2016

sedmkrát v Sázavě

Počítám, že ani nepočítáte, kolikrát jste jeli Sázavu. Je to takovej pěknej výlet na jeden den a máme to za humny, takže ani my jsme tuto kratochvíli neopomněli. Tentokrát pořádal Tomáš výlet pro oddíl wushu a to jsme nemohli s Matějem vynechat. Kačka to naopak vynechat musela, protože měla závody v gymnastice, takže jsme neděli strávili v kánoii jenom my, kluci. Ovšem Matěj jel s jedním z kamarádů a mě odkázal na jiného kamaráda, že prý estli nám to nevadí. Nevadilo.
Jen jsme radši neroztruboval, že na kánoi budu sedět poprvé. Vždycky jsme totiž tyhle legrácky podnikali na raftu, což je mnohem stabilnější plavidlo. Ukázalo se, že tomu tak skutečně je. Všechny jezy jsme sice sjeli v pohodě, ale cvakli jsme se vždycky až dole. Nebudu tady zastírat, že vina byla jistě na mé straně, jelikož s tím nemám tu zkušenost. Takže jsme se votočili celkem sedmkrát a z roho jednou jaksi plánovitě, protože jme šli zachraňovat Matěje, poněvadž se taky cvaknul a nějak mu uplavala loď a on sám to nedokázal zastavit, už jenom proto, že utopil boty, které neměl na nohou, ale v lodi, což byla zásadní chyba.
Nu, lodí jsem vytáh v neděli celkem devět. Sedm "našich" a dvě cizí, když už jsme se naučili, jak se správně žbluňká do vody.
Báječnej vejlet to byl. Jen možná víc koupací, než jsme původně plánovali, ale koneckonců, proč se takhle v květnu nekoupat i v Sázavě, když doma v bazénu už jsme se před týdnem taky koupali.

ps
a proč to píšu v něděli večer?
Abych to nemusel odložit o týden. O ten týden, co budu mimo woleschko.

poslední film Jana Švankmajera

Kdepak, to já normálně nedělám. Nejvejš tak … no …. třikrát za deset let.
Tedy ono k tomu ani není moc příležitostí. A právě teď se zrovna jedna nachomejtla. Totiž o mojí zálibě ve filmech všeobecně a v těch ne úplně středoproudovězábavních zvlášť se všeobecně ví. Pochopitelně, že můj archiv obsahuje i kasovní holywoodské trháky či pana radu Vacátka, na kterého se teď občas s dětmi podíváme, ale s některými vychytávkami si prostě dělám radost. Naposled to byl třeba strašidelný film z roku 1945 o snech, na kterém jsme byli tenkrát v kině Klub a jehož název mi pomohl odhalit filmový přítel pan Soukup a jeden z laskavých čtenářů woleschka. Psal jsem o tom
tuhlec a tady. Mimochodem opravdu vřele doporučuji. I po letech je to skvělé pokoukání. Zvlášť pro ty, kterým vrtá hlavou, jak je to vlastně s tím, co se nám zdá.
Nu a teď je tu ta příležitost.
První byla, když jsem se mezi prvními podepsal pod petici na vydání Markety Lazarové v důstojném provedení. Petice snad nastartovala nějaké procesy, které vedly k jejímu restaurování a vydání.
Podruhé jsem měl příležitost podpořit kupováním netuctové filmy, které vydával právě pan Soukup a které, pokud ještě zbyly, doporučuju k výběru a poté ke koupení (
zde) a ke shlédnutí dle vaší nátury.
Nu a potřetí během těch deseti let mám příležitost, ke které mě opět přivedl pan Soukup. Znáte pana Švankmajera? No já ho taky neznám osobně, ale jeho filmy mám všechny. A doufám, že přibude ještě jeden a ten budu mít taky. Totiž pan Švankmajer se chystá natočit svůj film poslední a na dofinancování shání peníze. A to je ta příležitost. Rád přispěju nějakou částkou přiměřenou mé kapse na to, aby ten film vznikl. A pokud chcete i vy, můžete si připojit.
Tady je odkaz na stránky, kde si můžete vybrat. Myslím, že je z čeho vybírat. A na ten film už se vážně těším.

když se vám ztratí díra

Důl, to je díra v zemi, tu vám můžou zatopit, zasypat, ale vzít …? Tolik vážený pan kolega Cimrman, co se děr týče. Moje zkušenost s touto problematikou až dosud nebyla nijak bohatá. Teprve včera jsem pochopil, že i díra se může ztratit.
Totiž je tu taková záležitost s kabelama.
Už při stavbě domu jsem věděl, že do něj kromě nábytku a rodiny přijdou i kabely. Stěny jsou prolezlé stovkami kabelů. A to není všechno. Některé, na něž na začátku nebyl čas a vlastně ještě neexistovaly, přicházejí postupně. A tak vznikají klubka propletených kabelů, prodlužovaček, napájení, sítě, vodičů k reproduktorům … Zkrátka kabely se množí exponenciálně. Nu a na jedny kabely jsem měl políčeno už na začátku. Věděl jsem, že tady někde bude zdroj zvuku a asi támhle někam přijdou umístit reproduktory. Takže jsem pánům od kabelů zadal úkol, aby mi tuhlec odtud až támhle natáhli ve stěnách husí krk a ten zaslepili a vytvořili tak přípravu pro budoucí vodiče. Celé ty roky o tom vím a záslepka je na svém místě. Včera jsem se rozhodl tuto utajenou cestu stěnami konečně využít pro ty kabely. Sejmul jsem krytku, povytáhl husí krk a šel odstavit skříň, za kterou měla být ta druhá záslepka. A co myslíte? Nebyla! Ztratila se. Ta díra do zdi, kterou jsem tam chtěl udělat a o které jsem byl až dovčera přesvědčen, že tam je, tam nebyla. Prohlédl jsem leza po čtyřech celou stěnu u podlahy, proklepal, odstavil jsem botník podél té samé stěny, ale z druhé strany, opět prolezl, prohlédl … nic.
Díra se ztratila.
Konec toho husího krku mám. Výstup, tedy jednu díru taky mám, ale začátek a ta vstupní díra se prostě ztratily. Kam se mohly ztratit a jestli vůbec se díra může ztratit, to nevím. Teď přemejšlím nad metodou, jak jí objevit. Napadá mě cvičená myš, která by prolezla od konce na začátek a tam by vyslala signál, podle kterého bych jí i s tím začátkem našel. Ale kde jí vzít? Nebo pouštět do toho konce kouř a hledat, kam půjde. No jo, ale jak tam tan kouř nafoukat, když to nemá tah a ten začátek je kdoví kde zaslepenej.
Taky bych moh' do toho konce hulákat a někdo jinej by chodil po domě a poslouchal, odkud ze stěny ten zvuk tou trubkou půjde.
No fakt nevim, jak ten začátek najít. Teda jestli tu vůbec někde je. No musí bejt, když konec mám. Jenomže kde?
No prostě je to lapálie, když se vám ztratí díra.

bezva parta

Už jsem tu někdy psal o vyšší verzi čili o apgrejdu? Ale jistě že ano, už jsem tu softvérové firmy pranýřoval, jen si nepamutuju, kdy to bylo. Taková zpětná vazba, to je věc potřebná a neškodí, když se člověk občas ozve, že není úplně se vším spokojenej.
Nuže tedy dnes ráno na mě zase vybaflo hlášení "software upgrade available". Tentokrát to nebyl vobyčejnej apdejt, ale vážnej apgrejd. Právě té aplikace, ve které si píšu woleschko. A že prej děsně ušetřím, když si ho eště dneska koupím. Celejch štyrycet doláčů! Dyž zaplatim devětapadesát. No a dybych prej nechtěl, nevadí, že prej pro tem můj starej softvér maj aspoň ten apdejt a ten že je prej zadarmo.
Híml kruci tyrtl! Poslední verze, která chodila byla ta předchozí. Ta současná furt padá a někdy musím restartovat počítač, abych vůbec moh' woleschko nahrát na síť. Koupil jsem si jí, hned, jak vyšla, protože jsem jim naletěl, jak prej je dokonalá. Dodnes jí záplatujou.
Tak jsem si před chvílí stáh' alespoň tu vosumadvacátou záplatu a nezbejvá, než doufat, že to třeba tentokrát v téhle opravené verzi vyřešili. Rozhodně mi to teď píše "You’re up-to-date!".
To jsem si vážně voddych.
A ulevilo se mi i podruhý, když jsem se podíval na stránky vývojářů. Ta zbrusu nová verze vyžaduje zbrusu novej systém. A ten nemám a nechci. Takže mám vlastně po starostech.
No nejsou ti kluci vývojářský bezva parta?

poslední výsadkář

Stih' jsem ho na poslední chvíli.
Už měl nakročeno přes práh a protože něvěřil, že by ho při jeho prvním kroku nikdo nevyfotil, čekal, jestli si to třeba ještě někdo nerozmyslí.
Rozmyslel jsem si to.
Hned jak jsem vstal, šel jsem se podívat, co kosi v hnízdě. Ono totiž přes noc napršelo nějakých 16 mm, tak jsem byl zvědavej, jestli jsou už po tý sprše usušený.
No jak píšu: stih' jsem to jen tak tak. Poslední kos už měl nakročeno z hnízda a čekal, až ho při tom výsadku vyfotím. Fotka se zdařila a třetí z bratří se vydal do světa.
Tož ať vám to lítá, kluci!

A tuhlec pro laskavé čtenáře je ta poslední dnešní fotka kosího výsadkáře

P5240142


a ještě pár obrázků ze soboty jako přívažek, abyste viděli, jak vypadá tříhlavá kosí saň:

P5210030

P5210062

P5210068

P5210228

P5210252

P5210272

P5210297

P5210380

P5210535