WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

konvertovaný dokumenty

Jeden by myslel, že někerý věci už ví nebo si na ně vzpomene, jelikož je už jednou dělal. No jo, ale myslet …. však to znáte: jeden myslel a udělal to, druhej nemyslel a šláp do toho.
Potřeboval jsem cosi zařídit na úřadě. Copak vo to, zařídit na úřadě. Ale mám všechny bumášky? Našli jsme v kanceláři vzor z minula. Postupoval jsem stejně jako minule, ale zapomněl jsem přidat jeden veledůležitej formulář, čímž nám to ouřad vrátil a napsal i dopis, co všechno je potřeba. A hleďme: je tam něco, co jsme tam minule asi neměli. Nikdo totiž neví, co je to …"elektronická konverze dokumentu"…
Na jiném úřadě, totiž tam, kde se potvrzují pravosti například podpisů a kde jsem se i já byl ověřit, jsem se zeptal. A paní povídá, že to ona musí ouředně naskenovat, potom uložit a to místo, kam to uloží, mi pošle a tam já si to vyzvednu. Všechnou ouředně.
"Aha. Takže vy ten dokument tady ouředně naskenujete, ouředně někam uložíte, ouředně mi pošlete heslo, to já ouředně dostanu a pak to votevřu, stáhnu si to a ten sken pak pošlu na ouřad …"
"No co se s tím děje pak, to já nevím," pravila po pravdě paní.
"Aha …"
Pochopil jsem, že za třicet korun stránku mi naskenují (a že těch stránek bylo) a pak, až mi to pošlou, to můžu poslat kam chci. Třeba na ouřad.
Kdepak. Nezkusil jsem to. Popad' jsem všechny ty papíry, koupil za dva tisíce kolky a celý to papírový ručně podal do vokýnka ve Slezský. Já těm elektronickejm hejblátkům furt ňák nevěřim.
Byť by byly konvertovaný.
Elektronicky.

masopust

Masopust u nás na vsi
aneb
Medvěd v hlavní roli:

Masopust_2020-1

Masopust_2020-2

Masopust_2020-3

Masopust_2020-4

Masopust_2020-5

případ s klíčema

Určitě to není poprvé, co by se mi něco podobného přihodilo. Jen vzpomenout si, to je ta potíž.
Například s těma klíčema. Každý je jistě někdy někde zapomněl nebo ztratil. Já naposled před pár dny.
Tedy ono to bylo tak, že jsem je vlasně ani moc neztratil, jako nevěděl, kde jsou, protože dycky je mám v kapse nebo v tašce.
Takže: do kanceláře jsem se musel nějak dostat, čili klíče jsem ráno použil. Pak jsem šel ven a nikde jsem je z kapsy nevyndal, ani jsem v kapse nic nelovil. Vypadnout nemohly. Zpátky už jsem se nedostal, musel jsem poprosit o otevření. Klíče prostě nebyly.
Hned jsem začal prohlížet stůl, šuplíky, znovu kapsy u bundy, u kalhot. No prostě klíče nikde.
To už hraničí s nějakou událostí na pomezí X-files!
Kapsa tašky byla zvřená na zip. Tam tedy nejsou … ale pro jistotu se podívám.
Ha!
Jsou tu!
… no dobrá, Akta X jsou vyřešený, ale celková situace se tím ještě zhoršila.
Protože: pokud jsem postupoval tak jako vždycky, pak jsem nejdřív vyndal klíče z tašky, pak jsem si odemkl, následně dal klíče do kapsy u bundy a potom, před odchodem, jsem musel ty klíče vyndat z kapsy u bundy a dát zpátky do tašky a zavřít na zip. A o tom nic nevím.
Takže jsem se zbláznil!
Ještě před zavoláním docentu Chocholouškovi jsem se s celou lapálií a podezřením na duševní chorobu v počátečním stadiu svěřil Tereze.
"Nezbláznil ses," pravila obratem, "je to dobrý."
"No to je teda dobrý. A jak jsi na to přišla?"
"Je to jednoduchý. Ty sis ráno nevodemykal sám. Já tě do kanceláře pouštěla sama. To když jsme s Klárkou vysílaly ty kouřový signály. Nechala jsem ti votevřený dveře. Klíče jsi nevyndal z tašky."
"Ufff … to sem si voddych!"
Jo, vážně, voddych.
Už zase nejsem blázen.
Přinejmenším do chvíle, než se zase zblázním.

překladatelský oříšek

Taková nepřeložitelná slovní hříčka … praví překladatel, takto pan Čepelka, v Jáchymovi. Však to všichni znají. Ostatně tahle i spousta jiných průpovídek z filmu už zlidověla.
Mně se přihodila včera slovní hříčka, kterou nebylo třeba překládat.
Totiž: stává se, že se plus mínus přibližně ve stejném čase scházíme v kanceláři s jednou kolegyní. To se ovšem nedá srovnávat s kolegyní jinou, která je tam daleko dřív, než my. A zrovna včera jsme se sešli úplně napřesno.
Vypadá to tak, že já vylezu z auta, již přítomná kolegyně vyleze z kanceláře před dům a před tím domem se dámy setkají a dají si čouda, což já nedokážu ocenit a tak zalezu do toho domu do té kanceláře.
A právě včera povídám:
"Tedy vy to máte vychytaný. Takhle se sejít nepřesno. Nemáte na to náhodou ňáký svoje signály?"
Zatímco mi nechávala otevřené dveře od domu, pravila Tereza:
"No bodejď. Máme kouřový signály."
Uchechtli jsme se povedenému vtipu, holky si šly dát kouřovou a já zalez. Pak jsme ještě uvnitř mudrovali o tom, že takhle to ty indiáni asi nemysleli, když si dávali kouřový signály z kopce na kopec.
A slovní hříčka byla na světě - jen nevím, jak se to přeloží do japonštiny … je to takový překladatelský oříšek.
Snad pan Čepelka by věděl.

není to suchý

Každej to má jinak, s tím jeden nepohne. Tudíž například praktickyuvažujícíHanička vnímá rostliny jako přírodu kolem, do níž je zahrnut vznik i zmar. Kačka naopak všechno zachraňuje. Nejdřív mě s tím kapánek dožírala, jenomže pak se ukázalo, že všechny kytky, co kdy dostala v květináči, žijou, mají se k světu a kvetou a to včetně orchidejí, což považuju za malý zázrak. Teď mám Kačku za zázračného pečovatele o svět kolem a s dožíráním je dávno utrum. Naopak přišel obdiv k té trpělivosti a Kaččině péči.
Zkusil jsem to tedy včera po jejím vzoru.
Tuhle na balkóně se už nějakou dobu válí a celou teplou vlhkou zimu živoří jakýsi jehličnan. Nějakej druh cypřišku to asi bude. Květináč z toho odpadl, hlína vysychá, ale jehličky pořád neopadaly. Když jsem si řekl, že už teda z něj konečně bude ten humus pro jiné rostliny, ukázalo se, že to není suchý. Nějak mi ho přišlo líto. A tak jsem mu včera koupil velkej hliněnej květináč i s miskou, zem pro okrasné jehličnany a od večera už je znovu v poloze vzpřímené a důstojně se tyčí nad květináčem v zalité zemi. Víc se pro tuhle chvíli dělat nedá.
Teď nezbývá než čekat do jara, jestli se probudí a poroste.