WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

první sníh

No vida, Martin letos přijel na bílém koni. Kapánek se sice loudal a měl den zpoždění, ale dostavil se.
Nuže budiž tedy zaznamenáno, že první letošní sníh spadl včera, tedy den po svatém Martinu večer. Pomaloučku ty dva centimetry těžkého mokrého sněhu tají, ale až se rozední, bude ještě na poli ležet.

člověk si zvykne

Vlastně se dá říct, že si pomalu zvykám. Člověk si zvykne na všechno a na pohodlí nejvíc. Takže používat jízdní asistenty se už stalo zvykem. Kodiaq je vybaven dost dobře a tudíž člověku furt něco pomáhá. Občas i varuje jako například: "Převezměte řízení".
A jsem přesně u toho, čeho jsem se na záčátku asistenční éry bál a co jsem si tu, myslím, zapisoval. Šlo o nechuť ty asistenty mít a používat je, protože si člověk zvykne a pak, když nebudou fungovat, bude v loji.
Tak v loji ještě nejsem, ale už se mi staly krátce za sebou tři, vlastně čtyři příhody. Ta první je podobná té třetí.
Totiž: jedete a najednou se objeví: "Ztráta tlaku v pneumatikách!". Jelikož jsem totéž řešil den před tím u auta mépečlivéHaničky, nepřekvapilo mě to, ale zarazilo. Výměna zimních kol totiž způsobila jiné nastavení v paměti tlaku pneumatik a to bylo potřeba po správném dohuštění nastavit. Jenomže já to udělal a přesto se to ozvalo. To mě překvapilo.
Druhá věc je s tím spojená: Když jsem nastavoval tlak pneumatik v palubním počítači, cosi zešílelo a přestalo hrát rádio. Ale když jsem zavolal mé veseléHaničce, neslyšel jsem ji, ale rádio. Přehodilo se tlačítko a nešlo s tím nic dělat. Tož jsem musel zastavit a abych se taky nepřehodil, vystoupil jsem z auta, celé jsem to vypnul a zamknul, odešel jsem kus od auta a pak to celé spustil znovu. Chytlo se to a tlačítka fungují, jak mají. A tak jezdím dál a všechno je v pořádku. Jenomže najednou, další den, opět ztráta tlaku. Tentokrát bez příčiny. No, zastavil jsem u pumpy, celé to zkontroloval a nastavil. Nic se nezměnilo, jen ten kompjůtr měl divnej pocit a tak to zahlásil.
Nejhorší, čtvrtá událost, se přihodila v tunelu. Jedu na adaptivní tempomat a najednou to začně červeně blikat, přibrzdí to a pískne to na mě: "Radar asistentu řízení ztratil výhled". No doprkýnka! Je to tady! Nic není dokonalý. Zajel jsem k pumpě, očistil výhled nahoře na skle a ještě pro jistotu masku chladiče. Tam je taky radar. A jelo to dál a už to nekverulovalo.
Ale ten pocit, že se na to vlastně nemůžu spolehnout, ten mě od té doby hlodá v hlavě.
Je to přesně tak, jak jsem se bál: člověk si zvykne a pak se diví…

znovu překupníkem

Nechal jsem se zase uvrtat do překupníka. Nikoliv od překupníka, ale do překupníka.
To znamená, že opět budu hrát v muzikále půlminutovou roli odporného překupníka lodních lístků, který tyto v Hamburku prodává za truhličku plnou zlata. Oni totiž nikoho jiného nesehnali a po pravdě asi nesháněli. A tak jestli prý bych třeba zase nezaskočil. Inu zaskočil. Vlastně mi to dělá radost. I ta čtyři slova jsem snad schopen se znovu naučit a při zkoušce ve Spáleném Poříčí jsem je pletl jen přijatelným způsobem.
Ovšem pan režisér se choval velice kavalírsky. Chválil mě, jen mám prý přidat trochu na hlase a mluvit maličko pomaleji.
Tož, snažil jsem se.
"Výborný, bylo to výborný," pravil pan režisér. "Jen, prosím, kdybyste pak na představení mohl říkat "odplouvá" místo "odjíždí". Ona přeci jen ta loď není autobus …"

poučení

To mě minulo, tyhlety karetní hry jako třeba Magic. Není se co divit, člověk se pro to musí nadchnout v přiměřeném věku a pak u toho buď zůstane, či se k tomu vrací nebo ho to pustí. Začínat ve věku pokročilém asi nebude pro tenhle způsob zábavy to pravé. Vůbec nic mi ty obrázky s popisem magických schopností neříkají. Matěj na tom je ovšem úplně jinak. Juráš ho k tomu možná trošku přistrčil, když mu před lety věnoval jeden za svých balíčků. Od té doby si o tom kluci občas (když se potkají) sdělují informace a zahrají si. Matěj teď našel nového spoluhráče. Ve škole. To je snažší, s tím se na rozdíl od velkýho bráchy vidí denně.
Včera mi vyprávěl, jak si byli koupit nějaký vylepšovací balíček. Že prý je víc možností, jak získat dobré karty. Jedna z nich je, ty karty si vybrat a pokud jsou vzácné, hodně za ně zaplatit, ta druhá je koupit si bůstr, což je něco jako štěstíčko. Koupíte balíček, nevíte, co je v pytlíku a když to otevřete, může tam být něco, co by vás jinak stálo třeba třikrát tolik.
A že prý vybírali a Matěj pak nakonec při tom vybírání dal přednost balíčku, který měl prvně vyhlédnutý jeho spoluhráč.
"Na tomhle je nějaká ženská, tam určitě bude něco zajímavýho," pomyslel si prý a vyměnili si to.
Balíčky rozdělali a hned se to ukázalo.
Vyhrál osmdesát korun. Tedy rozuměj: byla tam karta jednotlivě prodávaná za osmdesát.
Ovšem vyhrál spoluráč. V tom Matějově balíčku nebylo nic zajímavého kromě poťouchle se tvářící ženské na obalu.
Inu, je to jedno z prvních poučení, jak to s ženskými chodí.

rok s novinami

Je to jenom něco málo přes rok, co mi začaly do schránky chodit noviny. Nejdřív jedny páteční a po čase jiné všednodenní. Nejsem tedy nijak zkušený abonent, je tu jen ten rok a kousek s novinami až do domu. I za tu krátkou dobu se ale projevilo, že pravidelnost si vykládá každý jinak.
Tak například dneska tu byl novinový doručovatel před chvilkou. To znamená krátce po půl šesté. V sobotu jsem dokonce nalezl ve schránce sobotní noviny. Bylo to poprvé a byly jistě cizí, neboť ty jsem si neobjednal, natož pak sobotní. Jeden čas přestaly chodit noviny ve čtvrtek a naopak v pátek byly ve schránce troje. Čtvrteční a dvoje páteční. Pak přestaly čtvrteční chodit vůbec. Teď zase chodí správně, ale až do dneška chodily výrazně později.
Je to zřejmě o náladách a možnostech doručovatele. Někdy to prostě vyjde a jindy ne. Neznalý člověk by nevěřil, že tak obyčejná činnost jako je doručování novin může být tak pestrá. Rozhodně to člověka udržuje pořád v pohotovosti, ovšem hodinky si podle tohohle pošťáka řídit nelze.