2017

společenský život na ledě

O fabiánské zimě jsem tu psal minule. Zima trvá a tím pádem trvá i její dílo. V tomto případě zamrzlé rybníky. Bruslí se na nich i u nás ve vsi.
Ovšem centrum společenského života na ledě je ve Zvoli na rybníku u naší školy.
V sobotu jsme si tam zajeli jen s Kačkou cestou pro Matěje, který měl oba dny v Modřanech společný trénink wushu oddílů a závody. Na ty ostatně dorazila i Kačka, ale až v neděli. Nu a právě v neděli, po závodech, které skončily docela brzo, jsme se na led znovu vydali. Tentokrát už všichni tři. MápracovitáHanička prý nepojede, protože si zrovna strčila bruslící kalhoty do pračky a nemá v čem jezdit. Jako by se bruslilo na kalhotách.
Tak jsme v tom zůstali sami. Ale bylo vám to zase báječné. Totiž ten společenský život na ledě spočívá v tom, že se potkáte s kamarády a známými, jezdíte a proplétáte se mezi ostatními, tu a tam pohovoříte a děti hrajou na babu anebo s těmi, co to alespoň trochu umí, hokej.
Matěj se hned přidal k hokejistům v západní části rybníka, zatímco Kačka mi zmizela. Chvilku jsem jezdil dokola, udělal pár obrázků a pak jsem jí začal hledat. Netrvalo to dlouho. Hrála hokej ve východní části rybníka s jinou partou menších pod dozorem hrajících tatínků a jedné maminky, která je i paní učitelkou, čímž sportovní dozor povýšila i na dozor částečně pedagogický. Jezdili jsme skoro do pěti a z ledu nás vyšouplo až zapadající sluníčko.
Inu tak - tahleta zima, to je ta pravá, vesnická.
Tuhlec je to doloženo:

Na_ledu_ve_Zvoli

K_160122

M_160122

fabiánská zima

Mrzne až praští, ostatně je leden a to by měla být zima v nejlepší kondici.
A taky je.
Stesky na mráz nejsou na místě a to že v posledních letech bylo pár teplejších zim není důvodem se domnívat, že už bude teplo furt. Kupříkladu v historii woleschka najdete zápis, že 6. února 2006 bylo pěkných -16°C a bruslili jsme na Sázavě. Ostaní roky jsou v archivu taky popsány v rubrice počasí a lze vysledovat, že touhle dobou s několika vyjímkami prostě zima je a basta.
Navíc o podobném průběhu zimy svědčí i pranostiky pro 20. leden. Například:
O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá za nehty i otužilému cikánu.
Je tu tedy zima fabiánská.
V komerčních médiích, ke kterým woleschko nepatří, se dneska dočtete, že na Šumavě na Jezerní slati klesly teploty až pod -28°C. To už tedy pořádně zalézá za nehty. Ovšem tomu, že na většině území byly naměřeny záporné teplotní rekordy, tomu nevěřte, protože stanice, které to naměřily mají historii sotva dvacet let. Takže nic rekordního se neděje.
Je prostě jen ta fabiánská zima.

třetí příčina

Máme tu další mrazivou noc. Před deseti dny bylo -20°C, dneska jen -14°C, tedy vlasteně o 6 stupňů tepleji. To je docela dobrá zatěžkávací zkouška nové meteostanice, která, jak jste si jiště všimli, není úplně bez chyb. Záhadnému úternímu dešti v kuchyni na okně jsem totiž pořád nepřišel na kloub. Od té doby se to tedy zatím nezaseklo, ale proč se to stalo, to vážně nevím.
Pan Tomáš, takto laskavý čtenář, se domnívá, že by to mohlo být neopatrnou manipulací srážkoměrem a rovnou nabízí hlavního podezřelého. Jenomže Kačka ani neví, co to dešťoměr je a k parapetu na okně v těch místech nechodí, ikdyž …
Teď mě napadá takový absurdní scénář:
Srážkoměr byl v době chyby uložen na parapetu okna v kuchyni. K parapetu přiléhá plocha desky linky. Na té ploše jsou dvě velké krabice. Jedna červená, Matějova. Druhá modrá, Kaččina. Jsou v nich pamlsky. A teď ten scénář: O půlnoci, když vznikla ta chyba, se Kačka probudila, dostala chuť na perníčky, vloudila se do kuchyně, vzala si svou krabici a přitom drcla do srážkoměru. Ten se sesunul z parapetu na linku a jak ho rovnala zpátky, pochopitelně se pohnula váha vody uvnitř a začala měřit.
Takhle by bylo docela možné si to představit.
Vaše hypotéza má však trhlinu, milý Watsone.
Srážky narůstaly pravidelně každou hodinu o milimetr až do čtyř, kdy se to zaseklo a "napršelo" 4,1 mm. To by musela Kačka chodit pro perníčky pravidelně každou hodinu a dycky stejným způsobem drcnout do dešťoměru. Tohle asi nebude to pravé rozřešení záhady.
Napadlo mě jiné. Nicméně taky nepodložené.
Staré čidlo staré meteostanice, které bylo důvodem poruch a hlásilo 300mm srážek v jednom okamžiku, bylo stále v provozu. Vysílací frekvence je stejná, jako u stanice nové. Tedy teoreticky je možné, že se probudilo, aby spáchalo poruchu a na fekvenci 433MHz začalo vysílat zmatené signály, stejné jako v případě poruchy staré stanice. No a ta nová to vzala a zblbla taky.
Pro jistotu jsem tedy nakonec přeci jen vylezl po žebříku pod střechu, vyndal baterky a odpojil kabely z čidla. Teď je jistota, že ani ten nejmenší zbloudilej proudík ho neaktivuje. Ovšem při rozdělávání z krytu čidla vypadlo pár divnejch černejch brouků. Skoro si řikám, estli to nebyly ňáký zakuklený počítačový viry, co se zhmotnily ausgerechnet v mým čidle mý meteostanice jen proto, aby ho zblbly.
Ať to už byl kdokoliv, zřejmě zůstane neodhalen a mně nezbývá, než doufat, že pořízení nové stanice nebylo zbytečné, jelikož tu máme dešťového mužíčka, kterej si ze mě tropí šoufky a potají mi čurá do dešťoměru.
To je z možných příčin ta třetí.

elektronická pošta

Když člověk zapomene úkol, tak je … no tak je bez úkolu, to se nedá svítit
V dobách mé školní docházky to znamenalo nějaký postih jako třeba kuli nebo trest v podobě dalšího úkolu či jinou nepříjemnou pobídku pro vylepšení paměti. Dneska to není nijak odlišné. Dostanete kuli nebo N či jinou známku hodnotící vaši zapomnětlivost.
Ovšem forma je jiná.
Rodičové si to přečtou v elektronické žákovské knížce.
To je nepříjemné dvojnásob, poněvadž elektronickou žákovskou nemůžete ztratit nebo simulovat, že jí má zrovna pančelka ve sborovně. Proti tomu je třeba se bránit. Nejlepší obranou - a to už se ví pár tisíc let - je útok. Tedy úkol nezapomenout. A opět tu máme věk elektronické komunikace a tudíž obrana může být vedena různými směry. To, že si úkol napíšete a nezapomenete si ho dát do tašky, to by bylo moc snadné.
Takže například včera mi Matěj volá:
"Tatínku, ještě jste s Kačkou doma?"
"Právě odjíždíme. Copak?"
"Bych potřeboval pomoct."
"Povídej."
"No já jsem zapomněl doma úkol. Ten cos' mi ho včera podepisoval."
"Dovézt ti ho už nestihnu."
"To ani nechci. Ale já jsem teď na stanici tramvaje, tak kdybys mi ho vyfotil a poslal mailem, tak až přijedu do školy, tak bych si ho moh' stáhnout."
"To by šlo. A to bude pančelce stačit?"
"Jo. Asi jo."
"Tak jo."
"Děkuju."
Stalo se, jak Matěj naplánoval: Penčelka se prý zlobila, ale jako důkaz to stačilo a velké černé N v žákovský není.
Inu, jak jsem řek': ta forma už je dneska jiná.
Na druhou stranu dnešní žactvo rychle pochopilo důležitost elektronické komunikace, potažmo odesílání dokumentů elektronickou poštou.

chyba 4,1mm

Vo potížích je lepčí ani nepřemejšlet, páč sou furt nachystaný vám skočit za krk. A abyste to pojistili, pro jistotu nesmíte myslet ani na bílýho slona.
Jinak je všechno v čoudu.
Já zřejmě na toho slona pomyslel. Jenomže si na to nemůžu vzpomenout. Možná, že jsem se taky příliš neopatrně zmiňoval právě tady na woleschku vo těch nově nastávajících potížích s novou meteostanicí.
Venkoncem je to fuk, jelikož se zbláznilo úplně nový čidlo úplně novýho dešťoměru.
Jakýpak štyry milimetry?!
Dyť je dešťoměr skovanej doma na parapetu vokna a čeká, až začne sezóna. Že by se nemoh' dočkat? Naprosto netuším. V každým případě mi přišlo mailem (jo, vono si to umí zavolat vo pomoc samo!) v 22:44:37 hlášení, že má dešťovej sensor ňákou chybu. Jo, ráno jsem si všim. Chybu 4,1mm.
Proč to tak je, se mě neptejte. Přesně pro tohle jsem odstavil tu starou stanici. A teď, první tejden provozu to dělá i ta nová.
Zatracený aparátky. Estli to takhle pude dál, začnu věřit, že je tu někde ňákej dešťovej mužíček a v noci chodí čurat do mejch dešťoměrů.
To je zatím jediný rozumný vysvětlení.