2019

pokrok v navigaci

Z geologického pohledu v neměřitelně vzdálené minulosti, tedy nějakých deset let zpátky, jsem se rozčiloval v diskuzích s kolegou nad jeho vášní nakupovat si do auta všechny možné technické výmysly a zvláště pak navigační přístroj a to proto, že navigace sice už tehdy byly naprosto běžné, ale ty automobilové, zabudované už ve voze, se prodávaly za nestydaté peníze v řádu desítek tisíc, neuměly česky, měly zastaralé mapové podklady a jejich updaty stávaly klidně taky desetitisíce. Byla to zlodějina a daleko lepší službu udělala navigace v telefonu nebo přenosnej Garmin. Obojí jsem používal a měl jsem to srovnání a v reálném čase čerstvé česky mluvící mapové podklady.
Vývoj šel dál, výrobci aut se kapku probrali z drahého snu a ceny mírně klesly, nicméně já dál používám navigaci v telefonu. Nu a teď s Kodiaqem přišla i ta zabudovaná navigace. Vono se to už bez toho neprodává. Chvilku jsem vzdoroval a používal tu navigaci v telefonu, ale potom jsem dal za pravdu mé zkušenějšíHaničce, která má auto o měsíc déle, a uznal jsem, že autonavigace je pohodlnější.
A hned v sobotu v Plasích nás ta "on-line" autonavigace zavedla do uzavřené silnice.
Nu, přišla k duhu stará dobrá navigace z telefonu a jelo se bez překážek.
Protože se ale v autě píše, že navigce je on-line, že data jsou aktualizvána a mapové podklady jsou nové dvakrát ročně, zajímalo mě, jak to teda je, když to v novém autě není. Prohlížím kartu z auta s mapovými podklady, koukám se na displej na verzi map, porovnávám to s tím, co je nasíti ve Škodovce - a vida! Mapové podklady v mém novém autě jsou staré. V červnu Škoda vydala aktualizaci už na rok 2020. Nuže tedy aktualizovat. Na to jsem od Garmina zvyklý. A protože to znám, ještě si přečtu, co a jak na různých fórech a konferencích.
A ejhle!
Ono nestačí jen vin číslo auta, ještě musíte mít správnou sd kartu. Tu od Škody. No jo, ale mně dali do auta tu menší a tím pádem ta aktualizace nelze provést, jelikož potřebuje kartu větší. A navíc na těch fórech se píše, že se to zatím nikomu nepovedlo ani na Škoda kartu ani na normální kartu. Volám tedy do Škodovky a chci radu a potvrzení, že to půjde. Vylíčím svoje zkušenosti, znalosti, situaci a přesně se zeptám na to, jestli v tom upgradu není nějaký háček, jastli ta Škoda karta není nějakým neznámým způsobem kódovaná a jestli to půjde na občejnou kartu koupenou. Třikrát jsem se zaptal mládence na totéž a třikrát mě mládenec odpověděl, že to půjde bez problému.
Kopil jsem tedy karty dvě. Jednu méšikovnéHaničce, jednu sobě. Mapy staženy, na kartu nahrány, do auta vloženy a … "Nelze nalézt zdroj map."
A je to tady!
Tak zvednu telefon a volám do Škodovky. Kupodivu to zvedl ten samý mládenec a pamatoval si mě.
"Tak přesně jak jste mi to ráno říkal, tak to teď nejde," povídám.
"Jo, to jsem vám zapomněl říct: musíte mír Škoda kartu."
"To jste mi opravdu neřekl, ale já se vás přesně na to ptal. A to - jestli ta karta ve voze není nějak kódovaná, jestli na ní nejsou nějaké neviditelné soubory a jestli se smí naformátovat. Všechno jste mi potvrdil. Jenomže ono to nefunguje a navíc na konferencích jsou čerstvé dotazy na totéž i v případech originální karty Škoda. Nejde to ani jim."
"Aha … tak to je divný. Víte co? Já se na tohle musím zeptat svého nadřízeného. Zjistím to a zavolám vám zpátky."
Bylo po šesté odpoledne, chvilku jsem čekal a pak mi došlo, že už nezavolá. Zkoušel jsem ještě psí kusy. Mazat z karty neviditelné složky, kopírovat na kartu jiné složky, vaměňovat textový soubor s identifikací verze - ten nový za starý. Nic. Nefunguje to. Ještě, že jsem podle návodu nenaformátoval tu původní kartu z auta. To by bylo mrtvý úplně.
Takže platí pořád to, co před těmi deseti lety: autonavigace jsou šancajk. Lepší službu udělá ta navigace z telefonu.
Ach jo, ten pokrok …

před půlnocí

Ano, dneska vychází woleschko pozdě.
Poněvadž včera vyšel úplněk a půl hodiny před půlnocí vypadal takhle krásně zatměně:

zatmeni_090716

moc pěkný tričko

Přiznal jsem se asi v půlce prohlídky.
Totiž ta laskavá slečna, co nás provázela v přízemí a v základech kláštera v Plasích měla tričko. Černý tričko. A já na ní furt čučel.
Vyšli jsme nahoru od jednoho ze zrcadel - tak říkají vodním nádržím v základech stavby - a já už to nevydržel a povídám:
"Víte, já vám furt čučím tuhle na to tričko…."
Slečne se pobaveně usmála.
"Ale vopravdu v tom není nic jinýho. Já vám koukám jen na to tričko. Na ten nápis. Mně se to děsně líbí. To tričko s tím nápisem. A von už má ten váš obchod zavřeno. Tak jsem se vás chtěl zeptat, jestli se nedá koupit to tričko u vás v pokladně."
Slečna měla pochopení a nebyla to žádná netykavka, tudíž se zabývala skutečně pouze tričkem stejně jako já:
"To vás musím zklamat. Koupit se nedá. My jsme o tom uvažovali, ale museli bychom do těch triček investovat příliš prostředků, aby to mělo smysl ve všech možných velikostech a v rozumném množství prodávat. A na to peníze nemáme. Tak to máme jenom pro sebe."
"A nedá se to nějak …"
"Nedá. My je máme udělaný jen pro nás tady v klášteře. Mají ho jenom průvodci."
"To je škoda, mně se líbí a …"
"Nejde to. Jedině, že byste se stal průvodcem, pak byste ho dostal."
"No jo, tak to mi asi nevyjde. Jak říkám: moc pěkný tričko."
Tím jsme to uzavřeli a šli si pro helmy, abychom mohli do podzemí do větracího systému pod zdmi budovy. Ale to tričko, na to jsem se koukal furt. Byl ne něm zajímavě vyveden půdorys areálu kláštera a latiský nápis od toho prvního zrcadla. Včera jsem si tu umístil fotku toho nápisu. Znamená: Bez vody se tato budova zřítí.
Tož tak, tuhle je ten nápis přibližně tak, jak je na tričku. Půdorys jsem nikde nenašel.


Plasy - ae dificium

hafery, skalinky a dřevěné rošty

Naplánovaný toho bylo hromadu. Vlastně celou cestu jsme mohli někde zastavovat a něco navštěvovat. Jenomže to bychom potřebovali stroj času nebo alespoň nějakou pumpičku na čas. Aby se dal kápku přifouknout. Jenomže pumpičku jsme s sebou neměli a tak jsme minuli Zvíkov a jeli rovnou do Borovan na Borůvkobraní. Stihli jsme to perfektně, zrovna začínali a návštěvníků nebylo tolik. Jen bylo kapku vlhko, ale pod střechou ve stanu ne. Tam naopak bylo sucho a borůvkový knedlíky. Podle toho jsme poznali, že jsme v cíli. A tak byly knedlíky, vafle, koláče, elixír, koktejl, zmrzlina, limonáda, perník - všechno borůvkový. Kačka si stihla ještě udělat ze skla medvídka a já se dal do řeči s jednou trhovkyní v kroji, která nabízela dřevěné formičky, které její muž hned vedle ní vyráběl. A že prý kde se borůvkám říká hafery. Hádal jsem, že to zní tak nějak jako od Ostravy. Tedy ve Slezku? Dala mi ještě vybrat a já to podle paní upřesnil na Valašsko. A ono jo. A u nich na Slovácku prý se říká borůvkám skalinky. Že se musí pro ty skalinky lézt nahoru na skály na Pálavě. Vida - co se člověk nedozví. A tak jsme ještě nakoupili ty hafery a skalinky do zásoby a už mě začala strašit myšlenka na to, že ve tři čtvti na čtyři musíme být v Plasích na prohlídku vodního podzemí.
Strašení přišlo pozdě. Navigace nám ukázala, že cesta potrvá skoro tři hodiny. Já počítal tak nějak se dvěma - ale to jsem se přepočítal.
Tak honem naskákat do auta a zkusíme to. Cestou ještě mápečliváHanička zavolala do kláštera, že se asi opozdíme, nejmíň o půl hodiny a jestli to má řešení. Prý máme přijet a uvidí se.
A tak jsme přijeli. Cestou jsem sice nahnal čtvrt hodinu, ale o tu samou čtvrthodinu nás zdržely uzavírky a semafóry. Přišli jsme do pokladny a prosili o vyřešení. Samozřejmě to byla naše chyba, ale slečny nás nevyhodily. Naopak nás přidaly k jedné plánované téměř soukromé prohlídce a všechno dobře dopadlo. Voda byla, Santiniho dřevěné rošty byly, prodírání se větrací chodbou bylo - inu vše, jak slíbeno, jen kapánek později.
Výlet dopadl skvěle a to jsme vynechali tři jarmarky a jeden koncert. Ono to ani nešlo stihnout, naplánoval jsem toho příliš. Tak se tam podíváme příště, no. Plasy měly tentokrát absolutní přednost. Tedy hned po borůvkách.

Ae Dificium 1

Ae Dificium 2

Ae Dificium 3

ručníky s sebou

Tohleto plánování, je to potřeba, člověk se bez něj občas neobjde, ale na druhou stranu …
Když potřebujete například navštívit místo nebo akci, kde je předem jasný, že bude vyprodáno, musíte si to holt naplánovat, jinak si to naplánují pilnější plánovači a vy máte po žížalkách, totiž po plánech. Čili když vás napadne navštívit jinak nepřístupné podzemí s vodními kanály a mrknete na rezervační stránky, zjistíte, že je volno jenom ráno a odpoledne, poněvadž během dne už je vyprodáno čtrnáct dní dopředu. Naštěstí se vám hodí termín pozdě odpoledne, jelikož chcete navštívit ještě koncert na zámku a to je akorát, abyste stihli prolézt kanály a stihnout dojet na koncert, kde se lístky naopak dopředu neprodávají.
Tož rezervace provedena, vstupenky zaplaceny, plán na celodenní výlet proveden. Budou jarmarky, poutě a borůvkový hody - to všechno cestou do Plasů. Stačí jen v sobotu vyrazit včas a užít si výlet.
Takže plánování vyšlo? Jo, perfektně.
Až …
… až na to počasí. To se naplánovat nedá. Má pršet celý den. Copak v Plasech v podzemí, tam neprší a vlhko je tam tak jako tak. A koncert má být taky uvnitř, takže to by sedělo. Ale co ty jarmarky? A co borůvkový hody?
Inu co. Pojedeme a uvidíme. Máme to naplánový, tak se s tím nějak poperem. Deštníky máme.
Hurá na výlet … a ručníky s sebou.