat automaticky. No jo automaticky - znáte to. Plovák se tuhle zadrhne, tady se čerpadlo ucpe, támhle je potřeba vodu ve sklepě smetákem usměrnit a tak.
Ráno jsme si volali a když Ondřej domluvil a podrobně vylíčil, jak to probíhalo u nich, já už jen potvrdil podobný průběh a srovnali jsme si časové údaje kdo kdy byl hotov a kdo kdy ráno znovu začal.
Teď už je ve sklepě jen vlhká podlaha a vypadá to jako kdybych příliš intenzivně vytíral metodou co je mokrý, to je čistý.
Tedy ono tak ve skutečnosti je: tím intenzivním metením vody k čerpadlům se mi podařilo všechny tři místnosti sklepa skutečně pěkně uklidit. Inu i taková voda ve sklepě může mít pozitivní oučinek.
Pro pořádek ještě uvádím, že já jsem svou meteo stanici ještě pořád neuvedl znovu do provozu, ale Ondřej měřil. A naměřil 125mm!
My jsme na tom byli podobně jako Ondřej.
Tedy v pátek v noci jsme čerpali vodu za sklepa a kolem půlnoci se zdálo, že dobrý. Nu a před čtvrtou ráno jsem zjistil, že to dobrý není a čerpal jsem znovu. Ona tedy ta tři čerpadla ve sklepě jsou v šachtičkách a mají za úkol vodu čerpat automaticky. No jo automaticky - znáte to. Plovák se tuhle zadrhne, tady se čerpadlo ucpe, támhle je potřeba vodu ve sklepě smetákem usměrnit a tak.
Ráno jsme si volali a když Ondřej domluvil a podrobně vylíčil, jak to probíhalo u nich, já už jen potvrdil podobný průběh a srovnali jsme si časové údaje kdo kdy byl hotov a kdo kdy ráno znovu začal.
Teď už je ve sklepě jen vlhká podlaha a vypadá to jako kdybych příliš intenzivně vytíral metodou co je mokrý, to je čistý.
Tedy ono tak ve skutečnosti je: tím intenzivním metením vody k čerpadlům se mi podařilo všechny tři místnosti sklepa skutečně pěkně uklidit. Inu i taková voda ve sklepě může mít pozitivní oučinek.
Pro pořádek ještě uvádím, že já jsem svou meteo stanici ještě pořád neuvedl znovu do provozu, ale Ondřej měřil. A naměřil 125mm!
ve Dřeváku
24.června 2022 06:45 / zařazeno v kategorii: o událostech
Jo, byl to docela nářez. Tedy ne to cvičení, to bylo obvyklé, ale ten koncert.
Moje paní mě totiž vzala do Dřeváku. Ne snad, že by tam ona sama někdy byla, to ne. Ale včera večer tam hrála kapela Louka Band, o které já nic nevím, ale ona k ní má blízko. Tož jsme po cvičení vyrazili do Řevnic do Dřeváku. Je to zrekonstruovaný nádražní sklad. Přímo na nádraží, pochopitelně.
A tak jsme si to užívali. Stejně jako těch pár lidí, co tančili na prkennej podlaze a to včetně vousatého staříka v kraťasech a pruhovaném tričku, obrýleného američana v rozepnuté bílé košili a kraťasech, party červeně ošacených div, z nichž minimálně jedna tančila sama ve dvou a to proto, že miminko se ještě nenarodilo a užívalo si ten koncert ještě v prenatálním stavu. Byla tam i indiánka s copem až pod pas a jiná indiánka bez copu, zato tančící indiánský tanec.
Jak říkám: nářez to byl.
Moje paní mě totiž vzala do Dřeváku. Ne snad, že by tam ona sama někdy byla, to ne. Ale včera večer tam hrála kapela Louka Band, o které já nic nevím, ale ona k ní má blízko. Tož jsme po cvičení vyrazili do Řevnic do Dřeváku. Je to zrekonstruovaný nádražní sklad. Přímo na nádraží, pochopitelně.
A tak jsme si to užívali. Stejně jako těch pár lidí, co tančili na prkennej podlaze a to včetně vousatého staříka v kraťasech a pruhovaném tričku, obrýleného američana v rozepnuté bílé košili a kraťasech, party červeně ošacených div, z nichž minimálně jedna tančila sama ve dvou a to proto, že miminko se ještě nenarodilo a užívalo si ten koncert ještě v prenatálním stavu. Byla tam i indiánka s copem až pod pas a jiná indiánka bez copu, zato tančící indiánský tanec.
Jak říkám: nářez to byl.
moruše a rybíz
23.června 2022 05:46 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Kdepak já a zahradník. Jistě, trávu jsem sekal i v minulosti a sekám ji i teď. Ale věnovat se pěstování čehokoliv, to ne. Zahrada byla okrasná. To je ovšem vynucená minulost. Ta současná zahrada je taková nesourodá džungle po předchozích majitelích a já ještě nemám pořádný plán, jak ji zvelebit. A tak ji udržuju v nějakém stavu, dalo by se to nazvat neřízený přírodní výběr. Co přežije, přežije. Co ne, shoří zase za rok o čarodějnicích na hranici.
Jenomže moje paní si usmyslela, že budeme pěstovat rajčata. Nu, pěstuji tedy rajčata. Poprvé v životě. A zdá se, že snad i nějaká budou. Kačka mi přinesla taky pět rostlinek, takže máme dohromady nějakých jedenáct keříků.
A pak moruše. Ty tu rostou samy. A rybíz. Ten toho taky moc nepotřebuje. A zasadil jsem třetí kmínek révy. K těm dvěma, co tu už byly. Sleduju, jak to roste a dostavila se taková mně neznámá nálada: radost z toho, že to roste.
A podivení nad tím, že například moruše a rybíz si letos prohodily termín dozrávání. Rybíz se letos výrazně opozdil.
Samotného mě to překvapuje. Takový zájem o zahrádku? Že by ze mě nakonec jendou byl ten zahradník?
No, uvidíme.
Jenomže moje paní si usmyslela, že budeme pěstovat rajčata. Nu, pěstuji tedy rajčata. Poprvé v životě. A zdá se, že snad i nějaká budou. Kačka mi přinesla taky pět rostlinek, takže máme dohromady nějakých jedenáct keříků.
A pak moruše. Ty tu rostou samy. A rybíz. Ten toho taky moc nepotřebuje. A zasadil jsem třetí kmínek révy. K těm dvěma, co tu už byly. Sleduju, jak to roste a dostavila se taková mně neznámá nálada: radost z toho, že to roste.
A podivení nad tím, že například moruše a rybíz si letos prohodily termín dozrávání. Rybíz se letos výrazně opozdil.
Samotného mě to překvapuje. Takový zájem o zahrádku? Že by ze mě nakonec jendou byl ten zahradník?
No, uvidíme.
bejk na střeše
22.června 2022 06:48 / zařazeno v kategorii: o událostech
Byli jsme včera na takové vernisáži fotografií v takovém prostoru … no vůbec bych nebýval věřil, že takový prostor v Praze ještě někde existuje. A ono jo. Existuje a stále hledá jméno, jak píšou v názvu té kavárny.
Největším překvapením nebyl ani tak obrázek jedné herečky, kterou jsem si spletl s jinou zpěvačkou a pak jsem zjistil, že vůbec nevím, o koho jde, přesto že paní stála přede mnou, ani emotivní improvizovaný zpěv jedné paní, která bude zcela jistě zpěvačkou a taky naprosto netuším, o koho jde, ale bejk na střeše.
Totiž: ta kavárna je ve dvoře a v objektu, který býval zřejmě nějakou dílnou, snad truhlárnou. Skoro jako vystřiženou z Foglarových stínadel. Nu a na střeše tej bejvalej manufaktury je bejk. Tedy bizon nebo zubr či co to je. Ale je tam.
Tož jsem si ho blejsknul mobilem a tady je:
Největším překvapením nebyl ani tak obrázek jedné herečky, kterou jsem si spletl s jinou zpěvačkou a pak jsem zjistil, že vůbec nevím, o koho jde, přesto že paní stála přede mnou, ani emotivní improvizovaný zpěv jedné paní, která bude zcela jistě zpěvačkou a taky naprosto netuším, o koho jde, ale bejk na střeše.
Totiž: ta kavárna je ve dvoře a v objektu, který býval zřejmě nějakou dílnou, snad truhlárnou. Skoro jako vystřiženou z Foglarových stínadel. Nu a na střeše tej bejvalej manufaktury je bejk. Tedy bizon nebo zubr či co to je. Ale je tam.
Tož jsem si ho blejsknul mobilem a tady je:
blýskání nad Oleškem
21.června 2022 07:23 / zařazeno v kategorii: o počasí
Včera přišly dlouho očekávané bouřky a odpoledne kromě toho bouření, blýskání a trochy kapek i zapršelo měrou zaznamenatelnou. Dnes je nádherně, vlaho, příjemně chladno, ale včera byla čina.
A mně se konečně po letech zase jednou povedl obrázek blýskání nad Oleškem.
A mně se konečně po letech zase jednou povedl obrázek blýskání nad Oleškem.
rozhočí se nenechali zmást
20.června 2022 06:03 / zařazeno v kategorii: o událostech
Slibem člověk nezarmoutí, toť prauda praudoucí. Nuže já se nejdřív vykrucoval, ale už od začátku mi bylo jasné, že nakonec Tomášovi slíbím, že tam pudu. Na tu soutěž, co jsem na ní už byl vloni a co jsem ji popisoval v zápise z jednadvacátého června. Protože jsem už měl to srovnání a zkušenost, bylo mi jasné, že to bude zase za účast.
Inu, co naplat. Tomáš mě přihlásil do dvou kategorií, v jedné nějak 36+ a v druhé 50+ byli samí mladí kluci. Jen jeden kolega měl šedý vous, šedý vlas a šedý úbor. Cvičil moc pěkně jako ten, co měl ten úbor bílý, ale jinak byl taky šedivej. Pochopitelně byli lepší než já. Tentokrát se rozhočí nenechali zmást a přidělili mi místo, které mi po právu náleží mezi těmi, co to na rozdíl ode mě umí.
Ale byl to festival a tak se rozdávaly diplomy a medaile všem. Čili ani na mě nezapomněli. Věnovali mi jednu placku za třetí místo a jeden diplom za čtvrté. Samozřejmě to byla místa poslední, neboť nás v kategorii víc nebylo.
Tož tak. Mám další placku - už druhou - ze soutěže. A vostudu jsem snad velkou neudělal.
Inu, co naplat. Tomáš mě přihlásil do dvou kategorií, v jedné nějak 36+ a v druhé 50+ byli samí mladí kluci. Jen jeden kolega měl šedý vous, šedý vlas a šedý úbor. Cvičil moc pěkně jako ten, co měl ten úbor bílý, ale jinak byl taky šedivej. Pochopitelně byli lepší než já. Tentokrát se rozhočí nenechali zmást a přidělili mi místo, které mi po právu náleží mezi těmi, co to na rozdíl ode mě umí.
Ale byl to festival a tak se rozdávaly diplomy a medaile všem. Čili ani na mě nezapomněli. Věnovali mi jednu placku za třetí místo a jeden diplom za čtvrté. Samozřejmě to byla místa poslední, neboť nás v kategorii víc nebylo.
Tož tak. Mám další placku - už druhou - ze soutěže. A vostudu jsem snad velkou neudělal.
dva pomocníci
17.června 2022 06:23 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Montoval jsem dvě odpoledne světla na chodbě. Stěžovat si na práci zedníků nemá smysl. Prostě jsem to namontoval tam, kde připravili výstupy kabelů a tak, aby patky svítidel zakryly kabely, nerovnosti a díry. Nic na tom není.
Pro kočkeny to byl však úplně nový zážitek a tak pomáhali.
Například Nemo šlapal v prachu z vrtání ve zdi, který jsem nestihl při vrtání odsát. Přeci jen nešlo úplně zajistit, aby něco nespadlo na zem, přestože jsem měl v jedné ruce lux a v druhé vrtačku. Nemo z toho výkonu měl radost. Co že se to sype? A hele, ono se v tom dá chodit a nechává to stopy!
"Nemo! Jdi pryč! Dyť to celý rozneseš po schodech!"
A Nemo šel pryč a celé to roznesl po schodech.
Indy zase pomáhala se žebříkem. Vočuchávala ho, zkoušela na něj vylézt, zajímaly ji žárovky položené na schodech.
"Indy, nepleť se mi tu, ať vo tebe nezakopnu!"
A Indy se mi nepletla a já o ní nezakopl. A žárovky se schodů neschodila. Tak je šikovná.
Inu, není nad to, když má jeden dva pomocníky.
Pro kočkeny to byl však úplně nový zážitek a tak pomáhali.
Například Nemo šlapal v prachu z vrtání ve zdi, který jsem nestihl při vrtání odsát. Přeci jen nešlo úplně zajistit, aby něco nespadlo na zem, přestože jsem měl v jedné ruce lux a v druhé vrtačku. Nemo z toho výkonu měl radost. Co že se to sype? A hele, ono se v tom dá chodit a nechává to stopy!
"Nemo! Jdi pryč! Dyť to celý rozneseš po schodech!"
A Nemo šel pryč a celé to roznesl po schodech.
Indy zase pomáhala se žebříkem. Vočuchávala ho, zkoušela na něj vylézt, zajímaly ji žárovky položené na schodech.
"Indy, nepleť se mi tu, ať vo tebe nezakopnu!"
A Indy se mi nepletla a já o ní nezakopl. A žárovky se schodů neschodila. Tak je šikovná.
Inu, není nad to, když má jeden dva pomocníky.
kdo má větší
16.června 2022 06:23 / zařazeno v kategorii: o událostech
Je teplo a v teple je nejlépe cvičit ve stínu. A když je to na rozhraní lesa a pole, ve stínu, na paloučku, je to úplně nejlepší. Tak to děláme.
Včera jsme byli cvičit zase ve trojici a vznikl spor.
Kdo ho má větší?
Radek pravil, že si myslel, že on ho má největší, ale když kouká na mě, zdá se, že jsme na tom stejně.
Dívám se na Ondřeje: "Hele, ty nemáš skoro žádnej."
"To je dycky tak!"
Radek se kousek pohnul z místa a došlo k zásadní změně.
"Hele, Ondřeji, teď ho máš úplně největší!"
"No konečně, alespoň jednou."
"Vony se ty mušky furt přeskupujou. A lítají v tom roji vždycky nad nejteplejším místem. Nad hlavou."
"Jo, koukám na to. Teď ho máme všichni stejnej."
A tak jsme cvičili a každý jsme měli nad hlavou ten svůj roj mušek.
Cvičily s námi bez ohledu na velikost roje.
Včera jsme byli cvičit zase ve trojici a vznikl spor.
Kdo ho má větší?
Radek pravil, že si myslel, že on ho má největší, ale když kouká na mě, zdá se, že jsme na tom stejně.
Dívám se na Ondřeje: "Hele, ty nemáš skoro žádnej."
"To je dycky tak!"
Radek se kousek pohnul z místa a došlo k zásadní změně.
"Hele, Ondřeji, teď ho máš úplně největší!"
"No konečně, alespoň jednou."
"Vony se ty mušky furt přeskupujou. A lítají v tom roji vždycky nad nejteplejším místem. Nad hlavou."
"Jo, koukám na to. Teď ho máme všichni stejnej."
A tak jsme cvičili a každý jsme měli nad hlavou ten svůj roj mušek.
Cvičily s námi bez ohledu na velikost roje.
Šafr vs. Neff
15.června 2022 05:56 / zařazeno v kategorii: o lidech
Nějak se mi tu letos potkávají kritické myšlenky. Tu na to, tu na ono, tu i na politiku, což jsem si původně zakázal tady vůbec psát. No jo, ale kde si stěžovat, že. Leda tak na té tuhle vzpomínané lampárně. Tož je to tu zas.
Není to poprvé, co jsem se setkal s odlišným názorem, najmě pak lišícím se od toho, který má Ondřej. Názory vznikají nazíráním na věc a to má pochopitelně každý jiné, čímž vziká předmětná odlišnost. Ovšem mám za to, že tříbení onoho nazírání by mělo mezi slušnými lidmi probíhat pokojně bez osobních útoků.
To jsem ale spad' z Měsíce s tímhle názorem. Dneska je totiž potřeba protivníka nejdřív zostudit, očernit, veřejně dehonestovat a teprv následně po takové dělostřelecké přípravě polemizovat s jeho názorem. Přirozeně opět urážlivě a s patřičnou povýšeností.
Něčeho podobného jsem dnes svědkem na Ondřejově Hyeně a v úvodníku jeho Neviditelného psa. Kdybych Ondřeje dlouhá desetiletí neznal a nevěděl, jaké jsou jeho názory, musel bych se zamyslet, co je to za člověka, o kterém tohle píše jiný novinář, jehož noviny jsem si předplatil.
Jenže Ondřeje znám a tak si už znovu Forum 24 nepředplatím. Majitelem a šéfredaktorem Fora a autorem mě odporného textu plného osobní záště, která podle mého do novinařiny nepatří, je Pavel Šafr. Jak jsem si obratem přečetl, bývalý šéfredaktor a ředitel přesně těch médií, ve kterých pan Šafr publikování Ondřeje kritizuje. A to v duchu: hleďte s kým to ten člověk spolupracuje! Jak odporné. To, že si tamtéž roky sám v teple šéfredaktoroval a řediteloval, to jaksi pan Šafr už neuvádí.
Nu a po té dělostřelecké přípravě, kde důkladně Ondřeje protáhl blátem současných médií, jež sám před časem vedl, se pouští do polemiky s názorem na zákaz dezinformačních webů. Názor má na to opačný než Ondřej. To je v pořádku, to je od toho nazírání na věc. Ovšem když to záměrně hodně přeženu, pan Šafr horuje pro cenzuru a zákaz šíření dezinformací a to v článku zveřejněném ve svém vlastním médiu, kde hned pod tím jeho článkem je odstavec s mottem fóra, kde se praví mimo jiné, že …." Smyslem … je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí …"
Jak se slučuje svobodné prostředí s cenzurou už pan Šafr neuvádí. Tuto složitou úvahu už jaksi nechává na čtenářích jeho Fóra.
Takhle nějak vzniká v tom, co se dnes nazývá svobodným médiem, potichu nevraživost a nenávist.
Je mi smutno, když čtu, jak zdánlivě normální novinář Šafr reaguje na docela vtipný fejeton snažící se vyzvat k zamyšlení nad tím, zda další zákon a další zákaz náhodou nepovedou právě k omezení oné svobody, na jejíž obranu se pan Šafr tak vehementně staví.
Uffff … kam se ten svět řítí.
Pro zvídavce a pro mě v budoucnu: zde je odkaz na Ondřejův fejeton, zde na jeho úvodník, ve kterém jsem se to dnes dočetl a tady na článek pana Šafra.
Není to poprvé, co jsem se setkal s odlišným názorem, najmě pak lišícím se od toho, který má Ondřej. Názory vznikají nazíráním na věc a to má pochopitelně každý jiné, čímž vziká předmětná odlišnost. Ovšem mám za to, že tříbení onoho nazírání by mělo mezi slušnými lidmi probíhat pokojně bez osobních útoků.
To jsem ale spad' z Měsíce s tímhle názorem. Dneska je totiž potřeba protivníka nejdřív zostudit, očernit, veřejně dehonestovat a teprv následně po takové dělostřelecké přípravě polemizovat s jeho názorem. Přirozeně opět urážlivě a s patřičnou povýšeností.
Něčeho podobného jsem dnes svědkem na Ondřejově Hyeně a v úvodníku jeho Neviditelného psa. Kdybych Ondřeje dlouhá desetiletí neznal a nevěděl, jaké jsou jeho názory, musel bych se zamyslet, co je to za člověka, o kterém tohle píše jiný novinář, jehož noviny jsem si předplatil.
Jenže Ondřeje znám a tak si už znovu Forum 24 nepředplatím. Majitelem a šéfredaktorem Fora a autorem mě odporného textu plného osobní záště, která podle mého do novinařiny nepatří, je Pavel Šafr. Jak jsem si obratem přečetl, bývalý šéfredaktor a ředitel přesně těch médií, ve kterých pan Šafr publikování Ondřeje kritizuje. A to v duchu: hleďte s kým to ten člověk spolupracuje! Jak odporné. To, že si tamtéž roky sám v teple šéfredaktoroval a řediteloval, to jaksi pan Šafr už neuvádí.
Nu a po té dělostřelecké přípravě, kde důkladně Ondřeje protáhl blátem současných médií, jež sám před časem vedl, se pouští do polemiky s názorem na zákaz dezinformačních webů. Názor má na to opačný než Ondřej. To je v pořádku, to je od toho nazírání na věc. Ovšem když to záměrně hodně přeženu, pan Šafr horuje pro cenzuru a zákaz šíření dezinformací a to v článku zveřejněném ve svém vlastním médiu, kde hned pod tím jeho článkem je odstavec s mottem fóra, kde se praví mimo jiné, že …." Smyslem … je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí …"
Jak se slučuje svobodné prostředí s cenzurou už pan Šafr neuvádí. Tuto složitou úvahu už jaksi nechává na čtenářích jeho Fóra.
Takhle nějak vzniká v tom, co se dnes nazývá svobodným médiem, potichu nevraživost a nenávist.
Je mi smutno, když čtu, jak zdánlivě normální novinář Šafr reaguje na docela vtipný fejeton snažící se vyzvat k zamyšlení nad tím, zda další zákon a další zákaz náhodou nepovedou právě k omezení oné svobody, na jejíž obranu se pan Šafr tak vehementně staví.
Uffff … kam se ten svět řítí.
Pro zvídavce a pro mě v budoucnu: zde je odkaz na Ondřejův fejeton, zde na jeho úvodník, ve kterém jsem se to dnes dočetl a tady na článek pana Šafra.
je tu Disney
14.června 2022 05:53 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak ode dneška je tu další žrout času a zdroj pochybné zábavy.
Bez uzardění se k tomu zdroji hlásím. Ano, předplatil jsem si Disney + a toho Obi-Wana už budu moct kritizovat přímo on-line. Těžko k tomu napsat víc. Snad jen to, že filmy uložené na disku budu moci s klidem promazat, protože jsem se na ně stejně nedíval a marvelovky už mi lezly krkem. Ale Kačka to má ráda. Nu tak teď to bude ještě horší. Teď už jí od těch nablejskanejch krasavic a latexovejch svalovců vůbec neodtrhnu.
Pro mě jsou tu Star Wars a Aliens a tahleta parta.
Nuže na zimní dlouhé večery máme na chvíli vystaráno.
Bez uzardění se k tomu zdroji hlásím. Ano, předplatil jsem si Disney + a toho Obi-Wana už budu moct kritizovat přímo on-line. Těžko k tomu napsat víc. Snad jen to, že filmy uložené na disku budu moci s klidem promazat, protože jsem se na ně stejně nedíval a marvelovky už mi lezly krkem. Ale Kačka to má ráda. Nu tak teď to bude ještě horší. Teď už jí od těch nablejskanejch krasavic a latexovejch svalovců vůbec neodtrhnu.
Pro mě jsou tu Star Wars a Aliens a tahleta parta.
Nuže na zimní dlouhé večery máme na chvíli vystaráno.
žuch
13.června 2022 06:24 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Nevím úplně přesně, jak je to s žužláním ucha. Pochopitelně tuším, že to nějak souvisí s projevy lásky, ale proč zrovna ucho? No, jsou i větší záhady na tom světě, tož to nechám moudřejším.
Ovšem kočkeni na to hledí zřejmě jinak.
Včera ráno měla Indiana úplně ožužlané ucho.
Tedy mývalí kočkeni mají na uších takové štětinky. Skoro jako rys. A tyhle štětinky měla Indy na pravém uchu skoro všechny pryč. Nemo jí musel nějak intenzivně okusovat nebo ožužlávat ucho, štětinky zmizely. Nu, snad to doroste.
Pak na schodech před koupelnou vypukla rvačka. Možná se chtěla Indiana do Nema pustit za to ucho. Kdo ví. Najednou se to chlupaté klubko tak nějak smýklo pod zábradlí, Indy z klubka vystoupila, kouká na to, já na to koukám a Nemo? Nemo visí za přední tlapky, zírá vytřeštěnýma očima, bradu má ještě nahoře, ale vším ostatním už jen visí a…. áááááuuuuu. Žuch.
A byl dole.
Jen se oklepal a šel si někam lehnout.
Dost bylo žužlání i padání.
Pro tuhle neděli má splněno.
Ovšem kočkeni na to hledí zřejmě jinak.
Včera ráno měla Indiana úplně ožužlané ucho.
Tedy mývalí kočkeni mají na uších takové štětinky. Skoro jako rys. A tyhle štětinky měla Indy na pravém uchu skoro všechny pryč. Nemo jí musel nějak intenzivně okusovat nebo ožužlávat ucho, štětinky zmizely. Nu, snad to doroste.
Pak na schodech před koupelnou vypukla rvačka. Možná se chtěla Indiana do Nema pustit za to ucho. Kdo ví. Najednou se to chlupaté klubko tak nějak smýklo pod zábradlí, Indy z klubka vystoupila, kouká na to, já na to koukám a Nemo? Nemo visí za přední tlapky, zírá vytřeštěnýma očima, bradu má ještě nahoře, ale vším ostatním už jen visí a…. áááááuuuuu. Žuch.
A byl dole.
Jen se oklepal a šel si někam lehnout.
Dost bylo žužlání i padání.
Pro tuhle neděli má splněno.
neviditelná ruka
10.června 2022 06:11 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tolik profláklá neviditelná ruka trhu možná funguje, možná nefunguje. Ostatně to stejně nikdo neví, poněvadž je neviditelná. V každém případě není nikdo nucen na ten trh jít a něco si kupovat či prodávat. Je to čistě dobrovolné.
Já jsem si před delším časem dobrovolně nainstaloval do telefonu aplikaci sloužící k placení parkování ve městě. Fungovala bez problémů. Až do včera.
Že prý nemám na účtu hotovost, oznamovala aplikace. Samozřejmě to byl nesmysl. Ověřil jsem to. Nastalo kolečko různých resuscitačních úkonů jako je restart telefonu, vymazání aplikace, nová instalace a znovupřihlášení, kontrola parkovacího účtu, … nic nepomhlo. Zvolil jsem tedy jinou platební metodu a řešení jsem odložil na později.
Později jsem volal do banky: … ano, víme o tom, provozovatel aplikace nepoužívá bezpečnostní protokol pro ověření platby a proto to naše banka odmítá. Už tu máme těch hlášení víc.
Volal jsem provozovateli aplikace: … ano, víme o tom, provozovatel naší platební brány se musí dohodnout s bankami. Někde to chodí, někde ne. My na to nemáme vliv, musí se dohodnout ty dva subjekty. Už tu máme těch hlášení víc.
Výsledek?
Žádný.
Můžu si najít jinou aplikaci a veden neviditelnou rukou trhu dát kopačky té nefunkční aplikaci. Ale to se mi nechce, už jsem si zvykl na tuhle …
A komu žalovat?
Nikomu.
Můžu si vzít tu neviditelnou ruku do batohu a jít si s ní stěžovat na lampárnu.
Já jsem si před delším časem dobrovolně nainstaloval do telefonu aplikaci sloužící k placení parkování ve městě. Fungovala bez problémů. Až do včera.
Že prý nemám na účtu hotovost, oznamovala aplikace. Samozřejmě to byl nesmysl. Ověřil jsem to. Nastalo kolečko různých resuscitačních úkonů jako je restart telefonu, vymazání aplikace, nová instalace a znovupřihlášení, kontrola parkovacího účtu, … nic nepomhlo. Zvolil jsem tedy jinou platební metodu a řešení jsem odložil na později.
Později jsem volal do banky: … ano, víme o tom, provozovatel aplikace nepoužívá bezpečnostní protokol pro ověření platby a proto to naše banka odmítá. Už tu máme těch hlášení víc.
Volal jsem provozovateli aplikace: … ano, víme o tom, provozovatel naší platební brány se musí dohodnout s bankami. Někde to chodí, někde ne. My na to nemáme vliv, musí se dohodnout ty dva subjekty. Už tu máme těch hlášení víc.
Výsledek?
Žádný.
Můžu si najít jinou aplikaci a veden neviditelnou rukou trhu dát kopačky té nefunkční aplikaci. Ale to se mi nechce, už jsem si zvykl na tuhle …
A komu žalovat?
Nikomu.
Můžu si vzít tu neviditelnou ruku do batohu a jít si s ní stěžovat na lampárnu.
za třináct let
09.června 2022 06:56 / zařazeno v kategorii: o událostech
U nás se chodí stěžovat si na lampárnu, v Londýně do Hydeparku, v Jeruzalémě ke Zdi nářků a holič krále Lávry to svěřil vrbě. Oučinky to má všude stejné. Tedy žádné krom toho, že se jeden vypovídá, případně vymodlí.
Já na to mám woleschko a je to jakbysmet. Akorát se tu můžu vykecat.
Dneska po dlouhatánské době je to šok z politiky.
Kdepak, další válka v Evropě nevypukla. Ovšem kdo ví. Třeba kvůli tomu imbecilnímu rozhodnutí něco jako politická válka vypukne.
Včera totiž europoslanci odhlasovali návrh něčoho, co postrádá zdravý rozum. Zákaz prodeje spalovacích motorů pro malá auta a dodávky od roku 2035. To je za chvilku.
Noviny o tom píší, ale hlavní téma to pro ně není. Pouze jakási zmínka o jedné události z europarlamentu. Jen Ondřej to ve svém úvodníku považuje za zprávu dne.
Nemá smysl se zabývat ekonomickými a společenskými dopady. To rozebírají jiní. Já si tu zapíšu jen vlastní pocit z toho, že instituce, jejíž existenci jsme dopustili, nám nařizuje, co máme dělat a jak máme myslet. Ano. Jedna ku jedné s bolševickou vládou. Pochopitelně v jiných rozměrech, v jiných souvislostech, v jiné době. Jenže princip zůstává stejný.
Někdo jiný, na kterého obyčejný člověk nemůže, rozhoduje. A rozhoduje jako zdravého rozumu zbavený.
Nejdřív pomázánkové máslo není máslo, pak rum není rum, potom elektrárna na uhlí moc čoudí a dalo by se pokračovat dlouhatánskou řadou hovadin.
A já jako obyčejnej člověk?
Až doteď jsem měl šanci na to, že si podle své peněženky vyberu auto, které mi bude sloužit bez jakýchkoliv omezení, pokud se o něj budu starat. Teď je to tak, že za třináct let buď na nesmyslně drahý auto na baterky nebudu mít a když budu, tak s ním dojedu nanejvejš do Brna a tam budu muset půl dne počkat, až si ho někde nabiju, abych moh' jet dál.
Sleduju testy alektroaut. Je to skoro tak, jak jsem popsal. Aby se testeři dostali například do Chorvatska, musí předem plánovat, kde jsou nabíjecí stanice, jak dlouho u nich budou nabíjet, kam až můžou dojet, jak dlouho to bude trvat …
Běžná moje cesta do Opavy a zpátky se protáhne nejmíň o čtyři hodiny. V zimě o víc.
A tak by se dalo pokračovat.
Máslo a rum mi přišly směšný, o elektrárnách na uhlí moc nevím, ale tohle rozhodnutí se přímo mě negativně dotýká. Prakticky se za těch třináct let nějakým způsobem zhorší podmínky k žití.
Kdyby tak přišli ty posranci z Bruselu s něčím pozitivním, s něčím, na co by se moh' vobyčejnej člověk těšit.
Ale jak jim to sdělit?
Já na to mám woleschko a je to jakbysmet. Akorát se tu můžu vykecat.
Dneska po dlouhatánské době je to šok z politiky.
Kdepak, další válka v Evropě nevypukla. Ovšem kdo ví. Třeba kvůli tomu imbecilnímu rozhodnutí něco jako politická válka vypukne.
Včera totiž europoslanci odhlasovali návrh něčoho, co postrádá zdravý rozum. Zákaz prodeje spalovacích motorů pro malá auta a dodávky od roku 2035. To je za chvilku.
Noviny o tom píší, ale hlavní téma to pro ně není. Pouze jakási zmínka o jedné události z europarlamentu. Jen Ondřej to ve svém úvodníku považuje za zprávu dne.
Nemá smysl se zabývat ekonomickými a společenskými dopady. To rozebírají jiní. Já si tu zapíšu jen vlastní pocit z toho, že instituce, jejíž existenci jsme dopustili, nám nařizuje, co máme dělat a jak máme myslet. Ano. Jedna ku jedné s bolševickou vládou. Pochopitelně v jiných rozměrech, v jiných souvislostech, v jiné době. Jenže princip zůstává stejný.
Někdo jiný, na kterého obyčejný člověk nemůže, rozhoduje. A rozhoduje jako zdravého rozumu zbavený.
Nejdřív pomázánkové máslo není máslo, pak rum není rum, potom elektrárna na uhlí moc čoudí a dalo by se pokračovat dlouhatánskou řadou hovadin.
A já jako obyčejnej člověk?
Až doteď jsem měl šanci na to, že si podle své peněženky vyberu auto, které mi bude sloužit bez jakýchkoliv omezení, pokud se o něj budu starat. Teď je to tak, že za třináct let buď na nesmyslně drahý auto na baterky nebudu mít a když budu, tak s ním dojedu nanejvejš do Brna a tam budu muset půl dne počkat, až si ho někde nabiju, abych moh' jet dál.
Sleduju testy alektroaut. Je to skoro tak, jak jsem popsal. Aby se testeři dostali například do Chorvatska, musí předem plánovat, kde jsou nabíjecí stanice, jak dlouho u nich budou nabíjet, kam až můžou dojet, jak dlouho to bude trvat …
Běžná moje cesta do Opavy a zpátky se protáhne nejmíň o čtyři hodiny. V zimě o víc.
A tak by se dalo pokračovat.
Máslo a rum mi přišly směšný, o elektrárnách na uhlí moc nevím, ale tohle rozhodnutí se přímo mě negativně dotýká. Prakticky se za těch třináct let nějakým způsobem zhorší podmínky k žití.
Kdyby tak přišli ty posranci z Bruselu s něčím pozitivním, s něčím, na co by se moh' vobyčejnej člověk těšit.
Ale jak jim to sdělit?
proti přírodě
08.června 2022 06:55 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak už začala sezóna. Předminulý týden mě na hřišti rafnul nějakej hrozně zuřivej mouch. Minulý týden povídal při cvičení Honza, že mu kočky domů nosí spousty klíšťat a včera, když jsme byli cvičit s Tomášem na Paloučku, nás žrali nějací … no, komáři to nebyli, mouchy taky ne. Něco mezi tím. Zřejmě, jak se léta žertuje, to museli bejt komouši.
Takže bude třeba brát si na cvičení repelent. To už máme nacvičený.
To by ale nebyl Tomáš, aby na to neřekl, že takovej repelent, to je proti přírodě. Pořádnej taitista se do toho položí, zapře se a stane se součástí přírody a ty štípance vydrží.
No nevim, já teda budu radši proti tej přírodě.
Takže bude třeba brát si na cvičení repelent. To už máme nacvičený.
To by ale nebyl Tomáš, aby na to neřekl, že takovej repelent, to je proti přírodě. Pořádnej taitista se do toho položí, zapře se a stane se součástí přírody a ty štípance vydrží.
No nevim, já teda budu radši proti tej přírodě.
Waldemar Zlatuška
07.června 2022 05:48 / zařazeno v kategorii: pro pamětníky
Se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. To ovšem není samozřejmě tak docela pravda, i když v některých případech bývají následky těch dvou odlišných procesů docela podobné.
Se stěhováním mám letité zkušenosti a venkoncem i zkušenosti velice čerstvé. Pochopitelně, že události nepříjemné jako stěhování zapomínám anebo se o to alespoň snažím. Občas se však stane, že se něco připomene. Bývá to obvykle ve chvíli, kdy člověk buď najde něco, na co už dávno zapomněl, případně neví, kde je to, co právě teď potřebuje.
Ta druhá možnost právě nastala.
Psal mi totiž laskavý čtenář mého deníku, že náhodou objevil na woleschku zmínku z minulosti, kde si pochvaluji, že konečně po padesáti letech mám kompletní vydání robota Emiliána. A že prý by potřeboval vědět, jak se jmenoval ten opičák z jednoho sešitu …
Jo, vopičák. Kde tomu je konec? A kde je konec těch sešitů, co jsem si je tak pěkně opatřil, zabalil a někam uložil jako vzácnost. Někde budou. Buď v místě A nebo v místě B nebo někde úplně jinde v krabicích.
Ale i tak jsem zapátral. Ovšem na síti, neboť v krabicích je to marné.
A našel jsem.
Obrázky pana Maláka jsou natolik přitažlivé a robot Emilián natolik unikátní, že existují na síti skeny a mezi nimi, světe, div se, i obrázek toho vopičáka. Waldemar Zlatuška se jmenoval.
Nu, co se holt nedá najít v krabicích, najde člověk na síti.
Mimochodem, neví někdo, kde mám ten klobouk, co ho nemůžu najít v žádné krabici?
Se stěhováním mám letité zkušenosti a venkoncem i zkušenosti velice čerstvé. Pochopitelně, že události nepříjemné jako stěhování zapomínám anebo se o to alespoň snažím. Občas se však stane, že se něco připomene. Bývá to obvykle ve chvíli, kdy člověk buď najde něco, na co už dávno zapomněl, případně neví, kde je to, co právě teď potřebuje.
Ta druhá možnost právě nastala.
Psal mi totiž laskavý čtenář mého deníku, že náhodou objevil na woleschku zmínku z minulosti, kde si pochvaluji, že konečně po padesáti letech mám kompletní vydání robota Emiliána. A že prý by potřeboval vědět, jak se jmenoval ten opičák z jednoho sešitu …
Jo, vopičák. Kde tomu je konec? A kde je konec těch sešitů, co jsem si je tak pěkně opatřil, zabalil a někam uložil jako vzácnost. Někde budou. Buď v místě A nebo v místě B nebo někde úplně jinde v krabicích.
Ale i tak jsem zapátral. Ovšem na síti, neboť v krabicích je to marné.
A našel jsem.
Obrázky pana Maláka jsou natolik přitažlivé a robot Emilián natolik unikátní, že existují na síti skeny a mezi nimi, světe, div se, i obrázek toho vopičáka. Waldemar Zlatuška se jmenoval.
Nu, co se holt nedá najít v krabicích, najde člověk na síti.
Mimochodem, neví někdo, kde mám ten klobouk, co ho nemůžu najít v žádné krabici?
zabetonovaná růže
06.června 2022 05:36 / zařazeno v kategorii: o událostech
V tej Botanickej zahradě, co jsem tam byl s Kačkou a jak nás tam pozdravil papoušek, jsem si koupil pouštní růži. Tedy já nevěděl, že to je pouštní růže. Pan skalničkář mi k tomu připsal latinský název Adenium Obesum a teprve doma jsem si našel, že to je pouštní růže a že to kvete a že se to dá docela dobře pěstovat jako bonsai a tak.
Tož jsem jí tedy do květináčku přidal trochu hlíny, přečetl jsem si, že je dobré ji zalívat, ale nenechat přemokřit, že musí být v teple a má ráda přímé sluníčko … a tak.
Nuže, ve dne ji dávám na balkon, v noci je v pracovně, když prší, je tam taky. Jako třeba právě teď.
O té doby, co je tu s námi doma, jí vyrostl třetí lístek a další dva malinkaté se klubou, ale nic víc.
Ano, roste pomalu, to se ví. Stačí jí malý květináč. Bydlela v původním plastovém, jenže mi to nějak nedalo. Opatřil jsem jí v pátek kapánek větší květináč a hlavně z pálené hlíny, aby to bylo prodyšné a vůbec i hezčí. A že jí tedy přesadím.
Když jsem jí vyndával z toho plasťáku, skoro to nešlo. Byla tam v tom podivném jílu a písku a hlíně, či co to bylo za směs, jak zabetonovaná. Ale nakonec se povedlo.
A udělal jsem rovnou změnu.
Přesto, že všude píšou, že má raději propoustnou, spíš pískovou půdu, dal jsem jí do normálního zahradního substrátu. Mně to přijde, že v tom, v čem byla, neměla z čeho růst. Tak teď jsem zvědavej, jestli jsem něco nepokazil a jestli jí to bude vyhovovat. Živin má rozhodně dost a tak jsem zvědav, jestli zas o kousek povyroste, když má teď z čeho.
Tož jsem jí tedy do květináčku přidal trochu hlíny, přečetl jsem si, že je dobré ji zalívat, ale nenechat přemokřit, že musí být v teple a má ráda přímé sluníčko … a tak.
Nuže, ve dne ji dávám na balkon, v noci je v pracovně, když prší, je tam taky. Jako třeba právě teď.
O té doby, co je tu s námi doma, jí vyrostl třetí lístek a další dva malinkaté se klubou, ale nic víc.
Ano, roste pomalu, to se ví. Stačí jí malý květináč. Bydlela v původním plastovém, jenže mi to nějak nedalo. Opatřil jsem jí v pátek kapánek větší květináč a hlavně z pálené hlíny, aby to bylo prodyšné a vůbec i hezčí. A že jí tedy přesadím.
Když jsem jí vyndával z toho plasťáku, skoro to nešlo. Byla tam v tom podivném jílu a písku a hlíně, či co to bylo za směs, jak zabetonovaná. Ale nakonec se povedlo.
A udělal jsem rovnou změnu.
Přesto, že všude píšou, že má raději propoustnou, spíš pískovou půdu, dal jsem jí do normálního zahradního substrátu. Mně to přijde, že v tom, v čem byla, neměla z čeho růst. Tak teď jsem zvědavej, jestli jsem něco nepokazil a jestli jí to bude vyhovovat. Živin má rozhodně dost a tak jsem zvědav, jestli zas o kousek povyroste, když má teď z čeho.
jmenuje se to Seveřan
03.června 2022 07:38 / zařazeno v kategorii: o událostech
Mohlo by to vypadat, že jsem zahájil kulturní léto, když už si tu podruhé za sebou píšu o filmu. Není to tak.
Jak se ví, filmy mám rád a rád se na ně dívám. Tak jsem si včera pustil Seveřana.
A to se mi snad ještě nestalo: Já nevím, jak to dopadlo.
Chtěl jsem se prostě podívat na nějaký nový film. Nu, páně režisérův je to třetí počin, ten jeho druhý mě zaujal, že jako by to mohlo bejt umění, když je to černobílý a tak jsem zkusil tenhle. A ráno se probudím a říkám si: Usnul jsem u toho? Neusnul? No neusnul, ale jak to teda dopadlo? Nevim.
Musel jsem si ten konec narychlo projet znovu. A tak se ukázalo, že jsem u toho přeci jen usnul a titulek poslední kapitoly jsem měl za titulek konce (ono je to v runách) a vypnul jsem to a šel jsem spat. Ale v jakémsi podivném polospícím stavu, takže jsem si nebyl jist ničím kromě toho, že jdu do postele.
Teď už si jist jsem, když jsem si to narychlo projel až do konce.
Pan režisér se jistě taky hodně díval na filmy a hodně čet. Určitě byl v divadle na Hamletovi - koneckonců předlohou pro Hamleta byla nejspíš právě ta sága o princi Amlethovi, o kterým je tenhle film. Zajisté pan režisér viděl Excalibur, jednim vočkem mrknul na Gladiátora a to určitě není všechno, jelikož musel prolistovat i nějakou další severskou ságu, aby to dostalo patřičnej vikingskej šmak, když už se to jmenuje Seveřan a má to bejt dostatečně zvířecký.
Nu což, na tenhle večerníček už se nepodívám. Nějak mě tyhlety syrový umělecký pokusy nebavěj.
Ale jedno tomu filmu musím přiznat. Teď ráno mě přinutil podívat se, jestli i ten konec byl vážně tak blbej, jako celej film.
Jak se ví, filmy mám rád a rád se na ně dívám. Tak jsem si včera pustil Seveřana.
A to se mi snad ještě nestalo: Já nevím, jak to dopadlo.
Chtěl jsem se prostě podívat na nějaký nový film. Nu, páně režisérův je to třetí počin, ten jeho druhý mě zaujal, že jako by to mohlo bejt umění, když je to černobílý a tak jsem zkusil tenhle. A ráno se probudím a říkám si: Usnul jsem u toho? Neusnul? No neusnul, ale jak to teda dopadlo? Nevim.
Musel jsem si ten konec narychlo projet znovu. A tak se ukázalo, že jsem u toho přeci jen usnul a titulek poslední kapitoly jsem měl za titulek konce (ono je to v runách) a vypnul jsem to a šel jsem spat. Ale v jakémsi podivném polospícím stavu, takže jsem si nebyl jist ničím kromě toho, že jdu do postele.
Teď už si jist jsem, když jsem si to narychlo projel až do konce.
Pan režisér se jistě taky hodně díval na filmy a hodně čet. Určitě byl v divadle na Hamletovi - koneckonců předlohou pro Hamleta byla nejspíš právě ta sága o princi Amlethovi, o kterým je tenhle film. Zajisté pan režisér viděl Excalibur, jednim vočkem mrknul na Gladiátora a to určitě není všechno, jelikož musel prolistovat i nějakou další severskou ságu, aby to dostalo patřičnej vikingskej šmak, když už se to jmenuje Seveřan a má to bejt dostatečně zvířecký.
Nu což, na tenhle večerníček už se nepodívám. Nějak mě tyhlety syrový umělecký pokusy nebavěj.
Ale jedno tomu filmu musím přiznat. Teď ráno mě přinutil podívat se, jestli i ten konec byl vážně tak blbej, jako celej film.
stužkování v Lucerně
02.června 2022 06:44 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak se včera v Lucerně stužkovalo a šerpovalo a tančilo s profesory … jako obvykle, nabízí se dovětek. Tentokrát to ovšem nebylo jako obvykle, protože to bylo Kaččino stužkování.
Já už teda vostužkovanej a vošerpovanej jsem, ale Kačka to včera zažívala poprvé. To stužkování. Bylo to slavnostní a usměvavé a Lucerna byla narvaná k prasknutí a už na třetím horním schodě jsem byl zpocenej až na zádech a židle a stoly tam snad byly stejné jako před čtyřiceti lety a … a vůbec: ta Lucerna se vůbec nezměnila. A to mám radost. Kačka si to mohla užít stejně, jako jsem si to užíval já před těmi desítkami let. A Matěj dělal Kačce důstojné garde. Moc jim to slušelo.
Já už teda vostužkovanej a vošerpovanej jsem, ale Kačka to včera zažívala poprvé. To stužkování. Bylo to slavnostní a usměvavé a Lucerna byla narvaná k prasknutí a už na třetím horním schodě jsem byl zpocenej až na zádech a židle a stoly tam snad byly stejné jako před čtyřiceti lety a … a vůbec: ta Lucerna se vůbec nezměnila. A to mám radost. Kačka si to mohla užít stejně, jako jsem si to užíval já před těmi desítkami let. A Matěj dělal Kačce důstojné garde. Moc jim to slušelo.
je třeba nově, soudruzi
01.června 2022 06:03 / zařazeno v kategorii: o událostech
Není to úplně časté, abych si tu psal recenzi. Recenzí je ostatně všude plno a kdekdo má názor a hned s ním jde na trh. Nu, občas to sedne i na mě a tak teda si tu dneska povzdechnu nad dvěma díly.
To první jsem neviděl. Jen jsem viděl upoutávku před premiérou, plakáty a fotky. Prodanka. Tedy Prodaná nevěsta. Každý zná, učí se to snad i v mateřské škole. Klasická klasika od klasika, rodinné stříbro a takvšelijakpodobně. Ale je nová doba, je třeba nově, soudruzi. A hned v Národním, aby to bylo vidět.
No teda už když jsem viděl tu upoutávku a fotky, řekl jsem si, že to bude ten nešťastný případ, kdy jsem, blahé paměti, odcházel z Národního už po prvním dějství a to jen proto, že mi bylo blbý rušit po čtvrthodině odchodem ze třetí řady uprostřed. A vono jo. Dneska čtu titulek v novinách: "Proč diváci z Národního divadla houfně odcházeli a po představení bučeli?" Tož tedy paní a páni tvůrci, odpověď je nasnadě: protože klasikem netřeba příliš kroutit k obrazu svému.
To druhé dílo jsem viděl a jsem z něj smutnej.
Je to vlastně taky klasika. Ovšem nikoliv od klasika, ale od tvůrců nové doby. A v tom je ten pes zakopanej. Star Wars. Taky každej ví. Těšil jsem se, že pro nás kluky, co spolu mluvěj, to bude další rodokapsová série ze světa Hvězdných válek. Tentokrát o Obi-Wan Kenobim. Ty dvě předchozí série byly přesně takové. Hrdina se zjeví s kolty, totiž pardon, s blastery proklatě nízko, nejdřív dostane nakládačku, to ho naštve a pak jim to vrátí i s úroky. Nikdo od toho nečeká víc, než zábavu na úrovni přestřelky u O.K. Corral. A přesně to ty první dva seriály nabídly. Moc jsme se s klukama bavili. Jenomže teď to ti tvůrci pojali novodobě. Filozoficky. Hluboce lidsky. Rasově a genderově vyváženě. Blbci.
První dva díly Obi-Wana jsou nekoukatelná snůška rekvizit ze starých dobrých SW doplněná o směšnou černošku-padoušku, které by se nebáli ani moji kočkeni, protivnou holčičku jménem Leia Organa (princezna Leia promine) a meditujícího Obi-Wana, který se bez bázně a hany schovává v dunách a krmí velblouda shnilým masem z písečného žraloka nebo co to tam na Tatooinu v poušti páchne. Ach jo. A tolik jsem se těšil.
Nevíte někdo o vobyčejný kovbojce, kde se jenom normálně perou a nemaj problémy se svědomím celé předaleké galaxie?
To první jsem neviděl. Jen jsem viděl upoutávku před premiérou, plakáty a fotky. Prodanka. Tedy Prodaná nevěsta. Každý zná, učí se to snad i v mateřské škole. Klasická klasika od klasika, rodinné stříbro a takvšelijakpodobně. Ale je nová doba, je třeba nově, soudruzi. A hned v Národním, aby to bylo vidět.
No teda už když jsem viděl tu upoutávku a fotky, řekl jsem si, že to bude ten nešťastný případ, kdy jsem, blahé paměti, odcházel z Národního už po prvním dějství a to jen proto, že mi bylo blbý rušit po čtvrthodině odchodem ze třetí řady uprostřed. A vono jo. Dneska čtu titulek v novinách: "Proč diváci z Národního divadla houfně odcházeli a po představení bučeli?" Tož tedy paní a páni tvůrci, odpověď je nasnadě: protože klasikem netřeba příliš kroutit k obrazu svému.
To druhé dílo jsem viděl a jsem z něj smutnej.
Je to vlastně taky klasika. Ovšem nikoliv od klasika, ale od tvůrců nové doby. A v tom je ten pes zakopanej. Star Wars. Taky každej ví. Těšil jsem se, že pro nás kluky, co spolu mluvěj, to bude další rodokapsová série ze světa Hvězdných válek. Tentokrát o Obi-Wan Kenobim. Ty dvě předchozí série byly přesně takové. Hrdina se zjeví s kolty, totiž pardon, s blastery proklatě nízko, nejdřív dostane nakládačku, to ho naštve a pak jim to vrátí i s úroky. Nikdo od toho nečeká víc, než zábavu na úrovni přestřelky u O.K. Corral. A přesně to ty první dva seriály nabídly. Moc jsme se s klukama bavili. Jenomže teď to ti tvůrci pojali novodobě. Filozoficky. Hluboce lidsky. Rasově a genderově vyváženě. Blbci.
První dva díly Obi-Wana jsou nekoukatelná snůška rekvizit ze starých dobrých SW doplněná o směšnou černošku-padoušku, které by se nebáli ani moji kočkeni, protivnou holčičku jménem Leia Organa (princezna Leia promine) a meditujícího Obi-Wana, který se bez bázně a hany schovává v dunách a krmí velblouda shnilým masem z písečného žraloka nebo co to tam na Tatooinu v poušti páchne. Ach jo. A tolik jsem se těšil.
Nevíte někdo o vobyčejný kovbojce, kde se jenom normálně perou a nemaj problémy se svědomím celé předaleké galaxie?
2022
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: