pro krále
18/05/12 05:47 zařazeno v kategorii:
o událostech
Besídka
ke Dni matek, u nás i pro tatínky - to bylo marktingové sdělení na
stránkách Matějovy druhé třídy. Taková besídka se nesmí
nenavštívit, naopak, je nezbytné trachtaci poctít včasnou, hojnou a
přiměřeně trvající přítomností. Přítomni jsme s moumilouHaničkou i
s Kačkou, kterou jsme vyzvedli za školky, byli včas. Scéna byli
připravena, občerstvení přichystáno, stačilo usednout a napjatě
očakávat účinkující.
Ti se dostavili také v plném počtu a představení mohlo začít:
"Milé maminky a tatínkové, …., dámy a pánové, …"
Začalo to ve velkém stylu a Míša pronesla uvítání, za které by se nemusel stydět ani lecjaký redaktor. Měla na to nóbl šaty a účes. Ten účes byl ovšem víceúčelový. Jednak sloužil slavnostní atmosféře uvítání a potom taky, jak jsme se později dozvěděli, i jako omluvenka z tělocviku:
"Paní učitelko, já dneska nemůžu cvičit, abych si nerozcuchala účes," omlouvala se prý Míša, Matýskova spolužačka a kamarádka.
"Tak si tady sedni a ani se nehni," pravila prý paní učitelka s pochopením.
Tedy účes svým účelům posloužil a mohlo se začít.
Byla to Hrubínova veršovaná pohádka o tom Honzíkovi, co princezně na bále hledal poztrácené korále. Moc se to dětem povedlo. Paní učitelka má totiž smysl pro humor i akci. Byla princezna, Honza, byl bál a byly i korále - tedy brambory, které byly přichystány od začátku mezi občerstvením, ovšem k občerstvení nepatřily. Byly určeny pro krále. Tan je taky v závěru obdržel a zatímco účinkující potili krev na otevřené scéně, král se jednoduše cpal bramborama. Asi proto, aby mu je zas nesnědli, jako v té pohádce.
Bylo vám to moc hezký, potlesk málem zboural školu. Dětičky pak rozdaly maminkám papírová srdíčka a růže - no a zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Ten zvonec tam měli taky. Krásnej, mosaznej.
Ti se dostavili také v plném počtu a představení mohlo začít:
"Milé maminky a tatínkové, …., dámy a pánové, …"
Začalo to ve velkém stylu a Míša pronesla uvítání, za které by se nemusel stydět ani lecjaký redaktor. Měla na to nóbl šaty a účes. Ten účes byl ovšem víceúčelový. Jednak sloužil slavnostní atmosféře uvítání a potom taky, jak jsme se později dozvěděli, i jako omluvenka z tělocviku:
"Paní učitelko, já dneska nemůžu cvičit, abych si nerozcuchala účes," omlouvala se prý Míša, Matýskova spolužačka a kamarádka.
"Tak si tady sedni a ani se nehni," pravila prý paní učitelka s pochopením.
Tedy účes svým účelům posloužil a mohlo se začít.
Byla to Hrubínova veršovaná pohádka o tom Honzíkovi, co princezně na bále hledal poztrácené korále. Moc se to dětem povedlo. Paní učitelka má totiž smysl pro humor i akci. Byla princezna, Honza, byl bál a byly i korále - tedy brambory, které byly přichystány od začátku mezi občerstvením, ovšem k občerstvení nepatřily. Byly určeny pro krále. Tan je taky v závěru obdržel a zatímco účinkující potili krev na otevřené scéně, král se jednoduše cpal bramborama. Asi proto, aby mu je zas nesnědli, jako v té pohádce.
Bylo vám to moc hezký, potlesk málem zboural školu. Dětičky pak rozdaly maminkám papírová srdíčka a růže - no a zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Ten zvonec tam měli taky. Krásnej, mosaznej.
bez pudru
17/05/12 06:14 zařazeno v kategorii:
o lidech
Přepudrovat si nos je ve vybrané společnosti
naprostou samozřejmostí. Nebudete přeci na odiv vystavovat, jak se
vám blejská raťafák, to je pochopitelné. Dámy za tím účelem nosí v
kabelce aparátek se zrcátkem, polštářkem a pudrem - tedy pudřenku.
Tu pak používají při každé vhodné příležitosti, aby odstranily lesk
z míst, kam nepatří.
Čímž se zásadně liší od automobilistů, kteří naopak lesk vyžadují, neboť zaprášená haubna nesvědčí o pečlivé starosti o dopravní prostředek. Ale to je jiná historie. Zpět k dámám.
Jdu tuhle po Újezdě a mladá dáma tam na lavičce cosi kutí. Á, to bude zrcátko, říkám si z dálky a přibližuje se, pozoruji, jak si slečna něčím šmrdlá ksichtík, čučíc do zrcátka. Zřejmě si pudruje nos, aby se jí na sluníčku neblejskal. Zblízka to bylo jinak. Slečna se sice šmrdlala, to ano, zřejmě to nedělala prvně, ale do zrcátka nekoukala. Kdepak.
Místo zrcátka držela telefon a pudrovaný nos si promítala na obrazovce chytrého mobilu.
Pokrok.
Zrcátek netřeba, máme místo toho chytrý telefony. A kdyby to nešlo pudrem, určitě se najde uvnitř té krabičky nějakej chytrej prográmek, kterej vám ten ksichtík zkrášlí i bez pudru.
Inu - málo platný, takovej telefon je dneska víceúčelové zařízení a k pudrování nosu přímo vyzývá.
Čímž se zásadně liší od automobilistů, kteří naopak lesk vyžadují, neboť zaprášená haubna nesvědčí o pečlivé starosti o dopravní prostředek. Ale to je jiná historie. Zpět k dámám.
Jdu tuhle po Újezdě a mladá dáma tam na lavičce cosi kutí. Á, to bude zrcátko, říkám si z dálky a přibližuje se, pozoruji, jak si slečna něčím šmrdlá ksichtík, čučíc do zrcátka. Zřejmě si pudruje nos, aby se jí na sluníčku neblejskal. Zblízka to bylo jinak. Slečna se sice šmrdlala, to ano, zřejmě to nedělala prvně, ale do zrcátka nekoukala. Kdepak.
Místo zrcátka držela telefon a pudrovaný nos si promítala na obrazovce chytrého mobilu.
Pokrok.
Zrcátek netřeba, máme místo toho chytrý telefony. A kdyby to nešlo pudrem, určitě se najde uvnitř té krabičky nějakej chytrej prográmek, kterej vám ten ksichtík zkrášlí i bez pudru.
Inu - málo platný, takovej telefon je dneska víceúčelové zařízení a k pudrování nosu přímo vyzývá.
žrádlu
16/05/12 06:08 zařazeno v kategorii:
o
zvířatech
S Ferdou
je snadné pořízení. Je to kocour klidnej a mazlivej. Potřebuje
jídlo a muckání. A taky výhled.
Rád čučí z okna a když mu příležitost dovolí, občas se i vyplíží na zahradu a tam se za něčím honí či něco loví. Jako. Doopravdy, narozdíl od Sáry, nechytí nic.
Ovšem večer, jak se setmí, tak dělá hrdinu. Skáče na okna i dveře a lapá můry za sklem, popřípadě pronásleduje neviditelné vetřelce.
Včera jsme ho od dveří nemohli dostat. Díval se do tmy na terasu pohledem soustředěného stopaře.
"Tak už končíme, Ferdo, jde se do hajan."
Kdepak, čučel dál do tmy.
"Tak šup, šup."
Nic.
"Co tam, Ferdo, máš?"
Civěl dál do tmy směrem k Sářině boudičce s miskou granulí.
"Ferdo, nemáš tam ježka? Von sem chodí, ale tys ho ještě neviděl, že ty o něm víš?!
Pohledem neuhul ani o fous.
Rozsvítil jsem na terase a byl tam. Pan Ježek slídil u paty Sářina obydlí a hledal zbytky granulí, které Sáře shora z misky spadávají. Jenomže včera žádné zbytky nebyly. Sára jedla způsobně a ani nenadrobila.
"Pocem, Ježku. Já ti vodsypu tady trochu od Sáry, ať máš dneska taky něco na zub."
Vyšel jsem vem, ježek se na chvilku maličko přikrčil, ale pak se nechal podrbat pod bradou a za chvilku se pustil do granulí. Už si sem zvykl chodit a čistit nám terasu od toho, co tam po Sáře zbyde. Tuhle jsem mu dokonce odšoup boudičku od zdi, aby jí mohl obejít a pěkně vyluxovat všechny zbytky kolem ní i za ní. Provedl to vzorně a ráno bylo všechno dočista dočista zameteno. Tedy vyjedeno.
No a včera jsme se letos poprvé viděli. Nejsem si jist, jestli je to ten náš původní Ježek, co k nám už léta chodí, nebo někdo z jeho potomstva. V každém případě je nám příznivě nakloněn. Totiž, co to povídám - našemu žrádlu je příznivě nakloněn, pochopitelně.
Ale podrbat se nechal.
Rád čučí z okna a když mu příležitost dovolí, občas se i vyplíží na zahradu a tam se za něčím honí či něco loví. Jako. Doopravdy, narozdíl od Sáry, nechytí nic.
Ovšem večer, jak se setmí, tak dělá hrdinu. Skáče na okna i dveře a lapá můry za sklem, popřípadě pronásleduje neviditelné vetřelce.
Včera jsme ho od dveří nemohli dostat. Díval se do tmy na terasu pohledem soustředěného stopaře.
"Tak už končíme, Ferdo, jde se do hajan."
Kdepak, čučel dál do tmy.
"Tak šup, šup."
Nic.
"Co tam, Ferdo, máš?"
Civěl dál do tmy směrem k Sářině boudičce s miskou granulí.
"Ferdo, nemáš tam ježka? Von sem chodí, ale tys ho ještě neviděl, že ty o něm víš?!
Pohledem neuhul ani o fous.
Rozsvítil jsem na terase a byl tam. Pan Ježek slídil u paty Sářina obydlí a hledal zbytky granulí, které Sáře shora z misky spadávají. Jenomže včera žádné zbytky nebyly. Sára jedla způsobně a ani nenadrobila.
"Pocem, Ježku. Já ti vodsypu tady trochu od Sáry, ať máš dneska taky něco na zub."
Vyšel jsem vem, ježek se na chvilku maličko přikrčil, ale pak se nechal podrbat pod bradou a za chvilku se pustil do granulí. Už si sem zvykl chodit a čistit nám terasu od toho, co tam po Sáře zbyde. Tuhle jsem mu dokonce odšoup boudičku od zdi, aby jí mohl obejít a pěkně vyluxovat všechny zbytky kolem ní i za ní. Provedl to vzorně a ráno bylo všechno dočista dočista zameteno. Tedy vyjedeno.
No a včera jsme se letos poprvé viděli. Nejsem si jist, jestli je to ten náš původní Ježek, co k nám už léta chodí, nebo někdo z jeho potomstva. V každém případě je nám příznivě nakloněn. Totiž, co to povídám - našemu žrádlu je příznivě nakloněn, pochopitelně.
Ale podrbat se nechal.
změť drátů
15/05/12 05:38 zařazeno v kategorii:
o událostech
To se
stává docela pravidlem, že jen vytáhnu paty z domu, hned přestane
fungovat meteostanice. Všechny změny a všechna vylepšení, která to
mají řešit, dalece pokulhávají za lidským faktorem.
Všechno by totiž mělo fungovat automaticky. Tedy pokud nevypadne elektřina. Což se taky občas stává. Tentokrát to vypadlo už ve čtvrtek. Inu co, až přijedu, napravím to. V neděli mi to nedalo a požádal jsem moušikovnouHaničku, když jsme si povídali po telefonu, jestli by ten neutěšený stav nenapravila. SIce trošku mrmlala, že to jaksi je moje hračka, a že by to mohlo počkat, ale nakonec se uvolila mi s tím takhle na dálku pomoct. Všechny úkony sice provedla, jak třeba, ale výsledek se nedostavil. To jsem samozřejmě už mécitlivéHaničce znovu nevolal.
Přijel jsem domů a ještě večer jsem si vzpomněl, že je potřeba nahodit tu stanici. Což jsem obratem učinil. A vono nic. Tedy nastal restart systému. A vono zase nic. Ba dokonce nešel ani internet.
"Vono to nějak blbne, cos odjel," pravil mámiláHanička, "u mě to nejde a u tebe v pracovně to jde … prostě to zas nefunguje."
To už mi bylo divný. Šel jsem restartovat i oba uzlové body. A zas to nešlo. Tedy z jednoho to šlo a z druhého to nešlo.
Vida, máme alespoň lokalizovanou poruchu. Vzal jsem to tedy ještě jednou a - mám ho!
Vytaženej kabel.
Síťové spojení pochopitelně funguje jen v případě, že síť existuje. Pokud je rozpojená, nejedná se o síť, ale o změť drátů.
Tož tedy síť spojena, vše restartováno, spojení funguje. A pokud vám neukazovala stránka s počasím na woleschku aktuální údaje, vězte, že závada nebyla na vašem přijímači.
Všechno by totiž mělo fungovat automaticky. Tedy pokud nevypadne elektřina. Což se taky občas stává. Tentokrát to vypadlo už ve čtvrtek. Inu co, až přijedu, napravím to. V neděli mi to nedalo a požádal jsem moušikovnouHaničku, když jsme si povídali po telefonu, jestli by ten neutěšený stav nenapravila. SIce trošku mrmlala, že to jaksi je moje hračka, a že by to mohlo počkat, ale nakonec se uvolila mi s tím takhle na dálku pomoct. Všechny úkony sice provedla, jak třeba, ale výsledek se nedostavil. To jsem samozřejmě už mécitlivéHaničce znovu nevolal.
Přijel jsem domů a ještě večer jsem si vzpomněl, že je potřeba nahodit tu stanici. Což jsem obratem učinil. A vono nic. Tedy nastal restart systému. A vono zase nic. Ba dokonce nešel ani internet.
"Vono to nějak blbne, cos odjel," pravil mámiláHanička, "u mě to nejde a u tebe v pracovně to jde … prostě to zas nefunguje."
To už mi bylo divný. Šel jsem restartovat i oba uzlové body. A zas to nešlo. Tedy z jednoho to šlo a z druhého to nešlo.
Vida, máme alespoň lokalizovanou poruchu. Vzal jsem to tedy ještě jednou a - mám ho!
Vytaženej kabel.
Síťové spojení pochopitelně funguje jen v případě, že síť existuje. Pokud je rozpojená, nejedná se o síť, ale o změť drátů.
Tož tedy síť spojena, vše restartováno, spojení funguje. A pokud vám neukazovala stránka s počasím na woleschku aktuální údaje, vězte, že závada nebyla na vašem přijímači.
pauzička
10/05/12 06:11 zařazeno v kategorii:
o jiných
krajích
Od
čtvrtka do úterý bude pauzička. Musím do Němec a tudíž mimo možnost
zápisu do deníku.
Ale když se něco zajímavého šustne, pošlu to z telefonu do rubriky telegraficky.
Teda: jestli se šustne něco, co za to bude stát.
Ale když se něco zajímavého šustne, pošlu to z telefonu do rubriky telegraficky.
Teda: jestli se šustne něco, co za to bude stát.