ach ta sluchátka
13.ledna 2022 06:10 / zařazeno v kategorii: o rodině
Tak to tady už dlouho nebylo.
Kačka totiž je docela pozorná a poslední roky nezapomíná tolik. Ovšem jsou i vyjímky. Jako například včera, kdy zapomněla ve vlaku čepici. Žádná tragédie, stane se. Ale Kačce se to už dlouho nestalo.
Ovšem je tu jiná taková … nepěkná věc.
A to věc hodně častá.
Kačka má svůj postup, když má něco stihnout. Dlouhé roky bojuju s tím, abych jí pořád nepřipomínal, že to nestihne. Už jsem se to skoro naučil, ale přesto pořád ještě mrmlám, když vidím, že stihnout autobus už je záležitost na vlásku visící.
Nu a dneska jsem se vyznamenal. Nic neříkám o stíhání, jen nabádám k pomalému pospíchání neboť podle mého právě ten spěch vedl k té zapomenuté čepici včera.
Kačka na to, že byla v klidu a že se prostě nepodívala, jestli něco nezapomněla.
A já na to, že to bylo tím věčným posloucháním se sluchátky v uších.
"Jo, sluchátka, ty jsem si právě zapomněla," děla Kačka a vrátila se, aby si je vzala.
Rozloučili jsme se.
Za chvilku zvoní telefon: "Tak mi právě ten autobus ujel před nosem."
Čili tohle už tu dlouho nebylo: odvezl jsem Kačku na vlak.
Ovšem když tak o tom přemýšlím, za to zdržení vlastně můžu já.
Kdybych totiž Kačcde nepřipomněl ta sluchátka a ona se pro ně nevrátila …
Kačka totiž je docela pozorná a poslední roky nezapomíná tolik. Ovšem jsou i vyjímky. Jako například včera, kdy zapomněla ve vlaku čepici. Žádná tragédie, stane se. Ale Kačce se to už dlouho nestalo.
Ovšem je tu jiná taková … nepěkná věc.
A to věc hodně častá.
Kačka má svůj postup, když má něco stihnout. Dlouhé roky bojuju s tím, abych jí pořád nepřipomínal, že to nestihne. Už jsem se to skoro naučil, ale přesto pořád ještě mrmlám, když vidím, že stihnout autobus už je záležitost na vlásku visící.
Nu a dneska jsem se vyznamenal. Nic neříkám o stíhání, jen nabádám k pomalému pospíchání neboť podle mého právě ten spěch vedl k té zapomenuté čepici včera.
Kačka na to, že byla v klidu a že se prostě nepodívala, jestli něco nezapomněla.
A já na to, že to bylo tím věčným posloucháním se sluchátky v uších.
"Jo, sluchátka, ty jsem si právě zapomněla," děla Kačka a vrátila se, aby si je vzala.
Rozloučili jsme se.
Za chvilku zvoní telefon: "Tak mi právě ten autobus ujel před nosem."
Čili tohle už tu dlouho nebylo: odvezl jsem Kačku na vlak.
Ovšem když tak o tom přemýšlím, za to zdržení vlastně můžu já.
Kdybych totiž Kačcde nepřipomněl ta sluchátka a ona se pro ně nevrátila …