WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ocas suchý, ocas mokrý

Když Kačka prohlásí, že je potřeba umejt kočkeny, nedá se nic dělat, kočkeni musej pod sprchu. Tedy já se toho neúčastním, na to nemám tu trpělivost. Účastní se toho kočkeni a Kačka.
Když vylezou z koupelny, je to legrační podívaná, neboť usušená je úplně jen Kačka. Kočkeni jsou tak trochu usušený. Opravdu jen trochu, takže vypadaj jak oškubaný. On takovej kočken, když je podle svých měřítek načesanej a umytej, je takovou chlupatou koulí s obzvlášť huňatým ocasem. Po koupeli podle lidských měřítek jsou splihlí a oháňky mají spíš jako použitej vytěrák na hlavně.
A protože nejsou vykoupaní podle jejich pravidel, začnou okamžitě s očistou. Tedy hned poté, co si ověří, že vlastní ocas dohnat nelze, což provádí hlavně Nemo. Není mi jasné, proč právě mokrý ocas nutí Nema točit se za ním a pokoušet se ho lapit, když ocas suchý ho nechává klidným. Nicméně je to tak a teprve až když ho unaví ta neuskutečnitelná mise, začne si to lidské mytí mýt po svém. Stejně jako Indy. Šampón jim pochopitelně smrdí, takže si musejí tu vůni vylízat z kožichu. Mají celé dopoledne práci. A pak si lehnou na sluníčko a unaveni usnou. Byla to fuška.

Trójský kůň

Trvalo to. Vlastně od počátku internetu to trvalo. Celou dobu jsem odolával a nenechal se nachytat. Na dotazy stran internetových útoků a podvodných stránek i obchodů jsem vždycky odpovídal argumentací o ověřování, špatné češtině, hledání referencí a podobně. A měl jsem pravdu. Pokud se člověk chová opatrně a podle zkušeností jinde nasbíraných a popsaných, může se cítit bezpečně i na internetu.
A přesně tak jsem se včera nechoval.
Takže se jim to povedlo. Konečně mě po těch dlouhejch letech čapli a nachytali mě.
Naštěstí to není nic strašlivého a v síti jsem neuvázl s fatálními následky, ale za blbce jsem, to zase jo.
To bylo tak: kamarádka zveřejňuje fotky na Instagramu. To dělám i já a dělá to spousta kamarádů a navzájem se sledujeme a lajkujeme a vůbec provozujeme síťový život. Nu a včera v tom jednom profilu té kamarádky na mě vykoukl sdílený leták: Kupte si sluneční brejle Ray-Ban, zrovínka dneska je akce za desetinu ceny. Upoutalo mě to. A to z několika důvodů: potřebuju zrovna brejle proti sluníčku do auta, jelikož ty, co tam teď mám, už mi někdo třikrát rozsed', čili držej jen silou vůle a to asi i proto, že tenkrát stály nějakejch šest stovek, jsou polarizační a žádnej šunt. Ale přeci jen by už další sezónu nemusely vydržet. Takže báječná příležitost koupit si nový a zvláště pak tyhle, kerý "hejbou světem".
Potom je tu skutečnost, že kamarádka takový nějaký brejle furt nosí, čili to jistě sdílela záměrně, aby ostatní kamarádi věděli. Kromě toho mě opravdu výrazná sleva vůbec nepřekvapila, protože podobnou akci u jiných komodit už jsem zažil. Například džíny štrausky si kupuju výhradně na černej pátek. A programy do počítače jakbysmet. Originální fotooptiku taky - a to už jsou nějaké částky! Tudíž proč by zrovínka taková akce "za pětikilo" nemohla bejt u brejlí? Zvlášť když jejich výrobní cena je i tak daleko pod cenou té akce.
Mrknul jsem teda na ty stránky. Jinak než z odkazu v telefonu, pochopitelně. Vypadaly normálně. Ano, sem tam nějaká ta chyba v češtině. To mě mělo varovat, ale rozhodl jsem se to přehlédnout. Projel jsem celý jejich web. Fungoval, odkazy živé, akce "tikala" v baneru, produkty na stránkách živé, aktuální, vysvětlení dlouhé, podrobné … tu a tam záměna s angličtinou, ale "k věci". Ověřil jsem tedy i vzhled a čísla brejlí i u jiných prodejců. Seděly. Seděly popisy, obrázky. Nu což, koupím tedy brejle "ve slevě". Všechno fungovalo. Objednávkový systém jsem dvakrát schodil a nijak ho to nepoškodilo. Bez problému mě znovu nabídl totéž. No tak jo. Zaplatím z bezpečné karty, kterou mám jen na internetové platby a jen s jedinou malou částkou právě pro aktuální nákup. I to klaplo. Všechno v pořádku, platební brána obvyklá, zabezpečení funkční, ověření pomocí jiného kanálu v bance odjinud taky funkční. Dobrá, odklepnu to.
Hotovo, nákup potvrzen.
Nu a asi za hodinu se na instagramu kamarádky objevila nová fotka s omluvou a naštvaným komentářem, že se jí někdo naboural do účtu Instagramu a sdílel reklamu na falešný Ray-Bany a že jí to shodilo účet. Ale že už to vymazala a teď je vše pořádku.
Tak - a mám to. Nachytali mě! Použili kamarádku jako Trójskýho koně a prolomili moji nedůvěru k podfukářům.
Ovšem přišlo od nich potvrzení objednávky … jen holt s delší dodací lhůtou. Tak uvidíme, co přijde. Navíc ta akce už opravdu skončila, ale ceny zůstaly stejné "za pětikilo". Takže to podvod bude.
Nu - zatím budu jezdit s těma rozsedlejma brejlema a budu doufat, že snad něco jako brejle proti sluníčku třeba vopravdu přijde. Někdy.

co se člověk dozví v hospodě

Světodějné události jdou v drtivé většině mimo moje zápisy, neboť k nim moje ambice nesahají. Ovšem je tu i rubrika o jiných krajích, kam jsem se už hódně dlouho nedostal. A tak možná právě ten dnešní zápis do deníku patří do téhle rubriky.
Jak známo, chodíme pravidelně do hospody. Do virtuální hospody "po drátě", kterou si všichni pochvalujeme. Před nějakým časem se k nám přidal i další kamarád, který žije od své emigrace v Americe a k nám do Česka se jen občas podívá. Nu a včera jsme zas v té hospodě probírali kdeco.
Kromě jiného i současnou mediální bombu a to soud s americkým policistou, který svým jednáním byl pravděpodným spouštěčem událostí, které vedly k úmrtí zdrogovaného černošského svalovce. Následně pak vzniklo hnutí, které spustilo další vlnu nenávisti černých k bílým. Tolik v kostce k případu, který hýbe politicky korektním světem.
Předem je potřeba říct, že smrt člověka je vždycky špatně, pokud nejde o přirozený konec života. Jenomže o nic takového v téhle hysterii nejde. Novináři se předbíhali v senzačních zprávách, jak černoši táhnou na bílé a chystají se rabovat, jen k tomu hledají příležitost. Tu jim tenhle případ dal a viděli jsme to v přímém přenosu. Teď probíhá soud a politicky korektní svět se chystá tu hysterii znovu spustit a prohlásit, že bílí jsou skvrnou na jinak krásně černém kabátě lidstva a je potřeba s nimi zatočit. Skoro se nabízí dobře nám známý obrat "zatočit po bolševicku".
Tak alespoň působí mediální bouře kolem celého případu ve světě.
V Americe se toho ale ví víc, než světové novináře zajímá.
Takže jsem se včera v hospodě dozvěděl, že se sice ví, ale tak nějak se nesmí říkat, že zesnulý svalovec byl odsouzen a pět let seděl za ozbrojené přepadení těhotné ženy (ale to se nesmí s aktuálním případem spojovat), že on a policista, který na něm klečel, byli v minulosti zaměstnanci jedné bezpečnostní agentury a už tam se hóódně nemuseli, načež se vydali každý jiným směrem. Když to zjednodušíme, tak černoch mezi lumpy a běloch mezi policajty. A ke střetům mezi těmito bývalými kolegy už v minulosti došlo. Čili to nebyli náhodní cizí lidé, kteří se v nešťastnou chvíli potkali na opačných stranách zákona. Nu a coroner prý potvrdil, že zesnulý černoch v souvislosti s momentálně souzeným zásahem policisty umřel jen asi tak o den dřív, než by umřel normálně, protože v něm našli tolik drog, že by to nepřežil ani kdyby se procházel pod kvetoucími magnoliemi v parku.
Nu a tomuhle svalovci se politicky korektní svět chystá stavět pomník, přičemž ten mediální pomník už má dávno.
Tedy pánové, to jsou věci, co se jeden v hospodě dozví.
Zrovínka jsem si říkal, jestli by ti novináři do tej hospody neměli občas taky zajít.

radost z cvičení

Nemá smysl tady agitovat, že cvičení je zdraví prospěšná a vůbec jaksi všeobecně pozitivní činnost. To ví každej. My, co si takhle společně cvičíme denně, si pochvalujeme, jak viditelný vliv má ten pohyb na naše tělesné schránky. Je tu ovšem i stránka nehmotná, neboť duši prostě mezi prsty nečapnete. Nu a právě té duši dělá potěšení ta pospolitost v téhle tělu libé činnosti.
Je to prostě pro radost, tohleto cvičení.
Včera bylo úterý a to je cvičení venku.
Přišel jsem zrovna, když byli velký kluci včetně Matěje propletení v těch tyčích, co jsou na venkovním plácku postaveny za účelem zpevňování svalů. Kluci dřeli a bylo jasné, že slova napsaná v minulém odstavci tou svou dřinou potvrzují. Bylo to posilko po tréninku a každý posiloval, jak bylo potřeba. Měli z toho radost.
Pak jsme vedle na druhém plácu začli cvičit my, nejstarší. Tomáš nám opravoval pohyby v setavě a opět jsme si pochvalovali, jak je to fajn, takhle se hýbat. I v tom větru a sněhových vločkách, které zrovínka začaly poletovat. Dělalo nám to radost.
Kluci toho měli dost a odešli. My cvičili dál a tu přijeli na malých kolech malí kluci. Děsně zakuklený integrálníma helmama. Vpadli na plácek se zbrusu novými hrazdami, které naši před chvílí opustili. Sundali helmy, praštili kolama a začali po hrazdách házet kamení! Pak flašku od pití naplněnou štěrkem. Na hrazdu se nepřitáhli. Nedokázali to. Tak ji alespoň ostřelovali. A děsně u toho křepčili, jelikož z toho válčení s cvičebními nástroji taky měli radost. Pochybnou, ale radost. Nemělo smysl je okřikovat, to měli udělat jejich rodiče. Měli jim vysvětlit, že radost z ničení není radost. Třeba to sami někdy pochopí.
Naše parta - malí, velcí i my, nejstarší - to máme jinak. Jenomže to je těžko přenositelná zkušenost a, což je podstatné, zásluha našeho trenéra. Holt nemá každý to štěstí se potkat s Tomášem.

noční fantom

Žuch!
Co to bylo za ránu?
Někdy v půl pátý něco žuchlo. Šel jsem obhlédnout žucháníschopné objekty a nic. Jenom kočkeni se kolem mě hemžili, jako by se nechumelilo.
To se ovšem tentokrát šeredně mejlili.
Jednak včera odpoledne a večer chumelilo a ochladilo se nějaké tři pod nulu, což je příčinou toho, že nachumeleno zůstalo a máme tu zase ladovskou zimu, byť už je šestého dubna. Nu a potom, a to je pro kočkeny ta špatná správa, jsem si vzpomněl, že jsem někdy před rokem pořídil fotopast. S kočkeny to nemělo žádnou souvislost, ostatně ještě nebyli ani na světě. Šlo o kunu, ale z toho pak nějak sešlo a fotopast ležela ve skříňce. Včera jsem si na ni vzpomněl a nalíčil ji.
Výsledek je dokonalý, byť žuchnutí past nevyfotografovala.
Fotek je na stotřicet včetně mé maličkosti v negližé, což jsou fotografie nepublikovatelné.
Ovšem z ostatních fotografií lze vyčíst nejprve to, že je potřeba nastavit čas a datum, poněvadž místo pátého dubna letos to ukazuje sedmého května před rokem a hodiny o nějakých pět hodin zpátky. Kromě tohoto drobného technického nedostatku však jde o forenzní důkazní materiál.
Na něm je jednoznačně vidět, že ten, kdo leze furt po lince, přesto že to má zakázaný, je Indiana. Je tak drzá, vopice jedna černá, že necelých dvanáct minut poté, co vytáhnu paty ze světnice, vyskočí na linku a začne šmejdit. To je pak příčinou všelijakých nálezů jako jsou rozkousaná špejle, víčko od mléka, papírová utěrka a podobné artefakty povalující se po ránu různě v prostoru.
Indy je tím nočním fantomem!
Nemo na záznamu není, tedy se dá soudit, že jí sekundanta alespoň zatím nedělá.
Tak a teď k tomu žuchnutí. V platnosti zůstává, že na fotce nic žuchajícího není. Ovšem zrovínka v půl pátý, tedy po přepočtu času a data, se Indy nechala fotopastí portrétovat u sporáku v plné kráse.
Mám tě, potvoro!
Jestli žuchla Indy nebo Nemo ze snímku není jasné. Jasný je jen čas shodující se s žuchnutím. Já si to vysvětluju tak, že někdo z nich odněkud spad' a Indy se hned po pádu šla podívat, jestli kamera běží a jestli kaskadérský kousek zachytila. Jako by s tou fotopastí v sobě objevila filmovou hvězdu.
To máš ale tentokrát, Indy, pech. S tímhle výkonem do Holywoodu neprorazíš.

Indy_210406