2016

po kočičím způsobu

Kočkeny máme doma dva, to ovšem neznamená, že bychom už měli kočkenů dost. Když jde o to, podívat se do kočičí kavárny, rozhodně tu příležitost nevynecháme. Včera jsme jí s dětmi nevynechali. V Karlíně zrovna jedna je a protože jsme tam měli něco k vyřizování a zrovna byl ten podnik vedle, zašli jsme tam.
Pokud se to dá srovnat, je to o poznání čistší kavárna, než ta smíchovská. Ovšem to kočkám nijak nebrání vyskočit si na stůl a očichávat vám jídlo z talíře. Pochopitelně jsou všude nápisy nekrmit, ale kočky číst neumí, takže si z nápisů nic nedělají. Jen si prostě počkají, až vám přinesou talíř s něčím dobrým, očichají si to a když mají pocit, že by jim to chutnalo a vy je necháte, olíznou si to, co si vybraly.
No nenechal jsem je, aby mi to snědly, ale o zábavu bylo postaráno i tak. Protože jsme na kočičí chování zvyklí, nijak nám to nevadillo. A to ani kousky, které naši kočkeni nesmějí, což je třeba právě to lezení na stůl. Doma za to Cyrda dostane vždycky vycinkáno, tady si kočanda naopak přišla pro koláč. Ale směla si jen čuchnout, protože nekrmit!, jak je všede psáno.
Inu, mají to tam hezký a pro ty, kteří mají kočky rádi, lze tenhle podnik jenom doporučit. A to o jednu až dvě hvězdičky víc, než ten smíchovský, ale i tam je hezky, i když o trochu víc po kočičím způsobu.

stavělo se Ontario

Často se staví něco nového, když se před tím zbouralo to staré. Tohle ovšem není tak docela náš případ. Dalo by se spíš říct, že se stavělo na zelené louce, i když ani to není přesné. Bylo to vlastně od každého trochu.
V sobotu se totiž stavělo Ontario.
Ono se pochopitelně nestavělo samo, stavěli ho táborníci minulí, současní i budoucí. Ontario je tábor turistického oddílu téhož jména a protože pázdniny vypuknou už doslova za pár dní, bylo potřeba tábor postavit. A samozřejmě na té louce u rybníka, kde stává už od nepaměti a kde je každý rok zbourán, aby byl napřesrok postaven znovu. A na louce, kterou hospodář vždycky před stavbou poseká. Tedy jak jsem psal: od každého trochu.
Nu a letos jsem měl čas přispět trochu k tomu dílu. Onehdá jsem ho pomáhal bourat, tentokrát jsme byli s Matějem pomáhat stavět. Dostali jsme se k tomu - jak jinak - opět přes Tomáše, který k oddílu patří od nejmenších let. Kačka s Matějem na Ontariu taky byli, ale jen jako hosté. Pravidelně však pod Tomášovým vedením užívají tábor pod názvem Šaolin, k čemuž jim právě oddíl Ontario tábor zapůjčuje. Nu a to je ten pravý důvod, proč jsme byli pomáhat stavět. I když letos budeme mít šaolin skutečný a jinde. Ale to bych zbytečně předbíhal.
Nuže tedy v sobotu jsme pomáhali s nakládáním i vyhládáním materiálu - byly toho obvyklé dva valníky za traktor. Kopali jsme i latríny a pak bylo i koupání a jízda na kanoi, se kterou si Matěj s Vojtou objeli rybník a zavzpomínali na loňský Šaolin.
Nu a když jsem se díval na zprávy z Ontaria, kupodivu jsem už včera našel obrázky ze stavby a s překvapením jsem na nich objevil Matěje i sebe. A to v plném pracovním nasazení. Zřejmě jsme se neflákali a pan fotograf to zaznamenal.
Inu tak: prázdniny jsou tu a kdo se na ně připravil, ten si je jistě o to víc užije.
Tož hurá na tábor!

rádio v úplně přirozeným stavu

Kdo byl v sobotu na divadle, nemohl si to neužít. Jak pravil pan principál na úvod představení: za celou historii to je představení, jehož se účastní největší počet žen a to žen pochybné pověsti. A není tedy divu, že si to dámy na jevišti patřičně užívaly. Jistě znáte Světáky, ten film, takže si dovedete představit, jak asi mohly ony pochybné ženštiny vyvádět. Na scénu se tak dostaly výroky o apendixu, zhoubné chorobě lidstva, o tom Hynajsovi, co ho madam znala osobně a i o té Curí, která z toho jáchymovskýho smolince vydolovala rádio v úplně přirozeným stavu. Panu profesorovi tance a společenské výchovy byl utržen rukáv, aby pak tento (rozuměj pan profesor) mohl tři fasádníky dovést až do tenat oněch dam s nevalnou pověstí.
Inu, taškařice to byla a konec byl nečekaně efektní.
Totiž několik minut před závěrečnou scénou a děkovačkou začal foukat vítr, strhl krycí igelit z osvětlovací rampy a když se pan osvětlovač snažil cár odstranit, podařilo se mu odstranit světlo, čímž se scéna ocitla ve tmě.
Vzápětí začal slejvák, takže ještě pořád jakš takš na suchu, byť ve tmě, probíhající děkovačka se zvrhla v úprk před průtrží mračen.
Kdo si pamatuje poslední záběry filmu Trhák, udělá si představu, jak to asi mohlo vypadat. Tu vřavu už jsem vyfotit nemoh', jelikož nemám vodotěsnej foťák. Takže musí stačit jenom tenhle popis.
Ovšem obrázky z celého představení jsou a je na nich zřetelně patrné, jak si to naši přátelé ochotníci ze Strejcova Hrobu řádně užívali.
Tuhlec je ukázka:

svetaci

masožravou zubatou hladovou

Shoda okolností a jakýchsi technických problémů způsobila, že Matějova škola končí už dnes a tudíž mají děti o týden delší prázdniny. Což má několik efektů, jako například ten, že jsem měl včera problém.
Totiž: Matěj mi volal, jestli nemůžu koupit kytku. Na zejtra (tedy na dnešek). Inu proč bych nemoh', že ano. Pro paní učitelky se kytky kupujou. Jenomže kupujte kytku pro pana učitele. To je prostě takový divný. Tomu by slušela spíš butylka s kápkou něčeho dobrýho. Ale posílat do školy flašku šňapsu, to se taky nesluší. Tož jak?
V oblíbeném krámě s kytkama jsme procházel od stojanu ke stojanu a tu mě to napadlo: No jasně, pan učitel dostane nějakou ježatou kytku. Třeba kaktus nebo sukulent nebo … ano!Masožravku!
Vybral jsem pro jistotu kytky dvě a jeden květináč, aby si Matěj mohl vybrat. Vybral si mucholapku podivnou, pochopitelně.
A pan učitel bude mít dnes možná spustu kytek, ale masožravou zubatou hladovou možná jenom jednu.
Snad ho nekousne.

Světáci

No jo, von už je zase čtvrtek a já to sem úplně zapomněl napsat:
Divadlo bude!
Totiž jako každý rok nacvičujou ochotníci z Ohrobce nějakou taškařici. Tu letošní taky určitě všichni znáte. Tož se přijďte podívat, určitě se zasmějete.

SVETACI_pozvanka