WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

napoprvé mi to někdy vyjde

Tedy když už je řeč o Kačce, je tu ještě jedna takové věc. Ona si pořád ráda hraje. Tím nemyslím s panenkama. Ostatně si nemyslím, že by měla panenky vůbec kdy v oblibě. Tady jde o hru jako proces. Tudíž si hrajeme.
Ale není to jen tak.
V některých hrách jako třeba Carcassone nebo v kostkách to bývá nerozhodně. Jindy zase častěji vyhraju já. Například Scrabble. Jenomže jsou hry, ve kterých na Kačku nemám. To jsou třeba takové dřevěné piškvorky. Quarto se to jmenuje. Má to 4x4 políčka a na políčka protihráči staví figurky. Světlé, tmavé, válcové, hranaté, malé, velké, plné a děravé. V různých kombinacích. A vyhraje ten, kdo má čtyři stejné vedle sebe. Navíc ještě vždycky hráč dostane povinně od protihráče figurku, kterou má hrát.
To je snadné, řeknete si. No jo, ale uhlídejte to.
Uhlídat mi to nejde. To jenom když si Kačka nedává pozor a dělá při tom něco jiného. Ale jak se na to začne soustředit, nemám šanci. Naposled mě přehrála v neděli. Tyhlety kombinace mi prostě nejdou.
Jenomže taky nemůžeme furt hrát jenom domino nebo scrabble. A tak si k tomu s Kačkou vždycky sedám s nadějí, že tentokrát mi to vyjde.
Jo, napoprvé mi to někdy vyjde, ale pak už se vezu.
Možná proto Kačka chtěla, abychom si tu hru pořídili … ona je totiž pěkně vypečená.