2018

já tam skočil

Ono když není o čem psát, pak se píše o počasí. To je stejný, jako v hospodě, když zrovna není o čem mluvit. I když v hospodě je furt vo čem.
Takže teď se píše o počasí.
Ano, je nebývalé teplo, někde prý naměřili i rekordní teploty a skutečnost je taková, že takhle hezké jaro už jsme tu dlouho neměli. Podle všeho by to konečně po letech mohlo vyjít a nepomrzly by nám ani meruňky, ani třešně, možná i nějaká ta švestka bude, jestli se něco zásadně nezmění. Žádné rekordy, žádné senzace, prostě jenom hezký teplý jaro. Dost teplý. A proto o tom píšu.
I u nás jsou teploty vyšší, než některé minulé roky a skoro to vypadá, jako by už bylo léto. To se ovšem v noci vrátí zpátky a ráno je zase jaro. Proto se ta voda v bazénu neohřívá tak rychle. Ale ohřívá se. V sobotu už měla šestnáct, v neděli sedmnáct stupňů. No bodejď, že jsem neodolal a proto si to tu taky píšu, aby bylo jasno, že letos jsme se koupal už 21. a 22. dubna!
A to rekord je.
Když jsem se v minulosti smočil někdy koncem května, považoval jsem to za obzvlášť příznivý konec jara. Nu a teď to tu máme téměř na začátku, tedy konkrétně měsíc po jarní rovnodennosti - a už se dá vlézt do vody a neumrznout. Děti, pochopitelně, i s mouveselouHaničkou prohlásily jako jeden muž, že je to eště studený. Ale co mi po tom, že. Já tam skočil a chvilku jsem statečně vydržel. Několikrát. Však bylo pěkný vedro a ochladit se ve vodě - toť báječná příležitost. Tož jsem jí využil.
Rekord tedy opravdu padl, ovšem jen jaksi zprostředkovaně.

tuhlec je pro archiv graf teplot z meteostanice:


pocasi_180422


a tuhlec jedna jarní sakura:


sakura_180422

ryby rostou

Rybí smečku (nebo se tomu říká stádo? nebo hejno? nebo jenom ryby? … nevím) máme terpve rok. Jakýmsi příznivým zásahem osudu ryby přežily v tom našem rybníčku i přes zimu a teď se mají k světu. Dokonce mám takovej pocit, že i přes tu zimu nějak vyrostly, jestli to ovšem není jen optický klam. Znáte to: hůl do vody ponořená, zdá se býti zalomená …
Nu a tak každý den žasnu nad tím, jak ti strakatí obyvatelé rybníčku chodí na procházku, kroutím hlavou, když jim syspu jídlo a oni zdrhají, aby se pak, když odejdu, mohli přerazit, kdo bude první u hladiny … no prostě ryby.
A je mi divný, proč vokusulou kameny.
Totiž vloni vlastně skoro pořád dělaly leklý ryby. Tedy líně se přiloudaly k jídlu, líně vodpluly, tak nějak v klidu, žádnej stres (kromě toho, že se bály a furt bojej lidí). Letos jako by ožily s jarem. Pořád zkoumají jezírko, všeude čuchají, ochutnávají kde co pod vodou a právě i nad vodou vožužlávaj kameny. Že by měly hlad? No, možný to je, po tej zimě, co si dávaly půst. Však dostávají. Ale je to dost? No, budeme to muset vypozorovat. Možná jsou eště ve vývinu - a takovej vyvíjející se jedinec toho spořádá habaděj.
No - uvidíme. Vyvíjíme se všichni. Ryby rostou a my se učíme, co s nima.

švestka

"Je jaro, Béďo!", volal Bubu, ale protřelýho medvěda tím nijak neohromil, neboť týž pravil: "Co má bejt?"
Každý jaro se tou větou bavím.
A protože i letos je jaro, mám jeden vysloveně jarní obrázek.
Původně jsme si umínili, že to koště pokácíme, ale když tak pěkně kvete a je to samá včela, říkáme si, že přeci jen s tím kácením té švestky počkáme, jestli třeba konečně letos z ní něco nebude. Tedy myslím švestky, ne dřevo.
Tož tuhlec je ten obrázek:

vcela_180418

ani nemluvit

To se ví, že výchova je důležitá. Všude se to opakuje, ale málo se to ví. Totiž třeba taková výchova filmového diváka. Stejně jako třeba zeměpis. Je potřeba začít už od malička. V případě zeměpisu tak nějak v šesté třídě, v případě filmů, počítám, ještě dřív. Vůbec netuším, kdy přesně moje filmová výchova začala a jist jsem si jenom tím, že zdaleka neskončila. A protože mám filmy rád, rád se o ně dělím i s ostatními.
Doma není nikdo prorokem a přitáhnout mouveselouHaničku k nějakému ne-zábavnému filmu je potíž. Má na to svůj pohled a film bere především jako zábavu. S tím se dá souhlasit, ostatně film zábava je, ale každej na to hledí jinak. Takže Tarkovského nebo Malicka určitě ne, Triera už vůbec a Monty Pythoni jsou praštěný a …
… a tak jsem si vyvzpomněl, že budu dělat filmový klub pro pár zájemmců vedle ve vsi. Už to rok jede, lidi choděj … ale ta výchova. Tu jsem zanedbal. Tedy ovšem dá-li se za rok filmový divák vychovat. Nasadil jsem prověřené tituly a chystal se po roce dát konečně jeden opravdu klubovej film. A taky jsem ho včera uvedl.
A se zlou jsem se potázal.
Jednak přišla sotva třetina lidí a pak: reakce byly velmi rozpačité. Vlastně spíš mlčenlivé.
A tak jsem se zeptal opatrně sám: "Příště už radši žádnej takovej, že jo?"
Reakcí bylo mlčemlivé a velmi výrazně souhlasné kývání hlavou.
Ach jo. Já se tak těšil na vyspělý klubový publikum …
Holt musim dál vychovávat, teda estli je to možný. No považte sami: Postel přece je přesně ten klubovej film, vo kerym se pak mluví.
No a u nás - ani nemluvit.

neutíká, ale teče

"Tatínku, já to našel!", volal minulý týden Matěj.
Nebyli jsme na houbách, nýbrž na zahradě, a nešlo o nalezení něčeho, ale o nalezení ničeho. Přesněji řečeno o nalezení prázdna, tedy díry. A nejen jedné.
Kde se vzaly, tu se vzaly díry hned tři. V podkladové folii potůčku, co teče ze svahu do rybníčku, co v něm pořád ubejbá voda rychlostí tak pět centimetrů za hodinu a co ho kvůli tomu máme odstavenej, než se přijde na to, proč ta voda ubejvá.
"To je skvělý! Tak to já to opravím a uvidíme, jestli to byly všechny."
Dostal jsem se k tomu až v neděli. Nešlo to jinak, než udělat prostě záplatu. Čtverec s asi tak půlmetrovou stranou. Pak si vezmete horkovzdušnou pistoli, váleček a jdete na to. Jenomže to má hážek. Ta původní folie je jiná. Taková tvrdší, tenčí, křehčí. Ta záplata je tlustší, měkčí, ohebnější. Jsou to prostě jiný materiály. No, zkusíme to. Šlo to ničemně. Ta spodní, stará, se nechtěla dost tavit a ta horní, nová záplata se k té staré nechtěla přichytit. Nakonec se mi podařilo najít nějakou společnou teplotu tání, která jakš takš vyhovovala oběma materiálům a začal jsem konečně záplatovat. Připláclo se to tam, přitlačil jsem to válečkem a zdá se, že to drží.
Už od neděle, kdy jsem dopustil vodu, to nevykazuje větší úbytek, než obvykle a tudíž se dá napsat, že voda neutíká, ale jenom teče. Tedy neutíká dírami ven, ale teče pěkně potůčkem mezi kameny. Teď to nechám týden téct a pokud to nepoteče, můžem dát zas zpátky na místo kameny a potůček nazdobit.
Inu, i vodní dílo holt potřebuje občas záplatu jako třeba roztržený gatě.