2018

přišel nový zákon

Tak třeba takovej Poklad na ostrově. Ten seriál jsem v mládí přímo hltal. Teď najdu psanou zmínku o něm v nějakých databázích nostalgiků mně podobných a na youtube, případně ne e-shopu. Ovšem v Německu a v německém originále, neboť byl natočen právě v Německu (tenkrát to bylo Německo západní) v roce 1966 a já ho vždycky jednou týdně nedočkavě očekával v sobotu dopoledne v televizi v roce 1968, kdy se u nás vysílal poprvé ve skvělém českém dabingu. Utkvěla mi v paměti ústřední písnička: …"přítel náš tady mrtvej v truhle leží, johohó, tedy nalejte rum!" … Inu některý zážitky jsou nezapomenutelný.
To televizní vyhledávání zajímavostí mi zůstalo dodnes. Jsou prostě dílka, po kterých se pídím. Už jsem tu před lety zmiňoval například jeden duchařskej film a podařilo se mi ho s pomocí čtenářů a přátel kolem filmu najít. Je to prima zábava.
A tak jsem se těšil, že se možná s příchodem nového, kvalitnějšího vysílání ve vyšším rozlišení přihodí, že tu a tam objevím a budu si moci nahrát něco, co mi ve sbírce chybí. A třeba i ty vánoční pohádky, které rádi sledujeme, ale podle svého. Tedy nahrané a v čase, který si sami určíme. Tak jsme to dělávali teď s našimi dětmi vždycky.
A to jsem se tedy spletl!
Kvalita i nějaký chybějící film, to ano. Ovšem jen omezeně. Totiž: to vysílání v kodeku h.265 je příliš kvalitní. A tak ho vysílá jen Česká televize. Ostatní že prý pouze v placených kanálech. Tož jsem je v podstatě vymazal ze sledování, ty neplacené kanály. Na druhou stranu, to vysílání z ČT je skvělé. Teda bylo by … kdyby … kdyby se dalo běžným způsobem "jako vždycky" nahrát na počítač, sestřihnout a uložit pro pozdější použití na domácí úložiště. A to nejde. Tedy ne běžným dosud používaným způsobem. To jest přes tuner a aplikaci v počítači. Nahrát to sice jde, ale editovat a exportovat už ne. Na to nemám prostředky. Asi nějaké budou, ale já je zatím nemám a musím se pídit, které to jsou. Druhý způsob je nahrát si to na disk přímo z televize, jenomže to je zase šifrované, needitovatelné a přehratelné jen na té jediné televizi. Inu, s příchodem nového formátu přišel i nový zákon, totiž nová ochrana.
Jo, jo, furt je to lepší a lepší .. až to bude úplně nejlepší ..

hráli jsme si oba

Večer mi přišla zpráva. No, já se rovnou přiznám, že jsem zvědavej a tak jsem si začal hrát. Hrát si se zprávou? Ale kdež! Hrál jsem si s obrázky.
Ve zprávě mi totiž Ondřej posílal aplikaci na ničení fotek. Tedy v počátcích fotografie to naopak bylo tvoření fotek. Dnes je ovšem koloidní proces jen na hraní nebo pro tvorbu uměleckých fotografií s určitým výtvarným záměrem. Jednoduše řečeno - je to prostě jiný, než technicky dokonalý fotky z digitálu.
Tož jsem si hrál. Ondřej si hrál taky. Hráli jsme si oba. Hrát si je prima.
Takhle to vypadá:

Max originální

max_1

Max kolodiový

Max_2

Max retro

Max_3

lítali všichni čerti

Jo, jo, včera chodili … určitě chodili, u nás už ale nechali pro děti jen něco za oknem. Básničky jsme se neučili, maminku v pytli nikdo odnést nechtěl. Inu, Mikuláš se svojí partou to na naší adrese vzali jen tak letmo. Vlastně jsme je ani neviděli.
Ovšem ráno, ráno to bylo jiné. Nad kopcem Ďábel bylo veliké čertí rojení. Až se mraky červenaly, jak tou dírou do pekla, co na kopci je, lítali všichni čerti.

181205

fakt neexistujou?

Náhody nejsou, říkám si už roky. Opravdu nejsou? Opravdu ne, tvrdím dál. Jenže …
Jenže se náhodou sháním po novém autě. Už tu o tom byla řeč. Nespěchám, hledám, porovnávám.
V pondělí jsem takhle porovnával Na Strži. Sympatický mládenec se mi tam věnoval, něco jsme si sjednali a já jel po svých.
Včera dopoledne jsem měl co dělat na Pavláku a poté jsem jel na Smíchov. Těsně za sjezdem z Jiráskova mostu se tak nějak podivně motalo výletní auto s turisty, až se konečně řidiči napodruhé podařilo do mě nabourat. Banální nehoda, viník nepřizpůsobil, nedobrzdil, turisté odvezeni jiným autem, policie šetřila. Standard.
To, co bylo v tomto případě nestandardní, byla přítomnost asistenční služby.
Asi jsou od té firmy, co jim patří ty turistický auta, říkal jsem si. Mladík radioaktivně pomáhal při vyplňování papírů, nabízel pomoc i vizitku. Poděkoval jsem a tu koukám: dyť to asistenční auto i vizitka je ze stejné firmy, kde jsem byl včera porovnávat nové auto. Podivné.
Ptal jsem se tedy řidiče - viníka, jestli to jsou jejich servisáci.
"Ne, já je vůbec neznám … já myslel, že jsou od vás …"
Začalo mi to vrtat hlavou, ale než jsem se stihnul zeptat, mládenec ve firemním autě odjel.
Běžným způsobem jsem poté zjistil možnosti servisů, termíny a … a pro jistotu jsem prověřil přes včerejšího obchodníka i toho náhle se objevivšího asistenta.
"Ano, pracuje u nás. To je naše běžná služba …"
To už jsem začal kroutit hlavou víc. Ještě jsem se podíval na rady na síti týkající se "lovců nehod". Nic podezřelého, co bylo popsáno v radách, jsem neobjevil. Tož volám mládenci - asistentovi, že to s nima zkusím, ale všechny papíry si ověřím a zařídím sám. Že prej samozřejmě.
Všechno sedělo. Pojišťovna je zná, jsou na seznamu, můžou opravovat, reference dobrý … tak jsem tam zajel. A už na mě čekali. Servisní technik přes nehody už měl číslo události, který jsem nahlásil a vedle seděl pojišťovák, kterej tam nějak vzniknul … nafotil, sepsal, potvrdil. Já to obratem dostal potvrzený mailem od pojišťovny.
Tedy pánové, necelejch pět hodin po nehodě mít vyřízenou pojišťovnu, ohledání a zdokumentování škod, termín servisu a předem zajištěný náhradní auto … to je nějaký sci-fi, ne?!
No museli to bejt lovci nehod, poněvadž to vysvětlení mladíka, že jel náhodou kolem si v Praze něco zařizovat, to neberu. Ale na druhou stranu: chovají se úplně stejně jako každej běžnej servis, všechny kroky jsou úplně shodné, jen v řádu desítek minut až jednotek hodin. Žádný: nechte to tu a my objednáme likvidátora z pojišťovny na příští tejden …
No uvidíme, jak dopadne oprava.
Ovšem s těma náhodama … to vážně nevím.
Fakt neexistujou?

pod duchnou nespí

Zkouškový školní rok běží na plné obrátky. První zkoušky (jak psáno včera) mají děti za sebou a jízda pokračuje. Včera měl Matěj první odpolední přípravku na škole, kam se hlásí. Na všeobecnou přípravku ož oba chodí od září, ale tohle je přímo školní přípravka s profesory školy ve škole … Prostě už to není "někde", ale v místě činu. To je vážná věc.
Matěj se ještě před začátkem stavil u mě v kanceláři a potom utíkal do školy, aby to všechno stihnul.
MášikovnáHanička ho před šestou vyzvedávala před školou a když dorazili domů, byli takoví bujaře veselí:
"Chceš říct vtip?" povykovala už mezi dveřmi máveseláHanička.
"Ne, vtip řeknu já!" překřikoval maminku Matěj.
"Hlavně se v těch dveřích nepřerazte," nabádal jsem je.
A Matěj spustil:
"Já byl na tý přípravce …"
"Se ví," povídám já.
"No jo, ale voni tam byly ňáký menší děti …"
"Jak menší?"
"No vo štyry roky. Asi."
"Vo tolik? To se hlásej do prváku?"
"No to právě ne."
"Tak proč byly na přípravce?"
"Protože chtěj na vosmiletý studium."
"Ježkovy voči … jak to?"
"No von to ten učitel asi splet. Já tam mám bejt až zejtra …"
"Ha! … To to pěkně začíná!"
"No … taky mi to bylo divný."
Inu, přípravka sice začala, ale ani na škole přímo na matemetiku zaměřené nejsou bez chyby.
Tož dneska si dá Matěj ten začátek ještě jednou. Včera to bylo nanečisto.
Ovšem význam to mělo. Matěj se naučil nové slovo: sypek.
Představte si, že ho dodneška neslyšel. Zřejmě to bude tím, že nikdo z nás už pod duchnou nespí …