obleva
22.prosince 2022 07:12 / zařazeno v kategorii: o počasí
Chvilku to vypadalo, že by snad mohlo na Vánoce sněžit a mrznout. Právě před týdnem jsem si o tom psal s tím, že výhled je nejistý.
Nu a teď už tu jistotu máme. Je obleva, na zítra je předpovídán déšť a na Vánoce deset nad nulou. Tož letos to nebude na ledě, ale na blátě.
A proč si tu už zas píšu o počasí?
No protože je to úplně nejběžnější průběh počasí pro tohle roční odobí.
Tož nepropadejte beznaději. Nasněženo bylo, ještě to pár dní nerozmokne úplně a o tu ledovku, co tu dva dny byla, o tu není co stát. A jak bude na Nový rok? Kdo ví. Ani ti rosničkáři nevědí.
A je to tak dobře.
Nu a teď už tu jistotu máme. Je obleva, na zítra je předpovídán déšť a na Vánoce deset nad nulou. Tož letos to nebude na ledě, ale na blátě.
A proč si tu už zas píšu o počasí?
No protože je to úplně nejběžnější průběh počasí pro tohle roční odobí.
Tož nepropadejte beznaději. Nasněženo bylo, ještě to pár dní nerozmokne úplně a o tu ledovku, co tu dva dny byla, o tu není co stát. A jak bude na Nový rok? Kdo ví. Ani ti rosničkáři nevědí.
A je to tak dobře.
baba za pultem
21.prosince 2022 06:31 / zařazeno v kategorii: o lidech
"Bych prosil jednu s tvarohem a jednu s marmeládou tuhle na tácek," přednesl jsem svoje přání ženě za pultem.
"Vy to chcete na tácek?"
"No jo, to se bude míň patlat."
Ale žena za pultem už měla palačinky zabalené ve folii. Tácek se zdál zbytečný.
"No tak ne. Vono to asi nejni potřeba."
Odnesl jsem si v pergamenu zabalené palačinky ve folii.
A jal jsem se je pojídat.
Baba jedna princmetálová! To nebyla fólie. To byl bytlík. Vona je strčila do pytlíku! A už se to patlalo a lepilo a to já děsně nesnáším. Ale co naplat. Chtěl jsem palačinky, měl jsem palačinky.
Dojedl jsem a po celém tom procesu jsem byl rád, že nejsem vopatlanej celej a že napad' sníh.
Proč sníh? No protože jsem si v tom sněhu moh' umejt ty palačinkama vopatlaný ruce.
Baba jedna za pultem!
"Vy to chcete na tácek?"
"No jo, to se bude míň patlat."
Ale žena za pultem už měla palačinky zabalené ve folii. Tácek se zdál zbytečný.
"No tak ne. Vono to asi nejni potřeba."
Odnesl jsem si v pergamenu zabalené palačinky ve folii.
A jal jsem se je pojídat.
Baba jedna princmetálová! To nebyla fólie. To byl bytlík. Vona je strčila do pytlíku! A už se to patlalo a lepilo a to já děsně nesnáším. Ale co naplat. Chtěl jsem palačinky, měl jsem palačinky.
Dojedl jsem a po celém tom procesu jsem byl rád, že nejsem vopatlanej celej a že napad' sníh.
Proč sníh? No protože jsem si v tom sněhu moh' umejt ty palačinkama vopatlaný ruce.
Baba jedna za pultem!
Avatar - cesta akváriem
20.prosince 2022 06:50 / zařazeno v kategorii: o událostech
Událost roku ve světě filmu? No nevím. Byl kolem toho celého takový mediální tanec, že se musel stydět každý, kdo se nedostal na premiéru.
Nuže tedy na premiéru jsme se nedostali. Tedy ani ne tak nedostali jako nešli. Byli jsme až v sobotu. Cestou mrazem jsme vyrazili na Cesu vody. No já vim, zní to blbě, ale tak se jmenuje novej Avatar.
Kačce se to líbilo, Matějovi asi taky. Mně a Monice ne.
Je to totiž tak, jak jsem se včera snažil celou věc popsat názorně Ondřejovi: Je to stejný, jako by se pokoušel mistr instalatér zavést ty samý trubky toho stejnýho topení do tý samý zdi. Původní trubky jsou perfektní, fungujou, jsou krásně udělaný, mistrovské dílo. A hned vedle ten instalatér udělá trubky další, na chlup stejný, akorát o třináct let mladší. Jsou taky dobrý, ale jsou zbytečný. Už tam jedny jsou.
A tak je to i s tím novým Avatarem. Je to perfektně udělaný, stříkaj z toho na všechny strany obrovský prachy, animák je to dokonalej. Ale je to stejný, jako ten první Avatar. Čili první hodinu jsem se ptal, proč točili znova totéž, co už jednou natočili. Druhou hodinu jsem se snažil neusnout, protože civět do akvárka unavuje po deseti minutách oči i mysl. A třetí hodina mě konečně probudila akcí. Akorát jsem si chvílema řikal, že nebylo nutný opakovat ty scény z potápějícího se Titanicu.
Zní to skepticky?
Ano, je to skeptický.
Ta skepse pramení z toho zklamání, že takové úsilí a tolik peněz někdo vyhodil na takovou zbytečnost jako je počítačem renderovaná voda.
Nešlo by za ty prachy udělat něco, co tu ještě nebylo?
Nuže tedy na premiéru jsme se nedostali. Tedy ani ne tak nedostali jako nešli. Byli jsme až v sobotu. Cestou mrazem jsme vyrazili na Cesu vody. No já vim, zní to blbě, ale tak se jmenuje novej Avatar.
Kačce se to líbilo, Matějovi asi taky. Mně a Monice ne.
Je to totiž tak, jak jsem se včera snažil celou věc popsat názorně Ondřejovi: Je to stejný, jako by se pokoušel mistr instalatér zavést ty samý trubky toho stejnýho topení do tý samý zdi. Původní trubky jsou perfektní, fungujou, jsou krásně udělaný, mistrovské dílo. A hned vedle ten instalatér udělá trubky další, na chlup stejný, akorát o třináct let mladší. Jsou taky dobrý, ale jsou zbytečný. Už tam jedny jsou.
A tak je to i s tím novým Avatarem. Je to perfektně udělaný, stříkaj z toho na všechny strany obrovský prachy, animák je to dokonalej. Ale je to stejný, jako ten první Avatar. Čili první hodinu jsem se ptal, proč točili znova totéž, co už jednou natočili. Druhou hodinu jsem se snažil neusnout, protože civět do akvárka unavuje po deseti minutách oči i mysl. A třetí hodina mě konečně probudila akcí. Akorát jsem si chvílema řikal, že nebylo nutný opakovat ty scény z potápějícího se Titanicu.
Zní to skepticky?
Ano, je to skeptický.
Ta skepse pramení z toho zklamání, že takové úsilí a tolik peněz někdo vyhodil na takovou zbytečnost jako je počítačem renderovaná voda.
Nešlo by za ty prachy udělat něco, co tu ještě nebylo?
2022
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: